Únor 2016

Miláček

6. února 2016 v 21:21
Všichni lidé jsou průměrní, protože jejich duch, jejich mozek
se pohybuje mezi dvěma zdmi - peníze a kariéra.
Když stoupáte nahoru, cítíte se šťastný. Ale jakmile jste nahoře,
najednou vidíte cestu dolů a konec - smrt.
Doufáte v tolik věcí, které stejně nikdy nepřijdou.
Co očekáváte? Lásku? Ještě pár polibků a budete impotentní.
A co dál? Peníze? A na co? Abyste si nacpali břicha a ztloustli?
A co ještě? Slávu? A k čemu vám je, když ji nemůžete zúročit
láskou?
Zbývá ještě něco?
Ano, smrt.
Pořád ta smrt jako závěr.


Utrpení bylo nesnesitelné, Guy se chtěl zastřelit, ale sluha
František mu vyndal z pistole náboje. Maupassant si tedy
v zoufalství prořízl hrdlo. Jenže rána nebyla dost hluboká.
S výkřiky
"Já jsem Syn Boží. Moje matka spala s Kristem."
byl
odvezen ve svěrací kazajce do ústavu. Agónie byla prodloužena
o osmnáct měsíců. Jaký krutý protiklad ke smrti, kterou si
vysnil:
"Někdy se mi stává, že mám tento živý sen: ležím
na zádech v písku u moře. Najednou cítím, jak sklouzávám
a sklouzávám. V tom okamžiku mě přikryje vlna, pak druhá
a ještě další. A já stále pomalu sklouzávám... Cítím, že
odcházím do neprozkoumaných hlubin. Světlo nade mnou je
modré, zlatě pruhované. Tak bych chtěl umřít."

Vlezdoprdelka

5. února 2016 v 21:21
Vyjebu dírku všem opilým Amerikánkám! Říkají si o to.
Čím dál tím víc si všímám dětí, které využívají tátobanky. Tady je nepsaným pravidlem, že když si chtějí dopřát trochu potěšení, sklouznou pohledem po tatínkově rozzářené tváře a poprosí ji, aby jim přispěla.
Asi je pořád lepší otevřeně se hlásit k těžení z karet než být finančně nevěrný!
Protože za zády kupovat si šaty nebo automobil, to dělají dneska málem všichni.
Taky jsem zahlédl takovou cácorku, čtyřicet kilo i s postelí, měl jsem strach, že by jí vítr odfoukl. Vesele si kouřila.
Drobné dívky skýtají podivuhodné taje. Ale i pořádné krve a mlíka jsou tajemné jak hrady. Takže vlastně dál nic nevíme... o dívkách.

Držgrešle

4. února 2016 v 21:21
Otázka zní, či je větší držgrešle Skrblík nebo Hamoun. Oba mají svá maxima.

Jiná otázka zní, jestli je se sebou spokojený takový Kuba Dařbuján. Uzavíráním smluv na způsob Fausta totiž většinou člověk přijde, přes všechny dočasné výhody, k újmě.

Potřetí ženat

3. února 2016 v 21:21
Tři dívky jedoucí v autě a řidička píšící textovou zprávu, tak vypadá začátek čtyřminutového videa, jehož oficiální verzi zhlédlo na internetu bezmála 1,6 miliónu lidí. Reálné číslo je však daleko vyšší, jelikož mnoho lidí si jej umístilo na své internetové stránky. Oficiální video na serveru Youtube dokonce vyžaduje od uživatele potvrzení, že je plnoletý.
Nehoda způsobená psaním textové zprávy je nasnímána velmi detailně. Asi nejtragičtěji působí moment, kdy se po jednom z nárazů téměř do ticha ozve křupnutí a jedna z dívek zůstane se zlomeným vazem již navždy nehybně ležet.

Vrtule

2. února 2016 v 21:21
VZÝVÁNÍ V ZÍVÁNÍ
Ozónová hořlavino, tavící kov zoufalství ve sklepení srdcí, zápalná pumo krásy, vrhaná po okoralé zemi v básníkovy lásky dostřelu, islandský gejzíre, chrlící oheň s lávou z ledovcových kráterů páně Závadovi mi připomnělo, že v Madáji se hladoví. Je to tak, přátelé. Čtyřicet tisíc lidí má problém se dostat k ledničce a opékat si špekáčky.
Děti, co je napadne vyrazit si utrhnout kořínky nebo dojít k barevné kytičce u lese, vyhodí do vzduchu mina a rozpráší jejich oudy po celé pěšině.
Je to brutální jak série Mortal Combatu. I ostatní, kteří jen opatrně zabíjejí své pejsky a kočičky, aby je zpracovali a snědli, na tom nejsou o mnoho lépe. Ze starců se stávají žijící lebky vyhřezlých vrásek s těly, které nelze nenazývat pravým jménem - uschlými.
Ženy - připjatá růže na zvadlé pni. Pro mě už nejsou ženské, protože stuprum hledí jen na uspořádání estrogenu, a nedostatek jídla odebírá tolik potřebný hormon. Ale jsou to ženské pro své muže, pro děti, pro svět zvědavých objektivů, a tak jim přejme, aby je přestali ostřelovači decimovat a aby humanitární pomoc dorazila ve větším počtu. Srdíčka do těžkého kraje.

Vichr

1. února 2016 v 21:21
Tvrdý je nᚹ chléb, ó zemì, dásním v ústech nebes? V žžírné půdě sypčí nad mouku a jemnějšší nežž květný pel tvrdě občas zaskřípe balvan v trávě zarostlý.

Tvrdší nad magnétis líthos, nad kámen s magnetickou silou přisávající se k zoubkům řetězové pily, konájící zhoubu dlouhověké borovice osinaté. No, protože jsem viděl jako adolescent soutěž v kácení stromů. Jak si stoupají na vyřezané stupátka, když jdou výš ke korunce. Strašně negativně mě ta spoušť ovlivnila. Odteď se bojím jak různých troudnatců nebo chorošů, co z nich rostou, případně i samých odstrašujících nahých letorostů, tak i zvuku padající břízy. Jak sviští o překot. Neustálý pád nekrotického jasanu do mechu. Bléééééééé.