Prosinec 2015

Je nabíledni, že nevíš ani zbla

21. prosince 2015 v 21:21
Ach, a tu jsi své oko zase rozevřel, ó milovaný živote! A zdálo se mi zase, že klesám v nezbadatelno. -

Mohl bych psát ve stylu poetistických manýr nějakých Nezvalů à la papoušek na motocyklu, ale kdo by to četl a nepogrcal se? Já tedy určitě jo.
Primární a sekundární představy, závislé na individuální paměti, prosím pěkně, ne.
Ani asonance, které nejsou tak legálně závazné asociacím jako rýmy.
Ne a ještě jednou ne. Jinými slovy totéž:
Byl jsem svědkem počinu. Tupý lomoz, jímž jsem nikoliv pohlcován, nýbrž trvale usmrcován. A je třeba ještě pohlédnout vzhůru, zda na tom našem nebi neuslyšíme skřivánčí píseň - zda neucítíme víc o stupínek, o citlivost v delíriu, horečku v zimnici nebo fyziologicky odpudivého člověka při krmení kachen.
Očima jsme probouzeni k životu, a nebo naopak přiváděni k věčnému spánku. Zas nevím, co je lepší, zda drožkaři, hluční a drzí.. nebo přítomnost zahrad a vinobraní.. nezapomenutelných pohádek. Polibků před spaním od spanilých kouzelnic, hadích poběhlic s muškátovýma očima. V nekonečnu žen si vybral jedinou a jen s tou se neustále vynalézal, naslouchal tomu zákonu, kdy se těla třou o točí o své magnetické plochy. Kdy přeskakují hvězdy jedna na druhou jako při výměně krve v nemocnici. Plujeme po řekách Styxu a sbližujeme vzdálené pustiny… našimi rty a nejenom rty, našimi propletenými prsty, prvky v neustálém víření. Do deníčku si zapsal: Vyprstit odvrženou. Tu, která předcházela. A pomalu se, ve snách, vlekla od polykače ohňů k provazochodci. Hle, toť víc než jen hra, to hraní těl - toť výkon harmoniky, křiklavé a prohnané, nebo možná do té míry smělé a krásné - jako je každá zahradnice krásná, ať už skrývá perleťový nůž v zástěře nebo třeba mýdlo ve vagíně. Protože dotek trnu růže probouzí krásu v každé molekule.
Rána ve spánku, která delirizují naše smysly. Z rán se vyhoupne měsíc nad stříbřitý svit odrazu světlého bodu, jenž rozvířil hladinu potůčku. A celou cestu si prozpěvuje, jako raněná koroptev, když pomáhá si do ráje, kam plave větrem úplně nebo napůl šílená - jak lesbička. Maximum emocí na malé ploše. A zas jen ta hra o půlnoci, přetvářka očí hadích tanečnic, muškátu a třezalky, které se jím v napuchlých bělmech rolují pod cystami slzných kanálků - i ty vedou k naplnění. Mléko ptáka je v závěru pohladí po boku jako motoristova noční můra v zázračném křížení s torzem sochy Kupida. Nevím, co je víc divné. Jestli skutečnost, že souhrnná představa vydá za pochod kravat (ti zasraní byrokrati) po parčíku nedaleko soudu, nebo jestli galantní chlapík vůbec může s ženou kopulovat.
Ale
Ale
Co nevím,
Mi dá spát.
Tak kouzli dál. Prsty formuj slepá místa. Ty renezanční tulačko.
Nejsme přece žádní portýři s prosebnými hlasy.
Víme, že dámy si zaslouží, když jim nabídnem rámě
A postel nebo kde všude se pletky provádí
Aneb všecky něco chtějí a žádná to nedostane - nebo žádná… téměř
Neseme se jako manželé po veselce
Je v nás několik obličejů a málokterý naruby

Tolik se bojím, že ji nepřivedu na taneční sál. Ale jen do obyčejného domu, kde si odbudem trest blízkosti. Vážně se bojím, že se v ní soustředují neblahé zprávy, že ji zaplavují mozkové chodbičky a rachotí tam, že jim sama přizvukuje, neboť nemůže jinak. Neví, co si počít se srdcem a nikdo se nehlásí, její zuby cvakají a v těch chvílích se zdá, že být milenkou je ta nejtěžší práce na světě.

V jedné z nich, z těch chodbiček
Nebo snad po celé délce útvaru
Je v pasti.
Chycená někým, kdo ví, jak mršky ženské chytat, ačkoliv takových vlastně už v nynější době mnoho nezbylo. Už se rozplynuli do teorií poplašných šumů, hibernují, neboť v pořádku chaosu není nikde řečeno, že ve jménu pokroku opravdových žen jen ta jediná zůstala, ale že i ta rovnou sbalila plátno… měla v sobě všecky vlastnosti alžbětinského stylu, tu falešnou eleganci, dekórum, které zbavuje studu, vlastnost nemožných kurtizán, který harmonizuje s mou nevyléčitelnou úchylitou. A umírá tou smrtí.
A jak pravím, docela správně pravím, žádná už nepřebije Osudovou. Tam, kde se ždímá prádlo - v prádelnách - tam byste ji možná potkali. Jednotvárně by odklepávala takt nebo možnásnadpřecekéžby by se pitvorně kroutila uprostřed něčeho, co nikdo nechápe, nikdo po ní neopakuje. Být služkou ničeho a být tou nejlepší, jaká kdy byla stvořena, věru není snadný úděl.
Věži strmých polibků, věz, že vzpomínám na věky věků.

Tohle mělo být ovšem uplně o něčem jiném. O seriálu The Magicians.

Chvostoskok tančí na povřísle

20. prosince 2015 v 21:21
Tam jest ostrov hrobů, mlčelivý ostrov; tam jsou též hroby mého mládí. Tam zanesu věčně zelený věnec života.


Ale než ponesu věnec na ostrov hrobů, odskočíme si do Sýrie, do královského města Palmýry, kde jsem byl před pár lety na prázdninách (jel jsem tam na na archeologické vykopávky). Konala se tam úplně bez souvislosti se mnou konference matematiků a čirou náhodou tam přednášel profesor Zadek (nebo Zadeh či tak nějak). Lotfi Zadek patří mezi absolutní špičky ve svém oboru, založil disciplínu zvanou fuzzy logic a fuzzy systémy atd. Je to i počítačovej vědec, elektrikář a znalec neurálních sítí. Vím, že asi nevíte, o co jde, protože o pole fuzzy se zajímají jen scholastici a magoři, a tak nebudu moc zabíhat do detailů. Prostě jsem se tam šel podívat, abych si rozšířil obzory.
Do češtiny se ten termín vlastně překládá jako mlhavá logika. Podle wikipedie vznikla v šedesátém patém roce, kdy vypracoval její teorii.
Nechme dále mluvit wiki.

je podobor matematické logiky odvozený od teorie fuzzy množin, v němž se logické výroky ohodnocují mírou pravdivosti. Liší se tak od klasické výrokové logiky, která používá pouze dvě logické hodnoty - pravdu a nepravdu, obvykle zapisované jako 1 a 0. Fuzzy logika může operovat se všemi hodnotami z intervalu <0; 1>, kterých je nekonečně mnoho.
t. Fuzzy logika tak umožňuje matematicky vyjádřit pojmy jako "trochu", "dost" nebo "hodně" apod. Přesněji, umožňuje vyjádřit částečnou příslušnost k množině. Fuzzy logika používá stupeň příslušnosti (míru pravdivosti) jako matematický model vágnosti

Jelikož v matice všecko souvisí se vším, kvantová mechanika a fyzika jí nezůstávájí nic dlužni a takové např. amplituda pravděpodobnosti se nápadně podobá vyjadřování pravděpodobnosti právě ve fuzzy logice. Nebo pověstná vlnová funkce (a její kolaps), kterou se dostáváme přímo či nepřímo ke Schrödingerovi.
Pokud se zajímáte o princip superpozice, pak jistě víte, že o něm lze mluvit třeba v geologii, nebo ve stacionárním magnetickém poli nebo taky v poli elektrostatickém (podle zcela jednoduché poučky, že vzájemné elektrické působení dvou nábojů není ovlivněno elektrickým působením dalších nábojů, tedy že elektrické síly lze vektorově sčítat!) a všude se dá vypočíst, případně dosadit.

Nicméně profesor Zadek (Zadeh) přišel do místnosti, je už mu dobře přes devadesát, takže tehdy byl vitální devadesátník, prostě si přiklusal ke katedře a začal stařecky blábolit. Moc jsem ty jeho vědátorské kraviny neposlouchal, nicméně všichni zúčastnění mlčeli jak hroby a byli příjemně překvapeni, že z onoho starého génia, jak jej kolegové skromně nazývají, vypadne něco víc, než kolikrát si v noci pomočil prostěradla. Nejdřív vůbec nemluvil o své práci, jejíž přínos pro matematiku je vskutku ohromný, o tom žádná, pouze velice otevřeně mluvil o svém vztahu k Američanům, o tom, že se narodil v Baku, v Azerbajdžánu, tam, kde i můj opilecký, kriminální děda a že byl nesmírně potěšen "dobrými samaritány", jak nazýval lidi, kteří mu ve čtyřicátých letech pomohli se trochu ve Státech etablovat a nečekali nic na oplátku. Že to v něm vzbudilo touhu zůstat tam a usadit se.
Nerozuměl jsem později skoro ničemu, protože už přirozeně zacházel do své hatmatilky, ale protože se pořád na něco študenti a zainteresovaní ptali, rámcově jsem byl v obraze. Nicméně ne příliš mnoho, protože už jsem byl sťatý jak zákon káže a každých pět minut nenápadného přihýbání z flašky mi též moc nepřidalo.

O lepidlovém manželovi

19. prosince 2015 v 21:21
A teprve, až se sám od sebe odvrátí, přeskočí přes svůj vlastní stín - a věru! vskočí do svého slunce.



Proti všem. Obracel se zády ke slunci, dokud ještě ve Spáleném světě svítilo. Měl problémy s přijetím autorit a zařazením do společnosti, ale největší problém měl vždycky se sebou a ženskýma. Pořád do něho ryly, aby s nima založil rodiny a splodil početné potomstvo. Jeho ale nezajímala uřvaná děcka. On chtěl užít dne, resp. noci ve společnosti zábavného společníka Chlastu. Kdykoliv sis zaplatil, přiklusal k tobě nachystaný tě potěšit další chimérou nebo zmarněnou nadějí a vždycky ho bylo všude dost. Specialista na tragédie, pouštěl si hubu na špacír i za něj. Problém je, že ztrácel rozvahu, když viděl sedět pohlednou ženskou na barové stoličce. Vždycky musel jít za ní a odtáhnout ji po bezvýznamném tlacháním do komnat rozkoše. Rozuměj, do laciného hotýlku, aby pro prohýřené vymrdané noci zažil kokrhání kohouta a rozpačité loučení s někým, koho nezná a znát nechce.


Svatá prostoto,
neposkrvěná holoto

Ženy, totě peklo na zemi.

Příliš dlouho seděl v stínu
pohrdání má ještě v oku; a na rtech se mu tají hnus

Před ženou však taje, taje jak první letošní sníh na Sahaře.
Toť oddání největšího, že jest odvahou a nebezpečenstvím a že metá kostky o smrt. O ženu, o smrt v krásné masce, zdá se. Kdo rozluští hádanku jejího srdce, získá ji navěky.

Kálení bernardýna

18. prosince 2015 v 21:21
Noc stoupá do hlavy a vrávorám smysly neznámými zvídám chtivě bojácný dech vzpurně polykám

Letuška kouří č.....

17. prosince 2015 v 21:21
Důvod, proč jsem nic nepsal, je prostý. Byl jsem na život ohrožující operaci. Vytahovali mi obří nádor z varlat. Tak jsem se musel soustředit, abych neumřel. Ale už jsem zas zdravý a při síle, tak do mě palte.

Pokus o sex

16. prosince 2015 v 21:21
Neumírat smrtí životem umřít za smrt i rak se stydí hleď všeho užít

Noc reklamní prospekt prázdnoty text hvězd zbytečná interpunkce naší planety jež v prázdnu točí se jak ty kol osy své bědná kostnice

Dno hladomorny plné havěti z jejíhož dna i ve dne vidíš vše co v snách se bojíš viděti

Zastrčit závoru

15. prosince 2015 v 21:21
Změní vás knihy v tepech mízních? Mají takovou moc? Podle mě ani náhodou. Udělají z vás nízko postavené pitomce a neznabohy.
Střásáš plody copů pod květy? Rozvité tušení, jež by mělo vědět, jak mají ňádra sládnout do věty? Již vysloví náhodný opilec v prochcané bundě s 5l demižonem vína?
A ty za ním roztoužená jdeš zapomínajíc na přítele, protože sis vypila svoji decku vína ptáš se ho, jak by to byl chlapec
ze sousedství: (a ne násilník a vrah)

Pane, jste cizí v tomto kraji?
Proč se ptáš, děvenko?
Máte moc času ve svých očích.
Ty jsi já, když jsem byl mladý.
Já budu vy, teprve až zestárnu.
Ale víte co, pojďme na polidajty, tam si
pěkně sepíšeme, odkud jsme a co jsme zač
vlastně.

Na tržnici poztrácela nevinnost

14. prosince 2015 v 21:21
Posílen zázračným uhlovodíkem, chce se mi žalovat na vedení svátků klidu & míru, lásky. Uvědomujete si, že už za pár dní přiletí na saních Ježíšek a rozdá všem zasloužilým, školce oddaným, poslušným a inspirovaným dětičkám koš plný dárků? Co děláte vy? Koukáte do svých iPčtyřek a měníte status na fejsku. Zjišťujete kdo s kým, kde a proč a jak surově píchal. Místo abyste pekli cukroví, foukali nafukovací ozdoby na stromeček a lili olovo či co. Případně ti šikovnější z vás mohou vytvářet vlastní skleněné skleněnky.
Jenže avšak. Jak je zvykem, houno z toho.
Duch Vánoc je vám ukradený. Jste jak Ebenezer Skruž neboli Vydřigroš z Dickensových vánočních povídek. Jenom profit vám kouká z lakomých očí! Nerozdáte se. Prostě ne a ne. Jen si hledíte vyzískat pro sebe co nejvíc ponožek napěchovaných dárky, které objevíte na zahradě. Ani blaha rodin vám nic neříkají.
Už mě s tím začínáte denervovat.
Jednoho krásného dne si pro vás ze záhrobí přijde duch, který vám vyjeví minulost, přítomnost i budoucnost a věrte mi, že nebude nikterak růžová. Minimálně, poctivě vzato, si nedáte svůj nezájem o druhé za rámeček. Měli byste si vzít za příklad kupříkladu stupruma (kdo chce být jako on, měl by aspoň začít baštit rumové pralinky). Co on se naběhal, aby se vlezl do kalhot a líbil se ostatním, protože totok panděro si nedá říct. Co on se naotvíral dveří v obchodních centrech? Kolik podržel dveří výtahu? Kolika maminkám pomáhal s kočárky do autobusů? Bez výjimek to, co dělal, dělal ve vztahu k ostatním duším. Na sebe nehleděl, krátil si už tak dost hubené výplaty a téměř vše, co mu zaměstnavatel určil, věnoval na charitativní účely. Za jeden úsměv šel by i deset bloků černošským krajem. Zkrátka a dobře. Vánoce by se měly strávit v sedle laskavostí. Ne pod stolem v knajpě, ne za kancelářským stolem v officu ani ježděním za buchtama ve věcech dupání. Uvědomte si už konečně, že až se inkarnujete příště, nikde není řečeno, že zas budete lidmi. Spíš ne vzhledem k obtížné karmě jedenadvacátého věku! Třeba vám život dá za úkol pobývat v těle potkana. Jako hlodavec si věru Vánoc příliš neužijete. Takže buď se právě nyní obujte do ctnosti nebo si už chystejte zoubky na okusování sýru...


SvětjevneustálémpohybuStálostneexistujeDetailnelzeoddělitodcelku

"Kdybych věřila ve vyšší moc, projevila bych jí v modlitbě vděčnost slovy: děkuji ti, žes mě neučinila mužem nebo mezkem...V této době a naší kultuře je totiž žena zvýhodněnáne jen přírodou, ale i společností."

Jedině snad Valerie Solanas by se ohradila proti tvrzení výše. Chlapy má za kráčející robertky. Biologickou chybu, neškodný žvanec. Šimpanzi ve fraku. A ve všem má pravdu! Protože ženské se svým instiktem na kance mají dycky pravdu.


Semtex na talíři

13. prosince 2015 v 21:21
Buláš školu? Jsi záškolačka se zhoršeným prospěchem z chování? Máš bolestivý menzes? Pak vítej na palubě.
Ve tvém věku jsem taky lezla za školu. Taky mi borec zlomil srdce, a proto jsem se vyspala s jeho nejlepším kamarádem, abych zas zlomila jeho. A v rodině mám alkoholika jakbysmet. Vím, co je psychické týrání a žádná útrapa lásky mi není cizí. Tentokrát nenapíšu na téma týdne, i když jak všechny víte, často na tétéčka píšu obsáhlé články.
Chci jen říct, že už jsem se našla. JÓÓÓ! Objevila jsem v sobě potlačovanou bohyni krásy, tak jako ji v sobě objevily mé vzory. Konečně jsem se vyklubala z kokonu jako Marilyn. Nebo Audrey Hepburn. Madonna. A jiné krásky, které dobyly svět. Přiznám se, že neznám nikoho jako Audrey. Nikoliv už jen žena, anděl prostě. Pomáhala lidem, i když sama potřebovala pomoc. A taky byla moc krásná, dokonce i bez líčidel. Vždycky jsem toužila být jako ona.

Když jsem byla v roce 2011 na roadtripu ve Vietnamu, strašně mě pobavilo, jak se tamější turisté koupají. Prostě se tak cachtají ve vodě oblečení a když vylezou, vydají se na delsí procházku, na které uschnou. Discrete jak řemen. Měla jsem sto chutí se tam za nimi vrhnout a čachat se s nimi.

Bochánek hoven

12. prosince 2015 v 21:21
Co je, Mayi? Je ti blbě? A tos, hádám, nikdy nejedl hovna. Nenutili tě sežrat, co vysereš pěkně z podlahy, co? Neznáš waterboarding ani mučení. Ale já ho znám, já ho v Uzbekistánu podstoupil, když mě unesli nějací vzbouřenci proti režimu.
Ale dost už o nicotnostech.

Kdysi jsem byl cvičně šplhat po Čertově stěně a na vrcholku mě čekal pohled, který předčil očekávání. Ležely tam dvě nahé klisničky opalujíce se na nadrženém slunci.

Jakási mexická babička na zastávce, s bradavicí varhánkovitým obličejem, mě požádala, jestli bych ji neodnesl nákup domů, její manžel je prý churavý a už mu nestojí a když ji odnesu nákup, jestli bych jí nevypomohl sexuálně.

Zas se mi otupily smysly v marinádě chlastu. Tentokrát jsem nepil jen flašky, ale celé sudy whisek. Z minulého večera si pamatuju jen to, že mě šacovali černí teenageři, když jsem ležel pod koly jejich Dodge.