Listopad 2016

Péro černého zloděje

30. listopadu 2016 v 21:21
gsd

Usínat pod vlivem

29. listopadu 2016 v 21:21
Zvykli jste si věci posuzovat, jako byste je vlastnily! Už nemáte žádnou soudnost. Váš boyfriend a naprcáváč v jednom je závislý na vašich choulostivých stydkých pyscích, jako by to bylo vaše jediné vlastnictví. Když spolu jedete na výlet do Českého Krumlova, koukáte na náměstí na ty věže zezdola a zdají se vám majestátní. Ale vylezete na ně a zeshora vidíte dole jen rozeseté červíčky lidí, frcky na dlažbě. Tehdy si uvědomíte, že se zeshora může zřítit duše! Není mou záležitostí vás spravovat o posledních věcech. To dělají apologeti a závislí na barbiturátech. Dole se nám vše zdá malé, nicotné. Když věž je skála.
Mohli bychom si zahrát známou hru Nemyslete na slona! Jenže čím víc na něj nebudete myslit, tím víc na něj budete myslet.

Umíte si představit, jak se bez větších existenčních problémů dožije sta let a někdo vás vyfotí do obrázkového časopisu (Katka), kde pod fotkou bude stát: v plné duševní síle?

Všichni černoši jsou zákeřní, zbabělí a líní. Slyšel jsem tuhle větu už dávno. Podle mě jsou jen zloději.

Koukám z okna. Mlha vypadá jako voda, jako by okno bylo pod mořskou hladinou.

Trněná

28. listopadu 2016 v 21:21
Na mou věru led tam roste v celý sad, 
koruny pnou do vysoká štíhlé palmy hrdých vnad,
obrovských svých listů v modru rozpínají vějíře
a tam v zadu město zříti, . . . divné věže, arkýře, . . •
rostou, oživují také lepenkové figory:
pastýřů tu statná těla kryjou pláště, vlčury,
v rukou dlouhé svoje hole, na bedrách pak darů tíž,
v zanícení prostém, zbožném k jeskyni se hrnou bliž,
kde muž sivý blažen zírá k jeslím s volkem, oslátkem
a má spanilá se kloní nad zářícím dětátkem . . .
Velká hvězda čaroskvoucí s nočního zří blankytu,
výsost tajemná se jasní v bílých křídel zákmitu
a mně v duši roztouženou z dálky padá sladký ton,
trouby pastýřské to znění, hlaholí to známý zvon,
nebesa i země zvučí jásavými písněmi . . .'

Nahý zloděj

27. listopadu 2016 v 21:21
Právě začínám. Jestli jste si mysleli, že tento článek bude o nahém zloději, pekelně jste se spletli. Bude totiž pojednávat o něčem šiřším a vznešenějším, totiž bude si brát na paškál současnou globalizovanou planetu! Jak jistě všechny víte, na naší planetě se dějí všelijaké pletichy a podvůdky. Nevím, jestli jste si toho všimly, nebo vám to profesůrci nakukali do hlavy (a kdovíkam ještě jinam). Nebo jste si toho nevšimly a nemáte v hlavě nic než peří! Nedávno jsem v podchodu zahlédl zfetovaného vyhulence, kterak dealuje známou drogu pinky, která je padesátkrát silnější než kokain. Za pouhých dvacet babek si můžete užít trip svého života. Bohužel pokud nejste již zběhlými v konzumaci podobných substancí, může se z tripu stát váš pohřeb! Tito zasloužilí zkracovači životů, kteří by měli sloužit trest v káznici s hrubým dozorem, si volně pobíhají po ulici a ničí životy našich přátel, dětí, známých, rodičů, zkrátka všech, kteří neodolali svodům drog a stali se feťáky.
Není ještě nic tak strašného na představě, že umírá vaše tchyně nebo nepřítel, ale představte si, že by vaši lásku zmohly halucinace, postupně by ztrácela sluch a čich, přestala by vidět, zvracela a nakonec skonala v nelidských mukách na chodníku.
Svět je prostě blázinec a do blázince patří šílenci. Pokud tedy nejste uplně šílené, radím vám, abyste se od světa držely dále. Jinak se automat svět nasere a dá vám poznat, jak jste mu nepříjemné - asi jako octomilky u džbánku archivního vínečka.
Umím si představit, že jste poslušné občanky, např. chodíte volit, platíte daně z příjmů nebo recyklujete odpad. Ale i ty nejslušnější z vás může postihnout příjice nebo plicní mor. A to jsou právě viditelné známky boží přítomnosti na světě. Bůh, který je samozřejmě nanejvýš laskavý, si přece jen někdy vyhradí dny, kdy mu můžete vlézt na záda. Evropská kultura má svoje kořeny v judaismu. Aspoň se to říká. Podle mě jsou to kecy, ale učí se to tak na vejšce, tak co já můžu vědět. A její filozofové, zejména ti osvícenští, si začali tvořit názory na dokazatelnost boží existence rozumem neodvisle na autoritě.
"Učitel mě učil, že otázku ,Kdo mne stvořil?' nelze zodpovědět, protože to okamžitě vede k další otázce ,Kdo stvořil boha?'" Jak se stále ještě domnívám, odhalila mi tato prostinká úvaha základní logickou chybu v důkazu z prvotní příčiny. Musí-li mít všechno nějakou příčinu, musí mít svou příčinu i bůh. Může-li existovat něco bez jakékoli příčiny, pak to může být právě tak svět jako bůh, takže důkaz z prvotní příčiny nemůže mít naprosto žádnou platnost. Je přesně téže povahy jako hinduistický názor, že svět spočívá na slonu a slon na želvě; a když se pak někdo zeptal "A co ta želva?", odvětil Ind zpravidla "Promluvme si raději o něčem jiném".
Voltaire např. ve své nebetyčné moudrosti navrhl tezi, že nos byly stvořen tak, aby se na něj hodily brýle. Ale každého, třeba i průměrně bystrého učedníka, okamžitě uhodí tato zřejmě rozporuplná věta plná sylogismů. Nemyslel to jen tak z prdele, protože kdo tráví dvanáct hodin denně v latinských středověkých spisech, určitě nepatří mezi klauny z cirkusu.
Domníváte se, že kdyby vám byla dána všemohoucnost a vševědoucnost a milióny let, během nichž byste mohli svůj svět zdokonalovat, že byste opravdu nesvedli nic lepšího než Ku-Klux-Klan nebo fašisty? Proto je nanejvýš podezřelé, že o sobě bůh prohlašuje, že je tak všemocný! Takový Klíma přišel na svou deoesenci v nějakých jednatřiceti letech. Stuprum prohlašuje čestně, že se cítím být bohem, ba mocnější než bůh, už teď, těsně před třicítkou. Myslím, že pro úvod stačí tohle vyprávění a nyní se můžeme odebrat do krajin, kudy se měl ubírat i článek. Tedy do globalizované planety. Prostě je mi líto, že nynější děti již nepoznají krás, které jsme ještě my mohli postřehnout. Všude jezdí kamiony nejrůznějších značek, ale tatrovku už abys pohledal. Když pojedeš do Rakouska, chceš vidět nejdůmyslnějši sestavené hodinky. Jenže co platilo před dvaceti lety, nyní je jako rána kladivem Streithammer. V Rakousku prodávají navlas stejné hodinky jako u nás, v Polsku a v Maďarsku či všude kolem sousedů. Zaplatíš za ně tentýž pffenig, tedy vlastně euro, jako na Slovensku nebo v Bulharech. Nic neodlišuje kulturní dědictví různých států až do te míry, že se stírají na hraničních přechodech nálepky, kde se vlastně za chvíli octneš. Je to jak přes kopírák. Spíchnuté zvláštní teplou jehlou, která hrozí zašít ti kolena k ústům! Dříve jsem za štětky ani nemusel platit, samy mi šly udělat orálek. Dneska se na mě pouze neupřímně zazubí a natáhnou ruku, do které čekají, že jim vložím peníz. Samozřejmě jsem zestárl a zeschl a zplesnivěl, ale lasičky by se kolem mé bytosti měly otáčet neustále, ať jsem bezzubý, bezvlasý nebo prostě hnusák (škaredější jste neviděly)! Teď se kolem mě točí pouze krysy, a to jen v případě, když jim hodím drobky z chleba k popelnici. Tak kupříkladu v listopadu předpředminulého roku jsem šel kolem nábřeží, v podvečer za zhuštěného ticha, ani holoubci nevydávali pípnutí, když tu vidím, jak proti mě běží nahý zloděj a třímá lucernu, kterou asi ukradl z mostu. Proběhl kolem mě a ani ho nepřekvapilo, když jsem ho slušně pozdravil. Dřív by se snažil zakrýt alespoň svou nahotu, když už ne lup, jenže dnes? Šel ho výhodně prodat na aukro nebo e-bay, pokud je světový.

Šlapky s r.o

26. listopadu 2016 v 21:21
"Nejsem tvůj miláček!"
Ach, tohle bylo lepší. Nelíbil se mu ten vyděšený výraz, který dala předtím najevo. Byl mnohem raději, když jednala jako bojovník. Což bylo něco, s čím dokáže pracovat.
"Může tě teď Amaury pustil nebo zase vezmeš do zaječích?"
Delilah setřásla Amauryho ruku, když na něj Samson kývl. Okamžitě si zkřížila ruce před hrudí. Zcela jednoznačně připravena k boji. Ne, že by vyhrála. Nikdy. Ale nechá ji, aby to zkusila.
"Můžeme si teď promluvit?"
Delilah neodpověděla a místo toho stiskla rty ještě pevněji. Věděl přesně, jak by dokázal ty rty znovu otevřít, ale bylo by asi lepší, kdyby to nezkoušel, zatímco je na něj pořád naštvaná. Nemá chuť na další kopanec do koulí.
"Mám vás nechat lidi o samotě?"
Kývl na svého přítele. "Díky. Udělej si pohodlí v obývacím pokoji. Bude to chvíli trvat."
Jakmile byli sami, zadíval se na ni. Její výraz se nezměnil. Viděl napětí v jejím těle a obličeji, to zuřivé odhodlání nedopustit, aby se k ní něco dostalo. Nebyla připravená ho poslouchat, věděl to. Ale beztak to musel zkusit.
"Delilah, jsem pořád ten stejný muž."
Zavrtěla hlavou, aniž by řekla jediné slovo. Ach, tichá domácnost. Ženská výsada.
"To, co spolu máme…"
"Nemáme spolu nic," přerušila ho. "Lhal jsi mi." Alespoň že teď mluví. To byl začátek.
"Chtěl jsem ti to říct. Ale není to zrovna ta nejjednodušší věc na vysvětlování. Co jsem měl říct? 'Ahoj zlato, dovol, ať tě vezmu na večeři, a ach, jen tak mimochodem jsem upír, takže si prostě objednej, co chceš, zatímco já si vypiju sklenici krve'."
"Nikdy jsi neměl v úmyslu mi to říct. Všechno, cos chtěl, byla nějaká malá sexuální hračka."
"To není pravda a ty to víš. Říkal jsem ti minulou noc…"
Přerušila ho. "Lži. To je to, cos mi říkal. Dokonce jsem naletěla na ten tvůj roztomilý příběh o problému s erekcí. Tohle je to, co říkáš všem ostatním?"
Delilah uvolnila zkřížené ruce a zapřela si ruce zaťaté v pěst do pasu.
"Jsi tady jenom ty. A to, co jsem ti řekl včera v noci, je pravda."
"Kecy. Je to ten důvod, proč tě ta zrzka odkopla? Zjistila, že jsi upír?"
"Za prvé, ona je taky upír a za druhé, to já nechal ji." Díval se na její šokovaný obličej. Zřejmě nečekala, že uslyší, že je Ilona upírka, ale rychle se dala dohromady.
"Takže jsi vyčerpal upírky a musíš šukat člověka?"
"To není o sexu, alespoň ne po té první noci."
"Lháři."
"Opakuješ se."
"Protože mi pořád servíruješ ty samé historky."
"Protože jsou pravdivé. Přiznávám, ta první noc byla celá jen o sexu, ale potom už sakra nebylo. Chtěl jsem tě a ne jenom pro fyzické potěšení. Nemůžeš mi říct, že jsi to necítila, když jsme se milovali."
Delilah to cítila, ale musela to být iluze. On ji podvedl. Spala s upírem, pustila ho do sebe a to nejen do svého těla, ale i do svého srdce. Lidé jako on ani neexistují. Něco v tomhle světě bylo špatně.
"Ty jsi upír. Jsi upír."
Jako kdyby to tím že to říká, všechno vymazala, ale nestalo se tak. Byl upír, stál ve své kuchyni a díval se na ni, způsobil, že se cítila, jakoby dostala ránu do hlavy a ocitla se v mrákotách. Ale ona se neudeřila do hlavy. On byl skutečný.
"Spala jsem s upírem." Spustila paže k bokům a nechala ramena klesnout dolů.
Samson přikývl. "A líbilo se ti to stejně jako mě."
"Ne."
Musela to popřít, aby si zachovala zdravý rozum. Co by se stalo s jejím světem, kdyby si najednou musela přiznat, že se jí to líbilo, ne, že milovala spaní s upírem? Všechno kolem ní by se rozpadlo. Bytosti jako je on by neměli - nemohli! - existovat. Upíři jsou mýtus, folklór - příběhy u táboráku, aby se lidi báli. Oni žili jenom ve filmech, nikdy v reálném životě. Každé dítě to ví! Stejně jako každý ví, že neexistuje žádný Velikonoční zajíček. Tohle se nestalo. Nic z toho nemůže být pravda. Popřít to je jediný způsob, jaký existuje.
"Musím jít. Musím se teď vrátit do New Yorku."
Pomalu zavrtěl hlavou a přišel blíž. "Ne. Ty neodjíždíš." Svými klouby ji jemně pohladil po tváři. "Potřebuju tě."
"Jsi upír."
"Nemyslíš, že to vím? To nemění nic na tom, co k tobě cítím."

Psáno semenem

25. listopadu 2016 v 21:21
Každý muž byl někdy chlapec. A každý chlapec má velké sny. O tom, že bude hrdinou, vojákem nebo např. dobyvatelem ženských srdcí. Proč Bůh vlastně muže stvořil? Nač jim dal pochybovačné mozky? A proč je obdařil přednostmi, které si nenasytné nymfičky strkají do pusy? To jsou otázky, které jsem si kladl, když mi byly tři roky.
Teprve nyní, na prahu jubilea, si kladu otázku, jestli jsme si na ty otázky někdy odpověděl. Můj otec se upil ve vězení, takže o předávání poselství ohledně mužství nemůže být příliš řeči.
Můžeme si toho všimnout také v Žalmu 78,3-7, který jsem si právě dnes ráno četl:
"Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Stanovil svědectví v Jakóbovi, vydal zákon v Izraeli a přikáza lnaším otcům, aby s tím seznamovali své syny, aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázáni..." Mužovo srdce je nebezpečné a divoké. Eva byla stvořena ve svěží nádheře zahrady Eden. Ale Adam, jestli si vzpomínáte, byl stvořen mimo zahradu, v divočině.
Muž se zrodil v nezkrocených končinách stvořeného světa. Mojžíš se s živým Bohem nesetkal v nákupním středisku. Našel ho (nebo spíš Bůh našel jeho) kdesi v Sinajské poušti, daleko ode všech vymožeností Egypta. Totéž platí o Jákobovi, který se s Bohem v zápase na tři kola nestřetl na pohovce v obývacím pokoji, ale východně od Jaboku v Mezopotámii. Kam šel prorok Eliáš, aby se mu vrátily síly? Do pustiny. A právě tak Jan Křtitel a jeho bratranec Ježíš, ten byl na poušť vyveden dokonce duchem.
Co tím chtěl básník říci? Už nevíme. Důležité je prostě být kurevským chlapem a co nejvíc toho v životě opíchat, nejlíp všecko, co chodí. Nebýt bolševické prase, které nadává komunistům do sviní a bije holí Piráty do hlavy.

Děkuji za každý den, kdy se mohu probouzet vedle Tebe

24. listopadu 2016 v 21:21
Jsi nejdražší klenot, jsi jako víčko od plechovky Zlatého bažanta!
Děkuji za tvůj topinkovač, který jsi mi dala darem, když jsem myslel, že ode mě utíkáš.
Dík za pohled tvých vlídných očí.
Děkuji za vyprané prádlo.
Dík za strakaté štěně, které jsi pro mě vybrala z útulku.
Děkuji za neděli, kdy jsi vstala uprostřed noci a šla mě vyzvednout z nemocnice.
Dík za tip na úžasně strávené prázdniny v Karibiku.
Děkuji za tvůj zájem o mé včely.
Dík za tvojí máť, která mě nezavrhla.
Děkuji za tvoji sestru, která se se mnou kdysi po večírku divoce vyspala. Pšt.
Dík za antiperspirant AXE. Je ho třeba.
Děkuji za agresivního souseda, se kterýms mě seznámila.
Dík za legrační stavebnici lego.
Děkuji za přírodně sladké tokajské.
Dík za úsměv, který vrháš do světa.
Děkuji za znamenitá prsíčka, která obnažuješ jen přede mnou!
Dík za všecky úklidy, které jsi kdy vykonala.
Děkuji za sen, který mě potkal nedávno v souvislosti s tvoj osobou.
Dík za pohřeb, co ho pro mě určitě zorganizuješ.
Děkuji za život, který by bez tebe byl nelidský.
Děkuji za smrt, jež mě brzy navštíví.

Poměr s šéfem

23. listopadu 2016 v 21:21
gdsgds

Funus šlapky

22. listopadu 2016 v 21:21
fds

Uvázl na mělčině

21. listopadu 2016 v 21:21
gsd