Chováš se hrubě jako slouha

27. listopadu 2015 v 21:21
Čin vpravdě lidský si žádá zásah z nebes, posvětí ho a zvěční. Tak jako když ponurý dobrák Prométheus kradl oheň a byv přitom lapen, pykal za svou opovážlivost, přestože ho mohli bohové zastavit už dřív majíce ho v hledáčku, zcela škodolibě nechali ho s nepřátelstvím v očích se vyválet v kalu. Nikdo po vás nežádá tolik, jako žádáte sami od sebe. Toť premisa vyšťouraná v nose mnohých hledačů pravdy, přírodních lyriků a bojovníků za rovnost příležitostí. Chcete-li státi se světci, choďte podél řeky Otavy a sledujte kachny, kupte si v indickém obchodě růženec a praktikujte dechová cvičení na prodloužení stálého mládí. Chcete-li, na druhou stranu, státi se tuze špatnými, nic není jednoduššího, než se proměnit v loutku mizernosti, v táhlý popevěk nanicovatosti z náustku rzivé flétny. Praménky nepravostí se slijí v potok zla, jen tomu dejte čas. V tomto případě nejste nepřítelem času, ale jeho spojencem. Jakmile jednou dosáhnete stavu zlé bytosti, nic už vás nevysvobodí; napříště můžete směle jednat v pravomocích Lucipera, hlásit se k studentům Zmijozelu či objevovat divy temných zárodků sílící makabróznosti z pohozených injekčních jehel. Ponenáhlu si přisvojíte reflexy a názory, jichž byste u sebe nikdy nečekali. Začnete nadávat na cikány ve veřejném prostoru, začnete se oblékat jako příznivec hnutí vyholených hlav, okradete náhodnou babičku o košík s ovocem. Za trest vám místní trenér mažoretek rozhodně nenapohlavkuje, budete se cítit silnější a mocnější a vaše činy začnou nabírat na delikátnosti srovnatelnou s laním masem napíchnutým na vidličku. Obklopíte se aurou záškodnictví, ve které, poněvadž nevědomě, napácháte škod za deset teroristů v restauraci a tehdy poprvé pocítite na krátký záškub neurovláken amygdaly ponížení, že jste k smíchu a horlivost vás pobídne, abyste se odškodnili ještě brutálněji právě na tom poli, které nejenže není už cizích, ale dokonce je šité právě vám na míru. V předběžné podobě budete sestaven z částeček, které vám umožní se maskovat mezi počestnými buržousty. Tyto mimikry zla vám vdechnou výraz, který jak odhalí, tak skryje vaše nechutné choutky, za což si vysloužíte v podvědomí především malých holčiček bezmála ďábelský strach. V očích, které u ostatních jsou zcela mrtvé, vyplněné mázdrou konvenčnosti věnující se pouze přežívání ve sféře hromadění majetku a starosti o důchod, vám zaplane dávný štiplavý kouř z rituálních pohřbů při mohylách zotročených endemických živočichů. V chrupavkách, které mají být pružné, ale u většiny jsou tuhé, protože jen sedí na prdeli a klikají na facebookové odkazy, vám nabuzené erytrocyty zažehnou spalující výbušnou smršť zaníceně bublající v míše, a tak vám dodají schopnost přeskakovat několikametrové překážky a holou rukou rozbíjet zdi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ladyvelve ladyvelve | Web | 28. listopadu 2015 v 14:22 | Reagovat

Super.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. listopadu 2015 v 11:49 | Reagovat

Posledním opravdovým rozbíječem zdí byl Jac. Raubitschek, majitel továrny na cihlářské a drtící stroje v Praze-Bubnech.

3 Miloš Miloš | Web | 29. listopadu 2015 v 20:53 | Reagovat

Holou rukou rozbíjet zdi a stromy škubnutím vytrhávat ze země.

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. listopadu 2015 v 22:43 | Reagovat

Nechci být spojencem času, ale ani světcem. Občas mám pocit, že jsem obojím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama