Začínat ĺíbezně, končit hovnocucem

16. června 2015 v 21:58
Dopisuju, co jsem myslel včera či předvčera a všecko šumák. Jde mi hlavně o pocity. Sám se cítím mizerně, moc piju a vůbec to se mnou jde z kopečka. Dokonce i s kopečka se dá říct. Mizerně je mírné slovo, které zdaleka nevystihuje můj stav. Asi už mi přeskakuje - ze zoufalství. Vídám po nocích na dvorcích blikat nějaká světla a světlušky to nebudou. Vyhazují mě od popelnic, protože v Chi se nesmí pít na veřejnosti. Tak už policajti nadávají, vyhrožují, lidi si stěžují atd.
Aspoň že jsem vám potkal takovou velice hezkou holku, no třicet ji už asi bude, nicméně ji klidně může být pětadvacet. Má takové, jak to říct, oči kočky. Ne ten tvar, to ne. Ale tak působí, takový svit na povrchu, přesto v nich, přitahuje, vábí. Opravdu mimořádně hezké oči. Ne že by v nich byla taková ta živost, která působí na některých holkách neodolatelně. Ne, v nich, té nové, je prostě jen skryt odstín toho trošičku šiblého života, nějaké to pití, marijánka, takové to, co všichni oslavují na bohémech. U holek to není tak časté. Ale opravdu jsem dosud nepotkal nikoho, kdo by tak mátl. Zdálo se, že je zcela upřímná a přitom jako by lhala. Říkám ji, nejsi ty herečka? A ona se rozpláče a začně mi fňukat před nosem, že jsem hurt její feelings. Odejde, pak zas přijde, se psem, s čivavou. Pak mě začně hladit, držím mě za ruce, líbá. Zve do apartmentu. Prý bydlí přímo v tom domě, u jehož vchodu sedím a piju svou vlastní karafu, tak ji nalívám atd, mluvíme, pořád na mě že jsem so good human being, ona se prý narodila v USA, ale rodiče má z Ukrajiny a tak dál. Spoustu věcí, všímám si jizev po žiletkách, už dávno vyzmizíkovaných.
A tak, tak tam budu chodívat pít a uvidí se, třeba někdy zajdem spolu do biografu s popkornem a vším tím okolo. Ale já vám nevím, mně už je ten život tak vzdálen, jenom pracuju, čtu si, nic neobohacuje mé dny, nic je nečiní trpčími.
Ženská by znamenala příliš zásah do soukromí, do mé bubliny živoření. Ale když ona je tak alone a já ji prostě musel obejmout. A hned chtěla znovu.
Ale ne, rezolutní NE, ženská je totéž co chlast, stejný druh smrti. Nejlepší je, že já takhle umírám už roky a čeká mě to až do úsvitu hrobu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 16. června 2015 v 22:07 | Reagovat

no přesně. poslední dobou si úplně vystačím s nadpisem

2 Clairka Clairka | Web | 17. června 2015 v 1:32 | Reagovat

Takovéhle nápady si ukládám do mobilu, jakmile mě napadnou, mám je tedy rovnou publikovat?

3 themadsilence themadsilence | 17. června 2015 v 18:30 | Reagovat

tvůj blog mi nabízí polštáře se slevou 50%, mám si to brát osobně?

4 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 17. června 2015 v 22:31 | Reagovat

[3]: :D

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 19. června 2015 v 6:02 | Reagovat

cože? :D

oujé, já to vážně čtu postupně. ahahah.

jde ti hlavně o pocity říkáš, jo? heh, tak já si to teda přečtu.

(achnééé, úsměv)

6 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 19. června 2015 v 6:06 | Reagovat

Máš svojí kuklu ze vzduchu. Ale žádná není dost silná, hihi, musíš být hodný na uplakaný holky na chodníku!

7 Akim Akim | E-mail | Web | 19. června 2015 v 10:25 | Reagovat

Rozdíl je jen v tom, že chlast nasáváš sám, kdežto ženská tě vysaje bez tvého přičinění.

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. června 2015 v 13:56 | Reagovat

...s námi nic moc a bez nás ještě hůř...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama