Je nabíledni, že nevíš ani zbla

21. prosince 2015 v 21:21
Ach, a tu jsi své oko zase rozevřel, ó milovaný živote! A zdálo se mi zase, že klesám v nezbadatelno. -

Mohl bych psát ve stylu poetistických manýr nějakých Nezvalů à la papoušek na motocyklu, ale kdo by to četl a nepogrcal se? Já tedy určitě jo.
Primární a sekundární představy, závislé na individuální paměti, prosím pěkně, ne.
Ani asonance, které nejsou tak legálně závazné asociacím jako rýmy.
Ne a ještě jednou ne. Jinými slovy totéž:
Byl jsem svědkem počinu. Tupý lomoz, jímž jsem nikoliv pohlcován, nýbrž trvale usmrcován. A je třeba ještě pohlédnout vzhůru, zda na tom našem nebi neuslyšíme skřivánčí píseň - zda neucítíme víc o stupínek, o citlivost v delíriu, horečku v zimnici nebo fyziologicky odpudivého člověka při krmení kachen.
Očima jsme probouzeni k životu, a nebo naopak přiváděni k věčnému spánku. Zas nevím, co je lepší, zda drožkaři, hluční a drzí.. nebo přítomnost zahrad a vinobraní.. nezapomenutelných pohádek. Polibků před spaním od spanilých kouzelnic, hadích poběhlic s muškátovýma očima. V nekonečnu žen si vybral jedinou a jen s tou se neustále vynalézal, naslouchal tomu zákonu, kdy se těla třou o točí o své magnetické plochy. Kdy přeskakují hvězdy jedna na druhou jako při výměně krve v nemocnici. Plujeme po řekách Styxu a sbližujeme vzdálené pustiny… našimi rty a nejenom rty, našimi propletenými prsty, prvky v neustálém víření. Do deníčku si zapsal: Vyprstit odvrženou. Tu, která předcházela. A pomalu se, ve snách, vlekla od polykače ohňů k provazochodci. Hle, toť víc než jen hra, to hraní těl - toť výkon harmoniky, křiklavé a prohnané, nebo možná do té míry smělé a krásné - jako je každá zahradnice krásná, ať už skrývá perleťový nůž v zástěře nebo třeba mýdlo ve vagíně. Protože dotek trnu růže probouzí krásu v každé molekule.
Rána ve spánku, která delirizují naše smysly. Z rán se vyhoupne měsíc nad stříbřitý svit odrazu světlého bodu, jenž rozvířil hladinu potůčku. A celou cestu si prozpěvuje, jako raněná koroptev, když pomáhá si do ráje, kam plave větrem úplně nebo napůl šílená - jak lesbička. Maximum emocí na malé ploše. A zas jen ta hra o půlnoci, přetvářka očí hadích tanečnic, muškátu a třezalky, které se jím v napuchlých bělmech rolují pod cystami slzných kanálků - i ty vedou k naplnění. Mléko ptáka je v závěru pohladí po boku jako motoristova noční můra v zázračném křížení s torzem sochy Kupida. Nevím, co je víc divné. Jestli skutečnost, že souhrnná představa vydá za pochod kravat (ti zasraní byrokrati) po parčíku nedaleko soudu, nebo jestli galantní chlapík vůbec může s ženou kopulovat.
Ale
Ale
Co nevím,
Mi dá spát.
Tak kouzli dál. Prsty formuj slepá místa. Ty renezanční tulačko.
Nejsme přece žádní portýři s prosebnými hlasy.
Víme, že dámy si zaslouží, když jim nabídnem rámě
A postel nebo kde všude se pletky provádí
Aneb všecky něco chtějí a žádná to nedostane - nebo žádná… téměř
Neseme se jako manželé po veselce
Je v nás několik obličejů a málokterý naruby

Tolik se bojím, že ji nepřivedu na taneční sál. Ale jen do obyčejného domu, kde si odbudem trest blízkosti. Vážně se bojím, že se v ní soustředují neblahé zprávy, že ji zaplavují mozkové chodbičky a rachotí tam, že jim sama přizvukuje, neboť nemůže jinak. Neví, co si počít se srdcem a nikdo se nehlásí, její zuby cvakají a v těch chvílích se zdá, že být milenkou je ta nejtěžší práce na světě.

V jedné z nich, z těch chodbiček
Nebo snad po celé délce útvaru
Je v pasti.
Chycená někým, kdo ví, jak mršky ženské chytat, ačkoliv takových vlastně už v nynější době mnoho nezbylo. Už se rozplynuli do teorií poplašných šumů, hibernují, neboť v pořádku chaosu není nikde řečeno, že ve jménu pokroku opravdových žen jen ta jediná zůstala, ale že i ta rovnou sbalila plátno… měla v sobě všecky vlastnosti alžbětinského stylu, tu falešnou eleganci, dekórum, které zbavuje studu, vlastnost nemožných kurtizán, který harmonizuje s mou nevyléčitelnou úchylitou. A umírá tou smrtí.
A jak pravím, docela správně pravím, žádná už nepřebije Osudovou. Tam, kde se ždímá prádlo - v prádelnách - tam byste ji možná potkali. Jednotvárně by odklepávala takt nebo možnásnadpřecekéžby by se pitvorně kroutila uprostřed něčeho, co nikdo nechápe, nikdo po ní neopakuje. Být služkou ničeho a být tou nejlepší, jaká kdy byla stvořena, věru není snadný úděl.
Věži strmých polibků, věz, že vzpomínám na věky věků.

Tohle mělo být ovšem uplně o něčem jiném. O seriálu The Magicians.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | 22. prosince 2015 v 7:05 | Reagovat

Akurat som sa vratila zo zatahy a leziac v posteli to bolo susto az sa drhnem. Skvele nacasocanie v nespravnom momente :)
Ňom ňom, ja chcem este! Aj citania aj tamtoho

2 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 7:31 | Reagovat

Tohle měl původně být komentář plný adorace. Nebo jak se tomu krému na suchou pokožku říká.

No nic, třeba příště.

3 Akim Akim | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 11:20 | Reagovat

Máš-li možnost vyprstit odvrženou, rázem se toto stává nejen tvou výsadou a právem, ale v ten okamžik se již jedná o tvoji povinnost toto vykonat, neb tím můžeš to nebohé děvče spasit a zachránit.

4 Molly Molly | Web | 22. prosince 2015 v 11:32 | Reagovat

Vagína je ošklivý slovo, ale teda jako furt lepší než klitoris.

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 12:29 | Reagovat

Ach konečně, zas mám chuť číst to nahlas. Přála bych ti štěstí, ale nevím, jestli to zas není marnivé, protože ona asi štěstí má, tak proč ho kazit. Tvůj cit tě šlechtí, milý S., ale zahoď už ten inkoustově černý plášť, setrvávat v zarytém smutku je nemužné...

6 Háčko Háčko | Web | 22. prosince 2015 v 13:45 | Reagovat

Ajajaj, na niečo takéto som nebola pripravená. Spomínaš krásne nad klávesnicou, a ono sa to dobre čítka. Ja radšej spomínam nad pohárom vínka.

Osudovú ženskú nič neprekoná. Žiadna taká, do ktorej sme sa silno zaľúbili, sa už neukáže. Ach.

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 22. prosince 2015 v 19:40 | Reagovat

Slova padají do očí a zaplňujou slzný kanálky.
Co příspěvek, to nová droga. :)

8 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 22. prosince 2015 v 21:43 | Reagovat

Víš, že jsi vlastně jazykový génius? Takhle poeticky málo kdo dokáže psát.

9 Niko Tin Niko Tin | Web | 22. prosince 2015 v 22:09 | Reagovat

Jedním slovem- krása! A ty Osudový lidi bejvaj příčinou všech problémů, to už vím taky

10 Elis Elis | Web | 23. prosince 2015 v 13:56 | Reagovat

Krásné, až mrazivě poetické...

11 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. prosince 2015 v 23:09 | Reagovat

Náhodou, na to, o čem to je, jsou v tom ukryty tak nádherné metaforické popisy, až se mi tají dech. Stále mě překvapuješ :-)

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. prosince 2015 v 12:09 | Reagovat

[8]:
Jazykový génius. To je něco jako polykač mečů?

13 Bludička Bludička | Web | 24. prosince 2015 v 15:43 | Reagovat

Vyplout po proudu Stygy, tím si moc nepomohli. I ona řeka je ženou se stejně zrádným srdcem jako mnohé další. Ale i obyčejný dům může sloužit jako taneční sál. A člověk může sledovat, jak myšlenky přeskakují jako skřítci tengu z elektrického vedení, z drátu na drát. Běhají sem a tam, sem a tam.

14 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 25. prosince 2015 v 13:35 | Reagovat

[12]: To ani ne. Spíš člověk, který umí mistrně používat slova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama