Stůj při tom na špičkách

7. srpna 2016 v 21:21
Za oknem se procházely tři mladé holky. Byly hodně mladé. Mohly mít tak šestnáct, sedmnáct. Měly krátké sukně. Bylo Jaro. Byl docela horký den, až nezvykle horký. Ty tři holky byly skoro na chlup stejné. Byly to černovlásky, měly roztomilé obličeje s hranatými bradami, růžovými líčky a smějícími se rty. Každá měla jinou sukni. Jinak zbarvenou. Černá, červená a bílá. Byly to nevinné panny, kterým přišlo k smíchu všechno a všichni.
Zastavily se přímo pod jeho oknem. Bydlel ve třetím patře, takže na ně dobře viděl. Jednou rukou svíral záclonu a druhou pokuřoval cigáro. Sledoval je s úžasem, který dlouho necítil. Dost dlouho na to, aby se v jeho obličeji probudila bolest a řádný smutek.
Vzrušovaly jej. Vzrušovaly jej, co to šlo. Jakoby o něm věděly, jakoby to dělaly naschvál, jakoby byly stvořené přesně pro tenhle okamžik a pro nic jiného. Dostal erekci. Dostal erekci po spoustě let. Típnul cigáro do plného popelníku, rozepnul si kalhoty a chytil jej do ruky. Chvíli jen tak pomalu jezdil a unavenýma očima pozoroval tyhle nádherné stvoření, které se smály čemusi, co jedna vyprávěla zbylým dvěma. Nahoru a dolů, začínal zrychlovat a funět. Jednou rukou svíral záclonu, druhou rukou svíral postavené péro. Zrychloval a zrychloval. Cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Honil si péro a sledoval tři šestnáctileté svůdné panny, které o něm vůbec nevěděly. Asi po pěti minutách, polohlasem zaúpěl a udělal se.
Zahleděl se do zdi. Vzpomínal na všechny ty ženské, které miloval. Na všechny ty ženské, které dokázaly milovat jeho. Bylo mu z toho dobře, ale přitom na nic. Jeho myšlenky a pocity se míchaly s dýmem volně plujícím po místnosti. Zeď žloutla, všechno žloutlo. Účty žloutli, duše žloutla, kůže žloutla, sperma žloutlo. Někdy přijde chvíle, kdy vám všechno před očima zežloutne, zestárne, zevšední a veškerý život vyprchá i ze zasraného cigára, i z debilních hodin, co vám visí na zdi vedle akvária nezvykle nízko.
Po nějaké době vstal, obul si boty a šel se projít. Nasadil si sluneční brýle a vyšel z paneláku ven. Venku bylo nezvykle moc lidí. Skoro se před vchodem otočil, a šel zase zpátky. Myšlenky neměl žádné. Čistá hlava. Jediné, co jej trápilo, byl hlad. Byl na něj sice zvyklý, ale stejně se nemohl zbavit bolestivého pocitu a chtíče po jídle. Ach, ty účty.
Vstoupil do velké místnosti s oltářem a lavicemi. Uviděl, jak v jedné z lavic sedí blonďatá žena asi kolem třiceti, má sepjaté ruce a modlí se. Byla tam sama. Mlčky si sednul přímo za ni. Krásně voněla. Ta vůně mu připomínala doby, kdy ještě věřil na lásku. Doby, kdy sex nebyl jen sex. Kdy sex byla i vášeň, něha a touha. Pomalu a potichu se naklonil k ní, sepjal ruce, dělal, že se modlí a čichal její vůni. Měl nos skoro třicet centimetrů od jejího krku. Ona se však ani nepohnula. Jen tam tak seděla a modlila se. Cosi šeptala, ale rozumět jí nebylo. Bylo mu to jedno, zajímala jej její vůně. Bylo to něco nepopsatelného, tolik sexuálního, ale přitom i nevinného a něžného. Tenhle den měl zase štěstí. Cosi bylo s ním. Cosi mu tady posadilo tuhle květinu. Tuhle orchidej, která provoněla jeho smradlavý zabředlý život.
Cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Do očí se mu vlila krev. Přestával vidět. Přestával vnímat, přestával myslet. Najednou se dostavilo to, co se většinou dostavuje, když je poblíž nějaká žena. Šílenství. Začínal šílet. Jeho povislý pták neschopný ničeho byl najednou zase v pozoru. A on to chtěl zažít. Chtěl zažít to, co už dlouho nezažil. Chtěl zažít to, pro co možná žil. Pro co jsme možná žili úplně všichni.
Obešel lavici a přisednul si k ní. Podívala se na něj. Měla nevinnou tvářičku. Rozkošnou tvářičku. Měla asi kolem třiadvaceti. Vypadala nevinně. Jako anděl. Jako něco čistého a neposkvrněného. Byla to překrásná žena s modrýma očima a laskavým obličejem. Sjel pohledem dolů a uviděl nádherné prsa. Neměla na sobě podprsenku, a jelikož v kostele bylo chladno, trochu jí stály bradavky. Viděl to přes smetanově bílou halenku, kterou měla na sobě. Na nohách měla černé kalhoty. Měla krásné štíhlé nohy. Boty na malinkém podpatku. Byla jako ze škatulky. Těžko říct, jestli věděla o své sexuální přitažlivosti.
"Potřebujete něco, laskavý pane?" usmála se.
V tu chvíli ucítil její vůni, a když uslyšel její mladý hlásek, zatemnilo se mu před očima. Levou rukou ji chytil kolem pasu a druhou rukou za krk. Začal ji líbat. Cpát ji svůj cigaretový starý děravý jazyk do její mladé a sladké pusy. Zaúpěla, ale měla plnou pusu jeho jazyka. Nezmohla se na nic. Byla slabounká a nevinná. Začal jí levou rukou sjíždět pod kalhotky. Ucítil pár jemných chloupků a potom jemnou a hladkou mušličku. Kroužil na jejím klitorisu svýma mohutnýma prackama. Kroužil a kroužil a jazykem vjížděl do jejích sladkých úst. Účty musíme platit za všechno. Moc krásy moc škodí, moc bolesti moc škodí.
Nacpal do ní tři prsty. A ona do něj zaryla bolestí nehty a zavřela své nevinné modré oči, zpod nichž vytékaly slzy. Chvíli v tomhle pokračoval, když pak chytil celé její tělíčko a sesunul se na kostelní lavici. Strhnul z ní kalhoty, pravačkou jí zacpal pusu a levačkou vyndal svoje péro. Nacpal to do ní a začal přirážet. Znásilňoval anděla. To mu nikdy nikdo neodpustí. To si on sám nikdy neodpustí. Teď měl ale před očima šílenství a touhu a vášeň a začínal věřit na lásku a všechno mělo barvy a nic nežloutlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Missariel Missariel | Web | 8. srpna 2016 v 10:21 | Reagovat

tak to je masakr, pecka!

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 8. srpna 2016 v 15:17 | Reagovat

šílenství vytváří před očima blind rámy...nic příliš reálnýho nebo hmotnýho.
Účty se platí za všechno, ale v tu chvíli, kdy nás to přepadne, nevnímáme nic (možná jo, ale máme naprosto kreténsky zpřeházený hemisféry na to, abychom to ucítili).

Dokonalej text, víc takových!

3 Akim Akim | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 18:38 | Reagovat

... nakonec ji nebohou ubil kamenem, načež se sám, neschopen žití oběsil v zákristii. Semeno mu ještě kapalo z pyje.

4 Cíťa Cíťa | Web | 8. srpna 2016 v 22:06 | Reagovat

stuprum píše, puberťáci šílí. Hlasitě skandují Stu-prum, Stu-prum, Stu-prum... neslyšíš je :)?

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. srpna 2016 v 19:53 | Reagovat

Uff, to je síla... dobře napsané :-)

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. srpna 2016 v 13:04 | Reagovat

[4]: Já bych řekla, že to spíš ty voprcaný andělé 😉

Mimochodem, sakra. To mi připomnělo moje léta strávené v kostele.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama