Květen 2015

Svatý muž spáchal incest

11. května 2015 v 21:58
Stihl mě Boží trest. Pověsil jsem si obraz své přítelkyně na zeď, ale sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu.
Od té doby jedna egyptská rána za druhou. Nejdřív kobylky, mravenci (ti zaslouží článek, jenže se ho nedočkají), teď žáby, pak komáři, vředy a krupobití. Temnotu ani nezmiňuju, v té jsem se narodil. Ani omylem se nepokládám za Hebrejce, a přesto musím trpět jako syn Izraele... Kde je, kurva, spravedlnost, táži se!

V jiném snu jsem měl podobu Bivoje a na ramenou mi vězel pěkně vypasený divočák, vepřík radost pohledět. Pak mi Kazi dala, tak jsem neváhal a udělal jí děcko. Na Kazíně jsme vychovávali početnou rodinku. Troubení na roh, zápasy řeckořímské a jiné potěchy těla i smyslů. Takového vladyku dlouho české země nepamatovaly.

Nechytat se. Možná jako lanko napjaté těsně nad zemí skoro tak, že o něj zakopneš... ne někde v oblacích natažené. Kdo je stvořen pro nízké obzory, libuje si.

Objevili nový druh motýla, který si kanibalsky okusuje křídla, když jsou mu moc těsná. Aby se mohl vysvlíct z kůže, potřebuje ještě evolucí získat sosák, co žahnutím rozpustí blanokřídlé, čímž získá výhodu v boji o opylení. O těch Linné lze prohlásit, že našli svůj posekaný trávníček.

Obvolával prokuristky, odvolával se k poslední instanci a zatím mu přišlo předvolání ke krajskému soudu. Že prý šidil parkovací hodiny.

Podle mého názoru i mentálně postižení lidé mohou bez zaváhání kandidovat do Poslanecké sněmovny. Život v demokratickém státě se neobejde bez ústupku či naopak neústupnosti, ovšem, quid pro quo, jenže když si z nich uděláte hlavní živnost, nastává čas, kdy je třeba se pustit koryta a odejít do předčasného důchodu na Bahamách.

Opravdu na mou duši, na psí uši, korálové kolonie jsou ještě tak organismy, které z nás trpí nejméně. V jejich blízkosti se mohou zasloužilí úředníci, po dvaceti i třiceti letech stresující služby vlasti, věnovat rozvíjení svých koníčků či jen užít v poklidném, leč exotickém prostředí sluníčka, vína a relaxační muziky domorodců.

Divím se, že Josef Švejk, se vší svou prozíravostí, nevyrazil z kotliny Habsburků raději někam na Seychely, kde mohl položit základy novému světonázoru a doktríně v nejlepším slova smyslu, že každý jedinec je své smůly strůjcem. Mohl na lehátku pozorovat v televizi atentát na Ferdinanda, popíjet piňa coladu a hrabat se v rozkroku. (Nebo Long and Strong, obsahuje drambuii, vodku, nějaké granátové jabko - což by byla má volba). Potom, co by se zhluboka nasmál nastolenému řádu, by mohl vyrazit směr turistická chata u moře se zaměřením lov žraloků. Nebo tuňáků. Ale to budu asi na špatném místě na mapě prstem.

Ale to je vlastně fuk. Nedávno - asi deset let tomu - mě potkal na ulici maminčin mazánek a chtěl se mnou do hospody. Říkám mu slušně, že hospoda není žádné kino, že se tam umírá reálně a že musí ještě trosku vypít mlíčka, než bude způsobilý chodit s kýmkoliv chlastat, natož se mnou. Něco zmateně vykoktal a poroučel se. O týden později jsem ho viděl sedět v mé hospodě poblíž mého místa. Tak jsem si s ním dal ze slušnosti a taky, abych mu dopřál lekci, pár alkoholů a on za hodinu říká, že je zkárovaný. Směju se, protože bych vážně musel plakat.
"Fakt nemá cenu se přemáhat. Dokud to nejde z tebe tak přirozeně jako třeba dýchání nebo průjem, tak se nikdy pít nenaučíš. Začni zvolna, zvyšuj dávky a pak si třeba naordinuj pár dní nejíst. Uvidíš, bude z tebe jiný člověk, postupně ztratíš úsměv, začneš se třepat, váha půjde do mínusu a nálada do prčic. Postupem času, pokud máš jakous takous budoucnost, se z tebe možná stane slušný flaškař. To ví jen hvězdy. Ale teď utíkej. A ustup mi ze slunce."

Všem adeptům pijatik kladu na srdce hlavně nic neuspěchat, netrpělivost je prvotní hřích, který zastínil všecky ostatní, v němž koření ostatní drobné neřesti a výstřelky, kvůli kterému lidi byli vyhnáni ze Zahrady. Ještě lhostejnost, protože kvůli ní se tam už nevrátili. Ale ne, možná jen netrpělivost, kvůli ní odešli, kvůli ní se nevrátili.

Fíkovy list před očima vypadá velmi způsobně, bohužel nekryje nic podstatného. Proč se každá ženská na povel svléká? Copak neznají cudnost? Jeptišky pořád vedou. Jen ony umí sex podat tak, že si připadáte, jako byste je znásilňovaly.

Co tahle snůška nesmyslů znamená? Že jsem usedl k psacímu stroji a VEDEN PROZŘETELNOSTÍ ani nepředstíram snahu naťukat bohulibé žvásty. Určené očím jak školaček s první periodou v nedohlednu, tak rovněž umacaným maminám, které si při čtení mých slov sahají na broskvičku a ňafňají si ji potajmu, protože jejich manžel ve vedlejším pokoji si honí brko a nemá čas na hlouposti.

Když mi bylo dvanáct a pil jsem jak duha, každý mě chválil, ale dneska... stydím se to vyslovit. Nedokážu se podívat do zrcadla. Mám ty už od narození hrozně bolestné oči.. co oči.. mám ta děsivá víčka tak podlitá, tak podpitá, že mi z ledvin nemohlo nic zbýt. Vskutku, jak mohu žít bez párového orgánu, který vykonává funkci i druhého do páru? Znamená to, že jedna jede na dvě stě procent? Jedna musí fungovat. Jinak bych už dojil žížaly přece.

Končím bez potlesku
Ráno mě uvidíte
jak krmím racky nad řekou

Někdo musí do práce
jiný musí na Měsíc
vyrábět kocoviny
mohou všichni

Mrak dešťový za černé bouřky - Klaudie si natahuje punčochy poté, co si olízla z brady sperma

10. května 2015 v 21:58
Juj. Paroduješ sebe, čili paroduješ ostatní. Všecko je ženou. Aspoň tím směrem. Budu muset chodit po ulicích a mluvit s lidmi, úplně jsem se odnaučil mluvit. Jen na mě Ukrajinci promlouvají zjednodušenými frázemi, chrčivými, vypitými hlasy. Vstříc protivenstvím raději mlčím navzdory.
A vzpomněl jsem si, že už asi není dialog, když ten druhý mlčí. Že se asi snaží nahradit něco ve svém zájmu, aby zachoval aspoň zdání rozhovoru. Ale ve dvou se vždycky cítím osamělejší.
Jak to říkal ten spisovatel o zákonech nebo zásadách pekla?
"Každou dívku musíš mít." Ne v sexuálním, donchuánském smyslu, ale tak, jak tomu chce ďábel. "Tuhle dívku nesmíš mít", a tudíž ji mít nemůžeš, což je fata morgana pekla. Protože pohled ženy je fajn, ale postel už je špatná. Ze zkušenosti víme, že dobro umí být leckdy bezútěšné.
Další příkaz nebo stanova: "Nejhorší je za oknem." Ve výhni se pořád můžeš opalovat, ale copak se stane, až opustíš poklidný přístav Eliášových ohňů? Svody mladých vychovatelek připravují křupany o rozum. A ti, co jsou méně křupaví, stejně podlehnou, když si rozepne zips.
"Všechno je z nezbytnosti." Nebo právě nic není nezbytné. Navzájem se doplní.

Prý žijeme duchovní svět. Tak především mementuj na mori. Měj ji před sebou jak sytě nanesený obraz, který zakryješ leda svými činy. Jenže když oni ti lenoši, jak si je představuji, jsou tak neodolatelně flegmatičtí. Udali by ti i plyšového slona za výplatu, protože z nich číší taková autentická umdlenost, která je nakažlivá a prudce virulentní, nelze ji jednoduše ignorovat.
Kolikrát od kolébky do hrobu odmítne muže ženská? Někomu se zadaří a zažije srdcebol třeba jen jednou, jiný se doživotně stane psancem přijetí, aby nikdy nevyšel z ostudy a hanby a byl v dámském budoáru napříště znám jako drzoun a nekňuba, hrubián a nevycválaný hrdopýšek.


Ženy vděčí svému ženství za jakési klubko vně břicha, za dítě, které tlumeně pořvává naději i u neplodné vdovy.

Junak obtáhl selku, spasil se útěkem

9. května 2015 v 21:58
Novinky mám. Přišla za mnou vytvarovaná kunda z posky a chtěla se se mnou vyfotit. U rotopedu. Říkám enpí, no problemo. Tak zamávala na svou společnici opodál a ta nás cvakla zrcadlovkou z bazaru. Ona neméně svůdná kámoška chtěla taky jednu, ale už se mi nechtělo se fotit s náhodnými mladicemi.
Říkala mi, že jezdím skvěle. Tak šeptám skromně: "Jsem na kole jak Zátopek na dráze, prostě nepřekonatelný, ďábel, vítězím v olympijských rekordech..."
I v posteli, ale tam si dávám načas.
"To je krása," a chvěla se.
"Jo, kotě, jsem v pletkách tisíckrát silnější, než bomba, kterou shodili na Hirošimu. Jaká škoda, že mě nepoznáš."
"Proč ne? Zaplatím ti, abys mi udělal dítě."
"Ne, ne, znám svou cenu, nabídka by měla převýšit poptávku. A navíc by ti tekly slzičky... na konec je každý sám. Tekly by ti nervy z toho špunta, až bys ho povila."
"Potřebuju chlapa, pro smilování boží, chlapa," opakovala horkým dechem. Tiskla se ke mně kozama a zvedala víčko.
"Copak, máš střep v oku? Ti ho vytáhnu, když se nebudeš hýbat. Máš moc hezké oči, víš to?"
"Děkuji, jsi můj anděl.. anděl strážný."
"Tak to tě právě opouští, sbohem!"

Počkal jsem si, než vyšla ze sprch a vyšla z fitka, rozloučila se s fotografkou, pak jsem ji chvíli sledoval přecházet světla a těsně před nějakým skladem koberců zatáhl do křoví a zaškrtil její hedvábnou šálou.
Sere mě, že každé mé setkání s chytrou, moudrou, soběstačnou, způsobilou, vyrovnanou, přátelskou, milou, jemnou a přitažlivou ženskou musí končit její smrti! Nějak si o to koleduje její něžnější stránka.

Dlouhé vlasy, krátké genitály

8. května 2015 v 21:58
Za oknem ranní mrazík, smog, inverze, cejch města, sedím skloněn nad chcankoidním patokem, nějaký usměvavý, bezstarostný dvacetiletý kohoutek z kolejí mě v noci obral o prachy v kanastě, holka, se kterou jsem chrápal, se na mě vysrala kvůli spolužačce ze základky, neměl jsem z čeho zaplatit činži a celkově jsem neměl chuť dál žít. V baru, kde jsem byl stálý host, si na mě za zády ukazovali a strouhali mi před očima mrkvičku.
Na stole ležely i paklíky cigár a dobrá flaška třešňovice. Nechával jsem si ji na horší časy, které pomalu nadcházely. Když přešlo pár známých posměváčků, objevila se bývalka, která si za mnou přisedla, překřížila ty dvě nylonové věci, kvůli kterým se odpouští a začla mě utěšovat. "S., vždyť kvůli jedné kopretince slunce nesvítí. Najdeš si jinou babu. Nejsi až tak ošklivý a třeba potkáš nějakou blbku, která je vysazená na opilce." Jen přilívala olej do kamen. Málem jsem se rozplakal, oči potažené mázdrou opilosti pomalu vlhly. Začal jsem ji mlátit pěstma, byly to jen takové ranky do ramen a prsou, chtěl jsem ji odpudit, aby zmizla. Jakýsi děda s bílou bradkou jak ten herec Dennis Nevzpomenusidál se zvedl od jiného stolu, vypískl: "co to, co je" a zas si sedl. Na pěstěné tváři ji hrál úsměv, a i přes tu bundu jsem viděl, jak se jí houpají dudy, když brala do zaječích ze sport baru. Přišel za mnou její nabíječ, který stál za dveřma. "Ty mi jebeš do buchty?" zahučel. "Jebal jsem, ale to je naštěstí minulost. Nyní je celá tvá." Napřáhl se k ráně, mnou však projel pocit, že na to mám, viděl jsem na stěně za ním reklamu na božkov a ten začouzený pajzl, ten výběh, kde jsem si hleděl džbánků, nějak dýchal mír a tu jsem si rázem v mžiku uvědomil, že na podobném neutrálním místě bych si přál zemřít, ale až o padesát let později. Uhnul jsem, naznačil pravý hák a levičkou jsem ho jebl na spánek, sidekick do břicha, pak naplocho do krku, mám malé ruce, takže se nechci prát, a kdo se pere, ví, že je to nevýhoda, ale jak ležel, tak byl hotový a už sténal v uličce a já ho kopal vyztuženou podrážkou hlava nehlava, bývalka ječela, jak kdyby ji trhaly nehty. Zvuky jak z filmu, lilo se pivo štamgastů opodál, popelníky se řinčivě rozlétávaly a tehdy jsem vrcholně ztvárnil hlavu z Doomu, nebe bylo rudé. Nic jsem neinkasoval, jen jsem ho řezal, pes by neschytal hůř. Pamatuji se, že když jsem skončil vyčerpáním, v celém lokálu bylo ticho. Předtím hluk jak před mší, najednou ticho, že bys slyšel padnout jehlu. Určitě doufali, že mě někdo zastaví - uklízečka, náhodný kolemjdoucí, Bůh, prostě někdo. Nevím, co se dělo okolo, ale pode mnou ležel v tratolišti krve nějaký ulízaný uzlík svalů s potrhaným trikem, gatěmi na maděru, s páskem vysoukaným, bez boty, s vytrhaným chomáčem vlasů a s peněženkou, která mu napůl trčela z kapsy. Vypadal, že usnul v drtiči plechu a tak nějak bizarně či aspoň nepatřičně, jako by se chystal na metalový koncert v kvádru!
Šel jsem se vychcat a kupodivu nikdo nic neříkal. Všichni jen stáli a hleděli na mě. Šel jsem se sice vychcat, ale zadem se dalo vyjít ven, tak jsem v poklidu odešel a nikdo mi nebránil. Dlouho jsem se tam neukázal, než si mě nepozvali policajti. Ale i později, když jsem měl možnost reflexe, potom co to uhrálo do autu, jsem si nikdy nedokázal vysvětlit, proč se celá ta scéna strhla. Ale jak bylo všecko zničené a zpřeházené, se mi moc líbilo.

K obědu žalud nebo zvěřinu

7. května 2015 v 21:58

Jak ve znázornění porážky. (Myšleno výjevu. Kde se vyjeví mnoho padlých a raněných, obvykle se ta kompromitovaná část plátna zatemňuje, abychom nemuseli být smutní nejen za vítěze, ale i za poražené). Kde se jen co šustne. Má myšlenka je prostá a zároveň slibná. Jak dostat všechny ostatní do vody, abych se jen já mohl hřát na slunci?



Slunko už ne. Je tu divný sklon, zemská osa má tendenci se tu zvrhávat. Normálně jsem spálený do krvava. Puchýře jak z ruského komiksu. Propíchám je všecky. Na pět fází hojení sice můžeme takovým způsobem zapomenout, ale aspoň vysvitna pravá podstata mozolů. Že jsou totiž bolestivé a vysilující - jako život. Pokud nemáte štígro a nejste za vodou. Co teprve ženské s lodičkami.. nebo žabkami... nebo čímkoliv, co zvrásňuje kůži. Se jí tam může objevít podobné znamení, na palci u nohy se nalívá. Holka s puchýři na nohách, to už je na pováženou, jestli jí chcete předžvýkávat kapra nebo platit za kosmetiku.
Pokožka je totiž spojena s povahou člověka. Když je hladká jako úhoř, je vše v nejlepším pořádku. Jakmile ale máte sebemenší záděrky nebo pupínky, vaše hormonální hladina je, stejně jako letora, je mírně řečeno vyšinutá a vy si koledujete o pořádný průšvih, ať už ve vztazích, při zábavě nebo při podnikání. Protože kdo není normální, ten je odepsaný. Viděl jsem to kdysi kolem sebe. Nejzajímavější lidi končili jako baskeři, což je sice vtipný konec, ale taky docela otravný. Furt lepší než pech. Ti, co měli křídla, se potáceli u popelnic a načichli výkaly. Jenom dobří lidé se měli pořád dobře.

Diamantová kunda

6. května 2015 v 21:58
Tak jsem byl u holičky, u staré Španělky, která pozorovala reklamy v tývý, zvláště pračky ji uchvacovaly. Za 5 babek tohleto.
Mohl jsem si vybrat z víc jak stovky obrázků.

Kanovník sázavský objel štětku na stole ve fast foodu

5. května 2015 v 21:58
V progresu. Viděl jsem parádní téměř za tmy hřbitov. Na ceduli stálo MOVNT OLIVE. A pokud mohu soudit, vypadal pořádně creepy i na fantastikou odkojené Amíky. Tipovali jste, že z otevřeného hrobu vyleze zelená zombie. O kousek dál pak políbí Frankenstein svou budoucí nevěstu. Něco me drtí, něco tíže, je to strach stesk a hrobu sluj. Vidíme barevné střepy kteréhosi básníka, který už pomaloval celé plátno,. Otevřel světu a českému čtenáři okno do pohádek. Protože jsem veliký vlastenec a fanda mistrovství světa v hokeji, nemohl jsem si nechat zasílat podrobná hlašení o vývojích utkání. V živém čase, jak jinak.
Ne jako Poe, který nikdy nešel s pochodní v čele, vždy stál týlem a zkroucený. Literární generace, jež přišly po něm, mu zazlívaly, že si míň nehleděl svých sestřenek a víc nekutal slova pro hekatomby zaslíbených. Podle mě stejně konal herkulovské práce, když psal svoje zvěrstva, jednomu by se rozskočil mozek z těch sudů v maelstromu... bože na kříži, kdo kdy stvořil tak znepokojivý kosmos příšernosti, přehlídku monstrozit a akademii zdechlin, kterou i brožíkovci či toyenovci mohou jen zdálky obdivovat. Protože takové parádní loňské kaštany umí udělat jen ten, kdo je vypovězen. První, druhý, třetí i poslední vysloví svou prosbu - a jsouce vyslyšeni, chopí se další. Jenže kdo stojí úplně šejdrem a sotva osvěcuje svíčkou svůj ubohý placek - skromný hrob, má horizonty do šíře rozváté.

Insomnie aneb ďábel na svobodě

4. května 2015 v 21:58
Hormonální nevyváženost či křest ohněm seslaný Luciperem?
Kdo se míní vyspat z nespavosti, měl by denně užívat kozlík.
Nebo 500 mg vápníku a 250 mg hořčíku (před spaním při jídle) nebo 50 mg vitamin B6 niacin a 500 mg nikotinamidu (užívat společně před spaním) či ještě lépe, po vzoru našich prababiček, 2 lžičky sušeného heřmánku na šálek čaje.
Nespavost je neschopnost spát v kuse dýl než dvojnásobek času stráveného při čištění zubů. Nevztahuje se na náměsíčné a miniaturní děti a na lidi bez mezimozku. Přední čeští mastičkáři doporučují během dne a před spaním zkusit meditaci. Před spaním se vykoupat v horké vodě s přísadou deseti či jedenácti kapek levandulového oleje. Vypít na lačný žaludek před spaním šálek horkého mléka s medem. Zkusit spát na polštáři naplněném uvolňujícími rostlinami se rovněž vyplácí, pozor však na alergii. Když budete kýchat a smrkat, neusnete.
Taky pórek je dobrý. Sýr z něj nebo i máslo stačí. Případně porkové mléko, které koupíte ve specializovaném obchodě se zdravou výživou. Pórek obsahuje selen, který stejně jako třeba zinek dopomáhá tělíčku k navození klidového režimu. Ne sice koňské dávky, ale vyplatí se občas se najíst zelí, cibule a porku, nebo ředkviček. Všecko sice z vás vyjde trubicí ven, ale miniaturní stopy si podržíte. A na nespavost vyzrajete.
Kdo se nechce zbýt nespavosti, nemusí se bát, v podstatě je pro zaryté příznivce nevyléčitelná.
Další dobrý tah je nevycházet z údivu nad opojnou mocí drog. Bylina je vlastně droga a to zas nazpět lék, ne? Rusáci za Gogola znali. Dikanka. Tance sv. Antonínů. Spali ovšem zdravě.

Květ civí do pestíku

3. května 2015 v 21:58
Copak se vám vybaví, když někdo řekne pyramida?
Monumentální hrobky? Nebo pyramidový systém managementu?
Mně hned naskočí Leninovo mauzoleum. V letech šedesátých, tuším, sdílelo označení se Stalinem.
Když kleplo velkého bolševika Vladimíra Iljiče, architekt Sčušev měl o zábavu vystaráno. Jeho povinností bylo do tří dnů navrhnout a postavit budovu, ve kterém by se smutný lid mohl naposledy přijít rozloučit se svým milovaným vůdcem. A vskutku ji provizorně otevřeli - v dřevěné podobě, aby ceremonie mohla aspoň nějak proběhnout.
Poté, co sto tisíc smítek prachu v univerzu uvidělo nabalzamovaného tatíčka vlasti v rakvi, se po dvou měsících přistoupilo k vlastní stavbě větší části. Ty části, které byly z černého dubu a ty části, které byly napuštěny olejovými barvami, spíš stály a ostatní se kolem centralizovalo. 9 metrů do výšek, dvojnásobek do délky... Stupňovitý tvar... málem jako pyramida.
Po pěti letech poslední část z kamene mohla být dovezena a zasazena... Mramor, porfyr, žula, labradorit. V této souvislosti zmiňme, že zvlášť živec v porfyru vypadá na stavbě ohromně elegantně.
Tohlencto mauzoleum byla vlastně tribuna, kde se scházeli po smrti Lenina významní představitelé politbyra. Předsedové strany atd.
Je zvláštností, že kolem mauzolea se páchaly demonstrativně sebevraždy, podřezávaly se krky nebo vyhazovalo do povětří, nebo se útočilo na prosklené rakve kladivem či se pokoušelo do těla střílet. Vypadá to skoro, že Vladimír Ijlič nebyl pouze oblíbený a měl své mušky.


Opilá žena je jako pes, čím víc dostává po čenichu, tím je přítulnější.

Počet vědeckých objevů tehdy nebyl vyčíslen, ale dnes známe numera..
Zavedl nový spisovný jazyk a ukázal cestu prospěšnosti pomoci druhým.
Jeho literatura nemá valného významu, ale zasadil se o obrození spojek.
Zalkneš se jimi, zalkneš se plynnými verši.
Ti, jenž zanechali básnění, byli prvními mezi těmi, kdo prispěchali k haně Rukopisu pornodvorského.
Byl vynikajícím filozofem, misantropem a moralistou.
Překlad egyptský z franštiny, povídky.
Bez rozpaků převedl mrtvý jazyk a jednotlivcům se pak dobře čtlo.
Jsem upřímným vlastencem, ale když mě balí cizinka, nechám se.
Vyřídil různá poselství a stal se harcovníkem, předsedou spolků pro ochranu jaků.
Hezké ženě se za zelenýma očima zaleskl úsměv.
Tak dalece předstihoval nejen formou, ale i dějem vyprávění svých časů.. i časů pyramid, které jedině se bojí času.
Slovy Plátona, který se zajímal o výchovu dětí: "Babička, to je velmi významná instituce."
Perikles versus Sokrates. "Když jsem byl mladý jako ty, taky jsem se taky ptal, co je to stát, ale teď, když mu vládnu, tak už na to nemám čas."
Vždycky, když vidím plačící dívku, vzpomenu si na kolegu, který je prodával do otroctví. Slzy prodaných dívek.

Když stavíš pyramidu, tak pod úhlem 43°21'. Aby se sesypala hromada písku. Kdo zná kuželovou zkoušku betonu, ví, o čem mluvím! Deklarujou se pevnosti a hned je jasno.
Nejlepší pyramidy mají na vrcholu pyramidion, zlacený. Přiomíná sluneční paprsek. Snofru vymyslel satelity pro příbuzné, satelitní městečka.
A když tam vlezeš zlomem... ve čtyřiceti dvou metrech... tajemství jak šlak, tak jdeš sestupně chodbou a tam máš pak komory, v jedné je dvojník Ká, jak se mu říkalo, aby zloději vyrabovali nepravou mrtvolku. Tolik mystiky a povyku kvůli obyčejnému lejnu mrtvému!

Kuratela mrtvého

2. května 2015 v 21:58
Postrachem.
Kocour pana domácího má zas blechu. To je fakt marné ty spreje, obojky.
A dva centimetry od obojku klíště. Které si vlezlo na mě.
Kam jsme to dopracovali. S těmi obojky proti klíšťatům a blechám. Když nic nefunguje.

Teď volala kamarádova sestra, která má 22. termín na diplomku. Bude z ní šikovné děvče. Její cvokařka je sice proti, ale na ní nezáleží. Její cvokařka seděla před chvíli na hokeji jak Bob... a Bobek, její malý syn, ji ocumlával prso. Sice se říkají, že psychiatři jsou zvyklí na lidi, jako jste vy, ale i oni začínali od normálu, od píky obyčejnosti. Takže se nedivte, že když k nim přijde na pohovor někdo se sebenenávistí nebo problémy s vlastní osobou, že se zatváří překvapeně a maličko dotčeně. A že jeho ségra je velký cvok, o tom není pochyb. Jenže doktorka v ní podporuje sebepřijetí, což je standartní postup. Dokonce to zašlo tak daleko, že ji v rámci terapie doporučila, aby si říkala ladnými jmény. Jako třeba "kůže" nebo "kost".
Takže její brácha je na zhroucení. Každou chvíli mu přeposílá historii zpráv s jejím novým objevem, ve kterém se tituluje kůže nebo kost. A vypadá to pěkně divně - jako když se žení magoři.
Posílá mu i fotky své proměny - takhle jsem vypadala v listopadu minulého roku a podívej, jaká jsem kost dneska. O čtyři měsíce později. Zřídly ji vlasy, pleť zbledla. "Když vidím sama sebe ve výloze, ojela bych se."
A on na to: Jsem moc rád, že už nevypadáš jako naši mamina.
Ale měla bys asi trošku makat, když máš před sebou diplomku. Ne vytvářet koláže krásy.
Ty její koláže proměn v zrcadlech jsou vymakanější než rendery na diplomku.

Za všechno může doktorka. To ona v ní vzbudila touhu po fintění. Poté, co namítne, že taková byla vždycky, co si pamatuje, se odmlčí a stáhne tak velitelsky obočí - jako že to není pravda.
"Já mám svou depresi už moc přirostlou ke kůži, abych ti lhal," říká on. Nebo aby mu ji nějaká ženská vyvracela. A tak to končívá. I když jsem jen prostředník, cítím, že se tam odehrává velké drámo. Že zapomíná na svátky a narozeniny členů rodiny, ji nepřipadá ani maličkost nevhodné. Petr se jí snaží pomoct, seč je. Kde ovšem není snaha, ani rybka nebere.
Být to moje ségra, tak řeknu, že je mi putna, jak se sebou nakládá, ale pokud mi ovlivní kvalitu života její neperspektivní obdivování se v zrcadle, že ji zlomím sanici. A bylo by! Tahle ségra je sebeláska ve vlastní šťávě,..
Ostříhala si vlasy. Říká tomu "na podkovu", smějeme se všichni, co ty fotky vidíme.
Celkem cool storky má ten kluk.
Peprné. Giustoso.
Rozvedená rodina a tak. Prostě citově vyprahlý v dětství, tak dneska má skoro uhry. Podmračený výraz. Do školy jezdil v traktoru... na střední, víte. Do Uhříněvsi. Někde tam to napálila Ivetka do rozjetého rychlíku.
Známé místo. A ten kluk bydlel u holky, která ho pak nechala a on si našel druhou, která ho taky nechala a pak ty dvě bydlely spolu. Tomu říkám styl sebetrýzně! Spojené volbou penisu!

Naposledy jsem ho viděl asi před třemi lety... ale píšeme si stále. Má hodně ujeté zážitky. Proto ho mám rád. Říká, že holky nemají mít tlusté kotníky. Prý to háže škaredý stín. Zvlášť v balerínkách s mašličkou. Sloní kotníky působí rozporuplným dojmem. Dělá ve svařovně. To je tak vše. Asi se rozumí, že nepochází ze vzdělané zámožné rodiny, nepěstoval francouštinu a holku by uhnal leda na vytahování holubů z nosu! Nedostal moc inteligence do vínku, ale má rázná gesta, působivé!

To mi připomíná, jak jsem kecal s jednou holkou od tyče. V malinkém baru zaráběla. Měli tam nonstop, jestli se pamatuji. Byly tam dvě a točily se. No a jedna byla blondýnka. A pak ta druhá, nádherná holka s žádnými vlasy. Max tak tři ceňtáky... na ježečka. Milá jak andílek, tesaná jak socha. Dobrá kombinace. Dostávala výplatu podle toho, jak se svlékla. Když tančila v tom sexy oblečku, tak třeba měla jen pět set nebo sedm set za noc. Za pět hodinek. Za podprsenku dole hned odměna vylétla na tisíc. Nahá za dvanáct set. "Tak to je výhodná práce," uzavřel jsem.