Červen 2016

Menzes mocné lasturky

30. června 2016 v 21:21
Přednáší Hampl a Konvička. Nedostatek zkušeností. I šestnáctiletý kluk ví, že některý věci se nedělají. Jsme fakticky stejně nezkušení jako ti mladí. S islámem. Skryté sexuální služby, proč by se to týkalo sedmnáctiletých holek a ne jejich maminek.
Je možný žít orgasmoický život. Manifestovat, tvořit si život takový, jaký zrovna vy chcete. Tu sílu máte všichni v sobě.
Přednáška Lucie Aujeské s názvem Zdravá vagína.
Dotýkají se mé intimní oblasti, budu jí říkat Juni. Někdo se mě dotýkal.
A já jsem to nechtěla, necítíla jsem, že je to správné.
Ty další zážitky se opakovaly v dospívání. Měla jsem velice princeznovský sen. Kdy potkám toho prince, do toho se zamiluju, toho si vezmu, budu s ním mít děti a pak společně umřeme.
Bylo pro mě náročné, že tady ta pohádka není. A že se odehrávají jiné příběhy.
Můj první sexuální zážitek. Já jsem měla přítele. Naštvala jsem se na něho. A on byl na party. Kouřil marihuanu. Odešla jsem, vzaly jsme si taxíka.
A pak jsme pily víno. Skončily na lavíčkách, na nás byli chlapi. Na kalhotkách byla krev.
A tak mi to došlo. Že se tam něco odehrálo.
A bylo to pro mě hodně náročný, to přijmout, tak jsem to úplně vytěsnila, vymazala, a pak se mi to vracelo v různých dalších událostech.
Měli jsme spolu intimní hrátky.
"Ty, já ti fakt nevím, myslím, že nejsi panna."
Ve dvaadvaceti jsem se dostala do sekty zaměřené proti mužům. Tehdá jsem šla na první lekci jógy. A byla jsem po ní naprosto šťastná, tančila jsem a děkovala celému vesmíru, že jsem našla něco, co mě baví a naplňuje.
Chtěla jsem pomáhat a sloužit, tak jsem jela do Nepálu. Chtěla jsem být čistým nástrojem pro čistý vědomí, pro lásku a radost a plný zdraví a krásný život. Vnímala jsem, že ta realita mi nedává smysl. Co jsem prožívala, mi připadalo, že to nedává smysl, že je to možné jinak a pořád mi to přišlo, že je to jakoby sen.
Lucie byla mentálně jinde, zneužívaná.
Ašvaganda
Šatvara
Šenšen
Šizandra
všecky tyhle rostliny mají v sobě obrovskou sílu a k té aktivaci té síly.
Stalagnit, granátové jablíčko a další ingredience. Je to secret. V Asii mezi ženami si to předávají tajně. Moje kámoška Adina narazila na rodinu, která je předala tuhlenctu receptura, aby se mohla dostat k dalším ženám.
K zdravé vagíně vám může pomoct, kromě tohoto produktu, také sebepřijetí, sebeláska a poznání, radost, cvičení, dýchání, je toho ještě spousta.

Máš tik z chlastu. Tak na zdraví.

29. června 2016 v 21:21
Zapomněl jsem na jednu dávnou, konkrétní lásku, která mi dala marcipánové srdce ze střelnice na pouti, dokud jsem v kalendáři neuviděl to jméno hodné exorcistky. Šárka. Boubelková. Poznal jsem ji na základce. Ten její bobr byl tvor živý jako vy nebo já (možná živější než já). Měl jsem ho tak rád. Chodila s ním na procházku podél bludných kamenů, scházela po písčité cestě dolů k řece a nechávala si ho jen tak čechrat větrem...
Nechávala si prorůstat chlupy v podpaží až ven ze stylového tílka. Říkala, že se jí líbi tělocvikář a protože je chlap, chce v něm vzbudit podezření, že ona může být taky takový chlap jako on. Je to podivná logika třináctiletých, téměř ještě tehdy tou dobou nepolíbených.


Kunda kundu myje,
puberta s Magdou šije,
s Jiřičkou vlastně též,
tak do koupele s nimi běž!

Až uschnou toky, až shoří pouště a až se odhlasuje terorismus jako státní zřízení, začnu se navážet do malých bílých chlapců, kteří místo aby chodili do kroužků, začali být užiteční, začnu je efektivně učit přepadávat zezadu stařenky.
Je v tom něco partyzánského, viďte.
Asi jako nechvalně známá Krvavá neděle. Ta řež, ten masakr v Londonderry.
Stříleli chudáky do tváří, prsou i břuchů.
Tolik k výsadkářům, kteří si nebyli jisti. Jak postupovat. Rozzuřený dav však ztichl jak pěna. Protože jich tolik postříleli.

Co jsme dělali jinak?

28. června 2016 v 21:21
Připravuji se na svůj pohřeb. Objednal jsem si rubáš z Turecka, posázenými drobnými krucifixy. Je na něm jaspisový vzorek, kde stojí: VIXIT! Dorazí macatá společnice, která mi namasíruje bolavá záda a vbodne injekci encefalitidy do zadku.

Tři roky budu pít jenom vodu, abych se očistil od hříchu, za tu dobu se nemoc rozříší natolik, že nebudu vládnout gangliemi. Spoje mezi jednotlivými centry odejdou. Až umřu, nechám si zahrát písníčku od Evy a Vaška. Libovolnou. Jen nesmí být příliš divoká a do skoku, abych na ni mohl trsat.

Dopřeju si dlouhého šlofíka. Budu sledovat jen box, MMA a americký fotbal. V žádném případě nechcípnu dřív než... než v Evropě nebude aspoň 500 000 svatých válečníků. Půl mega. Ne míň!
Bude to explodovat barvami odtržených končetin, bouchat na každém náměstí, v každé kavárně s wi-fi, u každé kašny s mincemi a u každé sochy bohatýrů.

Nemysli si, že tě miluju kvůli povaze! Nejsem tak povrchní. Jsi nositelkou genu trpasličí ženy, který mě přivádí do varu. Líbí se mi tvoje buclaté, jako květináče tvarované prsty, kterými mi připomínáš selátko, které je pěkně zlé a pomstychtivé, takže tě vytrestám za opovážlivost.

Vrací se mi v číslech. Ta, kterou mi přidělil život, abych ji navěky zachoval v mysli.
Nemohu říci, že si stěžuji. Znamená to, že dýchá, že pro ni nepřestává existovat kopule rodiny, kterou stráží jak baštu koz na hrádku. Kdysi jsem chodíval na točník, ať už to znamená cokoliv. Na točníku se mi motala hlava, tahal jsem za kliku zámeckých vrat, které je vůbec nemají. Sledoval je se pomalu otvírat - bylo v ní asi pět drátů, takže je otvíral vlastně velice sofistikovaný počítač. Vevnitř kastelán, který vypadal, že dosluhuje a atletická průvodkyně, která každého jebala a nikomu nevracela ani desetník.
Měla malou dceru, asi tak čtyři roky, ale hned se mi zalíbila - ta dcera. Tak jsem ji chňapl v zámecké zahradě, v nestřežené chvíli zatáhl na toalety. Měla ji stále neposkvrněnou, rozumějte, kačenku, pysčíky z jesliček hotové přijmout ještě tolik kolíků a hobojů. Tolik radosti si užila. Hykala jak oslík před třemi mudrci u Ježíška. Slzička štěstí, na koho narazila, dopadala do záchodové mísy. Krve jak z bravka. Vrátil jsem ji matce, té nepříjemné, co dělala exkurze po zákoutích hradu... nepoznala ji, přitom ji denně vídala, přijela okamžitě záchranka, koupili si chlapci v posádce tři lístky, odjela, naložila nejdřív dceru v silně povážlivém stavu, vypadala v křeči, pak i exkurzivní matku, která si pořád brblala pod nos jakési šišlavé šibolety, záchranka odjela..víc se nevracejíc.

Ohol se! Nebo se nehol, všem jsou tvé nohy na háku

27. června 2016 v 21:21
Hlavně se neurážejte, buchtičky s mlékem. Teče vám ještě po bradě, pak se vyspíte s přítelovým best friendem a ten vám nacáká mrdku rovnou na nos.
Pak chvilku, tak tři týdny, předstíráte, že se nic neděje - ale uvnitř žhnete jak pytle s odpadem v železárnách.

Bylo měsíc po souloži s tím případem, už bylo veselo a zrály třešně a tam..dostaly jste chuť zase na třešně, a vyvrátili plot důvěry, tím, jak jste s ním v posteli pojídali pamlsky, když jste zrovna nešukali o dušu... a jedli a smáli se... a přišel ten váš oficiální naprcávač, jeden takovej budoucí právník nebo ekonom, a ten vysvětloval, co mu to dalo za práci, než vás vypěstoval..měl takovou tu destičku, kde se kreslí různé strategie, techniky a postupy třeba v míčových hrách.. kreslil na ni, resp. psal na ní nesmazatelnou fixou, aby vám ukázal, že po vás ta nechutná nevěra nepůjde tak lehko smýt, že jste si nasraly do talířu s třešněmi a teď je budete muset vyžrat.
Chvilku jste samo sebou plakaly, však co by ne, přijít o zabezpečeného, stabilního, který tvoří dokonalé životní zázemí, to stojí hodně smutku a odříkání.. pak jste však přišly na očividnou skutečnost, že život je moc krátký na takové stesky a že chlapů je stejně miliard, víc jak much skoro, a že není tak těžké dneska nějakého stáhnout do postele.. i když máte výuční list nebo ani ten ne.. znal jsem takovou, která měla základní školu a udělala velkou kariéru u bankéřů, takže pak nedělala vůbec nic, jen mezi nimi pendlovala jako světaznalá žena... od šrajtofle ke kreditce... právě tak to chytré ženy dělají.
Ale abych neodbočoval do prčič.

Vyfackoval vás jak nafukovací záchranný kruh, který dostane facku od vodopádu. Prostě sviští těch sedmdesát metrů, rozpleskne se o hladinu, trošku zpomaleně povyskočí, rychle dopadne, potopí se jak poleno... a pak zas vyplave.
Takovou vám najebal, že jste spadly ze schodů a odřely si koleno. Ulomil vám zub - skrz ten pád jste si ho vlastně rotacemi ulomily samy. Neříkám nic, ale trochu bych se smál - být přítomen takové scéně.
Chlap je to asi hrdý, tenhlencten ekonom.
Jsou dva druhy ženských - jedna si sbalí kufry a tu noc ještě odejde. Druhá čeká tři roky, než ji zabije a do poslední chvíle věří na lásku, eh, tedy vlastně na peníze.

Jsi chlupatá i na jazyku

26. června 2016 v 21:21
Říká se - přes chlupy nevidět prales. A skutečně, když má žena moc chlupů v ohanbí, nevidíte na ni "dírku". Cítíte, že tam je, ovšem není jisto, kde. Je schovaná v houštině, ukrytá před pozorným zrakem lovce čili predátora nebo taky dobrovolného člena kurzu přežití.
Když má ženská komplex ze svých partií, převážně komplex žehlícího prkna, je na místě ji potěšit a říct ji, že na prsou nezáleží, jsou to jen žlázy, netvoří "ženu" o nic víc než kotníky nebo špičáky v pusince.
Na čem záleží, je hormon estrogen, který činí ženu pachově přitažlivou. Značí, že je zdravá a schopná rodit. I když nemá boky nebo prsa, nebo ji chybí kus dvanácterníku, stále může produkovat látky, které ji umožní porodit schopné dítě.
Případně šukat alfa, beta, gamma, delta a psísamce.

Pekáč máš z maggi

25. června 2016 v 21:21
Už neovládám prostor dámské společnosti. Každá jde šejdrem, sotva ji začnu ošahávat a nenápadně zdvihat sukně. Nemají chuť poslouchat mé legendární hlášky baviče kanálu. Černoška se mě bojí, protože jsem evidentně nadrátovanější, než se sluší na magora. Mexičanka je s manželem a já se ptám: U borrow me ur wife?!
U ask mí if I borrow u my wife?!
Yas, jak nejklidněji odvětím, klidněji to nejde, když jsem po tolika litrech piv a tolika flaškách destilátu.
To už mate. Nejsou si jisti v kramflecích. Co to tady na te stoličce sedí za pošuka. Hnedle je celá hospoda na nohou, vlastně na uších, mají je našpicované, naladěné na příjem, aby neunikla ani poznámka, ani vybrblaný hlod, ani slovo blázna a rozhodně žádný zákon opilého.
Visí na mě už všecky pohledy a já výjimečně nezklamu.
Monolog, dialog, všechno zvládám sám a uchechtávání nebo frčení nebo semtam zmatené pokývnutí komparzu mi akorát hraje do noty.
Nepamatuji si sny, protože mozek vytrvalého v trvale zdecimován. Nejen proto, samozřejmě. Hlavně proto, že nenávídím doteky, hnusí se mi hlasy, pohrdám povahami!
Do baru chodím za sebe, z něj za šest hodin vychází už jen Alkohol. Měsíc je v prdeli,
tedy v novu, fáze měsíce mají podle povídačekbabek kořenářek mnoho společného s ženským
cyklem krámů či tradičních PMS.
Dorůstající čtvrt značí, že ženská se zamiluje do vašeho pošťáka,
pokud ji zaujme.
A nov znamená, že mám vodu v koleni, že brzo již, bohudík, umřu a především znamená,
že nikdy nezapomenu na to, jak chutnala Karlička,
když jsem jí lízal, zatímco měla v rodidlech nanesený nějaký krém proti
rozkladu bakterií, nejspíš měla krvavé mensky a zastírala je
buď krémem, buď pudrem, už nevím, ale bylo to před jedenácti lety i víc a
měla na počítači, vedle monitoru medailonek či hezký přívěšek Apple nebo Macintosh nebo podobný předsudek.
A myslím, že měla v pokoji kolem třiceti hodin. Taky třiceti stupňů. Třiceti hodin, nástěnných či nastojacích.
To byl život, ještě jsem mě funkční mozek, tedy trochu, ne zas moc, trochu ještě fungoval.
A hospoda narvaná nácky hajlujícími, hymny skopčáků znějící do mlhavého kouře v příliš nevětrané místnosti, piva do nepočítana odleželá, ještě štěstí, že nejlepší pivo nemá chuť a když, tak řádně hnusnou, ředěnou kysličníkem, rundy, které jsem nikdy nezaplatil, na které jsem posbíral z kapes kupujících na trzích.
Pichny vesnické a oči důvěřivé, rozšířené vzrušením či mírným strachem z nebezpečí, které mě měly tolik rády, dokud neokusily medicínu těch, kteří se ve vysoké hře nebojí selhání.

Prs máš z čekanky

24. června 2016 v 21:21
Neboj se. Přijdeš o zábavu.
Boj se. Přijdeš o klidné spaní, nehledím ani tak na zuby darované kobyle jako spíše na otruby, které ji dávají.
Jinými slovy. Kdo napíná plachtu milosrdenství do maximálního tahu, často přetrhá stěžeň. Plachty to vydrží, ale urve se kus lodě.
Kdysi jsem tak křižoval moře. Na šífe, která převážela tabák a zbraně, Balt je znám ukrutností, do Řecka. Nevím, komu vděčím za to štěstí, ale narazili jsme na somálské piráty. Před mýma očima potopili tanker.
Neobyčejná pastva či paskvil v jednom pro oči - asi jako módní kreace Jane Bondové, jejíž šaty probouzejí ženskost i v ryze chlapské babě.
Nebyli jako ti piráti z Karibiku z filmového plátna, ani se nehonili za drahokamy či zlatem. Jim šlo jen o zbraně a tabák.Byli v tom neuvěřitelně neoblomní, navic obloženi samopaly přes hruď, protitankovou minou v ruce a ručními granáty za pasem. Žádný kapitán Nemo nebo Achab, dobyvatel.
Tyto populistické bajky o korzárech s páskou přes oči mají svůj původ v legendách o minesängerech, akorát se jim dostalo té potupy, že byly příliš často romantizujícím způsobem líčeny a nyní je základna zájemců o senzace vnímá trochu zkresleně.
Tedy znovu říkám, že piráti našich časů se vyskytují buď v domě vašeho souseda, který studuje infórmatiku, zaměření na stalkingovou kybernetiku, a v mezičase vás snímá kamerou a posílá v reálném čase na net, kopíruje a distribuuje cédéčka s pornem a filmy, a nebo coby postavy nikoliv ušlechtilé, neboť co za vznešenost chodí vyrábět ropné skvrny, když se může rafinérka rozstřílet raketami země-vzduch jako houpací kůň v pokoji fandy Stevena Seagala, na přídi lodi IMK-435 KITTY HAWK.

Máš prst od oleje

23. června 2016 v 21:21
Je jenom jeden způsob jak psát. O SAMOTĚ u psacího stroje.
Kdo to dělá jinak, plácá páté přes deváté a může smolit tak akorát blog!
Nebo ještě inzeráty do revue práce.
Je výsada vzácných duchů umět psát hezky, ale opravdovost hezky nepíše.

Připsáno pod svitem baterky

22. června 2016 v 21:21
Jeden bývalý mánička tvrdí, že po chlastání je vyměšování úplně na krajíčku. Nevěřím mu sice ani nos mezi ušima, jenže tady se náhodou trefil!
Kdo hodně viděl, hodně taky zažil a mnohé si vyzkoušel. Takový je připraven na vstup do arény, kde žongléři mají pré.
V pokušení přejít koberec hřebíků bosou nohou.
Hnusenství ve vlaku tíží mě. Jak vidím neoholené nohy. Dělám si prdel, rajcují mě chlupy dlouhé 3 ceňtáky a víc na jinak bezvadných nožkách šestnáctky, vracející se ze žhavé noci u boyfrienda.
Miluji, když se neholí. Jsou tím skutečně originální, žádné stádo!
Dovídám se o přežvykující studentce na tenisové akademii, která svedla svého instruktora!
Byla vyloučena ze školy a on podmíněně propuštěn. Tak se to říká?
Teď bude muset podstoupit terapii, zda je psychicky způsobilý pracovat s mladými holkami.
A ona dojede na půvab, odteďka se s ní poveze označení coura, která ji přikřla vychovatelka, když se o trapném románku dověděla!
Možná dostuduje jinou školu, možná půjde dělat do kavárny. Cokoliv se dá urvat.

Mrkej na dráp

21. června 2016 v 21:21
Můžu si za to sám. Přepadla mě letargie. Po přeplahočení se povinnostmi v průběhu dne jsem navečer usedl do svého, byť ne tak docela mého, houpacího křesla. Čtu si jako vždy, co se přihodilo ve světě. Žádná událost na mě nedělá patřičný dojem. Možná je to whiskou, možná váliem. Kombinaci mordů a obchodu s bílým masem, nějaká ta krevní msta ve světě drogových kartelů a nepravděpodobná odhalení nevěrných mužů a žen, ústící zhusta do komických či méně komických závěrů, mě nechávají zpravidla chladnými. Přesto jsem neodolal a vyhledal si, co se událo 20. června přesně před rokem v místním provenienci. Předávkání (drug overdose) svinstvem z ulice, patnáctiletá, u spolužáků i učitelů oblíbená školačka se oběsila na pískovišti, sedmnáctiletý učeň spadl (či snad heroicky skočil?) do trubice v kovošrotu, která ho rozkouskovala na nudle, dobré akorát tak do polévky. Tedy nic extra. Zabrousil jsem na pár oblíbených BDSM a animal porno stránek, ale po shlédnutí tuctu videí jsem žádné neshledal hodné pozornosti. Ještě jsem zjistil, že onoho dne přišlo na tento počestný blog tuze ohromné množství návštěvníků (vzhledem k průměru) a že se dobývali z vyhledávacích slůvek či úsloví, dávejte dobrý pozor:
Nejvíc jich přišlo z:
pivní víla
v těsném závěsu se držela
piča z roští,
následoval klasický
stuprum,
čtvrtý v pořadí byl
tykev penis
a pátý a šestý shodně obsadil
vojna s turkem musi bejt
a vojna s turkem musi.
Doslova mě rozesmálo, že se tu někdo vloupal přes Gaškova vojáka. Samozřejmě si tahle směska sarkastické vyžranosti a pohřebního humoru zaslouží poněkud vyšší ohodnocení než po tykvi penisu a stuprumovi, jenže? Nejvýš u obecenstva očividně stojí piva a piče.
Kdo může říct, proč zrovna tyto dvě značky světského života se tak podivuhodně doplňují, mohl by i znát odpověd na otázku, proč ruinují tolik životů a kdo jim zatne tipec, pokud ještě není příliš pozdě na zatínání. Ničení se stalo synonymem pro vychánky, kteří se dostali ke korytu, aby z něj po generace nepustili svým prohnilým semenem znamenaná potomstva. Nepotřebujeme mezigenderové války, které se vedou sice potají, přesto do poslední kapky krve. Jako by tu nebylo dost strádání a otrav přes samotný kapitalismus, komunismus či slevové kupóny do obchodních řetězců. Synové Evy navíc, honosíce si kletbou, za níž by se přirozeně inteligentní lidé styděli, podnikají všemožné a leckdy i nemožné kroky, aby prokletí prohloubili a zanechali nás napospas trvalé nepřízni Stvořitele.
Uznávám, že bych asi ani já neměl přispívat k nerovnováze, když se zastanu před roztřesenou ochrankou zfetovaných cikánů v supermarketu, kteří přijdou čorovat přímo ke kase. Říkal jsem jim, že to mají na drogy, což by je mělo vyloučit z obvyklé posloupnosti stíhání a případných trestů, neboť drogy jsou samy o sobě výlučné látky a lidi, co jim propadají, by měl čekat přínejmenším odlišný přístup ze strany autorit. Můžeš nějak na dolary v pokladně vycenit high-mind, namarkovat, kolik psychedelií jim běží hlavou, třebaže je nevnímají nebo dokonce téměř bezpečně jistě nemají předpoklady zachytit? Kolik vytvořili drogy ve správných žilách když ne užitečného, tak aspoň pěkného v tomto labyrintu šedi, ze kterého se nedá uniknout, leč potupným pádem v hrůzy nicoty nebo dědečkovou kulovnicí z války s Búry. Podobné kolonialistické nešvary nalezly svůj vrcholný příklad právě v takřka genocidním mučení a vyvražďování zajatců v této jihoafrické půtce moderními zbraněmi, kde se páchal jeden takzvaný zločin proti lidskosti za druhým. A tak jako diktátory těší popravovat bezbranné, těší korporace podtínat větev, na které mají hnízdo všichni ti, kdož jim vydělávají peníze, potažmo všichni vykořištovaní. Což je opravdu každý, kdo nemá podíl na obratu Firmy. Což jste vy, vaši příbuzní, přátelé, nepřátelé, ty, které máte rádi i ty, které ze srdce nesnášíte. Všichni jsme pouze výkaly korporací, které je chrlí s pravidelností gejzírku v aquaparku. Jejich diktátu, jejich výmyslů a řádů, které nemají nic společného s obyčejným tikotem "biologických hodin" uvnitř jednotlivce. Hodnota toho, čemu říkáme lidé, je zanedbatelná, je popravdě natolik minimální, že už se v určitých rozvojových zemích řada starších obyvatel raději dobrovolně zabíjí, než aby se dožili důchodu a strachu, že nebudou mít nárok ani jednoduchý příjem, který by jim umožnil důstojně dožít. (Tak se to říká, ne? Je mi jasné, že jsou vám důchodci u prdele! Ale rád vás krmím kecama, abyste mohly mudrovat u kofoly nad hloubkou holubích křídel, zkundydcery!)