Pekáč máš z maggi

25. června 2016 v 21:21
Už neovládám prostor dámské společnosti. Každá jde šejdrem, sotva ji začnu ošahávat a nenápadně zdvihat sukně. Nemají chuť poslouchat mé legendární hlášky baviče kanálu. Černoška se mě bojí, protože jsem evidentně nadrátovanější, než se sluší na magora. Mexičanka je s manželem a já se ptám: U borrow me ur wife?!
U ask mí if I borrow u my wife?!
Yas, jak nejklidněji odvětím, klidněji to nejde, když jsem po tolika litrech piv a tolika flaškách destilátu.
To už mate. Nejsou si jisti v kramflecích. Co to tady na te stoličce sedí za pošuka. Hnedle je celá hospoda na nohou, vlastně na uších, mají je našpicované, naladěné na příjem, aby neunikla ani poznámka, ani vybrblaný hlod, ani slovo blázna a rozhodně žádný zákon opilého.
Visí na mě už všecky pohledy a já výjimečně nezklamu.
Monolog, dialog, všechno zvládám sám a uchechtávání nebo frčení nebo semtam zmatené pokývnutí komparzu mi akorát hraje do noty.
Nepamatuji si sny, protože mozek vytrvalého v trvale zdecimován. Nejen proto, samozřejmě. Hlavně proto, že nenávídím doteky, hnusí se mi hlasy, pohrdám povahami!
Do baru chodím za sebe, z něj za šest hodin vychází už jen Alkohol. Měsíc je v prdeli,
tedy v novu, fáze měsíce mají podle povídačekbabek kořenářek mnoho společného s ženským
cyklem krámů či tradičních PMS.
Dorůstající čtvrt značí, že ženská se zamiluje do vašeho pošťáka,
pokud ji zaujme.
A nov znamená, že mám vodu v koleni, že brzo již, bohudík, umřu a především znamená,
že nikdy nezapomenu na to, jak chutnala Karlička,
když jsem jí lízal, zatímco měla v rodidlech nanesený nějaký krém proti
rozkladu bakterií, nejspíš měla krvavé mensky a zastírala je
buď krémem, buď pudrem, už nevím, ale bylo to před jedenácti lety i víc a
měla na počítači, vedle monitoru medailonek či hezký přívěšek Apple nebo Macintosh nebo podobný předsudek.
A myslím, že měla v pokoji kolem třiceti hodin. Taky třiceti stupňů. Třiceti hodin, nástěnných či nastojacích.
To byl život, ještě jsem mě funkční mozek, tedy trochu, ne zas moc, trochu ještě fungoval.
A hospoda narvaná nácky hajlujícími, hymny skopčáků znějící do mlhavého kouře v příliš nevětrané místnosti, piva do nepočítana odleželá, ještě štěstí, že nejlepší pivo nemá chuť a když, tak řádně hnusnou, ředěnou kysličníkem, rundy, které jsem nikdy nezaplatil, na které jsem posbíral z kapes kupujících na trzích.
Pichny vesnické a oči důvěřivé, rozšířené vzrušením či mírným strachem z nebezpečí, které mě měly tolik rády, dokud neokusily medicínu těch, kteří se ve vysoké hře nebojí selhání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 28. června 2016 v 19:30 | Reagovat

Krásná balada pro usnutí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama