Postih

17. srpna 2015 v 21:58
Tělo kus po kusu se drolící. Na způsob rozlámaného kalamáře. Drobounká setkání s lotry z minulosti na sebe navazují další setkání, s lotry z budoucna. Dát si bacha na tón (tonus, struna, zvukomalebné pohlazení) hlasu, jímž volám do lesa. Někdy je les zapeklitý a děcka s velkýma, klidnýma očima z něj chodí domů jakoby pošpiněné. Ubrečené, zfetované. Víme, že dívky, co vynikají ve fyzice i tělocviku, neumějí uvařit krtčí dort nebo i babiččinu bábovku.
Honění jim však jde od ruky, proto ty úspěchy na hrazdě. Břišní tanečnice jsou samé břicho, všechno na nich křičí břicho, břicho. Bojím se jim podívat na břicho, abych tam nenalezl dvojsečnou zbraň, kterou bych si uťal čumák.
Až v hrobě vydáš všecky své poklady.
Pomoc je nasnadě, zpívej a budou tě chtít. Budou ti naslouchat v hlubokém pohnutí. Takové dvojhlasé koledy, nebo dokonce v ladném trojzpěvu podané? Ty pohnou i pokrývači. Takový alt... Lepil se ji na hrdlo jak klih.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 10:56 | Reagovat

Láska prochází žaludkem. Miluj ženu pro její buchtu. :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 11:53 | Reagovat

[1]:
Jedna břichomluffkyně kdysi dělala kuchařku U Jaurisů. Její dršťková byla nedostižná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama