Žár

18. května 2015 v 21:58
When each at last unto himself shall waken.
Comes it in sunshine? In the tempest's thrill?
I cannot tell......but it the earth shall see!
I am an Anarchist! Wherefore I will
Not rule, and also ruled I will not be!

1. Malá vsuvka o uspořádání
2. Skeče a křeče o Osudové

Anarchista je neukázněný snílek, který aktivně vzdoruje opresím ve státě. Z toho důvodu není schopen se pohodlně zmaskulturnit. Buřičů pobíhá po ulicích sdostatek na zažehnutí revolucí, anarchista je však vzácný jak kupka sena na poušti.
Kropotkin znal klér a jeho sklony k hromadění majetku, a proto si přál, aby dělník na ulici měl lepší vyhlídky. Než se unaveně plahočit po světě s úsměvem debila ve tváři. Rezolutně se domáhal zrušení všech práv a zákonů, aby kdejaký tajtrlík měl přístup k pokladům, které předchozí generace pracně vydobyly.
Též se hlásím k zastáncům anarché. Ve veřejném prostoru by to mělo (dle mého gusta) chodit jak v džungli, bez pojištění a s vědomím všech rizik, které přináší život. Za nic neplatit a vše dělat dobrovolně. Nebo raději shořet v pekle.
Ale na jednoho anarchistu se dneska vyrojí deset feministek a já za sebe nemám čas je všechny posílat ke všem čertům!

Tak si raději poslechněte, jak jsem jednoho zářijového dne jebal kozu a vysloužil si za to důtku od podpraporčíka. Až někdy jindy.
Seběhlo se to docela prostě, ale prosté mě nebaví, tak volím popis delším loktem.
Ne že bych holdoval faře nebo kostelům, ale rád jsem chodil za ťamanama, kteří v blízkosti kaplanů a žebravých mnichů, jako vedlejší zaměstnaní, provozovali podomní prodej. A tam teda pod plachtou prodávali různé staré gramofony nebo náboženské sošky kaodai či čínské pentagramy, co jen si vaše fantazie vykreslí... a tam jsem ji poprvé spatřil. Srdce mi udeřilo jak kovadlina do měděného kotlíku. Nápor miliardy neuronů se mi dral do kalhot. Vypadala jak nóbl dáma, ten ksichteček, jemná tvář krasavic, ale zároveň něco ustrašeného se jí kmitalo pod očima a když se naše zraky střetly, tak by v ní krve nedořezal, zbělela jak stěna a zežloutla jak paprslek poledního slunce. Hned jsem za ní běžel a ona ve strachu upustila svazek knih s čarodějnickou tématikou, posbíral jsem je, úmyslně přehlížel názvy, abych neměl tendence je číst po ní, šli jsme po spálených stráních a já ji sděloval, že život pro mě nabyl právě smyslu, seznámili jsme se lépe v biografu, kam jsem ji po bez přemlouvání došťouchal, koupil jsem na baře vodky přímo do sálu. A ona mi po skončení s úsměvem ve tváři, ruměnná jak fjordský kůň, sdělila, že na mě již její sestra čeká. Říkám si, co je to za past. "Jaká sestra?" "Osudová. Říkala, že měla vizi, že dnes večer přijdeš. Kladla mi na srdce, abych s tebou šla do biografu a zjistila, kolik přesně piješ."
"A cos zjistila? Držel jsem se totiž zkrátka. Jaká zas Osudová? Nezajímá mě osud." "Začne, až ji uvidíš."
"Máš paměť na hovno, říkám, že mě nezajímá, pojď, couro, zašukáme si hnedle za rohem!"
"Ráda bych, vážně, jenže sestra má přednostní pravo. Navíc mám kluka, kterého nemohu podvést."
Její námitka mě dočista dopálila. "Jak můžeš mít kluka," řvu na celé kino, "když jsem do tebe zamilovaný?"
To už se smála na celé kolo. "Zamiloval ses jen proto, že mě sestra polila svým parfémem, abych tě přitáhla, blázínku."
"Ty kundo, ty šlapko, to sis snad děláš prdel!" přestával jsem brát ohledy. Diváci seděli tiše jak myšky.
"Uklidni se přece, jdeme za ní."
"Nejdu nikam, dokud si nevezmu, co chci. Tvojí vlasatou pochvu." V sále se ozval šum a pokašlávání, někdo se zasmál.
Vím, že jsem v tu chvíli nebyl zrovna zástupce veliké myšlenky, a proto bych neměl dělat voloviny, ale tělu prostě neporučíš!
"Měl bys vědět, že přitažlivé dívky se v dolních partiích občas holí," usmála se poznovu. "Sestra mě varovala, že když ti rupne v bedně, je lepší si sbalit kufry a odletět někam daleko, ale jinak prý seš nejštědřejší člověk na světě. Prý tě našli jako novorozeně v odpadkovém koši, než si tě vzali do péče pěstouni."
"Po tom je ti akorát vlhká piča, kde mě našli. Víš co, ztrácím klid i rozvahu. Dáš mi na místě, i kdybych tě měl rozříznout jak hada, i kdybych ti tam měl strčit celou hlavu a vylízat ti dělohu."
Další, co si pamatuju, byl tupý úder nějakým hranatým předmět do týla.

Vzbudil jsem se v psí boudě s mouchou na nose, všude se linul smrad chcanek. Šáhl jsem si vzadu na vlasy a byly jak natupírované, jak zmoklé krví. Kolem plotu chodila nějaká malá holka, nastrojená osmiletá šlapka a když jsem se probral, zakřičela: UŽ! Slunko svítilo, ba pařilo, nedaleko za plotem či ostnatým drátem ležela nějaká žena se záplavou vlasů růžových jak cukrová vata, naznak na dece a opalovala se. Nechávala to tělo asi napospas mužským očím, byl jsem citlivý jak Schubert a ty nožky přehozené přes kolena, dekoltáž, pohupování kotníčků, mi okamžitě způsobily erekci. Vstal jsem, ale pásek mi tak svíral ptáka, že jsem si zas sedl a snažil si ho posunout někam na stranu. Celou dobu, co jsem střídavě hleděl na pásek a na ni, na mě hleděla beze slova. Pak se začala divoce smát, ale tak vědoucně a otočila se na mě celým tělem. Kdybych měl tehdy u sebe revolver, tak bych se zastřelil, protože to, co jsem pocítil při čelním pohledu, mnou otřáslo víc než výbuch vodíkové pumy u Hirošimy. Cítil jsem, jak mi nedomyká komora v srdci a hromadí se krev a těch pár vteřin bylo horších než týdny mučení. Tatíček Masaryk by asi udělal stojku na koňovi, aby se spravil, jenže já tehdy nebyl zrovna gymnastický typ.
"Tak tě tady vítám, S," zašveholila a první dojem byl, že andělský chór by nepromluvil zvučněji.
Jen jsem tam tak seděl, ztumpachovělý, nasraný k nepříčetnosti, zpod čupřin mi kapal pot, držel se oběma rukama pod srdcem, nedýchal jsem, ani jsem se nezmohl na slovo.
"Dám ti trochu času, než si tě vemu do parády. Vím, že pro tebe není snadné uvidět mě a přežít. Zatím si udělej pohodlí, Mája (ukázala na nastrojenou holku) pro tebe má topinky s rybí pomazánkou a oranžádu. Slibuji, že se ti zde bude líbit," uzavřela a obdařila mě úsměvem svých kukadel, nejněžnějších očí ve známém vesmíru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 18. května 2015 v 22:11 | Reagovat

https://youtu.be/o9yMXzARTZE

zírám, fakt. jednou pojedu v metru, doba bude dál a bude tam reklama na podivínovo povídky. to budeš ty (a je fajn myslelt si to i když nebudou!)

2 Veršotepá Veršotepá | E-mail | Web | 18. května 2015 v 22:40 | Reagovat

Zamilovaný anarc(h)ista?

(Ty stráně spálili bratři ve zbrani?)

3 Akim Akim | E-mail | Web | 19. května 2015 v 10:21 | Reagovat

Teď už konečně vím, jak se chová romantik od přírody. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama