Říjen 2015

Což naplat, vrbo

21. října 2015 v 21:01
Čím, srdce, čím jsi zhřešilo,
můj bože, tolik bolu,
že věčně jen se loučit má,
co věčně má být spolu?

Klovat oči do nervů

20. října 2015 v 21:01
Já jsem ten rytíř z pohádky jenž hrdě vyjel do světa, abych tu pannu uviděl, jež jako růže vykvetá. O ní šla věsti kdo spatři ji ten s kletbou prý to odnese, buď že se v kámen promění, buď že mu srdce vyrve se.

Hromotřesk

19. října 2015 v 21:01
Lézt po zmrzlém kamení, v ponurém tichu chrochtat, hřmít vzteky a biřmovat u hrobu nebo pírkem děvku lochtat? V nepřebernu možností utápíme své osnovy přebývání.

Mám ti to sladké tajemství jak slavík vyklokotat v loubí? Či jen vyzpívat mám, co mi zmítá srdce hloubí? Pět let žiji jen pro tebe, jen pro zákmit nylonových podvazků, pro tvůj otoman a vím snad, jaké to je, nebýt živ už víc? Tys touhou mou, mou útěchou, mou rozkoší, mou žalostí. Z mých pustých dní tkáš nebeský šat. Tys osudem mi dána, z tvé ruky byť i zkázu vzít, jsi holubička krotká, jemná, hravá, líbezná, když s holoubkem se potká. Na tu tvou tvář i duši bez klamu se nelze dost vynadívat, slyším, jak mluví se mnou v bezčasí, stejně rozpustilá jako v minulosti, když ses zrodila z mořské pěny, dokonalý vzorek ženy.

Droby - krmení klisen a klitorisek

18. října 2015 v 21:01
Nakrm zkrušenou děvku droby. Z pod stolu zrníčky slunečnic. Až ji vykrmíš, bude vypadat jak slečna na obraze. V surovém stavu použitelná akorát na řízky. Špetka její duše však vynikne v záhybech jejích faldů.

Mohl bych dostat patent na hodnocení dívčích křivek? Nemohl, protože k hodnocení se nikdy nedostanu, vždycky skončím u pohledu na rozesmáté oči a už běžím k ní, abych ji pomohl ze šatiček. Nemyslete si, že jsem nějaký pasák, kterého baví sledovat, jak se má svěřenkyně trápí se zbavováním se nejapných prasáků. Jenže kdykoliv na mou buchtu má zálusk jiný kluk, důrazně mu doporučím, aby se stáhl, protože jinak bude muset jít přes jednotnou sazbu. Ne že bych měl pifku, akorát pravidla vztahů jsou jasně dané, když někdo chodí s někým, musí se tam vrazit klín, aby se vztah rozdrtil. Sazba tedy spočívá v úkolech. Překonat nejdřív mě, což je snadné, protože já jdu po první rance k zemi, posléze překonat stud mé schovanky, což často není taky nijak obtížné a nakonec zabodovat u její matky, u mé potenciální tchýně. Kdo hádal, že tady je zakopaný pes, přátelé, trefil se.

Dobrá, napsala mi bejvalka z mých náctilet, ať se zruším, že už stojím za zlámané hovno, na které nachčije v rauši milionářský synek na heráku. Psala to ta bejvalka, která mě prosila, abych ji nikdy neopouštěl, že beze mě nezvládne tíhu světa. Vysvlékli jsme se po pařbě donaha u slepého ramena říčky a dělali orchideje. Byla to naše zábava, že jsme se k tobě tulili jak narcisy a slíbavali si z těl kapky potu nebo vášně či čeho. Ona navíc pronášela sliby a přísahy, takže to bylo dramatické. Kdeže předpředpředpřed------------loňské mrdky jsou?

Ztratil jsem niť, ale navážu v pohodě, dobře pletu, jsem dobrý na ruční práce a ferda mravenec atd. Koukám na Minority report seriál, je to lepší než Daredevil, brutálnější než Hvězdná brána a našlapanější kundami než Californication. Přesně tak si představuju ráj, s donutem v ruce a očima zírajícíma na dekolt mladé černošky, která hraje detektiva z oddělení vražd. Občas pronesou takové hlody, že si je až zapisuju, navíc si tvůrci pohráli se zrcadlovými neurony protagonistů, takže působí všichni, jak kdyby měli místo mozku mlýnek na maso přejetý parním válcem. Taky čím dál častěji probírají myšlenku, že když někoho zabijete, tak nic necítíte. Je to pravda, pro vyprahlé lidstvo už ani vražda nemá ten správný říz. Jinak ta černoška je tak povrchní, že to až nemůže hrát, snad takovou roli ještě nevymysleli pro tu ženskou, příště, až budu méně opilý, si vygoogluju její jméno a budu jí bezmála uctívat.

Cadere, budeme všichni cadere

17. října 2015 v 21:21
I pokrok má svůj konec, už nelze přidat nic ke koni, nic ke kocourovi, jeho vývoj skončil, tvar a forma jsou vyhmátnuté, jedině lidské vztahy jsou neseny křídly pokroku. Když jsem byl maličký, tak na trhu prodávaly selky máslo, každý mohl prstem urýpnout si kousek a ochutnat, než koupil. Pak bylo to revolucí, že krajsfyzikus města nařídil, že prst je nehygienický, že je třeba jen nehtem urýpnout kousek másla na ochutnávání, vyvinuly se u kupujících žen jeden dlouhý nehet na ochutnávání másla, ale i to bylo překonáno a shledáno nehygienické, že musí mít, kdo chce ochutnávat, nožík. Tak nožíři měli kšefty s nožíčky na řetízku a kupující ženy ukrojily kousek, chutnaly, některé žehy nikdy nekoupily, jen ochutnávaly a tak s houskou se najedly. Avšak i to bylo shledáno nehygienické. nyní se kupuje máslo ve staniólu, už zabalené, zmrazené - a to už zůstane do konce lidské společnosti.

Hrabal

Při koukání nazad do vzpomínky vidím rozcuchané vlasy sotva praktikující právničky, která mi přišla říct, že si musí vzít pilulku proti otěhotnění, že jsme nějak nezvládli prevenci. Měl jsem tehdy plná ústa koňaků a čoudilo ze mě jak z koksovny, ale přesto jsem onu novinku vzal na vědomí jaksi rozpačitě. Přemýšlel jsem, jestli mám udělat nekřesťanský výstup a nebo se jen sebrat a projít se dolů k řece ovívat proudem vědomí, řešit hlavolamy svých nevyslyšených proseb nebo docela jednoduše vyskočit z páté etáže domu v Kaprově ulici. Později sama přišla na řešení a spolykala víc tabletek, docela nenáročných tabletek na spaní. Pohřeb mší se doslova vlekl v katedrále Dominikánů, kam pro mou smůlu museli převést její zhroucenou matku, aby mi vlastnojazyčně přednesla svou vizi věčného utrpení a smažení v pekle. Jako bych neměl tam místo jisté už odjakživa. Vývoj její ztrápené dcery skončil, takříkajíc se dovršil na hraně napjaté k obvodovému úhlu středu tohoto nepříliš veselého údolíčka. Co následovalo, se mne však už netýká, nade všechny pochyby se jedná o jiskřivou názornou pomůcku při řešení obdobných vztahových reliktů. Třeba udržet vysmátou hlavu a být pokaždé, když dojde na lámání pecnu, kikot nebo i kokot v zastoupení.

Komu lezeš do zelí

16. října 2015 v 21:01
Noční svítilnička hnala k ztroskotání stín na emailových dveřích. A já jsem se ptal, byl původ stínu sám, či byl tam s někým? Chvěl jsem se tenkrát, protože za noci studeně prší a šlápoty se ztrácejí v blátivém lijavci. Avšak dobré je bydlit v úzkosti a strachem slyšet své zuby, dobré je přivádět život do zkázy a ráno nanovo začít.
Hrabal

Nula nulou projde

14. října 2015 v 22:58
Dvě úhlavní nepřítelkyně byly má matka a je moje manželka. První mě předala druhé, a obě mne chtěly a chtějí neustále vychovávat a vylepšovat. Tak utíkám pořád z domova a v nejhroznější hospodě je můj domov, ve kterém pořád trnu, že se otevřou dveře a vejde tam moje manželka doprovázená nadstavbou mojí zesnulé matky, tak jsem pod kuratelou dvou žen, které jsem tak miloval, až jsem se s nimi znepřátelil na život a sklerózu.
Hrabal

Povrchové trhliny

13. října 2015 v 19:34
Shodila střevíčky z nohou,
ptala se, zda kojenci šukat mohou,

Ptala se, jak to mám s Evou,
která povila zadní levou

zrůdu, jejíž sémě jsem zasyl
potom, co jsem ji důkladně zprasil

zašeptám, že nevím přesně,
že se asi chci držet obou,
že ji natrhám třešně,
kleknu si k jejím nohoum


kmeta city vroucí nematou
fotbálek v tévé je jeho záplatou
nezná slast pohlavnosti mladých
kteří se neváhaj z lásky i zabít

sát štávy z jejich kund,
odzátkovat brandy špunt,

nic mu valně neříká
svatost v kráse zavitá
neví, že když rozmilé čelo děvky
bouřný mrak slunce hasí
tehdy ji jen čůrák spasí,
navrch pokousá jí dané přírodou pětky

Nesvéprávní

12. října 2015 v 21:44
Představte si, přátelé lahodného mokačína, že jsem zavítal do kavárny Wild roses v nejcentrovatějším centru u mrakodrapů. Pod stísněným loubím spleteném z puškvorce se od západu částečně skryta očím náhodného turisty prostírala hromádka dobře vyhlížejících mladých lidí. Už jsem doufal, že usednu ke stolu, resp. že přisednu ke stolku, kde si slunila nohy roztomilá petite manekýna popíjejíc z hrnečku s logem trnitého poupátka, když tu mi zrak sklouzl po jiných šik nohách a zadečku a vystoupal až k nebezpečně vystouplým vnadám hrudního koše. Bezpochyby koketa, říkal jsem si. Tu musím poznat! Tak jsem jen naznačil odsouvání židle u té první brunety a vydal se raději kolem slunečníku k oné druhé, elegantní tvářičce pravděpodobné maminky, která tráví svůj čas vypisováním úředních listin na 55. - 60. patře výškových budov, ženské bez vztahu, protože v románku s telefonem či její šéfkou, které poslušně ráno co ráno chystá kávu.
Začal jsem ji opíjet rohlíkem, tvrdil jsem, že mám barák za 100 mega a super káry. Pak jsem vykřikl před všemi, anglicky, to se rozumí: Jediná bytost, která byla smyslem mého života, se mnou skoncovala. Jsem sám a trpím! Zároveň jsem prokládal svá slova hysterickým smíchem. Jsem sám jako kůl v plotě, jak sirotek se špatným chrupem. Jako kadibudka v poli a golfový vozík na židovském hřbitově. Celé roky jsem toužil se otrávit. Vzít si arzenik nebo jiný jed. Polknout ho zcela obyčejným způsobem a co nejméně trpět, zředit třeba dvěma třetinami vody a vypít na ex. Sebrala si kabelku a kvapem odešla. Na stole zůstalo ležet nedopité našlehané kapučíno.

Sed omnes una manet nox

11. října 2015 v 20:48
Všechny čeká stejná noc...

Ab initio.

Nesnesu pohled do rozevřeného chřtánu nadržené čtrnáctky s copánky a pierciengem v jazyku. Mají v sobě něco pekelného, co nevymýtíš. Vypadá to tam jako v peci. Ale nemůžu ji přece, než ji kalhotky nacpu do huby, říct, že má čoudící kotel v hubě. Co brání říkat pravdu jakoby žertem? Čtrnáctka je připravená se podělit o svou jeskyňku s medvídkem nebo zajíčkem, ale tygra dovnitř nepustí.
Když bouří, hrom přichází jako akustický otrok až po blesku a blesky bijí relativně osvětleně do nejvyšších vrcholů. Proto se vymyslely bleskosvody. Abys nemusela svádět blesky sama, když si pigluješ nehty.
Muž pevných zásad vždy bude na svém stát. Ať kráčí o nevyřízené účty s dealery perníku nebo o obyčejnou složenku z pojištovny. Z chlapa nevytlučete přesvědčení, ženská se zlomí při prvním nárazu perlíku na kolenní oblouk. Ale zato ženská si navymýšlí spoustu polopravd či evidentních lží, kterým mužskej uvěří.