Hlízy a vředy

25. prosince 2015 v 21:21
Zběsilokrocí. Pronásledovali ho jak duchové. Bez slitování, neslyšně, se míhali podél poblitého nástupiště metra. Sílící smečka, smrtící v té mlze zvětralých břeček mu šla, stoupala mu po krku a nad řekou jeho života se vznášel otázník. Jako muž byl již odsouzen k smrti. Stíhali ho nejenom duchové, ale i bývalá manželka a milenka. Nepozorovaně pronikali tmou jeho sváteční nálady a on kopal, padal na ruce a kolena, vrážel do ostatních chodců, snažil se všemožně sebrat sílu k tomu, aby se dopotácel do nočního klubu, kde už mu pomůže zapomenout setrvačnost. Ten úkryt, ta poskakující vzdálená světla, která v mlze probleskovala jak světlušky nad kompostem, v pozadí tlumili jeho úzkost. Vzdálené drncání hudby, přerývaný dech, který cítil až zkraje dvanácterníku.
Kéž by už se mu povedlo dostat někam, kde se shromažďují bezstarostní lidé, ještě mohl přežít tu noc, ten den, tu do nebe volající hloupost, kterou provedl, když přefikl manželku cizího chlapa.
Ale znal se příliš dobře na to, aby věděl, že by to příště udělal znova. Za těch pět minut šuku to stálo.
Jako by v něm nebyla kouska citu. Už už se chystal vyběhnout na otevření prostranství, nohy mu však mravenčily a tak se třásly, že se zdálo, že neurazí ani pár metrů.
Pak přišly výčitky, opožděně ale přece. Nechtěl být ochočený jako jeho známí, kteří podlézali smrtelně elegantním ženuškám. Riskl tak obchod, který ho mohl velice slibně vynést z bezedných propastí manželství. A nejspíš by jeho jméno zahalekali žalostně i nad rakví, kdyby nezaplatil tím nejdražším, co měl v kapse. Oddaností. Nebo nevědomostí. Bombardovala ho otázkama. Kromě okamžiků, kdy mu lámali prsty a další kosti a on křičel, křičel jak ze špatného sna.

Kvůli bolesti nejdřív vůbec nechápal, proč Ivanu ve vaně nezamordoval dřív. Byla stejně domýšlivá a uhlazená jako ostatní ženské. Ty její prohnané rty musel vidět ve společnosti zlomené čelisti, aby se trochu zklidnil.


Eeh, popíjím si svůj čaj z lysohlávek a vidím jasně budoucnost. Strávím šedesát let v manželství s kačenou, která brzy vstoupí do oblaku cizosti. Asi tak.
Čumím ve čtyři odpoledne z okna a tu ji vídím. Přichází k domu manželka. Naprosta cizí žena. Poznání ostře vystínované podrobnostmi.
Nahled, že k manželce nic necítím.
Nemám dost odvahy ji jít naproti pro tašku s nákupem.
Odpočítávám zděšeně patra.
Zacvaká klíč v zámku.
Zašumějí a zapraskají sáčky v tašce.
Odloží ji tak jako pokaždé za šedesát let na lavici v předsíni.
Všimne si, že mi na ramínku visí bunda.
"Jsi doma?"
"Jsem, nevidíš?"
"Tobě něco je?"
"Nic mi není."
Jen už mi šedesát let lezeš na nervy. Bereš mě jako dokonalou samozřejmost, náno!

S každým opakovaním rutiny se víc a víc vzdalujeme pobřeží objevů, jedině tam mohou žít pohlaví v radostí po léta.
Pospolu. I kdyby to znamenalo mýt nádobí společně.
Ne jako cizí. Něco, co se od nás oddělilo a ucítilo uvnitř svou osamělost.

Ta trapnost, když on leží a ona přejde k otevřenému okno a zavírá ho. Závaz větru, něžná vůně mýdla, která se mu zhnusila, jakmile pochopil, že jde od ní. Padne jak mezek po náročné štrece do postele a on si uvědomí, že je nahá - nic mu to neříká.

Nezapomeň.. že mezi dneškem a zítřkem leží propast.
Je jen na tobě, jak ji překleneš.
Padající vlas může rozhodnout.
Jestli tě zasypou polibky nebo lavina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 soul-underground soul-underground | Web | 25. prosince 2015 v 22:52 | Reagovat

Vždycky to za těch pět minut šuku stojí. Vždycky! :D Spíš v přítomnosti je propast. Ta propast je život, který nevnímáme při starostech a sračkách a zvětšuje se nebo zmenšuje?

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 2:01 | Reagovat

Tu propast snad pro dnešek překlenu spánkem. Stejně to bude spíš ta lavina. Ale co uděláš ty...umyješ nádobí společně nádobí v ukradeném dřezu, nebo jen zavřeš okno (?).

3 Akim Akim | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 11:39 | Reagovat

Žili svůj tak, jako ochmelka, který sedí od rána do večera v knajpě, dny zapisovali stejně, jak pinglice čárkovala piva a rumy na účet toho hospodského povaleče, který už byl tak stár, že ho svěrač zradil a on se právě pochcal přímo u stolu. Bude si muset dát ještě pár piv, aby mu zatím kalhoty oschly a nikdo nic nepoznal.

4 Cíťa Cíťa | Web | 26. prosince 2015 v 19:09 | Reagovat

Dneska je moderní říkat místo dvanácterník dvanáctník :D. Osobně bych si raději vybrala lavinu a ne polibky, nějak nevěřím že by na ni bylo dost sněhu a stejně se mi hnusí lidská blízkost.

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 19:49 | Reagovat

"Nezapomeň, že mezi dneškem a zítřkem leží propast..." Tahle slova mi evokují jednu citaci z Madam Bovaryové, ani nevím, proč jsem si ji zapamatovala: "A budoucnost je jako černočerná chodba a dveře na konci jsou pevně uzavřeny."

6 Miloš Miloš | Web | 26. prosince 2015 v 21:27 | Reagovat

Když manželka i milenka, pak není úniku, protože se mohou i spojit.

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. prosince 2015 v 14:33 | Reagovat

Zasypán polibky jako dětské prdelka pudrem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama