A rozbitý nos

15. září 2015 v 21:58
V článku nazvaném poeticky "Myši" jsem chtěl popsat své zkušenosti s hubením těchto škůdců, kteří se často schovávají po domech v úkrytech a číhají, kdy budou moct okousat.. a kurva, zapomněl jsem na dopisy z války, celou bedničku, asi nějaké liebesbriefe... z 43. roku, které jsem tam nechal ležet.. ladem, aby je sežraly myši! Hrom aby to. Nevadí, možná skrývaly hrozivé tajemství. Kupříkladu v nich mohl muž na frontě zastřelit velícího důstojníka a schovat jeho mrtvolu ve stodole, kde ji našly o dvacet let později farmářovy děti.

Dny tečou do bot, až z nich vybírám vápencovité sedimenty. Často v takových kalech, že bych už potřeboval nějaké vzorkovače nebo žlábkovité sondy, které by mi umožnili změřit míru mého zanesení.
Neříkám, že nejsou myši roztomilé. Akorát bylo cosi děsivého v jejich pohledu, když jsem na ně vzal lopatu, zabil jsem asi jen čtyři, ale bylo to, jak by umřela celá divize. Nechtěl jsem je zabít, ale dostal jsem příkaz. Buď zemrou myši, nebo už nikdy neochutnám laciné polské pivo v sixpacích. Takže je jasné, že převážily instinkty ožralce a ta lopata se octla v mých rukách jaksi automaticky.
Mají sklony utíkat do rohů a tam se skrývat, ale stačí je botou dokopat do směru, kam je chcete rozmajznout a bum. Nejspíš se netrefíte, ani hranou ani celou plochou, pokud jsou mrstnější. Moje naštěstí byly tzv. lenochodky, takže jsem ani nemusel lopatu použít, jednoduše jsem je přišlápl chodidlem. Ale vtip je v tom, že pak ještě žily, tak jsem na ně vzal malý žebřík a exekuci provedl do hlavy tupým, drtivým nárazem kovových nožek. Nejhorší bylo, jak se jim rozdělala střeva, když to schytaly ne celkovitě. Úpěly a pištěly, až se mi o tom pár spánků zdály noční můry. Byla to asi rodina, nejmladší šel na konec, byl z té popravy úplně vykolejený a vypadal spíš jak pulec, tak byl malý a nepodobný myši.

Což mě zas přivádí k té rajdě. Ty vůbec nevíš, že když spíš takhle na paloučku u lesa nebo kdekoliv na louci, že můžou přijít divočáci a vlci a medvídek a opíchat tě, resp. sežerou ti kosti, ale spíš bych se bál komárů, klíšťat, natankovaných boreliózou, blbých myší, co se vkradou do zavadel, nebo kanců s dvěma nohama, který tě přijde přímo znásilnit, už od chatky tě bude sledovat dalekohledem a přiblíží se v jeepu, až les zahalí tma, ty budeš svítit čelovkami a pak si lehneš čelem k obloze, spousta hvězd se rozsvítí, tehdy jeep zhasne a přijde ten kanec a bude konec. Neubraníš se ani myslivci na el es dé. Protože jsi proti nasilí. Volná Láska a Sex pod vlivem a Mír pro všechny, to je tvoje motto. Ty bys, ty ludro, chtěla pořád nové gelové nehty a perličky na ně, ale na Sibiři bys pošla první den bez potravy. Ani to vyjebané reiki by ti nepomohlo. Nebo co bys dělala s polárními energiemi, když se podchladíš, odejdou ti ledviny, začneš se třást, zpomalí se reakce, kůže ti zmodrá, naskáčou boule, začneš halucinovat a to nejlepší nakonec se ztratí v tepu, mozek spolu se všemi pochody se zastaví a ty s ním? To už by nebyl čas na rotování koulí v dantienu. Velikostí jasného světla. Neprodýcháš si čakry ani omylem. Dlaněmi si můžeš vizualizovat tak akorát hovno. Tak prosím tě, zmlkni, zmlkni, když už jsi mrtvá.

Jenom čtyřicet lidí během historie na planetě vědělo, v jakém jsme svrabu. Teď je to už jen šestice lidí na celém světě, z nichž čtyři meditují na poušti a mají stoupence, které učí poznání Z Nuly vše pojde, do Nuly se vrátí, jeden je nenapravitelný trestanec a alkoholik a ten poslední jsem já. Blíží se doba, kdy vám zatuhne úsměv, už žádné cukrkandly, žádná vaty a strefování míčkem do terčíku na pouti. Tvrdá realita přichází, třeste se.
Při nástupu do vlaku - jsou to pokaždé jiné vlaky, jiná nástupiště - mě vždycky potká někdo z minulých životů. Zamává a řekne: oh my god, S. Myslel jsem, že jsi mrtvý.
G. říkal, že to táhneš s C., jenže C. chodí s P. a do toho sestra L. vykládala, že už nemáš zájem o C. a chodíš do tanečních za bratrem O., kteréhož otec platí alimenty I., jenže ta je v tom celém nevinně a teď za trest chodí s outěžkem.
"Dobrá, děkuji za uvedení do obrazu."
Trpí nejvíce jenom nevinní.

Tolik je na světě párů, že je až k nevíře, když je někdo přechodně sám. Opravdu, šance, že budete single, se rovná ve facebookové době šanci, že vám meteorit provrtá hlavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. Es. | Web | 17. září 2015 v 15:08 | Reagovat

myšky jsou ale hrozně roztomilý

2 May May | Web | 17. září 2015 v 21:03 | Reagovat

Polský pivo, fuj.
A, jo, apokalypsa se blíží. Všechno lehne popelem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama