Fiat justitia ruat caelum

13. března 2016 v 21:21
Děti, co mají povinné náboženství, se učí z kancionálu prozpěvovat Nesem vám noviny.

Vzpomínám na jednu postarší dámu, která měla takové drobné usměvavé vrásky kolem očí a uměla vypravovat nejhezčí pohádky. Rád jsem jí dupal.

Znal jsem rytíře, který nalákal do postele jednu ze sester a když mu posloužila, vzal si za ženu druhou. Jak jednobuněčná dvojčata ty sestry byly, vždycky si tak podobné. Obě měly bradavici na zadku. Což vím jen zprostředkovaně, samozřejmě.
Se sestrami do postele nelez!

Nechci zlobit hodné holky, opravdu ne. Je to jistě milé, když si na mě vzpomenou.. na to, co jsme se napili ginů a kolik jsme prošukali rán ve squattech. Nebo kolikrát jsme usnuli ve vaně s lahvemi plavoucími na hladině.
Býválé jejich podráždění už se neozývá. Chci říct, připravovaly se na rozloučenou se mnou, avšak nějak se mi podařilo jim zase zastoupit cestu... se mnou se těžko loučí, přestože jsem zakázaný.


V té malé osadě, království feťáků, jsme se znali dobře všichni a skorem všichni hráli tu hru... na bábu a synka, co mu stéká mléko po bradě. Příčinou uzamknutí komnat nebyla tak neznalost hry, jako spíš zprávy o lítosti, která se snesla z Boba, z toho podivného domu na vršku, na veskrze zúčastněné tak, jak zrovna nechtěli. Neváhal prohlásit, že už není onen dvacetiletý hoch, ze kterého si každý sedal na zadek. Že ho víckrát adoptovala smrt a teď je prostě jen mimo okruh.

Kdo se snaží zakrýt, že má srdce, je obvykle buď velmi chytrý nebo velmi sprostý člověk. Někdy obojí. Oklameš a zároveň zklameš.

Je to tak. Ujel vlak do stanice Mrdákov, Serepesnasocietu nebo Nastavmušli. Už vám nikdo nejde naproti na nádraží s fanglemi a kazeťákem.
Dokokrhal kohout. Nikdo se taky o nic neprosí. Aspoň zákonitě ne.
V posledním zákrutu mozku ale šrotuje to horko z poustevničení a v očích pálí slzy. Odkopneš zuřivě kámen a být ženská, určitě přes slzy nevidíš. Jsi stále mrzutější a dopálenejší a žádná drog ti nepomůže zapomenout. Z tohohle mostu jsi skákal šipku do zběsilé řeky. Polámal sis žebra akorát, vší silou jsi vymanévroval na břeh, ale oslavy se nekonaly.

"Vsadím tě, že se pomočím dřív, než dorazím k támhleté sosně."
"Vsadím se, že ne. Hradní svíci pro tebe, když vydržíš."
Nakonec došli až ke kamenné zídce, odkud nebe tajemně probleskovalo stovkami světel. Nad hvězdou jejich obzoru se úžila vlahá noc smrti.
Tam znásilnili omámenou holku v křoví. Jela na extázi, dojela do prdele.
Neob to byl rajský plyn v plechovce? Nebo fosgen? Svítiplyn na baterky? Prostě ji ošukali, jak tam ležela bezvládná.
Úplná zvířata. Pili nad jejími zhanobenými údy rum z plaskačky. Pamatuji se, že to byl černý rum. Pančovaný Kraken Black.
Kariéra feťáka se neměří spokojeností, ale množstvím úderů splašeného, drogou zarmoucené srdce.

Nebo jak byl na cvičení kdesi u Napajedel, cvičil se v nástupu do baru, prosmekla se kol něj bruneta, u níž dominovala vanilka. Vzpomínka, ach, na minulé dětství, na saténové polštáře a podvazky příliš podvraťáckých samic. Podívala se naň zpytavě a nelze přejít mlčením, nač pomyslela. A jako jsou některé horší, jiné ještě horší, tato byla od přírody zkažená kost na vratkých nohou, potácející se příležitostně z pokoje pro víc alkoholu, kam zas po návratu vymrskána zaléhala do svodů šuku, chtělo se mu ji pořád klátit a sledovat, jak se různí tvář směsicí potupných slz rozkoše. Jakoby nastrčil svíčku do svícnu, tak se jim snadně dorozumívalo, klábosilo sexem.
Ona studovala polytechniku, komunikace uzlů, mosty. Nic, co by naplňovalo bázní vypitý mozek. On byl vždycky spíš takový štolba, ňouma od koní, že si ji zinventarizoval, mu slouží jen ke cti. Nic dalšího k tomu nepovím. Prostě někdo odešel a šel za jinou. Upustil od hrátek s ní, aby zažil hrátky s pozměněným vnímáním. Vyhlásil napoleonsky válku ženě, a to znamená felaci, přesněji felo de se, sebevraždu. Oč byl akt takového zabití milejší, než se propíjet na Druhou stranu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 14. března 2016 v 14:58 | Reagovat

Povinné náboženství, brrrrrr. :-)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 14. března 2016 v 18:33 | Reagovat

Lidé jsou různé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama