Vyschlá broskvička

17. dubna 2016 v 21:21
tak jsem bloudil cestou necestou
den času nového mé slunce rudě stmíval,
na křižovatkách protkán třpytem hvězd
těch marných, slepých, poutníka cest,
ticha věčný hlas se v mně tvrdým echem ozýval

Tak už se to má s obejdy. S lajdáky a brutálními chlapy. Sluníčkáři říkají, že žena je něžné pohlaví. Že trpí, když si na ni vyskakuje grázl. Drží ji nůž u krku a dál nechce platit na děcko. Zjístite, že i oni jsou v právu. Když drží nějakou vyschlou broskvičku v prstech. Lecjaká štětka si nechá vydřít kožich, protože se pohádala s přítelem. Myslí si, že ji to udělá dobře. Čím víc ten obejda broskviček zkusí, tím víc je já. Pak že si nemám vymýšlet fikci. Když realita nedostačuje. Všechno by mělo záležet od těch holek, co se nechají osahávat a položit na lopatky. Takhle v baru to nepoznáš, nepřijdeš holce na kobylku. Ale když je svlečená, opadne z ní ostražitost. Tehdy ji může skenovat.
Kdo žije takhle těžce a neodvratně, nenechá si do ničeho kecat. Pravda je taková, že život je dost těžký i bez břemen, které na sebe nakládáme dobrovolně. Proto si važte všech těch pomocníčků, těch doktůrků pravdy a duchovních trénerů.
Rekli byste skoro, že musí prodělat každou lidskou bolest. Berou ji na sebe, protože ještě mohou. Při představě, že bych se já zatěžoval ještě problémy druhých, nedejbože je řešil, zvrácím i archivní víno.
Hrajou si s něčím, co nemá podíl na jejich soukromé bolesti, na samotě, do níž je každý uvržen. Dokonce se tím zhusta i živí.
Vždycky, když spadne letadlo, jakože se občas stane, že spadne, pomyslím na ty ubožáky. Jsou hned na uhel. Resp. potom, co umřou, ještě uhoří. Umřou hned třikrát při kvalitním pádu letadla. Přesto se občas najde někdo, kdo přežije. Aby o tři týdny později umřel. Protože je příliš spálený a už nechce žít. Jsou to žalostné figurky začasté. V šoku je převážejí na nosítkách. Proč se plýtvá prostředky na člověka, který po třech dnech nebo týdnech nechce dál žít? Přesto se ho snaží z nějakého důvodu zachránit. Pokud ještě nikdo nenašel sílu žít, když je popálen na devadesáti procentech těla, pak z toho logicky vyplývá, že takový život je pod psa a ten někdo má být utracen. Nejlíp hned u trosek letadla.

Potkal jsem tam silnou osobnost. Měl v sobě strašnou intenzitu... takový plamen, požár, byl jako výheň! V zrcadle jsem ho potkal na hajzlu, cha cha cha. Až na ty vyhaslé oči.. ne, to nejsou lidské oči.. to jsou jen zavřená víčka... až na ta víčka byl v klidu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polly Polly | Web | 17. dubna 2016 v 21:59 | Reagovat

Obraz heroické medicíny je často neskutečně směšný....snaživý pomocniček - vlezdoprdelka - který dokáže udělat víc paseky než užitku.
Etickou otázkou pak stále zůstává, zda je ten potenciální užitek dostatečným důvodem k snaze o nadlidské výkony.

2 B. B. | Web | 17. dubna 2016 v 23:13 | Reagovat

Holka na lopatkách má něco do sebe. A škoda toho archivního vína...

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 17. dubna 2016 v 23:32 | Reagovat

Broskvička je slovo, ze kterýho se mi chce blejt. Podobně jako třeba sudý, lichý, nebo pochva. Nevim proč. Estetika jazyka je prostě důležitá věc.

Furt ale lepší broskvička, než doktůrci pravdy, no.

4 Háčko Háčko | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 6:46 | Reagovat

Poznala som človeka, čo takmer celý zhorel, a tuším, že v nemocnici ešte nejaký čas prežíval. Potom zomrel. Zázrak vôbec bol, že ešte žil. Myslím, že on by si zaslúžil žiť viac, ďalej, než väčšina ľudí, čo život má, ale nežije ho. Koniec koncov, sa človek dopracuje k myšlienke, že obete pádlych letadiel a podobných záležitostí netreba až tak ľutovať. Potom by sme mohli ľutovať mnoho mnoho mnoho prízrakov chodiacích po celom svete. Keď čítam všetky tie smutné veci po prebdenej noci, premýšľam, že či sa hodí vôbec žiť? Nehodí. Ale aj tak žijeme, pretože si myslíme, že to za to môže stáť :)

5 Akim Akim | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 13:17 | Reagovat

O tom, že jsi silná osobnost nikdo nepochybuje, zlato. :-)

6 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 17:31 | Reagovat

"Přesto se občas najde někdo, kdo přežije. Aby o tři týdny později umřel. Protože je příliš spálený a už nechce žít."  nemôžem si nespomenúť na pána Pištu Vandala a jeho podobný skvost v knihe Pekelná muzika: "Keby sa mu bolo chcelo, mohol žiť aj dnes. Ale sa mu nechcelo. Hnevalo ho, že ľudia kašlú na kino aj na šport. Radšej zomrel." ... á to niečo do seba.
A teda riešenie problémov ostatných ti dá síce pobúrený žalúdok, ale aspoň niekomu sa uľaví.
A zas raz si ma zabudol zavolať na prechádzku. Cestou necestou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama