Červenec 2016

Roztodivné nápady pana Prstovala

19. července 2016 v 21:21
Nezlobíš se, miláčku? Už jsi spal jak špalek, jak mimino na horské dráze? Jsem tu sama a šahám na sebe. Ležela jsem a četla si, najednou mi napadlo, že to nemá smysl: jen ležet a číst si o cizím životě. Lepší je na sebe šahat. Je mi smutno. Jsme tak sami. I když spolu, přece odsouzeni k osamění. Tobě není smutno, když pomyslíš, že se míjíme?

Vymlouváš se, vždycky ses jenom vymlouval. Dobře víš, že mně jsi nikdy nedal příležitost. Abych se ti předvedla. Nechtěla jsem víc, než na kolik má právo každá mladá pichna.
Příležitost k čemu? Nebyli jsme snad dost spolu? Nechodili jsme do kostela, do muzeí, na swingers?
Nikdys nebyl jen se mnou. Měl jsi bokovky. Ani týden neminul, kdy bych tě nepřistihla. Ani den! Nikdys nebyl se mnou jinak než potají. I tam u moře...Měl jsi tam tu blondýnu s peroxidovými vlásky. Kolik já se naplakala, když se provalilo, že ráno jsi se mnou na pláži a odpoledne se válíš v hotelu s ní.


Cizota se prostírá kolem nenasytných, zbloudilých a nepřístupných. Jako se vším je to tak, že kdo první chodí, vylíže si nejlepší flek i kořist.
Už brzy se rozprostře temnota vůkol, zasáhne pokemony i obyčejnou populaci zmutovaných homoušů. Nadchází dies ater, mrtvolná bledost se šíří do mitochondrií těch, kdož neposlouchají rozkazy a coby slepí jdou na závěrečnou porážku. Střezte se chodit poblíž prokletých, bídných, mrákoty obestřou i vaše smysly, roznesou je na kopytách a obsadí jimi popelářské vozy, zadupou je pod kola chevroletů, nasekají na nudličky. Zastihne vás třes, do mozku se vkradou veršovánky cikánů.
Buď lásku najevo mi dej,
či těžké sny mé zpřetrhej...
Ba dokonce umře vaše oblíbená kočka Micka a vaše učitelka tělocviku zčistajasna dostane kapavku.
Udeří černá hodinka, tak se varujte naparovat. Odhoďte pýchy marnivost, obrňte se prostou skromností. Jen tak vás nerozežerou rozhněvaní červíci.



Sen o klíštěti

17. července 2016 v 21:21
Byla vysoká, urostlá, pohledná s bílými zuby. Vždy pečlivě učesaná. Nekouřila ani nepila. Měla za muže statkáře Jemifova. Měla tolik ctitelů, že je musela vyhazovat. Narozdíl od ostatních dívek se pořád usmívala!
Nedaleko jejich zámku ležela tvrz, kde spal na peci Něfimov.
Bydlel v rozpadlých zdech, kde by bydleli leda sobi nebo havrani.
Zjevoval se tam, nosil šaty staré stovky let a tvrdí se, že má mrtvé oči, které někdy ožívají a je slyšet zběsilé úpění, bolestné sténání a sladké laskání.
Zdejší kraj je plný démonů, na břehů řek žijou rusalky, které chytají lidi a topí je. Něfimov byl proti nim imunní. Sám bych rád věděl, jestli ho znala Naděžda.
Skutečně, nevědělo se to, dokud se nepotkali na bále.
Hříšník se tam dostal omylem. Jemifov uspořádal sbírku na chudé děti.
Pozval kněze a kněžny.
Prosil za prominutí, když omylem vyslal pozvánku i Něfimovovi.
Za tou ženskou se chtěl podívat a zjistit, jestli je tak cudná, jak se o ní tvrdívalo.
Tak přišel a viděl, že jí po tvářích tečou slzy. Jemifov se nalil a přetáhl ji opaskem. Byla celá rudá, zpráskáná jak cirkusový valach.

Hned se nabídl, že ji udělá společnost.
Dva večery se pak Naděžda neobjevila v zámku.
Statkář seděl mlčky.

Pro velký úspěch

16. července 2016 v 21:21
Fhd

Lekce z orálu

15. července 2016 v 21:21
Hgh

Počůránek

14. července 2016 v 21:21
Dhd


Neunavitelná

12. července 2016 v 21:21
Horší je, když ji má mastnou a šupinatou. Taková se roztahuje hůř, je to jak přebrodit močál při úplňku. Přejde vás chuť, sotva zabřednete jednou rukou do těch sra***.
Případně má přítele, který ji nakazil chlamydiemi a teď musí chodit na preventivní prohlídky ke gynekologovi!
Některá nemá ráda svého gynekologa, protože se zdá, že se věnuje své práci víc, než by musel.
Jedny po nás dupou, druhé nás mučí slzami. Jsou to tyranky.
Věříl bych, že jsem trýzněn hrůznými sny, neboť mě od vás dělí mlha!
Ještě že máte mrtvé oči, mramorové paže a ukazujete mi všechny své poklady!
Šaty máte z dob starého Polska.

Šifra zmrda

11. července 2016 v 21:21
Znáte mě. Jsem vaše noční můra na entou, která se opakuje v řádcích, které čtou jen bláhové pichny. Vůbec mě nezajímají vaše nicotné živůtky, jen ty, které se svlékají navečer, když ulehají do vodních postelí. Měl bych dostat diplom z umění přetvářek, falší a lstivých úsměvů, jež platí jen na ty, které se nechají ošálet šuliny.
Ale takové jsou téměř všechny, mají v sobě tu nevycválanou cizoložnici Evu, její šupiny nevěry se dotýkají každé půvabné dámičky. Áaaaa, krysy, kam se podívám, lezou mi tu po ploskách. Nenávídim krysy objevující se znenadání, pachuť smrti a rozkladu z nich vane a já nesnáším rozklad, tedy pokud není můj vlastní. Ten si nechám líbit. Stěží však na cizí přistoupím, cizí ve mně evokuje odpornost smíšenou s nechutností.
Rozlítané samičky s opičí tváří, takové mám nejradši, mohu se jich dotýkat, aniž bych byl jejich makak. Nechají po sobě šátrat, v skulinkách pátrat.

Je to jako ta antická báseň, kterou napsal odříkavý mnich na dubovém stole a poblíž terakotových válečníků.
Čekám na poštovského panáčka. Pod horou, kterou rozebírá ďábel.
Kterak přelítává s pytlem na zádech. Se všemi psaními z daleka i šíra. Ďábel. Nedbající klikavost cesty. A ignorující obyčejného pošťáka.
Až u uzamčeného hostince u Modré lišky. Tam si naň počká a zpije ho.
Panáček pak jde a vidí například: lišky držící ratolůstku, je pánem snů, nese si v mysli hezkou hlavu Jezábel, která ho opustila jako zfetované děcko, chrta se žlutýma očima, vlky v zemi houštinaté, podobizny učesané třináctky s mořským děsem v kundě.
Čekám na poštovskou famfáru a panáčka, syna krkavců.

Kromě večera přemílám si kamínek slova a pletu provaz z vlasů Jezábel. Přeřežu ji šlachy na nohou, aby nemohla nikomu kouřit na kolenou! Odteďka se bude ovíjet peřím páva, protože bude mít příliš zmasakrované, rozklepané tělo.

Mám přepych. Své jméno. Zeptej se po blbci a bude ti označena cesta za mnou. Z vesnice půjdeš ještě dlouho, a pak uvidíš hřbitov. Projdeš-li lesem, uvidíš vinici. Zahrada. Vine se psí víno. Okolo zdi se prochází mistr čistého hrdla.
Víno otáčí se k mistrům rubem.
Vlásek smývá z obličeje, pro nějž mistr čistého listu, dává najevo lítost. Krchov.
S nitěmi loutek. Uvidí panáčka a rozesměje se.
Hle, blbeček není blbečkem, když na krávě jede!

Pozdní sběr

10. července 2016 v 21:21
Noc poživačů opia a třinácti vychcaných dealerů

Elma byla vždy kus. Víme, jak zní tlesknutí prsou, ale jak zní plesknutí jedné kozy? To věděla jen dívka, která nepromarnila čas.
Spojovala v sobě něhu filmové hvězdy 30. let a rozkošnický flirt děvek. Dokázala se usmát jako žádná jiná. Právě proto ji tak šlo roztahovat nohy. Ze sta chlapů si vybrala jen jednoho, ale zahrnula ho přívalem nakládačky sexu, který si žádný bejk nedokáže odepřít. Seděla právě v pokoji, kde sepisovala životopisy, když zazvonil telefon. Chovala se, jako kdyby od dob její puberty telefon zvonil neustále. Předtím si prohrabovala vlasy kartáčem a hřebenem, opravovala na sukni záhyby a trhala dva chlupy z mateřského znaménka. které právě vyrazilo na povrch, na stehně. To už byla hotova s lakováním nehtu na levé ruce. Zdůrazňovala linii půlměsíčku. Pak vstala, mávala levnou, mokrou rukou ve vzduchu.
Zazvonil tedy aparát.
"Haló," řekla držíc prsty ruky daleko roztažené. Měla na sobě bílý župan, vylezla z vany. Prstýnky nechala v koupelně.
"Jsi to ty, špindíro?, ozvalo se na konci.
Dívka mírně odtáhla sluchátko. "Ano, Vladislave. Co chceš?"
"Chci tebe, to co vždycky, stav se za mnou po práci, v pět."
"Vždyť jsi mi dal čestné, že mě nebudeš obtěžovat, když jsem tady."
"Časy se mění, náhodou jsem měl chvilku, tak jsem si řekl, že o sobě dám vědět," řekl hlas Elmě.
Dívka viditelně znervóznil a polkla nasucho.
"Řeknu ti o svém plánu umřít, když mi vykouříš, dnes v pět."
"Tak to si nenechám ujít, měj se, čus," koktala.
"Pak se mnou půjdeš k psychiatrovi a nebuď drzá, chtěl jsem ti koupit věnec karafiátů, abys měla k čemu čichat,
až přestaneš být zodpovědná a sekneš s tou sekretařinou!"
"Všude s tebou půjdu, miláčku, všude," dutě odpovídala
Kde byla, když s ní mluvil hlas, netuším. Určitě daleko od lidi. Myšlenkami na obláčku.

Kyselý obličej

9. července 2016 v 21:21
Unavuje mě pozorovat tvůj kyselý ksicht, psí čubo!
Svlékej hadříky, nebo tě jimi uškrtím. Nastav poševní vchod.
Celá se vypni, nechci tě cítit! Jen tvoji pulzující vagču.

Takhle to dělají někteří dobyvatelé, které jsem poznal. Místo aby v dívce viděli skvostný vynález Stvořitele, vidí v ní jen maso na ulevění si! Přijdou do baru a začnou rýt do nevinné, nic netušící barmanky, aby s nima šla do postele, jinak že ji vypálí barák!
Jsou to prasata, vyvrhelé a nejspíš i vypité mozky.