Leden 2016

Třikrát oslem

8. ledna 2016 v 21:21
Nebýval jsem vždy takový notor, míval jsem v kulích motor. Teď už se nikam nehrnu, hezky po půlnoci v baru ustrnu a chce se mi grcat hnůj, to je teď život můj!

Dělám si prdel. Vždycky jsem býval takový. Človek se nemění. Kdo říká, že jo, ten se asi ani nedožil puberty.
Od kolébky do hrobu si neseš sudbu štěstí nebo čůráctví. S tím nikdo nic nenadělá.



Jedině v bordelu chytneš breberky.

Scházím se za zády světa se svou dámičkou, s roztomilou pičkou.

Stojím v koutě hanby. Všici se mi smějí. Sám jsem od přírody tak trochu taškář, a proto se šklebím. Pak mi pan učitel dá na holou a to už je celá třída v rauši.

Kolikrát si tak ze mě tropili posměch. Nebyli vůbec shovívaví. A ani ironičtí. Má citovost tím utrpěla. A začal jsem nenávidět bludiště škol.

Mám vyšlapanou cestičku... do džungle.

A hlavně, buďte od té dobroty a přestaňte se se mnou sbližovat. Nechci vás znát, nikoho!

Máte mé kondolence! Dětí máte jako smetí. Ze smetí ostrov. Z odpadků světadíl. Taková je pouť člověka!

Nesoustředné kruhy

7. ledna 2016 v 21:21
Máš ve vlasech třpytky.
Vezmi si mě na pračce. :)

Úsměv se nevyplácí

6. ledna 2016 v 21:21
Přesně jak říkám. Když se usmějete na atraktivní samičku, rychle se obrátí na přítele, který sedí vedle ní a pošeptá mu do ucha. "Ten pobuda je asi úchyl, Jimmy. Pomož mu ven z baru."
Bible a Kazatel říká, abychom odpustili těm, co neví, co činí.
Přijde nařvaný přítel a začne do vás strkat. Nevíte, jak ven z prekérní situace, aniž byste způsobili poprask. Naštěstí se vedle vás zjeví jak na zavolanou mistr Ekvádoru v tae kwon du. Začnou se strkat mezi sebou a vy máte čas opustit podnik.
Později se vrátíte a tae kwon distovi koupíte drink. Zkrvavený přítel se samičkou mezitím opustili místo.

Buď mýma očima

5. ledna 2016 v 21:21
Mnohá světla svíček zhasla úplně, jiná čadila a páchla a mastnota z nich kapala na podlahu.

Bohyně smíchu mi nakázala, abych byl vtipný. Jenže nedokážu cvičit, jak někdo píská. Byl jsem v baru teďka. Tam oblíbená barmanka z Portorika rozkládá o svých chlapech. Má děcko, když ji bylo šestnáct, teď je ji šestatřicet. Chce najít šarmantního typa, který ji bude prokazovat služby vztahu. Takové to: když chceš někam jít, vem mě s sebou.
Chce, aby ji dlouze hleděl do očí, říkal, že je krásná atd.
Ona je rozhodně s půvaby udělaná. Ale žije mimo realitu.
Nechce sex, chce vážný vztah.
Takový přístup nemá v jednadvacátém století šanci přežít. Nevěšte si bulíky na nosíčky. Ani si nevěšte piercingy mezi pysky, protože kluci dneska už poznají fejky, kočíčí zlato mezi osmadvaceti karáty.
Po cestě domů jsem narazil na tři krysí hovínka. Úplně mě to vykolejilo. Možná nebyly krysí, ale třeba veverčí, jichž je tu habaděj.

Časová osa chaosu

4. ledna 2016 v 21:21
Přijde si princezna do salónu a objedná si finskou vodku. Barman, který utírá sklenky, k ní udiveně zvedne oči.
"Poroučím si kvalitní pití, pane."
"Proč? Oslavujete rozchod s přítelem, či proč se chcete zrušit? Za přítomnosti hromady svědků?
"Chci si najít nového přítele. Ten starý mě podváděl s kamarádkou."
"He-he, holka. Každý přítel, které si najdeš, tě bude podvádět. Buď ještě ráda za kamarádku, takhle udělá šťastnou aspoň ji. Kdyby tě podváděl s čtyřicetiletou uklízečkou s křivýma nohama, teprve tehdy bys měla právo na to být nasraná."
"Ty čůráku. To odvolej. Moje kámoška je totiž čtyřicítka, zachovalá uklízečka."

Porod Tempora

3. ledna 2016 v 21:21
Vznikl náhodou, když se od sebe oddělily neutronové hvězdice sedmicípého Nadobra, který v bolestech porodil Hyení dech, jasného obra, jenž sledoval Hajašiho stopu a vydal se v pořadí druhý za kolabujícím mrakem nejsvítivější částice v dané plachtovině. Obsah hélia se drasticky zmenšil, zatímco těžší prvky začaly být v převaze. Temporus, nejsvítivější objekt v známém vesmíru, je sídlem korunního arcinepřítele Spolku. V samotném jádře planety hnízdí v domku ze sargonu nejobávanější mág se svojí nohsledí armádou, opéká si nad ohništěm párky a vysmívá se každému, kdo se pokusí jeho domov sestřelit z orbitu. Každý takový útok totiž má za následek zvětšení přirozené bariéry planety, která je tím pouze jasnější a svítivější.

Hahaha, ach jo, opilost nekombinovat s dějovými linkami...

Vesmír je starý pořád dobrých 13.8 miliard let, Metuzalémská hvězda je pořád nejstarší hvězdou všech věků, skoro starší než vesmír sám. Posunuli jsme se o pár stovek tisíců vteřin dopředu od chvíle, kdy píšu tyto řádky.
Temporus je prostě nadobr, který nebude už dlouho žít. Je v něm moc uranu a žádný mág. Na každý pád je neobyvatelný. Brzy se zhroutí a železo z něj vystoupí. To bude příležitost pro Cech vrahů, kteří ho obsadí, až zchladne a začnou na něm vraždit prvky života.


Kdesi v mlhovině kapra. Velký Magellanův oblak na dohled.
"Nedáš mi pokoj a nedáš, Marry." Muži se krabatí čelo a zjizvená tvář mu nepřidává na vlídnosti.
"Proč si pořád necháváš v šuplíku ustřiženou její zlatou kadeř?"
"Na památku, proč asi? Chtěl jsem si ji vzít."
"Ne, Georgi, to neříkej," v zoufalém gestu odvrací tvář, "já jsem tvá právoplatná žena a nebudu již nadále trpět žádné zmínky o ní."
Hádka probíhá v ložnici, kde jsou oba manželé, svoji už tři roky, zabarikadování před starým dobrým deštěm meteoritů, resp. pulzarů, který jim buší na střechu vzdušného bungalovu.
"Co se stane, až nám dojde šťáva, Georgi?"
"Co asi... ztvrdneme tu. Vypaříme se jak pára nad hrncem," přemítá muž.
Ti dva jsou na cestě do hvězdokotce na Šuliku. Při poslední Separaci jim vzali dítě a to teď trčí na dočasné stanici sirotků. Chtějí ho zpět za každou cenu.



Žena s korunkou (je hraběnkou, jmenuje se J.) ze Země konečně dorazila na Šulik. Poté, co její nekonečné nohy vystoupily z nepohodlné lodi, dala si v bufetu na letišti pidi kapučíno a bod zmrzliny. Její snoubenec ji měl čekat. Všude vidí rozlítané vzduchem plovoucí kyborgy, kteří s cvikrem monitorují pohyb pidilidí. Billboardy stojí nepohnutě a jako vždy nám doporučují nakupovat se slevou. "Kdepak jen jsi, můj cukrouši?" šeptá si spíš pro sebe. Neukázal se, zdálo se, že měl moc práce. Možná že přece jenom dorazil a ona na něj ve stresu položila kufr.

Jinde, ale dál než bys šutrem dohodil, pod vlivem xaxatly ochechulnaté se Rytíři krychlového stolu setkávají na pravidelném turnaji pijáků. Jejich náčelník Zarduš se o překot kroutí z jedné hrany stolu k druhé a šahá potají pod stolem dívce na koleno. Je jich šest rytířů, kulaté číslo, a víc než dvacet luxusních společnic. Na zapískání jim poskytujících masáže. Brzy se spustí bezuzdné orgie křiku, pláče a svlečených kalhotek z bamtánské vlny.
"Drahá, drahá, neposlušnost se ovšem v lepší společnosti trestá smrti."
"Jak si přeješ, pane," prohlásí sotva třicetiletá kurtizána a nespouštějíc svého pána z očí, podřízne si damascénskou čepelkou krční tepnu.
"Tak a je po všem, představení skončilo," zaraduje se Zarduš. "Ať přijde ta kurdnatá cigána a veme si sebou malířský stojan." Všichni jako jeden muž rázem zmlknou a překvapeně na sebe hledí.
"Víš přece, že malířský stojan je artefakt, který přijde možná na patnáct rohatých srpků ze segmentu Bosorky. Nikdo z nás nemá tolik peněz, aby s ním mohl vystupovat, neřku-li ho užívat," ozve se vytáhlý černoch s plnovousem, Jáson.
"Milý příteli, peníze jsou od toho, aby se dobývaly, ženy od toho, aby křičely blahem a antikvariáty proto, aby lehly popelem, tak laskavě jdi a vyblij nějaké srpky z té tvé bezedné, prašivé huby, nějaký stojan tu chci mít co nejdřív," směje se už ve zdánlivě dobrém rozmaru Zarduš.
Jáson, který nepobral od Eidy příliš krásy ani příliš ducha, chápe, že tentokrát povelu svého kapitána neuposlechne, neboť cítí, že okolnosti se spikly proti němu. Duté mozky unavuje vidět tvář mozků ještě dutějších, a proto jsou věčně bez nápadu. Navíc mu duši sžírá vina, je sklíčený jako bezmozek bez srdce. "U malých bůžků, co já si teď počnu. Nechť z mraků padá acetonová duha (tuhé volume) a vitriol nechť obejme mé bolestně suché oči, abych uviděl, co i slepí touží spatřit," lamentuje zcela nepokrytě. Než odejde, dá pár zoufalých facek jedné holce v turbanu a víckrát na scénu nepřijde.

J-s-e-m P-í-t-r, ř-í-k-e-j-t-e m-i P-í

2. ledna 2016 v 21:21 | každá ho zná
Píše se rok 2133924. Země, tak jak ji známe, je dávno minulostí. Z hmoty temné energie vznikla stínová soustava, která svou hustotou přitáhla vzdálené toxické slunce a vytvořila výjimečný případ exotické, divné reakce. Všechno na Zemi se utopilo v lávě mrazu. Než ovšem započne historie několika opuštěných odpadlíků, kteří se svými neobyčejnými skutky zapsali mezi hrstku legend, co zkázu Zemi přežily, měli bychom si povědět cosi o intergalaktické situaci a politickém uspořádání. Snad to bylo mládí vesmíru, jež činilu tuto Zem tak přitažlivou, až k disharmonii démonickou, že zrodila rasu mutantů, kteří si ji podmanili a než se přihnala rána definitivního armageddonu, z písku moří vyrvala nový Kánon, který svými dvanácti biliony články patřil mezi nejrozsáhlejší stvořené zákoníky a Chamurapi se mu mohl leda vysmívat svou stručností. Než zaseli lusky pochyb a pravého vzdoru, Strážci porcelánových semen, kteří si dříve říkali Soudci, na úpatích strastiplných cest ve stařičkých voyagerských parostrojích, jako křečci poschovávaní v nejvzdálenějších koutech známe galaxie, vytvořili elitní skupinu posledních mužů a žen na planetě, jež mohli zabránit zhroucení měny, Srpků, a postupné degradaci lidské rasy ve skupinu poddaných určených k celkovému vyhubení.

Změnou oproti Zemi, jak jste ji znávali, je i metoda vývoje lidského mláděte. Jakmile se narodil nový jedinec z nepřeberného množství zkumavek v laboratoři bohaté na svislá ramena, chapadla a kladky, na zvonkohru v obtížné otvíratelném okně, ok démantově zářících svitem hvězd, dopadlo na něj požehnání Eidy, usměvavé Prezidentky galaxie. Tím se dítě okamžitě svými tělesnými znaky vyvinulo v šestadvaceti až třiatřicetiletou, podle jeho uvážení, pokud bylo dívkou a třiceti až osmatřicetiletým, pokud bylo mužem. A mohlo se směle vdávat či ženit nebo si hledat vhodného sexuálního partnera, aby založilo rodinu a, docela podobně jako za našich časů, poslalo svůj genofond dál do neznáma.
Vlastně v obyčejný den, kdy svítily hvězdokupy, se muž v okénku na recepci hraničního přechodu Vis Tal IXV 452, docela podobnému naší celní správě v Harrachově, radil po ódvlnách ódfónu, s úsměvem shrábl poklad od paničky, co mu dala příslušný obnos plus spropitné a zautomatizovaně pokračoval v odbavovaní dalších hostů. Kteří očividně směřovali standardní lodí Integrované Galaktické Služby pro tři pasažéri do hvězdokotců umístěných v nejhornější planině křišťálového posedu na Trpasličí hvězdě v mlhovině Pytláka, v plachtovině Nosorožce. Byla to sluneční soustava vzdálená mraky světelných koláčů, cesta trvala přes dvě hodiny.

"Poslední naší zastávkou je Trpasličí hvězda Šulik, je podobná naší, jen je vydaná v kapesním formátě, sluníčko se tam otáčí pomaleji a je aspoň milionkrát menší, nežli to naše bývalé. A ty zemičky, co se kolem něj otáčí, jako např. Šulik, jsou tak pidi, že byste je ani pod mikroskopem nerozeznali od zrnka hvězdného prachu, žijou tam lidičky podobní navlas nám, jen jsou milionkrát menší a tihle caparti… nemají skoro žádné viditelné koule, proti lidem, jako jsme my, jsou menší než mravenci v roztoku kyseliny solné. Ženy od tohoto segmentu galaxie by mohli jíst koule mužů z Šuliku a ani by si nevšimli rozdílu oproti molekule vzduchu. Největší z varlat bylo objeveno teprve před nedávnem, když náš nejlepší fukoskop byl nastaven na přetížený a namířen z bezprostřední vzdálenosti na jejich hlavní město. Těžko říct, jestli jim můžeme říkat muži. Co mají kuličky drobečků. Tak si vyberte, kde chcete přistát. Na Šuliku nebo u jeho necitelné oběžné dráhy?" V lodi byla samotinká, jen s počítačovým pilotem řídícím digitální hlášení výše uvedené a fešáckým průvodčím.
"Prosím, zavezte nás na Šulik, mám tam snoubence. Bude jako moje loutečka, poslušný jak v pohádce."
"Jak si přejete, milostpaní." Dáma, které mohlo být nanejvýš třicet či jednatřicet, vypadala velice zachovaně a zdála se vysportovaná, v jejím úboru z hranostajové kůže, který už se ani nevyráběl, působila jako nesmírně majetná obyvatelka segmentu, mohla mít čtyři muže i víc, soudě podle úboru. Na hlavě měla decentní korunku. Průvodčí si řekl, že je divné, že by taková… chtěl říct princezna, ale zarazil se, že by taková královna s průsvitnou kůží Penelopiných prasátek na Ithace měla slabost pro pidimuže. Ale co, povzdechl si. Přejeme si, co nemůžeme mít a co mít můžeme, tím pohrdáme. "Budu ji říkat královna trpaslíků," povzdechl si znovu, "aspoň než dorazíme na Šulik," a zmizel za zčeřenými vlnami lodního bistra, bifluje pozorně šesté sebrané vydaní Příručky galaktických svůdců.

Rok mochomůrky

1. ledna 2016 v 19:05
Neboli rok amanit, jízlivek, slizobedlí atd.
Tygrované čepičky a podobné výstřelky houbí módy mě nechávají podivně klidným. Bráním se dokonce pokusům zelené muchomůrky, aby mě otrávila v kotlíku hříbové polívky. Dřív nebo později se samozřejmě provalí má minulost, že na mně dělali pokusy s hřiby, kolik snesu, než se otrávím atd. Bez mučení přiznám, že mě spíš zajímá ta výseč onoho druhu, která v sobě nese halucinogenní potenciál.
Platí prostě, že červená je dobrá. Dá se nasekat na malé plátečky a ty si osmažit na cibulce a přitom se lehce zňoumit.
Účinná látka jev tomto případě kyselina ibotenová a i dědeček hříbeček z pohádky ví, že by se jí neměl nikdo vyhýbat. Nikdo, komu nevadí, že uvidí všecko třikrát větší a nabobtnalejší. Dokonce i šukaní na ní obsahuje jistou porci zábavy, protože si připadáte, že jste v jeskyni a zrůdné stalaktity vás obrůstají jako na měsíci Uranu.
Připadáte si, že můžete sníst celý les bobulí a zatím vás nepozorovaně otrava zmáhá a už brzy neucítíte nohy. Pak nezbývá než překonat ledvinové koliky a bolesti bříška a odbelhat se na nejbližší pohotovst. Tam se na vás už budou dívat jako na blázna, když jim řeknete, že jste červenou snědli schválně, abyste si vyvolali trip.
Přesně podle rčení, že nemáme-li vnějšího nepřítele, pouštíme se bojů se sebou.

Začal jsem psát epické veledílo představivosti, budou tam obří počítačem setrojení pavouci, kteří budou mít v břiše vestavěný raketomet. A budou chtít kolonizovat území obřích mravenců. Uprostřed ponurého vesmíru na ponurých planetách vládnou ženy a chodí do škol, které zbystřují jejich smysly a těla.