Zahrej na srdíčko a vyhraješ

23. listopadu 2015 v 21:21
Dneska jsem, borci, rozlítaný jak střela. Začal jsem psát sequel k ALPu, poslouchal rádio z Afghánistánu a dokonce sledoval virál. Může za to asi fakt, že posledních pár dní nebo týdnů bylo brutálně nepochopitelných. Jen uvažte. Atentáty v Paříží, Ronda Rousey ztratila MMA titul a Charlie Sheen je HIV pozitivní. Do prkvančic, co nás čeká příště? Tyhle události byly tak nečekané (Charlie, tys nepoužíval ochranu?!) a tak mnou otřásly, že jsem ztratil víru v humanitu. Ještě beru, že se lidi odpalují v restauracích v malebných městech, ale že Ronda někdy prohraje zápas, ještě trapným knockoutem, to by mě v životě nenapadlo. Zarmoutilo mě to víc než ji. Ale aspoň pochopila, že nikdo nemá patent na vítězství. A že místo předvádění šatů a vystupování v bezduchých talk-show bude muset začít trochu trénovat.

Zakokrhání kohouta vždycky Sineád vyburcovalo ze spaní. Trhla sebou, zvedla víčka a notně se podivila, koho to vidí spát vedle sebe. Tentokrát v její posteli neležel oddechující chlapec, ale chlapci dva. Nechala si je do pokoje poslat Sebastianem v naléhavé záležitosti. Už tam zůstali, když je požádala, aby s ní hráli svlíkací poker. Oba byli k ničemu, ňoumové. Pamatuje si, že měli problém to do ní v noci naprat, nemohli najít, jak či kam do ní vstoupit. Prostě byli tak ztumpachovělí, že zapomněli, kde se nacházejí její otvory. Veškerá neuralgie pochází z problémů s vaječníky, dočetla se v příručce. Byla to taková nepřesná, tupá bolest, která se vracela jako zlozvyk, jehož se nemůžeme zbavit. Měla extrémní záchvaty migrén, a protože ji nikdo nedokázal vyléčit, musela si to po nocích rozdávat se zajíčky, kteří aspoň na pár milosrdných hodin utišili její trampoty. Byla v těch chvílích příjímání jako božský plod vzácné květiny, který se při dotyku rozbují jako plevel. Sebastian zrovna snídal foie gras s dijonskou horčičí, když k němu, navoněná a vysprchovaná, dorazila. O kluky v posteli se postarala po svém, zabila je, podřezala jim hrdla a odřízla ¾ penisu a strčila je do zavařovacích sklenic; vždycky si nechávala trofeje pro štěstí.

Místo mozku mám cedník, samé ďury ze syntetických drog a narkotik, ale přesto se nevzdávám, jednoho dne se mi na cement splní sen. Až se za století chytré hlavy spojí a dovolí nám cestovat časem, i mrtví povstanou z hrobu, a to právě bude má šance. Stanu se mikroorganismem. Ano, čtete správně. Budu malá bakterie, která vleze někomu do průdušek na návštěvu a vytvořím tam kolonii svých duplikátů. Ne duplikátů v pravém slova smyslu, jen mně podobných. Řasinkový epitel mi svými trapnými kmitajícími ciliemi nezabrání se množit jak posraný králík z klobouku! Vytvořím zcela sám legii mě podobných a zaútočím s ní na plíce vyšších obratlovců. Budu nepřemožitelný jak demolition man působící v hrtanové příklopce. Zdemoluju epiglottis a vrhnu se dál, dál, dál, dokud nenasadí kozatá doktorka antibiotika. Ale i ty přemůžu a přestože zůstanu v armádě zřejmě sám, budu žít poustevnickým životem hihikomori v tlustém střevě. Nezlomen, takže vítěz. Asi jako vozíčkář na paralympiádě, kterému se před cílovou rovinkou rozpadne vozík.

Mily deníčku, potkal jsem holčičku, která v pěstičkách svírala kaštan. Když jsem se jí ptal, proč drží ten kaštan, odvětila, že jí dodává sílu. Tolik let žiju a nikdy jsem si nevšiml, že kaštany dodávají sílu, až do dneška.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niemand Niemand | Web | 23. listopadu 2015 v 23:49 | Reagovat

Líbí se mi ta celá biologická stavba předposledního odstavce.
A Charlieho HIV mě zasáhlo ještě víc, než když začali dávat do jojo gumovejch medvídků nechutný přírodní aromata.

2 pavel pavel | Web | 24. listopadu 2015 v 12:52 | Reagovat

Moje kamarádka včera taky držela v ruce kaštan a tu už je velká holčička. :D

3 Akim Akim | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 15:27 | Reagovat

Když jsem byl malý, ještě ve školce, tak mi jedna holčička dala dárek v podobě dvou kaštanů, že prý pro štěstí. Až po letech, to jsem byl zrovna v pubertě, mi pak řekla, že to bylo z lásky, že mě jednoduše milovala a nevěděla, jak mi to říct. Optal jsem se jí, jestli mě stále miluje, jestli mě nechá sklouznout a zda ji mohu postříkat obličej. Na všechny otázky odvětila, že ne. Dívky zkrátka dospívají dřívěji. Sakra ;-)

4 pavel pavel | Web | 24. listopadu 2015 v 17:24 | Reagovat

[3]: Měla rozum. :D

5 Akim Akim | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 17:25 | Reagovat

[4]: Přesně tak. :-)

6 May May | Web | 24. listopadu 2015 v 21:07 | Reagovat

Líbí se mi jak je Charlie Sheen v podstatě věrnou kopií Charlieho Harpera. :D Nebo je to naopak?

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. listopadu 2015 v 19:41 | Reagovat

Kaštany v sobě mají velkou sílu. Bylo by potřeba spousta kaštanů pro obyčejný lid aby vydržel to, co se na něj valí....

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 25. listopadu 2015 v 20:12 | Reagovat

Mám kaštanů celý pytlíček!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama