Pro ustavičného zoufalce

7. července 2015 v 21:58

Umlklo hromů dunění
a sova sotva dýše,
dřímá si temný sen,
na stromu větvi, tak tiše.
Na nebi letí hvězd,
kol cesty volno,
u ňader píchá tak
a u srdce
nejinak než bolno.

Kvítky maj kalich,
bílá rosa na nich
svítí v dál mladá,
panenku ježíšku, to ne,
roj ros mladých
rovnou se v zrak vkrádá.





Pod lípou skřet sedí
nohy ma na lávce,
slzy roní a cedí,
dnes unik oprátce.

Cosi však v rukou třímá:
asi láhev (portského), v níž má džina
a ten mu šeptá a praví:
není to tvá, skřete, vina,
zejtra se už nabeton smrtka staví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clairka Clairka | Web | 8. července 2015 v 0:55 | Reagovat

Koukám, že už jedeš jen v nadpisech. Ono se v tom horku ani nic jiné psát nebo číst nedá... :P

2 Akim Akim | E-mail | Web | 9. července 2015 v 10:46 | Reagovat

Je čas skřete, vstávej a jde se...

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 9. července 2015 v 10:57 | Reagovat

příliš rýmů, nejsi ty?

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 10. července 2015 v 19:37 | Reagovat

Nohy má na láffce
dnes unik oprátce
zítra je na dáffce
/sociální/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama