Říjen 2016

Přijmi svoje dny

31. října 2016 v 21:21
Dny
jako ten dnešní vyvádějí
tátu občas z míry. Na počátku
nějaké oslavy působí bezmála
zaraženě, chce se dostat do
nálady, pije hodně ovocného
nebo normálního vína.
Rozpustilo
st příbuzných ho svádí k
šaškárnám, domlouvají mu,
aby už konečně vytáhl
harmoniku a zahrál. Hraje s
vervou, vyzývá
přítomné k
tanci a vydupává rytmus do
podlahy. Po chvíli se jeho pohled
změní. Zvnitřku se směrem k
jeho očním otvorům zády sune
jiná bytost
Oči ztrácejí výraz,
působí jako matná okna, kterými
není vidět ani ven, ani dovnitř.
Táta je podrážděný, příbuzným
se zdá, že už ho nemůžou brát
vážně, a pomýšlejí na odchod. Je
čas jít, šeptají si nejistě a
odkašlávají. Byla to zase zábava,
měli bychom se takhle scházet
častěji, protože všem dělá dobře
si společně posedět, zatancovat si
a zazpívat, říkají.


Maja Haderlapová

Každá převelká krása je setmělá svým přílišným leskem.
Jako Odysseus, přivázaný k stěžni lodi, aby unikl zpěvu sirén.
Po peritiích nakonec hrdinný král dorazil do Ithaky.
Převlečen za tuláka.


Každý prasák hledá svoji alabastrovou pokožku. Že není jeho, ale zpravidla nějaké mladé dámy, to už je jisté. Svírat masu hebkého masa. Co víc od života chtít?
Vagína prostě táhne. Lepí se na ni všecko od neotesánků až po nevyléčitelné pobudy.

Mám iluzi. Vlastně ji nemám. Jsem natolik vzdálen té iluzi, v myšlenkách, že ji propadám s nezměněnou silou.
Stává se tedy proto deziluzí? Pokud v ní nevězí zrnko pýchy.
Pýcha vidí vždy falešně.
Dá se tedy říct, že vysoká láska nezná dístinkci vnitřek - vnějšek. Miluje, co je hodno lásky a nic víc.
V zakouřené knajpě zahlídneš rudé šaty a máš okamžitě postaráno o neklid.
Vrací se ve snech jako zemětřesení a tsunami.

Nepodlehl, kdo bojovat vůbec nezamýšlel. "Zbabělci!" pravilo lejno na chodníku, "všichni se mně vyhýbají, všichni se mne bojí!"

Vyděrač mě ožebračil

30. října 2016 v 21:21
Celý květen byl ohavný, skoro stále jen mraky, deště, sněhy, vichry, bláto, zima. A když slunce zasvitlo, jako by přišlo osvětlením jen zvýšit ošklivost kraje. Jak mrtvé bylo vše, hory jak bezduché ! Jen jako mrtvé upomínky na mrtvý život šklebily se tu, jako výčitky pro něco navždy promeškaného: Siderovi bylo tu stále víc nevolno, strach jakýsi vkrádal se mu v duši, a zdálo se, že kvapem zapouští v ní nevyrotitelné kořeny.
Dvě věci zvláště to byly, které v něj stále vlévaly mystický děs. "Jelení Hlava", hora bezprostředně nad městečkem strmící, 2500 m nad ním, 3500 m nad mořem, - z jejíhož rozlehlého temene vyčnívalo ještě, jako růžky, několik štíhlých, kuželovitých skalních massivů. A prastarý, skoro černý, jednopatrový domek, stojící na konci uličky, která ústila v těsnou rokli; přímo nad ním visela vysoká skála -
A i jinak plynul život jeho nudně. Nestýkal se s nikým, jazyku obyvatelstva téměř nerozuměl. Bylo tam dosud pusto, letní návštěvníci ještě nepřijeli. Něco však přece zabarvovalo živě šeď jeho dnů.

Rozpor ve vztahu

29. října 2016 v 21:21
Jsem křeč světla; svět je křeč světla . . A jsem v tom spokojen a šťasten a naprosto nic jiného si nepřeju a také věčně již ničeho jiného nedocílím; - "nenaříkal jsem nikdy nad svým hrozným duševním stavem", - nejsem baba a básník: byl jsem jen občas nucen zmínit se o něm kvůli vysvětlení mého zevního vedení života, hl. mé "praktické nečinnosti" -. A jsem v tom ke všemu lhostejný; vše, co lidem vážno, mně hříčkou a směšností, neboť vidím vše podsebou; ponechávám si proto volnost každé akce, - prosím na př., aby, uzdá-li se mněulehnout k spaní již po poledni a nevyčkávat k tomu orthodoxních hodin večerních.

Zvíře v ní

28. října 2016 v 21:21
gds

Lehce omrdaná

27. října 2016 v 21:21
gsfd

Naplněn neklidem

26. října 2016 v 21:21
gds

Dávit se nádobím

25. října 2016 v 21:21
Krásná 21letá dáma, reprezentačního zevnějšku, vysoké postavy, ideální povahy, bezvadné minulosti, jemného charakteru, zdravá, šlechetná, z vyšších společenských kruhů, bezúhonná, prostá, milá, měkká, šetrná, pilná. Značka:
"Nemajíc jiné příležitosti."

Dictum sapienti sat est

24. října 2016 v 21:21
Ujištuji vás, že ač zrozen v tuhém mrazu, nedám dopustit na svit slunce a jeho schopnost prozářit lidskou pokožku. Na jihu se zrodilo všecko krásné, všecko trvalé. Arábie, Judea, Hellas. Severní lidé to uchytili teprv, když se naučili stavět jakási kamna.
Dejte mi aspoň teplo, když už mám bídně živořit a vařte medovinku, aby se též duše zahřála.
Kdyby Pánbůh byl stvořil Adama v Sibiři, tento by první den zmrzl. Naštěstí se tak nestalo a známí milenci z Bible stvořili celé generace dětí, dětí dětí a dětí dětí oněch dětí.
Naštěstí ho Pánbůh stvořil v zahrádce. Kde kvetly plané růže a macešky. Po trávě se valily nejrůznější brouci, hlavně tesaříci a spolehliví skarabeové, kteří tehdy ještě nepodstoupili evoluce, po níž se přemístili na poušť, samozřejmě.
V zahrádce. Kde si to rozdával s Evou po nocích i za úplně bílého dne, protože mohl.
Beztak Eva chodila již brzy s outěžkem a uvědomila si nástrahy mateřství. Že to není jen šukačka, ale taky ji občas bolí bříško, jak do ní kope zevnitř rostoucí občánek.
Rostou ji kozy, připravují se na laktaci.
Až ji vyleze z břicha ten odkojenec, sama obvykle tři dny neví, co s roupama. Přemýšlí, jak se to vyvrbí. To už ale přichází čas kojit. Bolestivě se jí nadmou prsa, ten uslintanec se jí přilepí na dvorce s bradavkami a stiskne zub. Nebo jen žmoulá tu růžovoučkou bobulku, nevím vlastně, kolik zubů takhle ze startu mají.
Důležité je se dobře přisát, když se to nepovede, vede to k problémům, mlíčko není syté, nepřibíraj a mamku ještě bolí ty cecky, poněvadž když laktace nefunguje tak, jak ji Pánbůh stvořil, způsobí to ploštění trubic a ty se pak zanášejí.

Jednou se Adam brutálně zpil, snad až do němoty nebo rozhodně blízko, se svým vnukem nebo možná tchánem, nepoznával je, sotva počet obyvatel Ráje přesáhl tisícovku, nepoznával už všecky a vnímal je jen tak zamlženě, obzvlášť když se zlil v hospodě, kde trávil nekřesťansky mnoho času.
Jednou se prostě tak zpil, že došel do stanu a vyvlekl Evu ven. Nad nimi řetízek nadhvězdného třpytu. Kdyby nejevil značné známky opilosti, mohl si důkladně prohlédnout asterismus v Orionově pásu. Jenže to už ji řezal hlava nehlava, probudil se z němoty, že prý mu ukradla boty, topánky, takže si musel půjčit nějaké od svých dětí a ty mu způsobily otlačeniny a puchýře. Zbil ji docela bezdůvodně, jak sami uvidíte, neboť si je sám ve vážné opilosti odnesl do lesa, kde se holil. Později je tam samozřejmě taky našel, v rybníce.
Eva strádala tělesně i duševně, ale protože nebyla Adamovy hřmotné konstituce a už vůbec ne jeho povahy, dobré akorát tak na propadání závislostem, svěřila se jedné z dcer, že uteče. Kde a kam, to zatím nevěděla, ale byla si vcelku jistá, že už ji nějaký šlechetný muž, syn či vnuk, neodepře pomoc a odmění se jí nabídkou k společnému bydlení.
Dívala se tak zničeně, že se jakási její dcera dcery rozplakala. Nabídla se, že se vzdá svého muže, aby tím babičku učinila šťastnou.
Tak si Eva vzala ve svých pětačtyřiceti letech patnáctiletého kloučka a počali spolu další Adamy.

Za nějakách 82 dní mám tři pětky na svém letorostu. Jak je možné, že jsem stále naživu, to jde mimo mě! Že mi ještě nikdo nevrazil kudlu do břucha a nerozpáral jak kovářova čokla. Při tom, jak je masakruju. Jak na ně zvysoka chrlím své impertinence a rovnou urážky!
Brzy Halloween. Těším se.

Hřbitov pornohereček

23. října 2016 v 21:31
Bylo nebylo, povím vám, děti, bajku.
Nemohu pořád psát, protože mám ruce v sádrách a blbě se mi dýchá, bo zlomená žebra.


Existence a trvání živoucích bytostí zakládá se na pudu rozplemeňovacím, jenž se jeví ve spojení pohlaví.


Erotománie jest šílenství erotické, kterému podléhá oboje pohlaví bez rozdílu.


Erotoman unášen bývá vášní k předmětu buď skutečnému, buď ideálnímu, sní jen o lásce, štěstí, sladkých rozkošech, a jsa pln ohně, který jím zmítá, neustále se koří předmětu svých vroucích tužeb.

Znal jsem malé děvčátko, říkejme ji Vlasta.

Toužila stát se instrukturkou sexu. A napsat knihu o pohlavních dobrodružstvích. Už jako malá byla posedlá sexem a sexuálními pomůckami. V osmi odpanila profesora latiny. V deseti ji nabídl spolupráci s legendárním pornoportálem Brazzers.com. Ve třinácti dostala svou hvězdu na chodník slávy v Hollywoodu.
Ale mě oprcala až ve třiadvaceti.
Byla jako gilotina na mou hlavu.

Knihu napsala až v třiačtyřiceti. Prodává se pod názvem Všecky postele světa aneb vrásky z lásky.

Listuju si ve školní čítance. Školní čítanky skýtají vůbec nejedno poučení, které mládež provází po cestách ctnosti.
Modli se a pracuj! Přičiň se a důvěřuj v Boha! Povolnost činí přátele. Moudřejší ustoupí! Jakými krásnými hesly prošpikovány bývají čítanky. Mnohý okamžitě nepoznápravou cenu těch hesel, ale až jednou povyroste, přesvědčí se. Až bude mít spor se zaměstnavatelem, prostě se oběsí a zanechá po sobě lístek "Moudřejší ustoupí" nebo "Povolnost činí přátele".

Výpalné

21. října 2016 v 21:21
Synu, uč se od mravence mravně na tom světě žíti, nelenujeť, žije tence, sbírá jen, co musí míti. Po takém nedychtí štěstí, které blaží jenom lenost, největší bohatství jesti
- pracovitá spokojenost.