Květen 2016

Dorozumívala se prsy

21. května 2016 v 21:21
nevím kolik lahví
piva jsem
zkonzumoval,
zatímco jsem čekal, že se věci samy
vyřeší.
nevím kolik lahví vína a whisky
a piva
hlavně piva
jsem zkonzumoval po
rozchodech se ženami

ženská vydrží
když my šílíme
svěží jak jarní kvítí
nese se na podpatcích
do bungalovu
našlapuje jak kočka
kroky se nakonec ozvou
vždy příliš pozdě
jen aby mohla u dveří
seřvat na tři doby opilce
který má ledový žaludek v krku

ženská vydrží
žije o sedm a půl roku déle
než muž a pije hrozně málo piva
protože ví, že jde
na tloušťku
cosi ji napovídá, že
řeky a moře piv už vůbec
nemají dna, ba ani
nemají koryt, prostě
tečou bez přestání,
stékají do povodí
a tam se rodí další

v rádiu hrajou písničku
o pivu
a ona tančí
a směje se
s primitivem
stěny se točí
a ona padá
a pivo je to jediný co jí nakonec zbývá

Polovětná konstrukce

20. května 2016 v 21:21
kosti mé holky
kouřily a klely
a byly pohřbeny
kde se pohřbívají kosti
které nemají
peníze
a jsou děvkami

málem bych vám zapomněl říct:
její kosti se jmenovaly "Dora"
a
měly zelené oči
které se
nezachovaly.

Kameny mu svištěly kolem hlavy

19. května 2016 v 21:21
Víme, že láska se nedá vynutit. Šel jsem po ulici a prohlížela si mě slečna. Tak jsem za ní došel a řekl ji: "Nedá se vynutit, ale zato se dá koupit. Tak za kolik půjdeš?"
Bylo by to vskutku poklona, kdyby taková kurtizána odmítla přijmout penízky!
Řekla, že za dvacet babek pro mě udělá i striptýzek.
Ale jak už to bývá:
Zamilování lidé mají trable s šukem. Sex nedokáže čekat a láska zas žádá, aby ji bylo všechno dodatečně či předem vysvětlováno. Aby se zdůvodnilo, proč. Aby se vysvětlilo. Proč mě miluješ? Jak mě miluješ? Kolik je málo a kolik hodně lásky.
A budeš mě milovat i za třicet let a koho jsi miloval víc atd.
Proto obvykle sex není schopen tolik lásky vydržet a vzdává to.
Proto se o nás, kteří působíme promiskuitně, vyjadřují zlé jazyky tak hanlivě. Že jsme neurotickým způsobem neschopní najít nebo vytvořit zralý vztah.
Abychom toužili po dáme, musí nám unikat. Přimkne-li si nás k srdci a tělu jako králiček, kterým si můžeme být jistí, neboť tak nám dává najevo jistotu, voilá, touha slábne a zaniká.

Je to jak sbírka lží, která za světla zmizí. Přehráváme si v hlavě, kým jsme. Vyprávíme příběh, jehož vypravování máme sklon ukončit před bodem, kdy nastává prozření.
Někdy kupříkladu, když mi v žilách nekoluje pět promile a náhodou o sobě vím, si pustím dejme tomu starý skvělý Haven. O postižených ufonech, lidech, co se rodí znetvoření a postavách, které nechtějí být jako ostatní. Kde se nesnáze vracejí a ti, kdož jim čelí, musí být tvrdí jako žula. Musí být pašeráci. Kde umírají staré rašple vidlemi při čtení knihy v posteli. Kde se ptají, proč jsi (se chováš) jako v hororu. Snaží se identifikovat ženu u haldy kamení na fotografii, která je možná její matka.
Opravdu mi stačí pět minut (někdy pět vět) a jsem hotový smíchy. Stará dobrá škola seriálů, ve kterých kamera útočila na jiné oblasti našich ubohoučkých fantazií, než na které se zaměřuje nyní. Na čistou, seriózní, pastvu pro oči, která je tak nudná, až se divíme, že při ní neusneme.

Místo abyste si léta lámali hlavu, která poloha je ideální pro splynutí duší, věnujte svůj čas charitě. Pošlete jim nekrytého šeka na sto korun. Každá korunka zachrání malomocné děcko nebo cukrovkáře před záchvatem.
Nenaparujte se hlavně, že už jste za svůj bezvýznamný živůtek ulovili svou vrcholnou milenku! Naparování je poslední obranou slabochů! A vždycky je lepší dělat něco pro druhé, než si nalhávat, že jste neodolatelní ředitelé světa!
Strávit noc se ženou je sice dobře strávený den, ale někdy se hodí být Stallone a jít se vybouřit třeba na dostihovou dráhu. Sázet na koníčky s plusovou bilancí už umí dneska málokdo.

Portrét dívky, kterou chtěl malovat Tizian

18. května 2016 v 21:21
Nevím, jak to dělá dnešní mladá generace. Ale za mých časů junáků a cudných dam se spolu lidé nejdříve vyspali a až pak spolu začali chodit. Dneska nejdřív založí facebookový účet, nalajkují si videa, nasdílejí dropbox a až pak se spolu začnou nenápadně vodit za ručičku.
Nic proti ničemu, jen vám radím dobře, abyste se zamysleli, jestli je sex priorita, nebo přichází až po facebooku.

Lepá krása lepidlové ženy

17. května 2016 v 21:21
Jsem tak brouzdal tumblrem, jak to občas ze zoufalství dělám, a když nadešla hodinka, abych šel na kutě, zachytil jsem poslední výkřik, jakousi Alexandru Levasseur. Jistěže obrázky na internetu matou víc než italské zlodějky kabelek. Nedá se ani říct, v jakém jsou malby a kresby formátu, co je odlišuje od ostatních slátanin, kterých jsou mraky. Ale když už nic, Levasseurka má velice nápadité krajinky. Dělané na panelech. V aktech nebo kvazizátiších nebo co to je, kde vystrkují ženské jen ruce, nohy, hlavy se svátozáří nebo duhou, záda, velice napjaté rysy kolem očí strhávají pozornost na propracované obličejové svaly a samy očnice intenzivní, jako by snad žily jen introspekcí nebo zaživaly neustálý nával úzkosti. Jak vrány figurky hřadují na větvích stromu, připravené se vysypat z říčky nebo vylít se barevně z postele, na které leží v polohách známých jen depkařům, emanace něžného, přesto odsouzeníhodného. Podnebí se na obrazech mění, přechází z jasných tónů pacifické aliance do turbulentních vlnek na způsob Gogha. Trochu kubisticky laděné, přesto pointilismem říznuté.
Tváří se, předpokládám, že ženy jsou to, všechny bez rozdílu divně, buď jak fotomodelky na speedu nebo jako vyteklé po ranním sexíku prodavačky parfémů. Kde je třeba, zvětší, rozšíří třeba xicht na úkor těla, ale jen tak, aby vystupovalo v barevné syntéze s pozadím. Obzlášť podařeně vystupuje v tomto ohledu rudovláska před záhonem kytic (Soirée de Solstice), v dálce za telefonními sloupy.

To, že nějaké věci nerozumíme nebo ji neumíme vysvětlit, ještě neznamená, že ji máme ignorovat... Já třeba nic nevím o hvězdách, ale vidím je na nebi a vím bezpečně, že jsou nebo by měly být okrasou noci. Nevím nic o tom, proč malá záměna perspektivy často způsobí nenadálý převrat v percepci celku. Protože samozřejmě nejsem študiem ani geny žádný opravdický malíř, jen někdo, kdo se o ty věci zajímá zájmem přece jen upřímnějším (a taky bez ohledu na vavříny) než diletant na akademii kritiků.

No nazdar, tys zřízená

16. května 2016 v 21:21
Když se vám lyže lehce zanoří do parádního prašanu, někde v paneláku si to poprvé rozdává Líza s třicetiletým ženatým učitelem tělocviku.

Proč bys chodil s mojí švigrou, vole?

15. května 2016 v 21:21
Úsměv nestojí nic, ale dává mnoho. Obohacuje ty, jimž je určen, aniž by ochuzoval ty, kteří ho věnují. Trvá jen okamžik, ale vzpomínka na něj trvá věčně. Nikdo není tak bohatý nebo mocný, aby se bez něj mohl obejít, a nikdo není tak chudý, že by ho úsměv nemohl obohatit.

Narodil-li se člověk, radují se všichni; zemře-li, pláčou. Lépe by bylo jednati opačně, neboť nevíme, jaké osudy ho potkají, a bude-li dobrým nebo zlým.

A tak se stalo, že léta Páně 2234 žili na světě jen fandové Ke$hy. A nejvěrnější z nich, Randy, seděl v zaplivaném baru a popíjel zteplalého millera. Žil od výplaty k výplatě a protože jako automechanik si nepřišel na žádné bohatství, co vydělal, dal za cigára a novou elektrickou kytaru (*struny se dělají v budoucnosti ze stoliček velrbyb, kterých v moři plave sotva tisíc) a čas od času za nájem garáže, kde se přes den štoural v motoru a v noci s kapelou zkoušel. Miloval Ke$hu jako vlastní přítelkyni. Která se s ním rozešla, když jí odmítal měsíce pohlavně uspokojovat. Šli každý svou cestou. Ona studovala na Yalu kosmetickou chemii a chodila do katolického kroužku. Ke$ha inspirovala Randyho k založení kapely už když ji slyšel v deseti let poprvé na gramofonové desce. Snil tehdy, že dobude stejné slávy jako ona a že ovlivní životy miliónů Američanů.
Přítelkyně však nechala Randyho na holičkách tím, že se s ním nevydala po stopách slavné zpěvačky. Vídal ji zřídka a zřídčeji, a když už ji viděl, radši by ji neviděl. Dostal z ní ponorkovou nemoc a musel se potají v noci uspokojovat nad fotkami zlajnované Ke$hy ve vaně, kterou pořídil nechutný paparazzi, když byla na vrcholu slávy v roce 2018.
Nakonec se hádali jako dva puberťáci na dovolené v Chorvatsku. Když jí nechtěl oprcat, propadala v lítostivé nářky. Lítaly talíře, dělala mu žárlivé scény, svlékala se před cizinci do půl těla (dolní půlku svlékala, takže jí byly vidět světlé chloupky nad julčou, v kombinaci se slunkem a v kontrastu s azurovým mořem působila jako éterické stvoření určené na rituální styk - voodoo panenka ovládáná mocnostmi náruživosti).
Jediné, co neporušila, byla důvěra partnerů. Nedokázala být taková mrcha, aby Randyho podvedla, i když měla nejmíň šest možností a přestože nechodila na párty, svou půvabnou postavou, věčným úsměvem a tváří, z které hodná mysl září, pobláznila nejednoho chlapce tak, že byl ochotný pro ni zemřít!

Hlava jak tykev, penis jak avokádo

14. května 2016 v 21:21
Potřebuji nějakou mladou krev, mladou buchtu jako třeba Leri goodness, aby mi vyhonila. Vážně se cítím jak prokletý Onan z bible. Nemůžu si ani vyhonit, jak mě bolí srdce a ruce! Myslil jsem na to už dřív. Že mi chybí ejukuláty obyčejného šílenství.
Víte, kde jsem strávil minulou noc? Na ambulanci. Nějaký vtipálek na mě zavolal sanitku. Byl jsem trošku jetý, to jo, ale vážně ne tak, abych musel trávit noc v nemocnici. A tam mě ještě sjel doktor, že se dívám na holky a tím je děsím.
Moje jediná šance, jak se spravit, je prodávát šprcgumy. Viděl bych ty poblázněné páry, jeho, zamilovaného jak Jardu, jí, jak v ní emoce nešlapou na brzdy. A to by mi stačilo ke štěstí. Jenže se k šprckám nikdy nedostanu. Nejsem ta povaha, abych vydržel prodávat materiály. To je přece volovina.
Příčínou Onanova trestu však nebyla masturbace, pronesl svým pisklavým hlasem Kluba. Odmítl oplodnit vdovu po svém bratrovi, a proto byl potrestán. Taky existuje básnička od A. Ginsberga. Pojednávající o krutém údělu Onana.
A jestli ty nechápeš, že je velký rozdíl, když si chlap honí péro a když ženská spláchne do záchoda plod bohem jí svěřený, jsi stejné nedochůdče jako tvůj děda, bývalý komunista.
"To je teda hnus," uzavřela Adéla.
Avšak z hlasu ji zněla spíš fascinace než znechucení.
Terka goodness je prostě štěrbinka. Potřebuje to, co vy ne. Uhel a tužku.
Nevšímá si svých kamarádek. Možná by se měla znova zamyslet nad spermiemi, co jí pokaždé chcíply na prsou, když...
Marilyn Monroe by pro ni byla dobrá partie.
To je přece kurva argument.
Svým způsobem je jiná než jiné jeskyňky. A to v mnoha ohledech.
Je mi to moc líto, že o ní musím psát. Ale ona na mou lítost sere!
Je jako ostatní. Nevadí jí, že kvůli ní trpím. Že bych pro ni snesl modré z nebe. Vídám se s ní deset minut denně a zdá se mi, že o ní vím všecko. Možná má dnes jen periodu. Buď zticha, stuprum. Pro dnešek už těch prasečin bylo dost.
V mém věku už mě rozbrečí každá kravina. (usmívá se vděčně)

Zahrajem si šachy. Mám dojem, že už mi stačilo. S Bobby Fischerem bych vyhrál.

Roubené stavení na kraji útesu

13. května 2016 v 21:21
Pátek třináctého. Divoké pařby, klády v kalhotkách a střepy v hlavě!

Květ obsahuje jen pestíky

12. května 2016 v 21:21
Nemyslete si, že jsem kaput, panenky. Jen se potýkám s poctivějším alkoholismem než váš děd, otec i strýc ve vězení. I vašeho přítele, podle mého skromného nazoru, bych určitě přistihl při zoufalém zvracení na dámských záchodcích, kdyby se mnou začal zápolit v klopení flašek.
Ale slyšel jsem vykládat polského ožralu, že čím víc vypiješ, tím ho máš menšího. Takže si spíš najděte absitenta s velikánským pyjem než pijáka s malinkým! Děti jsou taky při příchodu na svět hezčí, když maminka nespí s opilým tatínkem. Mají víc obranných látek, mozkovna je o 15% větší a v dospělosti tolik netrpí na problémy ve vztazích, alkohol a předčasné úmrtí.
Víte, jak to psal Tomáš Garrique.
Na cestách životem, zeměmi a oceány nalezl zemi krajně podivnou, bylo to tak podivné setkání, protože tam lidé nepožívali nic menšího než jed. Viděl tam zvláštní továrny, kde ten výráběly masově. A pak zas závody, kde se jelo jen po troškách a každý si tam hned přihýbal.
Jak mají jiné nápisy: zde se prodává cukr, káva, atd. tak tam nevidíte nic jiného, než: zde můžete koupit nedokrevnost, souchotě, prodává se tu mor, cholera, tyfuos, dušení nemoc. A jiné další divné nápisy. A jsou dokonce ještě divnější, když uvážíme. že se po onom jedu může člověk stát hloupým. Může se stát tak hloupým, že bude až blbým (STUPID), bezcitným, hrubým, surovým.
Všechna tato místa jsou lidmi hojně navštěvována. A nejenže se tam srocují, vláda ještě vybírá peníze, ve formě třeba daní, církev a její hodnostáři taky vyrábějí onen jed.
Trůn a oltář spočívá na výrobě jedu. A mnoo spotřebuje se při oslavách, vlasteneckých sběhlostech. A nejvíc je divné, že ani církev, ani náboženství se bez nich neobejdou. Ohromná procestí věřících táhnou do továren pít přímo od mašin. Strhávájí se hádky, nečistota se mění v nezdravotu a na ní pak chcípají jak čokli na průstřel hrudníku.
V Rakousku se vydá 1/3 budžetu na chlast. V Německu dělník ženatý vydá za pití z toho, co si vydělá, 7-9%. Neženatý až 22%. Ve výrobě alkoholu dělá každý čtrnáctý.
Pijívalo se systematicky. Dneska už pije dítě, žena, muž. Kořalka se stala pitím národním. Vynálezy chemické, zlaciněná doprava, to vše umožňilo, aby se od polovice 19. století stalo pivo druhým pitím národním.
Známe argumenty pro pití: chci mít něco ze života, když už pracuju.
Nebo: alkohol zahřeje, v zimě se je třeba oteplit.
Někdo zas říká: ten přílišný chvat vyžaduje nějaké stimulans, něco dráždivé, aby mohl člověk tolik pracovat, jak se na něm žádá.
Jiní formulují groteskní souvětí: Život potřebuje trochu poezie, když má člověk tolik iluzí a protože fantazie při pití pracuje, je takový člověk uveden mezi poezii.