Pobliju ti kundu

6. června 2015 v 21:58
"Kunko! Kunko!!!" "Kdo to tady kunká?" Tak končí alegorická satira smutného muže Svatopluka Čecha.

Někdo zaklepal prudce na dvéře, a nežli jsem zvolal: Vejděte!,
vrazil již do pokoje člověk spíše malý než veliký, ale slušně
vypouklého břicha, na němžpo huňaté plyšové vestě splýval těžký
zlatý řetěz od hodinek s četnými přívěsky v podobě půlměsíčků. I
jinak jevil jeho oděv solidní krasocit zámožného pražského měšťana,
a kruhovitá, čistě oholená, v různých odstínech červené barvy zářící
tvář byla plna té ušlechtilé důstojnosti, kterou propůjčuje toliko
knihovní vlastnictví třípatrového domu.
"Mám česť mluviti s panem redaktorem?" začal příchozí
zdvořilými sice slovy, ale tonem, který nevěstil nic dobrého.


Pan Brouček byl skutečně jako v Jiříkově vidění. Konečně
soustředil všechny myšlénky na otázku, co se s nim dálo, než upadl
v bezvědomí nebo spaní, které skončilo tímto úžasným procitnutím.
Napjal paměť a brzy zachytil vůdčí nitku: připomněl si rozmluvu
s panem Würflem o luně a zastávku pred svatovítským chrámem.
Ostatní vzpomínky byly trochu kolísavé a nejisté, ale přece podařilo
se mu stopovati svoji pouť ku starým zámeckým schodům,
apostrofu, kterou věnoval měsíci, chůzi po hřebenu zdi, slezení
zahradního domku a co následovalo, než úžasný pád do nesmírné
hloubky či vlastně výšky pozbavil ho smyslů.
-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama