Transplantace hoven

19. dubna 2015 v 21:58
George Sandová, ta čubčí, bože, tak čubčí, nesnesitelná umělkyně. Rozložená v lenošce, píšící svým "krásným stylem". Jak zesmradila vyšší francouzský dvorský esprit! Stejně jako její pasák a mistr Rousseau, znatel přírody. Dost možná, že normálně neseděla, ale ležela na divanu, s vytaženýma, podkasanýma sukněma. Brko v ruce, vějíř v druhé. Když "psala", nikdo ji nesměl vyrušovat! Tolik nesmrtelných myšlenek oděných do hroší kůže. Horší co do mělkosti, trapnosti emocí je už snad jen naše Alžběta Krásnohorská! Ruchovkyně, s vizáží idealisty, která je pohřbena na Olšanech a která stála za vznikem libret, pro jejichž ošklivost a matečnost nemáme výrazu. Její basnické skvosty Letorosty, o sto zim starší než já, měly zemřít s prvními mrazíky. A ne odumírat zmražená v kryokomoře po staletí.

Jestli chtěla dělat umění, zapomněla na prvotní požadavek. Opojení. Ať už mocí, sexem nebo pouhými vymyšlenostmi, dokud nejsi jaksepatří zmámená fantómy, neuhněteš ani kopeček. Takovému prasákovi Klímova kalibru, jakkoliv psal antiliterárně, přece i dnes patříme na zátylek ověšený břečtany a před panteonem nevyhnutelna se smějeme jeho vyčůrané artističnosti. Vizióny nenávisti k ženám daleko přetrumfl všecky současníky. Pohonil si nad morálkou, nad blbci a stal se nejenom mastným flíčkem, otázníkem, ale i ikonou.

"Chtěl bych, chtěla bych!", imperativy nesmyslna v moři času, na útku pavoučích vlákenek. Nejsou ani kategorické, spíš podmíněné. Však ne nadarmo čeština zná podmiňovací způsob, aby trochu ubrala na vážnosti... těm přespříliš lhostejným magorům ega, po nichž sice zůstávají rozvaliny, ale taky vykopávky, které se ukládají do muzea ještě třicet let. S trojkolkou dojedeš dál než s autíčkem od Mattela. (Minimálně najdou cestu do lesního klubu Kopretina).

Nedávno jsem potkal architekta. A to samo o sobě je vtipné, protože už byl řádně sešlý. Architektura přece vyjadřuje rozkaz, ne? (Nebo ji tak zamýšleli?) Nemazlí se s nikým, nikoho nežádá, buduje podle silných, vlivných a mocných. Vzory máte všude, ale inspirují jen bohové s lehkýma nohama, zatímco hrdinové se všemi svými "námahami" a "těžkostmi" sotva udělají dojem na ženské. Na ta štěnátka choulící se před bouří, na sázkářky na zázemí.

Ptejte se na rady, děti. Sfingy, jestli máte love na letenku a žaludek na velblouda. Nebo věštkyně, pokud jste spíš domáčtěji založení. Pýthie, když už nevíte roupama co by. Každá ženská je za Kibelu. Plod země. Přitom mužští serou na plody zvysoka! Z metafyziky se zajímají jen o pomněnkové bradavky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 20. dubna 2015 v 1:02 | Reagovat

Já se ptám, když chceš radit. jestli moje modrá krev způsobila, že je mi stále chladno a že mi modrají prsty, když se chvíli nehýbu ?

2 Akim Akim | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 10:33 | Reagovat

Není sladšího opojení, než být opojen. :-)

3 Háčko Háčko | Web | 20. dubna 2015 v 20:31 | Reagovat

Nie je všetko zlato, čo sa bliští. Pod trblietavým obalom sa môže ukrývať pekna kopa sračiek. Či?

Stuprum, píš zasa o niečom peknom :D

4 Clairka Clairka | Web | 21. dubna 2015 v 23:55 | Reagovat

A Praha se obléká do jarních kabátků a je tak neosobní! Chci zpátky svou rodnou vísku!

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 6. května 2015 v 18:34 | Reagovat

Žaludek na velblouda, to není jen tak!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama