Květen 2016

Čas milenců

1. května 2016 v 21:21
Ubíhá rychleji než čas študáků.

Země je hnědá, důkladně zkypřená, úrodná a očekává, co do ní nasadím. O týden či dva později vidíme, že tu a tam raší cosi drobného, zeleného; za další dva týdny místy vyrostly opravdové rostliny a nepotrvá to dlouho a celý pozemek se topí v zeleni, je omotán plazivými šlahouny, ční z něj vysoké trsy listů, kousek volné země by člověk marně hledal. Není na tom nic divného - dostane-li něco v přírodě šanci růst, roste to. V půdě a v povětří se skrývá a vznáší tolik semen, že drtivá většina z nich nikdy nedostane šanci vyrůst v dospělé rostliny.

Pohádka nezná rodokmeny či jiné způsoby návazností. Jde to tak daleko, že tentýž hrdina
může procházet různými pohádkami, aniž vleče svůj osud s sebou: vždy jde
na zkušenou poprvé. Takové pohádky mohou být shromážděny i do jedné
knížky jako třeba České pohádky o Honzovi. A děti nebudou namítat, jak
to, že dostal půl království a princeznu za ženu, když si podle předchozí
pohádky vzal sousedovic Mařku.

Bouře z hluboka
"Já zvonů dutý vzbudím hlas."
Krtek pod zemí
"Já zatím hrob mu vyryji."
Čas
"Náhrobkem já ho přikryji."
Přes měsíc letící hejno nočního ptactva
"My na pohřební přijdem kvas."