Proroctví šilhavého mládence

28. září 2016 v 21:21
Abyste si nemysleli, že nepíšu fanfikce a že v nich nejsem nejlepší, dokážu vám hned zkraje, co jsem dokázal vyplodit, když mi bylo šest let. Nechal jsem se volně inspirovat povídkami J. K. Rowlingové a jejím fantastickým světem, který nesnese srovnání s ničím, co kdy bylo ve fantazii člověčí vymyšleno, natištěno a vydáno.
Dílo je věnováno všem nadějným, neohraničeným autorům fanfikce, pro které jedině píšu.





Lila se probudila včasně, ještě rozlámaná po včerejším tahu s kámoškami v dance clubu Samantha. Okamžitě si propleskla líce, aby dostaly svěžější barvu. Dnes totiž poprvé předstoupí před prvňáky a pokusí se zušlechtit jejich dosud spící mysli nějakým věděním. Byla ráda, že má ještě půl hodiny na přípravu lektvarů, které si nachystala, aby jim je báječně předvedla. Chvíli si hrála s pavučinami snů, s preclíky vzpomínek i nafukovacími balónky ustrnutí, namáčela je nazdařbůh do mrazivých flakónů a z nich stoupající kouř či vzlínání, jak to popisují zběhlí v lektvarech, pak jen dosvědčovali, že je všechno v nejlepším pořádku. Jestli jí to vyjde, jak chce, získá si u nich přirozenou autoritu a finanční ohodnocení ji jistě nemine.
Pamatovala dobře na Serevpuse, legendárního kouzelníka Bradavek, se kterým měla první hodinu lektvarů, jak rozrazil dveře učebny a vevlál do učebny s proslovem, který je doslova rozhoupal na židličkách a o kterém vzpomínali ještě dva semestry.
Usmála se. "Serevpus to dělal takto, ale to neznamená, že to nemohu provést lépe."
Jenže když si představila, že by do učebny vlétla ona tak jako tehdy on, musela se začít chlamat, až se jí rozpily stíny.
Vytahovala z polic všelijaké jednoduché recepty pro prvňáčky. Po okolí se rozléhal řachot cvakajících řetězů obkličujících starobylé folianty, pod jejichž tíhou praskaly mahagonové skříně. A co teprve prach. Tuny prachu. Vylétával zpod otylých vazeb a lepil se na židle, na stoly i na její krabičku s růžovým vibrátorem s přísavkou, kterou dostala od svého již zesnulého přítele, toho času závislého na výtažku z lístků stromu hyeny, který, jak známo, závislákům působí hysterii a nekontrovatelný smích, na něž bohužel doplatil, v nevysokém mužném věku osmnácti let, rozskokem bránice.
Lila najednou upustila obzvlášť těžký svazek na zem. Bác, rána jak z děla.
"Uch, dobré ráno, zlatko," promluvil zastřený hlas z postele.
"Juj, čus bus, Serevpusi," usmála se sladce Lila. "Menší omluva za probuzení, ale vždyť víš, že mám dneska hodinu."
"To vím, puso, vím. Co naplat. Mohli jsme si ještě vrznout, než půjdeš učit ty oslíky, viď?"
Začervenala se a dál listovala v učebnicích.
"Můžu ti pomoct s hledáním, když teda nechceš píchat, včera v noci jsi byla jak dobře namazaná pochva," naléhal dál Serevpus.
"Mám dobrou knihu, kterou opatruji už od studií," ukázal směrem do vypouklé části nahromaděných knih a ohmataný fascikl mu přistál v mžiku oka v rukou.
"Podívej se na ni," pobízel ji s výrazem, jako by ji předhazoval bakšiš.
"Ta je tvoje?" zeptala se po chvíli prohlížení dychtivě. Obsahovala dost poznámek.
"Všecko jsi tehdy věděl a sis zapisoval?" nadšeně se tázala s vypoulenýma očima.
"Yep."
"Na to jsi přišel docela sám? Úžasné," nevěřila a znovu vykoulila oči.
Lišácky přitakal. "Vždyť víš, že už jako mladej jsem věřil na intriky magie a bavilo mě hledat v ní trochu té hořkosladké iluze."
"Serevpusi, ještě mi poraď, jak si získat autoritu a nepropadnout před nimi," něžně ho políbila na klíční kost.
"Och. V tom ti moc neporadím. Asi by sis neměla nechat nic líbit. Jak nevejdeš odhodlaně do třídy a neukážeš jim kamenný výraz nebojsy, sžerou tě zaživa jak stádo kobylek."
Jemně ji pohladil po tváři.
"Prostě buď svá, lásko," pošeptal ji do ouška.
Objala ho a spokojeně pronesla: "Vidíš. Nemít tě, nenapadlo by mě být tvrdá jak žula. Na ty chudinky, které prvně uvidí čarukrásné reje kouzel."
"Víš, že i my dva jsme byli poprvé okouzleni tím divadlem, který lektvary vytváří," usmál se a pak procedil mezi zuby, mrače se jak kakabus.
"Říkal jsem ti už, že dneska před vizitou mám scuka s Fotrem? Jerry přijel z konference o hubení mníšků šedých a vemu na to jed, že bude rozdávat rozumy, jak je to nerentabilní a že lépe je se soustředit na magii méně invazivní..."
"To mě teda podrž, Fotr zde v Bradavkách, úžasný," podívala se mu upřeně do očí. "Třeba k tobě bude mít konečně větší respekt, miláčku," dodala.
"No nevím," zakroutil hlavou.
"Doufejme, že jo, jinak ho roztrhnu," rychle zahrozila. "Už bys měl pomalu vyrazit, jestli to chceš stihnout před vizitou. My oba bychom už měli padat."
"No dyť jo, ještě horká sprcha a jde se."
"Byl čůrák a čůrákem zůstane," řekl po lázni tiše ve dveřích do prázdného pokoje a odešel.

Děti s tupou odevzdaností zíraly na novou paní učitelku, která přišla klidně před tabuli, uklonila se a spustila. "Jmenuji se Lila, jsem učitelka lektvarů a můžete mi říkat Li."
"Dobrý den, Li," ječely přes sebe pisklavě hlásky. Jen jeden hlas vzadu (Denis) zašeptal: FUCK OFF.
Jako špatně placený kadeřník, který mafiánovi dá oholit hlavu a zůstanou na ní schody, cítila se Lila v pasti. Nečekala, že ji někdo napadne otevřeně před tolika svědky.
"Ty sprosťáku, ty postrachu" rozčílila se, vykřikla, ale rychle se zas uklidnila a přešla nenuceně a jakoby nic do zdvořilého tónu.
"Nalistujte si stranu dvě. Je tam uspávací elixír."
Zašustily listy. "Ví někdo, jak se připravuje? Je to tam napsané malým klikyhákovým písmem."
Přihlásila se dívka s krátkými bílými vlásky a zaječími zoubky schovanými za pěkně tvarovaným pyskem velikonočního zajdy.
"Tak prosím, holčičko v druhé řadě. Jakpak se jmenuješ?" pokývla hlavou tím směrem.
Ta si stoupla a vznešeně pronesla:
"Infectris Lestrangová. Netopýři sliny, výtažek z Lunorostu, prosím pěkně," usmála se, až se zakuckala. Zas si s purkletem sedla.
"Velice správně," usmála se taky Lila, poškrábala se brkem, neboť zapomněla jméno slečny a dunivě zatleskala. Děti v lavicích zašustily vzrušením, bezmála ohromením.
"Nejebvíl dostává deset punktů."
"Ale já nejsem z Nejebvílu," upozornila dívka slušně.
"Tak tedy Zmrdozel má deset bodů, ostatní zatím nula. Teď už ovšem nastal čas na lektvar," pozvedla ve vítězném gestu pěst Lila a odhalila zuby. "Hurá," ozval se sborově padesátihlasý dav rozdychtěných adeptů magie.
"A my si dnes tento elixír připravíme, milé děti." ("Jůů, Chí-chíí, Paráda, Wau")
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Missariel Missariel | Web | 29. září 2016 v 6:26 | Reagovat

Super fanfikce, odshora až dolů****

2 Akim Akim | E-mail | Web | 29. září 2016 v 11:29 | Reagovat

Už v šesti jsi byl spisovatelský mág a zvrhlík. :-)

3 valin valin | E-mail | Web | 29. září 2016 v 21:03 | Reagovat

Přiznej se, že ti bylo už sedm, když jsi tohle napsal. Jinak by z tebe musela mít Rowlingová komplex méněcennosti.☺☺

4 fall fall | 29. září 2016 v 21:18 | Reagovat

https://www.youtube.com/watch?v=ZAFvuzuZNx8

5 stuprum stuprum | Web | 29. září 2016 v 21:33 | Reagovat

[4]: Cicvárek zpívá vyloženě o mně. Srdečně dík. :)

6 fall fall | 30. září 2016 v 13:56 | Reagovat

[5]: zrovna to tu začlo hrát, když jsem si na Tebe klikla...takže jo. Ber z toho, co jde!

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. září 2016 v 21:01 | Reagovat

Já dávám přednost ysatu před dekoktem.

8 regcain regcain | Web | 1. října 2016 v 7:50 | Reagovat

Super. Zasmála jsem se 😉

9 mor-tem mor-tem | Web | 2. října 2016 v 21:19 | Reagovat

Vida.. Je něco, v čem dobrý nejsi? Takhle dáváš všem akorát pocit méněcennosti.. :D
To nad každým slovem přemýšlíš, jak z něj udělat zvrácené?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama