Srpen 2016

Do zlatova vysmahlá

6. srpna 2016 v 21:21
OKNO (NEBO OKO, VYBER SI, VYSER SI)

jsi mi chlebem
a pěšinkou ve vlasech
vrzáním
mých kostí
jsi skoro
mořem
nejsi kamenem
ani zaniklým zvukem
myslím
že nemáš ruce
tenhle pták létá pozpátku
a tahle láska
se tříští o okno
kde žádné světlo nemluví
tohle není čas
na křížení jazyk
(tady se písek
nikdy nepřesýpá)
myslím na zítřek
kdy půjdeš jeho směrem
a budeš zářit
a zářit
netknutý a v podzemí



TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ BUH (BUCH)

Jednou jsem se zapomněla a vzala svý srdce do dlaní
a ono do nich propalovalo díru
Až ke mně příšel ten fakt nejkrásnější bůh nejspíš nějakej pobuda
a usmál se
Spěcháš zeptal se kdo by spěchal když se může dívat na něho a on
to věděl věděl všecičko / ten úsměv
Tak se furt culil a věděl
byli jsme tři,
chůze nás a naše ruce mezi námi dál noc
v pokoji celý strop tančil
jen pro mě
když se pak probudil
táhlo mu z držky a řek
tak jo, holka, kolik to dělá?

Postcrossing

5. srpna 2016 v 21:21
Sáhněte si na má bělma
ucítíte tlukot pláče.
Konečně dojdu klidu,
až přestanou tě vidět.

Lovec tekutých očí

3. srpna 2016 v 21:21
Tebe by sem chtěl holčičko
potkat tak za deset let
Teďkon máš mašli ve vlasech
a pytlík s kuličkami u krku
pověšený jak amulet.
Chtěl bych tě potkat na jaře
až budeš o deset let starší
až umyješ si umouněné tváře
a narostou ti zuby
a místo toho poskakování
budeš tančit valčík.
A pak mě pozvi na svatbu
a já se tam setnu jako nikdy a pak mě pozvi na křtiny
a já dám tvýmu klukovi na známku
aby mě mohl napsat
až budeš mít funus.
Vozvi se takhle k večeru za deset let
na moje telefonní číslo
ty malá holka vyvalená
chtěl bych tě vidět.

Přičtu ti vinu

2. srpna 2016 v 21:21
Chvat. Teče vám do bot
Dávám se s chutí do uzenek, je noc a hvězdnatá obloha je jako obvykle bez hvězd. Ustavičně se snažím najít tobolku s třiceti centy, abych si mohl zajít na hambáč s příměsí krokodyla! Kdo nezná, je mu hej. Při tanci se mi valně nehejbou nohy, ale když se uvelebím ránou do hlavy, ovšem s náležitou opatrností, abych příliš prudkým nárazem hlavy nezpůsobil si snad újmu. Když tak narážím hlavou o kachle, vybaví se mi poděska. Její ritus brát si drogy jako elektronickou cigaretu nebo gumové medvídky! Jen odměřeně, hlavně žádné přestřelení, žádné trable ani pohotovosti
Od toho se berou drogy, abys skončil na ulici a vybíral popelnice. Poněvadž v pravé kapse máš jen nožík a v levá, jak víme, bývá protržena. Měsec zcela chybí fetkám určité úrovně!
Nožíkem si otvíráš konzervy, děravíš tašky a příjímáš další ždibečky perníku. O osudné návštěvy těch uspořádaných, užitečných členů společnosti si můžeš nechat zdát. Kdo chodí do křaků, smradlavých a lepkavých, které obývá nížší bytost s odloženou knihou. Není tam jistě k vidění obtylá a rozšafná osoba s master kartou!
Nevzkřikuje radostí, popravdě nevzkřikuje vůbec, ani z radosti, ani z žalosti!
Ubožák, jehož nelze podrobit vyšetřování, neboť v análech neexistuje.
Viděl jsem tak, kráčeje od jedné hrany vozovky k druhé, nazdařbůh a klátě se, v dálce, hodně daleko od sebe, jakousi siluetu rozmazané postavy. Došel jsem až k ní, a když jsem se probral z překvapení, vlepila mi facku. Byla to poděska. Tetka Vypitá Petka. Měla oči s podlouhlým obličejem přisátým na pusu jinocha, od kterého se odvrátila, když mě záhledla a vlepila mi facku. Neštěstí na sebe nenechalo dlouho čekat. Začal jsem se bránit. Chtěl jsem ji pořezat na tváři, ale ona se odlepila od kluka a udeřila první. Před úžasně mocnou ránou, jež mě oslepila, jsem dopadl v kotrmelcích na chodních, předvedl jedno salto a dopadl až ke kojneru, od něhož jsem se nadvakrát odrazil. Sotva jsem vstal, bránil jsem se aspoň slovně:
"Co děláš, ty jedna darebačko z Žižkova?"
"Biju tě, ty šmejde. Nedám ti ani cígo."
"To je mi jasné, že nesnášíš sdílení."
"Sdílení mám rád, tebe ovšem nemůžu ani cítit, smrdíš kořalkou na hony, ukrutníče."
Nedá se svítit, zachytil hlavní nitku a rozhovor se rozvíjel v její prospěch. Nebyl jsem s to, pod vlivem pořádné kocoviny a napůl v tranzu po úderu, úspěšně odrážet její slovní výpady. Naštěstí se ten kluk, co ho cicmala, probral rychleji než já a postavil se na mou stranu.
"Heleď se, poděsko, to nemůžeš být na ulici nějakého chcípáka. Za to bys mohla vyfasovat pokutu."
"Vím, Jonny, ale když ono mu z očí kouká, že chce bejt bit jak žito, že bez toho nemůže vydržet."
Udeřila na citlivou strunku Jonnyho, který se z nenápadného junáka proměnil v vzteklou postavu plnou odhodlání a ochranitelství slabších.
"Jestli mu ještě vrazíš, přestaneme se po hospodách stýkat, naše sexuální svazky omezíme na jednou týdně a zcela vyloučíme drogové dýchánky. Tak co na to říkáš," vypálil ostře Jonny.
Poděska se zaculila.
"Klidně, beztak mám deset dalších, které si můžu obtočit kolem prstu. Nebudeš první ani poslední, kterého využiju k šuku a pak mu dám košem.
"Teď ti dávám košem já," zakřičel nervózně Jonny.
"Ne. To si jenom myslíš, že jo. Já tu velím, ty posloucháš," zachichotala se.
Jonny se rozpřáhl a v záchvatu vzteku chtěl poděsce ubalit, když tu jsem sebral poslední zbytky sil a skočil na něj, povalil ho do nekosené trávy a vrazil mu skleněnku z jeho kapsy do oka. Krev se všude roztřískla v přízi ruda, takže vypadal zle, bledý brach se šklebil úlisně tuhý v šedivém svitu luny.
"Děkuji, můj zachránče, jak ti říkají?"
"Holky debile, ale ty můžeš Šampióne."
"Jak si přeješ. Nechtěla jsem tě tak bít, jenže co nadělám, když mám odpor k alkoholikům. Poznám je po čuchu."
"Mě ještě po čuchu nikdo nepoznal, jsi první, jednička, to je výjimečný výkon, chci si tě vzít za ženu. Budeme spolu vykuřovat včelí úly a pálit zakázané fajfky míru, že chceš. Řekni po mně - chci si tě vzít."
"Chci si tě vzít, dokud nás smrt nerozdělí," pronesla po dlouhém zaváhání.
"Tak tedy snoubenci. Tu máš prstýnek," řekl jsem a vytáhl z boty jaspisový prsten z 16. století, který ukradl Švédi a později po blitzkriegu si ho Hitler vytáhnout z masového hrobu.

Stuprum v ráži, utíkejte, sukýnky

1. srpna 2016 v 21:21
Ve zdejší končině sdílíme jedno takřka veřejné tajemství. Málokdo se vám ho ovšem odváží svěřit. Indiskreci tak klidně vezmu na sebe.

Trump tvrdí, že volby budou zmaniupulované, ve Skotsku umřely tři kusy skotu na snět slezinnou a v Sýrii helikoptéra shodila sudy s chlórem. Děsivé novinky. Třiatřicet civilistů bylo převezeno do nemocnice s dýchacími obtížemi. Sporty anthraxu přetrvají i v hrobě a nákaza vypukne, když se hrob otevře.

Mít tak o půl hodky víc času, patrně bych sem umístil svoji oblíbenou fotku. Je na ní vyfocené chicagské blue line metro, s onou typickou modrou lajničkou, která značí - nevcházej na mě, jinak se rozezvučí gongy a přijdou tě šacovat uniformovaní.
Když mám v sobě pár zrneček LSD, vidím ten pruh růžový, a hned si představím, že je to vstup do mé oblíbené disktotéky.