Září 2016

Roztopená čokoláda

16. září 2016 v 21:21


Nezapomeň na smrt

15. září 2016 v 21:21
Hospodin měl zajisté už tenkrát, když stvořil tuto hříšnou zemi a když později stvořil Karla, v úmyslu dát nebohým pozemšťanům na pamětnou. Zmalovat jim zadky, pověsit za střeva do průvanu atd.
Jak jinak si vysvětlit tu důstojnou postavu pana Karla, který se valil ulicemi a rozséval mor na všecky strany, který už z dálky vypadal jako kometa, kterou chce rozhněvaný bůh trestat toto nešťastné město.
O velebném Karlovi šla pověst, že v soubojích usekal nosy svým protivníkům z kasina, kteří byli příliš vlažní ve víře v kostky.
V době, kdy lidé opouštějí rodiny pro rozkošné milenky, on byl přemístěn z věznice s mírnou ostrahou do Skály - pro nadměrně bujné hájení vlasti.

Talentovaná striptérka

14. září 2016 v 21:21
A teď otázka, kdo má encyklopedickou paměť na jména, obličeje, fakta a drinky? A velké nadání na drby? A zlaté srdce? Zeptejte se kteréhokoliv stálého hosta Century a každý vám hned řekne: "Přece Frieda."
Jestli potřebujete něco vědět, zeptejte se naší hlavní barmanky, Friedy. Jestli naopak potřebujete, aby něco vešlo ve známost, tak to řekněte Friedě. A proč má zelené vlasy? Mají odvádět pozornost od jejího zadku - má ho totiž ohromný!
Frieda by moc ráda tancovala, jenže...
"S tímhle zadkem? Nikdy! Proto jsem barmanka, a dobrá barmanka - nikoliv servírka - aby bar ukryl ten můj zadek. Všechno provádím výhradně nad pultem a nad pasem. Taky se o mně povídá, že jsem dohazovačka. To je pravda, protože já dávám lidi dohromady."
Frieda - podle všeobecného mínění - prý v životě s nikým nebyla, neměla přítele, manžela ani milence.

Co jíst a nejíst před cvičením

13. září 2016 v 21:21
Když jsem poprvé pobýval v diamantových polích, nebyli ještě z míst těchto vyklizeni všichni nezřízení živlové, jako nyní; sešli se zde mnozí dobrodruzi, a protože Angličané neměli dosti času, aby v zemi, krátce před tím získané, provedli všecky opravy, byla bezpečnosť majetku ba i života ještě dosti pochybna. Zločinců mohli tím méně dostihnouti, ježto největší čásť jich po dokonaném skutku utekla, a za půl hodiny dospěli z ústředních polí diamantových (Dutoitspan, kdež jsem se usídlil, jest východní díl jejich) Svobodného státu Oraňského, kdež úplně byli bezpečni. Nevražilať vláda Svobodného státu posud ještě na Angličany pro zábor Západní země Griquů (to jest právě polí diamantových), a proto neviděla se nucenu pomáhati policii anglické. Od té doby však, co Anglicko zaplatilo Svobodnému státu za tuto provincii 90.000 l. št. odškodného, poměry změnily se, jak se samo sebou rozumí, valně na prospěch věci

Článek týdne

12. září 2016 v 21:21
Bohové cesty ctnosti se po celé věky na Zemi pouze hašteřili a hádali. Každé z těchto božstev se společně se svými knězi a služebníky pokoušelo najít ve vlastních lžích nějakou moudrost. Doba ledová v náboženském myšlení může ve velkém plánu lidské existence trvat pouzeomezenýčas. Bohové poskvrněné moudrosti si odžili svou ságu a po tisíc let byli skutečností. Každý měl svou vlastní "božskou" cestu do ráje a obviňoval ostatní z kacířství a duchovních prohřešků. Prsten Niebelungů nese věčné prokletí - ale jen proto, že ti, kdo jej hledají, uvažují v pojmech dobra a zla - přičemž sami jsou přirozeně vždycky dobří.

Kartáč mezi nohami

11. září 2016 v 21:21
Scéna nadsmyslného bojiště, kde na sebe za rachotu hromu narážejí ohnivý meč Michaela-archanděla a blesky metající vidlice Satana-Panthea. Hrozný souboj! Z jedné strany osudný zápasník Hylé, slepý instinkt, hromadná obluda reakcionovaná sžíravými individuálními vášněmi, z druhé strany svatý bojovník Arké, jasná inteligence, vědomě sjednocená na úrovni prozřetelnostní: to je legendární anděl a démon, potýkající se rovnými zbraněmi v kraji kosmického ohně!
Kořen temnoty by se byl nikdy neukázal navenek, protože je sám o sobě nicotou, kdyby jej nebyl projevil Adam, sděliv mu své bytí a poskytnuv mu svou vlastní substanci. Takto jej realizoval, noře se do něho, a odtud zlo, produkt této exteriorisace - zlo, jemuž nebylo souzeno, aby se objevilo v přírodě.To nám osvětluje zdánlivě podivínské mínění Fabre d'Oliveta, který komentuje Mojžíše:"Život Adamův, který plynul majestátním, tichým krokem do věčnosti, se náhle zastavil a počal se pohybovat opačným směrem. Vrátil se tedy z noci, z níž vyšel, a to byl prostor; couvl do věčnosti, a to byl čas."

Lotosový květ

10. září 2016 v 21:21
Chci adresu, jinak skončím špatně. Nejím, nespím, jen vegetuji. Dokud ji nebudu mít, nenapiju se piva!
Když ji nedá, ponese následky. Nechtěj vědět, co až jsem ochoten udělat, abych tu adresu získal.
Protimluvím si, jenže to je známka dobrého vychování, které mi dala ulice!

Vteřina a věčnost

9. září 2016 v 21:21
hghsd

Existuje v mojí mysli

8. září 2016 v 21:21
Jen jedné banalitce jsem srdce věrně dal
a ted mám snašet její mlčení?
trpět tolikerý vzešlý žal?

Tak rád bych ti sloužil,
ne se jen po tobě soužil,
koupím ti čokoladu,
unesu tě u vodopádu,
tak radši mi dej adresu,
nebo najdou tvoji noblesu,
někde pěkně v divném fjordu!
budeš obětí stuprumovského mordu!

Nevěřím, že jednou zestárneš,
že jednou tvůj pel smyje stáří mor,
tehdy neotře se o tebe jistě ani penis,
nebude tě chtít drsný tvor,
možná se mi ale budeš smát,
že já tvou jeskyňku budu dál mít rád!

Nikdy nebudu tetřev vyschlých per,
dáš mi lásku i tělo na úvěr?

nejsem jako stuprum sám,
kdy řekneš jméno některého z jeho dam
a on veršíků snad deset dá ti o ní,
jak dobře šuká a jak honí

ne, ne, nejsem jako on,
já jsem nevyčíslen, mám radši mrdku
nežli hlen, v sobě nosím oheň žhavý,
můj plamen snadno i stuprumův stráví,
nad ďábly však každá svou mocí zvítězí,
a o tom v sexu i ve svádění běží.

nehraju na tě divadlo, nehraju zlého,
jak už to s chlapy bývá,
a tys vzbuzená rázem, po klamu
nechce se nic než láska divá!

stuprum užívá sic sloh surový a vratký
ale ten, kdo jím píše, má aspoň říz,
že setře jeho nedostatky!

my, věčně nametení,
mám nebude v pekle hej,
nic k šuku, ani k pití k mání,
prostě strašáci zbědování.

zvoní mi už všecky hrany,
zítra zas budu nadraný,
tak přijmi vyzvání typa,
jenž kokotem je tělem i duší,
jehož slzy pro tě i plamen kruší!

Nechceš-li čokoládu,
užij si aspoň únos u vodopádu!

Vzpomínej na mokrý orgáč

7. září 2016 v 21:21
Jsem absolutní: jen strhávání pout s mé základní propriety: Absolutní vůle, stále sebeobjímající a vše absolutně k vůli komandování komandující. Analysuji-li své nejrannější vzpomínky, nalézám na dně každé neuvědomělý, ale distinktní pocit, - spočívání ve své vůli, s myšlenkou: vše teď dovršeno, protože chci, - a pocit své faktické všemoci, absolutní, ne ubohé, ve smyslu Napoleonova: "slovo nemožnost mělo by být vyškrtnuto z lexikonu". Hypertrofie vůle, - nechalo by se to nazvat vědeckou hantýrkou. Tato metafysická má pradisposice je tíže od mne odmyslitelna než můj trup.