Srpen 2016

Orthodoxní

31. srpna 2016 v 21:21
Tvářila se, že bude k užitku, leč nic. Byla to jen další do řady těch neschopných, prahnoucích po majetku. Když jsem se jí zeptal, jestli chce čivavu, odvětila, že je to zbytečný luxus.
Zlomila mi tím srdce. Víme, že jsem zaujatý odpovědností!
Ležela na kuží upoutané na kolících. Přišel jsem k ní a zeptal se, jestli nepotřebuje utáhnout. Ona prý ne.Tehdy jsem býval vynalézavý, bylo mi tolik, co vám a a chtěl jsem pro dívku to nejlepší, byl jsem mladý...
Tak jsem ji vymyslel postel z vřesu a kapradí, fakt.
Ne, ta pizda tvrdila, že její vedoucí mládeže ji připravoval normální tvrdou matraci a ať si leží kde chce. Podle mě je lepší, když si mladá důvěřivá dáma odemkne vlastním klíčem a jde se připravovat na kalbu, na pití nebo na drogy nebo na něco, co stojí za to, zatímco ona, když viděla ty rohože spíchnuté z kočiíčí kůže, beztak možná i z hranostaje, tak se rozhodla, že mu otevře pizdu, už to vidím.. roztáhla mu ji, takže viděl její pomněnky... změněné v oblak... a když říkala, že po čísle s ním viděla hvězdy jinak, tak kecala.. zaručeně... všecky ty mladé štětky nechápou, že tvář čistá a hladká jim vydrží jim omezeně.. a pak je tihle prasáčci opustí jak kartáč v salónu kadeřnic!
Pod usměvavým povrchem se dycky skrývá nebezpečí, hrobové hlasy nebo tak něco. Ale já viděl ohromné přednosti... a jak liány natažené končetiny, které chtěly, které se dychtivě pídily po novém situačním humoru.
Smějete se možná, že jsem své lásce, jejíž srdce tlouklo stále pro sex, vymýšlel takové vymoženosti jako postel z vřesu a kapradí.. všalk jsem se taky staral, aby našla svoji šišku nebo kapradí, které by se jí tam vlezlo a které by ji způsobilo maximální rozkoš... vy však nevíte, že šiška může přivést k orgasmu... neboť jste ji tam neměly...
Živil jsem se myšlenkou, že už neodmítne nic, co jí předložím.
Marně.
Na obloze jejího úsměvu nekalil se mráček nelibosti, však.. došlo k souloži s kamarádem, který ji provětral kundu tak, že tomu sama lépe rozuměla... jsem nešťastnen, že tyhle podrobnosti píšu na blog, ale musí, vzalo mě to příliš, Jejza tím usměvavým povrchem se skrývalo nebezpečí a i když se v dálce usmívaly přísliby otcovství a rodiny, přístínala si nejspíš oči, odložila knihu a zašukala si s ne se mnou!
Jejich mléčná těla se spojila a viděla, jak to bývalo, než jsem přišel já, slídící po pablescích jitra. Radši zasely vítr, který mě unesl. Zestárl jsem tak, až jsem ničemu nerozuměl!

Peroxidová

30. srpna 2016 v 13:19
Říkám ji interně hvězdička nebo pomněnka. Má totiž oči překonávající vzdálenosti času.
Taky má blonďaté vlasy.
Myslí si, že jí sluší, ale ty její kadeře a čupřiny mě akorát rozpalují doruda.
Peroxid náleží těm, kteří nikdy neochutnali masitý žok v knajpě bez obsluhy. Těm uplně volným, bez obalu a potulujícím se vzduchem jak částice hydroxidu náleží vlasy růžové.
Moje blondýnka je rovněž zahalena rouchem báječné liščí kůže, je vysoce organizovaná a chodí krokem rozvážných.
Dal bych si, být ní, pozor, kam šlape. Mohla by prvotřídní nožkou šlápnout do pasti na medvědy, která by ji okamžitě rozrtila kotník.

Vejdi do prázdna

28. srpna 2016 v 21:21
Už! Každý muž má mít nůž.

Využívám přestávky, během níž spřádám své zmatené myšlenky. Příliš mnoho lihu! Ano, příliš mnoho ho proplulo mým bezedným chřtánem a teď jsem všecek zaujat překvapujícím faktem, že tápu v temnotě zmatku! Pít dál a stát se nesvéprávným, ale psát blog - a nebo nepít dál a oženit se s půvabnou flundrou z baru? To jsou nyní dvě kritické otázky, jež prorážejí na povrch zemdleného vědomí!

Jinak začnu komunikovat s bohy, tázat se na jejich rady, navštěvovat orákula a chtít vyvěštit věcí budoucí.
I když bych se rád stal fanatikem podsvětí a zásvětí, pokusím se neprobadat prvním dojmům a nástinit místo toho zvláštnosti své nadcházející.
Tak především má pět rukou. Což se oproti mužským třem hodí, je to praktické např. při košíkové. Nebo při plazení se po rozpláleném asfaltu, když je pobodaná v oblasti genitálu. Což dělají zpravidla jokeři mladé ženě, když se naserou. Předstírají úsměv, mají ho jen namalovaný, zatímco uvnitř nich vře láva urážky.
Má rovněž tři oči.
Má psí ohon.
A šest malinkatých chapadal, žahavých.
Je napůl Skyla, napůl andílek s kudrnatými vlásky a to je vlastně vše, víc půlek nemá. (Ještě ty v prdeli.)

Vymrdaná

27. srpna 2016 v 21:21
Na vymrdanou si každopádně vyčlením čas, nejspíš už dnes večer, to značí za dvanáct třináct hodin. Pokud vše klapne, měla by usínat v kolečkovém křesle s poškozenou míchou.
Zasluhuje pohřbít zaživa, leč ne každý je takový kruťas, tak ji alespoň zajistím trest v podobě ochrnutí.
Náhodou totiž nebyla vymrdána mnou, nýbrž mým sokem, se kterým si užívá vesele dál. Jen tři bloky ode mne.
Je to k zlosti, když slyším, jak její řev dopadá až na ulici a každý se tím směrem otáčí.
Samozřejmě by se jednalo o pokus zoufalého laika, jak se dostat k samici jejího typu, kdybych vyběhl k jejich hnízdečku lásky a podpálil ho.
Aspoň bych však docílil jejich přesídlení. A před očima by mi nelítaly obrázky vymrdané, kterak je stravována horečkou mládeži nepřístupného sexu.

Zrzavá

25. srpna 2016 v 21:21
Se zrvavou mám jinačí plány. Zaleju ji tekutým dusíkem, dokud její propálené orgány nezačnou v mrazu žáru prosit o slitování.
Ptáte se, zda ji zmrazí nebo spálí a já vám vlastně ani nevím. Vím jen to, že stabilizovaného stavu už se nedočká.
Každopádně zrzky zasluhují speciální péči.
Tak buďte každá pravou zrzavou, jen si ty vlásky namalujte.
A až to nejmíň budete čekat, objeví se někdo jako já a pomstí mužské plémě!

Zmrcačená neustálým stykem

24. srpna 2016 v 21:21
Na stopě málo známeho hlodavce tarpíka egyptského přišel jsem do vísky u pyramid, a když se v ní otvíral hrob, z hrobu vyskočila žába, znám mnoho druhů egyptských žab, možná se jednalo o jednu z oněch biblických žab, které za časů Josefa otravovaly Egypt svým kuňkáním a možná, možná byla ještě starší, z dob faraónů, možná v tom hrobu ležela po tísíce let ve stavu strnulosti podobající se tolik spánku, 4 nebo 6 tisíc let stará žába, můžete si to představit? Tak prosím.

Je to už mnoho let, co jsem se pídil po tarpíkovi a přišel místo toho na něco jiného. Na archeoložku, která vypadala jak Evička z ráje! Kam to račte strčit, ptám se jí. A ona: Můžeme přistoupit k dupání.
A já: Zajdem pak na večeři? S milým úsměvem.
Ona - když jsem byla ještě na škole, dělali mi to boyfriendi každý den třikrát, ale něco se ve mně zlomilo. Osm procent cínu, něco manganu a trocha mědi, z toho byl složen vibrátor, který mi vsouvali do otvoru a a pevnost a tažnost byla, prosím pěkně, dokonalá, takže jsem se cítila jak telecí kost při hostině kanibalů. A oni byli bramborový salát nebo co.
Dívala se neobyčejně přátelsky.
Víte, že jedlé hlízy ulocco patří mezi hlavní taháky křováků a kdo je silný v rostlinopise, ten ví, že voní po heřmánku louhovaném v koka-kole. Jaká škoda, podívala se na mě tak smutně a tak bolestně, že jsem ji musel utišit, že o kytky nejde, když jsou v jedné opuštěné místnosti dvě různá pohlaví!
Práce té se ujala s praxí, jaká se u mladé holky nevidí. Brzy jsme si užívali jak prasata v říji. Po akci jsme šli do kabaretu a do kina, tak jsem jí řekl, že ji budu milovat něžně až do skonání slunce! A pak jsme potkali její spolužačku, kterou kdysi dávno vyloučili ze stužkovacího večírku.

Další týdny jsme jen mrdali. Shodou okolností jsem ji bral na býčí zápasy. Viděl jsem, jak si zapaluje dýmku a popotahuje. Nevnímá proudění býčích těl. Jen se uklidňuje v kouři! Je klidná jak oko bouře. Je pikantní jako dvacítka po brutální trojce. A už vůbec nemá v xichtě nasazený ten úřední výraz. Její hlas zní hebce, skoro jako by brzy měla porodit. Ne že bych ji obskákal tak, že by musela rodit, to ne.
A pak jsem ji ukázal drogy: "Dej sem to svinstvo!"
Pak se uklidnila a upřímně mi naznačila, že nemá zájem o huntování si organismu. Ta vám měla oči, jak čertík z krabičky, ale čert vem ty oči, když byla nahá - a to ona byla často. Měla kypřejší boky, kozy popelářky a ta stehna, ta stehna byla tak dobrá, až byla dvojsmyslná!
Dával jsem ji hlídat eunuchem, vždycky se položila do tygřích kůží a čekala, až se vrátím z obchůzek.
Pak se jí předkožka dostala do zakázané zóny, jen pro povolané!

Cukrová díra

23. srpna 2016 v 21:21
Mohl jsem usednout hůř. Vybírám si zpravidla z obou stran otevřenou postranní uličku, která ústí na most jako na dlani u doků - snadné odevšad pozorovat výklady beden s kapříky, makrelami, skandinávskými treskami a pokud mě příliš čich nešálí, jeseterů. Voní po kaviáru, no nic. Mimo obvyklý vábný pach čerstvě naložené rybiny se z místa, které mám na mysli, nepřestává linout vyčpělý, staletý, bezmála tekutý pach chcanek a něčeho ještě, co dozajista nepodávají v žádném lepším restauračním zařízení. Popíjím spolehlivý KING COBRA a přemýšlím nehnutě, ba marně, dlužno říci, kdy jsem vyměnil teplo a útulno pokojů za špinavý plácek smradlavých výkladek ryb. Už asi dávno, lokám mok trpce se směje pod fusy.
Už vím, vzpomínám, nacházím víčko a vedle něj konzervu. Za sverigským nápisem pobaveně luštím a dál vím, že přes své vydatné zkušenosti s buznami severu nedokážu nápis smysluplně rozklíčovat. Zvedá se na poledni, od útesů, mrazivý vichr, který mě zebe v bolavých, rebelantských kostech. Jen to hnusné pivo mi chutná víc a víc. Zjišťuji znovu se znásobeným podivem, že když se několik hodin nenapiju poctivé gořaly, celkem svižně se mi vnímá a každá druhá myšlenka se netočí okolo sebevraždy. Je to až divné, co dělá chlast a taky je to veselé, že složení lehkých, konzumních piv, co jim zřejmě dodává na oblibě u nezaujatých konzumentů, víte jakých - těch, co se chodí do hospody bavit a ne se prospat pod stolem, těch, co chodí namlouvat si pilné studentky s poukazem na tučnost konta a už vůbec ne těch, co jim slintají grcky na boty, má co dělat s pramenitou vodou a nezatíženými ledvinovými kanály a rozhodně ne s destilací.

Někdy, když se obzvlášť namáhavě zamyslím, mám dojem, že život je za trest, že je taková kotva vyržená přes palubu, aby nás potopila a vykonavatelé verdiktu, trestu, hození přes palubu, jsou ti, které máme nejblíže. Nemusí se nutně jednat o blízké rodové příslušníky, naopak častokrát jsou to lidé nám buďto úplně cizí, nebo přinejmenším noví, jež jsme ještě nestačili důkladně poznat a unavit se jimi. Možná jsem v některých z vás vzbudil klamný dojem, ale neomluvím se! He, he. Že si bez každodenní vrzačky s babou, co ji visí kozy pod pipinu nedokážu představit svůj život a probouzení v posteli, ale ujištuji vás, že tomu tak není tak docela tak. Jsem zcela obyčejný, tuctový, nenápadný VRAH dětí a nepoddajných žen, který se k slušné společnosti chová přijatelně, ke snobům ironicky a ke grázlům s podivem, kam až ti hajzlíci můžou tentokrát dojít - co až mi dovolí spatřit a k zapsat si za uši. Nesdílím totiž názor většiny, že nebe je vždycky jen modré a tráva že roste zelená. Podle mě je to vlastně naopak - s těmi barvičkami - a častěji vidět dálné západy se zmítat v horečce toxinů ze stoky či případně trávu pokálenou třpytkem barvy meditujících, neboli vrhat ji flitry a glitry řízlé charakteristicky viditelným spektrem v Panamském průplavu. Momentálně se mi nad temenem rozpíná tak temná modř, že by si ji snadno mohli splést s děravým pytlem napěchovaným po okraj černými časticemi antihmoty. Co je syté, má ovšem svůj protipól v sypkém, snadno zbořitelném zvrstvení, takže zatímco teď v deset večer se nachází na zenitu královská modř lagun deset mil pod mořem, za pouhých šest ospalých hodin, kdy se bude zas usvítat, nezahlédnete na beton nic jiného než rozkošné ostrůvky bělomodreho popelu jakoby syceného přes neprodyšné atmosféry, z nějž by kevlarové sítko činilo náramnou hračku třeba pro nevidomé, obdařené jednou a provždycky neuvěřitelnou dotekovou finesou konečků prstů. Hraní s ohněm je zábava, když máte mokré ručníky a nebo hasičák. Když se navíc extra zadaří tak tmavomodro vůkol, radím být zticha. Možná totiž uslyšíte tajemným hvizdem všehomíra zajíklý šelest hlasivek v krku, jak lape po nádechu zvenčí.

Klidné vody

22. srpna 2016 v 21:21
A ta děvka Jennifer pořád volá, abych ji ho tam strčil. Ne, ne.
Nevezmu si ji. Počkám si na menší subinu. Musel bych ji upálit půl těla, aby se nabažila své pofidérní bolesti!

Stavět ji na piedestal zbožňování - teprve teď mi došlo, že má čtrnáct. Její matka má třicet čtyři. Porád předstírá, že má boyfrienda. Spíš se teď tedy zajímám o její máti. Má dlouhé, nalepovací nehty a tváří se, že spolkla pilulku chytrosti. Tak by mě zajímalo, kdo si udělá takovou dceru a pak si zve její kluky do obýváku, když dcerka není doma!

A na Johanku z Arku, která si dělá pedikúru dvakrát denně, fakt nemám chuť, dejte už mi všechny pokoj! To radši zralou maminku!

Zubožený stav

19. srpna 2016 v 21:21
Dnes jsem prvně v žití odpanil kvítek panenství, je to tak, stal jsem oficiálně milcem nevinné, předtím nedotčené kopretiny. Je jí čtrnáct a jmenuje se Jennifer. Chvíli plakala, že to bolí, ale později uznala, že slast převážila bolest. Od té doby ji berou všude s sebou. Je jako má dcera, kterou jsem nikdy neměl. Všichni mě vesměs tipují na dvacet, dvaadvacet, pětadvacet, sedmadvacet, atd. a jí na šestnáct, osmnáct, opilý policista v civilu dokonce prohlásil, že má dudy, že by mohla mít už i vlastní průkaz totožnosti. Každopádně se věkový rozdíl mezi námi stírá, když dovádíme jak dvě laňky. Nebo spíš jak laňka a jednorožec.
Mám ji tolik rád. Učí mě se dívat na život mladšíma očima a čerstvou frndou!
Možná si ji vemu a zruším blog. Nebo rovnou zruším blog.cz. Budu se věnovat nadále jen manželským povinnostem.

Jak předejít té celkové degeneraci? Já vím, je to těžké, ale začíná to v rodině. Děcka sedí u počítáčů, poslouchají, co jím říkají nějací debilové, kteří se nazývají youtubeři a loví pokemony. Je těžké jim zakázat chytat pokemony, když je chytá celá škola.

Kapalný dusík

18. srpna 2016 v 21:21
Lenost není důvodem pro neposkytování informací, říká geniální analytik.
My, co jsme nedostali do vínku tolik chytrosti, musíme si vystačit s drobečkovým mottem:
Kolik chlastu znáš, tolikrát jsi člověkem.
S mottem, které zároveň omluví naši neschopnost cokoliv vymyslet. Inspirace, která prchá před nájezdy divochů, je jako noha v zadnici prchajícího zloděje. Přirozená.


Nemyslete si, že přepisuju velkého Komenského, který zjevně znal pokud ne chlastu, tak aspoň řečí víc než dost, a proto ve své době zastával tak váženou pozici. Osamělého, ovdovdělého burcovatele národa a příležitostného tepače lidských slabostí.