Lístek ve sklenici

2. září 2015 v 21:58
Tragédie vědění. Proč to neříct? Vědění je ta nejčernější temnota. Raději bych vyměnil všechny trýznivé problémy světa za sladkou, nevědomou naivitu. Duch nepovznáší - trhá tě na cucky. V entusiasmu stejně jako v milosti a kouzlu duch nestojí proti životu. Tajemství štěstí tkví v původní nedělitelnosti neproniknutelné jednoty. Život obvykle chrání svou plodivost a produktivitu skrz tlaky a čelení pochybám. Entusiasmus jde dál - přistupuje k životu bez tragédií a k lásce bez sexuality.

Faleš všech těch systémů a historických poplatnosti se nejlépe předvede na klamné interpretaci dualismu světla a temnoty. Nejvíc asi v orientálních a "mystických" náboženstvích. Někteří tedy trví, že lidi, co zaznemanali střídání dne a noci, přirovnávají první k životu a druhé k tajemství a smrti a tím pozvedají světlo a tmu do řádu metafyzických principů. Tahle interpretace je přirozená, ale jako všechna vnější vysvětlení, nedostatečná. Otázka světla a temnoty je řazena k otázkám extáze. Jejich dualismus poskytuje hodnotu, jíž lze vysvětlit jen těm, kteří úspěšně přetrpěli spoutání silami světla i tmy a znají jak posedlost, tak zajetí. Extáze se mísí se stíny a září v divém tanci. Tká dramatickou vizi prchajícího třpytu v tajemné záhadě hrající si se všemi nuancemi světla skrz absolutní temno. Nicméně tahle krásná podívaná není tak důležitá jako pouhý fakt, že tě drží s očima na šťopkách a fascinuje. Na výšinách extáze mizí obklopující předměty, podobné formy světa, dokud churavění, které zbylo, není tak velkolepé jako světlo a stíny. Je těžké vysvětlit, proč je důležitý výběr a očista, proč právě nemateriální stíny mají nad námi takovou moc. Démonismus je vrozený každému extatickému vytržení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama