Odešla, i když věděla, že odchází naposled

24. března 2016 v 21:21
Kdysi jsem randil s holkou, co strašně chrápala. Černá jak cikánka, ovšem tvrdila, že je jen snědší, se srostlým obočím a trudovitou tváří. Normálně jsem vedle ní nemohl usnout. Ne že by mi dělalo problémy nespat. Jednoduše jsem otvíral dál pásově flašky. Ale když permanentně celou garsonkou proniká jakoby chrochrání vepříka, dělá se vám trochu mdlo od žaludku. Nejprve jsem ji doporučil, aby si nechala prohlédnout vaječníky. Jestli nemá nějaký konflikt tam. Osočila se na mě a přestala za mnou asi dva týdny docházet.
Později mi odpustila a přišla zas s prosíkem - to už jsem ji doporučil, aby si nechala vytrhnout mandle. Že jí můžou překážet, což jsem četl v knížce o uspávačích hadů, narážet na stěny těch trubic či schíple viset, kde vibruje membrána a dál jde zvuk.
Měla tedy vrchovatý základ rad a dál se ošívala. Nicméně navštívila krční-nosní-ušní a tam ji pán v bílém plášti zrentgenoval , otestoval na sérologii, prozradil, že skutečně má podivný výrůstek za mandlemi a poslal se domů léčit.
Šla na operaci za deset tisíc a později chrápala už jen jako padesátiletý dřevorubec, tedy léčba proběhla úspěšně. Několik let po jejím zákroku jsem si ještě blahopřál, dokonce poté, co si vzala jakéhosi nešťastníka, že jsem byl té bytosti nápomocen.
Horší bylo, že jejím otcem byl tehdejší říšský kancléř v NDR.
Když se dozvěděl, co jsem vyváděl s její dcerou, nasadil na mě odposlechy a sledovačku, a tak se skončila má krátká, leč vydatná kariéra distributora porna.
Kopal jsem později kanály, ale s mou parou a spotřebou alkoholu mě do dvou týdnů vyrazili. Nepovažuji zrovna za velký triumf, že jsem vůbec někdy v průběhu života pracoval, leč společnost od vás chce jistou námahu a když můžete na pracáku bez uzardění připustit, že jste vykonávali těžkou práci, často nad vašimi jinými nedostatky přivřou obě očka. Ne že bych zrovna já měl viditelné chyby.
Jsem opravdu obdivuhodný vzorek. Výstavní kousek. Zábavný společník, mimořádný krasavec a tak dál...Žádný poustevník ani hýřil. Žádal jsem mnoho žen o ruku a sice mi žádná doslova nepřislíbila sňatek, ale věřím, že aspoň dvě byly nabídkou jaksepatří zaskočeny.
Nejvytrvalejší holka, pro kterou jsem dokonce ukradl kameninu z týnecké továrny, se oběsila v parčíku u krmítka pro ptáky.
Nyní je veta tedy i po mé nesobecké známosti. A začínám se cítit jak vysloužilec, jak nějaký veterán, který válčil za největšího člověka, který kdy žil, za Napoleona! Ostatně s výbušným Korsičanem byste si mě snadno spletli. On - hrdý, záletník, chodili na něj mdloby, když se setkal se soky, nedělal si plané naděje, nestavěl vzdušné zámky, za velkomyslnost se mstící smrtí. Já - vyměnitelná duda v rejstříku varhan, splachovací dobrák, podlízavý, slabá vůle, štítivý vzít věci do vlastních rukou, za jablkový závin ochotný prodat matku.
Ne. Mezi nesmrtelným generálem a mnou není podobnosti ni v zjevu, ni v skutcích. Můj charakter se podobá vykrojeném košťálu zelí. Buonapartův lžící vykrojenému škubánku. Oč je jeho hezčí a vznešenejší...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 25. března 2016 v 19:28 | Reagovat

Měl si jí tu chrápající pusinu něčím ucpat. :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. března 2016 v 20:59 | Reagovat

Napoleon je ruka v záňadří.

3 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 3. dubna 2016 v 21:25 | Reagovat

Vážně všechny tvý historky začínají: "To jsem takhle chodil s jednou holkou..." ? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama