Lakmusový papírek

11. prosince 2015 v 21:21
Monika cestuje přes Francii určitě.

P = Pán; H = Houba
P: Hele houba!
H: Jestli mě sníš, tak ti nesplním tři přání.
P: A když tě nesním, tak mi je splníš?
H: To jsem neřekla.
P: A nemělo by to být spíš jaksi naopak?
H: Ty mi chceš splnit tři přání?
P: Tak to jsme zrovna nemyslel. A jak to, že vůbec mluvíš?
H: To proto, že jsi ze mě kousek ochutnal. Jsem halucinogenní houba.
P: No teda. Takže tohle všechno je jen přelud a ty jsi vlastně nic
neřekla.
H: Neřekla.
P: Hmm, a tohle jsi řekla?
H: Ne.
P: Aha. Je to jasné. Ty vlastně vůbec neexistuješ. Nemyslíš, tedy nejsi,
H: Proč bych neměla myslet?
P: No. protože jsi můj přelud. Kdybys myslela, tak bych o tom musel něco
vědět.
H: Ale co když jsi naopak ty moje halucinace?
P: Ale já myslím!
H: Tím bych si na tvém místě nebyla tak jistá.
P: Ostatně, houby nemůžou mít halucinace.
H: Cože? Jsem halucinogenní houba, tak proč bych neměla mít halucinace?
P: Protože houby nemají mozek.
H: Ale?! A mají okýnka a komínek?
P: Éééé. Ne. Okýnka a komínek má dům.
H: Takže já jsem dům?
P: Nóóó, řekl bych, že jsi houba, která má okýnka a komínek a současně
maličký dům, který vyrostl v lese a mluví.
H: To zní dost bláznivě. Ještě trváš na tom, že jsem tvoje představa?
P: Ale ano!
H: Tedy jsi blázen.
P: Nesmysl, to je proto, že jsme tě snědl. Je to přechodné.
H: Snědl jsi svoji halucinaci?
P: Né, počkej! Snědl jsem tě předtím, ve skutečném světě, když jsi ještě
nebyla halucinace. Nepřekrucuj fakta.
H: Skutečnost neexistuje. Reálná je jenom přítomnost, minulost je fikce.
P: To je nesmysl. Moje minulost existovala, já se na ni pamatuju.
H: Ale teď neexistuje, to nemůžeš popřít.
P: Existuje, jako minulost.
H: A já existuju jako halucinace. Jaký je v tom rozdíl?
P (myšlenka): To je ale protřelá houba.
P: Ostatně, třeba nemyslíme ani jeden. Třeba je nějaký Bůh-stvořitel a
vesmír je jeho komix.
H: Třeba jich je šest miliard.
P: Šest miliard bohů? To je směšné.
H: To ještě neznamená, že to není pravdivé. Znám houby, které tvrdí, že
skutečný vesmír nemá dva, ale tři rozměry.
P: Ha Ha Ha Ha!
H: Ha Ha Ha!
H: Má Bůh depresi?
P: Jak to mám vědět?
H: Jestliže nás stvořil Bůh k obrazu svému, pak naše jednání a naše slova
jsou projekcí jeho myšlenek.
P: Takže zkoumáním sebe můžeme poznat Boha.
H: Bůh je tedy houba.
P: Kdyby byl Bůh houba, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém by lidé jedli
houby. Přemýšlej.
H: Kdyby byl Bůh člověk, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém houby můžou
otrávit lidi.
P: -
P: Počkej, co tím chceš říct?
H: Že Bůh nemůže být člověk.
P: Né, ty tím něco naznačuješ, já to poznám...!
H: To je dost, že ti to došlo.
P: TY JSI JEDOVATÁ HOUBA ?!!!
H: Proč myslíš, že na mě nejsou žádní slimáci?
P: Takže já umřu.
H: To jsi ale věděl už předtím, ne?
P: Ano, ale nevěděl jsem, že to bude tak rychle!
H: Čas je relativní.
P: To je dobré, utěšuje mě houba, která mě otrávila.
H: Mě z ničeho neobviňuj - nenutila jsem tě, abys mě jedl.
P: Ale mohla jsi mě varovat!
H: Už jsi někdy slyšel o tom, že by houba varovala houbaře?
P: Já umřu!
H: To už jsi říkal.
P: Dej si na mě pozor, můžu tě klidně rozšlapat.
H: Mě to nevadí, výtrusy už jsou zralé.
P: Co, ty se nebojíš smrti?
H: Z každého výtrusu vyroste moje dokonalá kopie. Já už jsem vlastně
umřela
mockrát.
P: Hmm, a jaké to je, být mrtvý?
H: Není to zas tak velký rozdíl.
P: Pro houbu možná ne, ale já jsme člověk.
H: Z mého pohledu je člověk jenom zbytečně komplikovaná houba.
P (myšlenka): Přece jenom ji rozšlapu.
P: Kristepane! Cítím píchání po celém těle! To jsou příznaky?
H: Ale ne, to sis jenom stoupl do mraveniště.
P: Kurva! Au! Au!
H: Přijde to rychle.
P: A co posmrtný život?
H: To záleží na tom, jestli Bůh napíše druhý díl.
P: Takže smrt je jenom.
H: .konec komixu.
P: Ano, ale to je prostě nesmysl, aby konec přišel v nejlepším. Jsem si
naprosto jistý, že konec v tuto chvíli nastat nemůže.
osel.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 11. prosince 2015 v 21:32 | Reagovat

Občas by som chcela byť hubou, bolo by to istotne obohacujúce. A ako jedovatá huba by som mohla vyhubiť ľudstvo... Muhehehe, tá predstava sa mi viac a viac páči :)

2 Niko Tin Niko Tin | Web | 12. prosince 2015 v 1:21 | Reagovat

Všichni kámoši maj teď plný gripy hub, ale já se svou nevyrovnanou osobností z nich mám strach. Jo, máš pravdu, kamaráde, poslední dobou jsem k sobě vskutku upřímná, až mě to děsí.

3 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 1:51 | Reagovat

Houba ho donutila ukecat se k smrti.
A tak je to správně.

4 Akim Akim | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 11:30 | Reagovat

Bůh trpí bipolární afektivní poruchou. Když tvořil Svět byl zrovna ve fázi mánie, ale od té doby je ve fázi těžké deprese a proto se před námi furt ukrývá. :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. prosince 2015 v 15:54 | Reagovat

Skvělé.
Obzvlášť když pomyslíš na to, že rok 2016 bude rokem mochomůrky.

A bůh je smaženice.

6 Nany Nany | Web | 13. prosince 2015 v 18:36 | Reagovat

Přesně tohle. Ona to může být sranda, do té doby, než to sranda být přestane. Houby jsem měla jednou a děkujuu, nechci. (Ale zas nikdy neříkám, že už nikdy, teda někdy jo, ale pak to porušuju.)

7 misschien misschien | Web | 13. prosince 2015 v 23:57 | Reagovat

Osvobozující pocit, být komplikovanou houbou. Výborné.

8 mor-tem mor-tem | Web | 21. prosince 2015 v 14:09 | Reagovat

Jestli Bůh píše komix, tak musí mít nějaké čtenáře. Tudíž bychom dál existovali jako myšlenka někoho jiného.. Co když právě ta myšlenka je posmrtný život?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama