Listopad 2016

Riskantní sexuální praktiky

9. listopadu 2016 v 21:21
Já a strýc jsme se nenáviděli instinktivně. Byl mi protivnější než nenáviděný pohled na mrtvé káčátko. S čím byl můj hnus na něj srostlý, to, otráveno jím, připomínalo mi ho krok za krokem. Jak mě řezal opratěmi, jak mi rozdíral svou pitvornou tváří srdce na maděru a jak se na mě jednoho dne zčistajasna zašklebila celá ohyzdnost mého postavení. Obraceli se mně vnitřnosti, když jsem došel do chalupy, kde meškal a ježto byl čistokrevný obchodník a hnusný podvodník a zastihl ho v objetí mladé, přitažlivé brunety, která mu makala po šatech a hledala v nich sáček s penězi.
Bylo to tak přirohzené, ale abnormální, až patologické. Hleděl jsem si ji zošklivit za to, že hledala, tak jako všechny, penízky.
Snažil jsem se namluvit, že ta dáma může být v podstatě normální a žít v přírodním zákonu. Než jsem s hrůzou poznal, že on měl zavřené oči a nedýchal, měl šídlo vnořené hluboce zezadu do krku. Vražedkyně našla, po čem prahla, seskočila z něj a švitořivou chůzí se ubírala vstříc východu. Byl jsem ukryt za krabicí s oděvem, které strýc zaživa prodával. Odešla, byl pozdimní šerý poloden a mě se zmocnila závrať. Napsal aspoň testament? A mé šílenství rostlo a rostlo, takže jsem onemocněl a stráven žárem nemoci přivolal zbytky šílení, ulehl na podlahu a usnul.

Tóny dud

8. listopadu 2016 v 21:21
Jak málo stačí ke štěstí! Tóny dud.
Bez hudby by byl život trágedií. S ní je parodií!

Emancipantka mi zkřížila dráhu. Co ty víš o tom, jaké to je, topit se v moři neuróz, ty ohebná kůže hada! Než jsem ji nasadil kleště, oslabil její dravou obranu přidušením do modra a vyprcal tu samostatnou škebli zezadu, nabízela mi medovinu ve stánku na náměstí, to ještě než pochopila, že já tu vůbec nejsem kvůli nějakému chlastu. (Máš mě za ožralu, šlapko?, pomyslel jsem si). Zakecala se, zasnila, vzala si kabelku a šla se se mnou projít k řece.
Byla to veskrze mladá inteligentní dáma, nemalá parádnice, to jsem hned pochopil, která touto kostrbatou cestou chtěla navázat vztah s nějakým veselým mladým inteligentem. Trefila na mě. Čert ví, jestli to pro ní bylo štěstí nebo smůla. Někdy se stane, že se přemíra štěstí zvrátí ve svůj opak a nerad bych na tomto místě působil neskromně, ale mám pocit, že to ji právě potkalo.

Nicméně oba jsme styk přežili. Ona vícemeně, spíš méně než více okamžitě vrávoravě vstala a plakajíc klestila si cestu křovím na nejbližší policejní stanici, aby mě nahlásila jako rejpistu.

Grcal dvojsíran ve čtverhranném truhlíku

8. listopadu 2016 v 16:32
Nemiloval jsem ji tedy, pokud je láska něco pěkného a sladkého.
Tady z dopuštění láska válčila.

Musíte si uvědomit, že v mých očích je bezpáteřní oprcávání mladých dam aktem velkomyslnosti a noblesy, skoro výrazem veselé courtouisie.
Nepřekvapí vás tedy, že jsem si jednu dračici vzal za ženu, aby patřila jen a jen mně. Táhlo mi na osmnáct, nemusel jsem ani kupovat roky. Koupila je ona. Byla z bohatého šlechtického rodu, v té době poněkud zchudlého a obskurního.
Sotva jsem držel to kostnaté, pochybné tělo v rukách a měl stvrdit její krví svátost manželství, zazmítaly mnou pochyby. Je tohle ta vyvolená stuprumova dračice, co nepozvedne oči, a když, tak je má v sloup, co prohodí sotva dvě tři slova za večer a chraptivým hlasem, tak tuhle příšerku mám mít před očima padesát let? A jak prkenně tančí. Jak je celá pouhé prkno a nic víc! Má zúžený nos a chřípí pořád jako by se lamentovalo na osud! Ty její rty těsně přimknuté, co se přimykají tím víc, čím míň šatů na sobě má! Tak divé, strašidelné horní víčka, pod nimi zelené oči, pravě jako kočíčí. Vlasy zježené hrůzou, co s ní bude asi dál. Její mrtvolně zvadlá tvář při dupačce mluvila nesrozumitelnou řečí.
Nebudu vás vodit za nosy. Taky jsem nepobral příliš krásy. Z žertu mi přezdívali hrbáček, ačkoliv hrby byly můj nejmenší problém.
Nepředstavujte si mě, prosím, jako vůdce rebelů a lidového hrdinu. Většinu svého života jsem strávil šťouráním se mezi prsty na nohou, v nose, ba i v zadku.
Trpěl jsem léta insomnií a její destruktivní vliv bohužel na mě měl pronikavé, avšak neblahé působení. Tak například místo abych vyrostl do vysokosti a ztepilosti, měl v pažích sílu jak bejk a jen se podíval na čerstvé poupátko, aby už přede mnou klekalo ve vzdeších, měřil jsem jen pět stop, hlubiny duše mi vryly do tváře hnijící vředy a z očí bulv mi lezl trus, nemluvě ani o tom, že má vskutku neobvykle pokřivená leb tvaru barokní vany neustále spadavála vyčerpáním na levé špičaté rameno, jedno chodidlo měřilo půl metru a bylo široké pouhé tři, druhé bylo normální velikosti, ale zas široké půl metru. Ruce mi dosahovaly jak gorilám ke kotníkům. Břicho bylo opravdu tlusté, viděl jsem sotva špičku toho delšího chodidla. Zadnice se výsměšně neskládala ze dvou půlí, nýbrž tvořila kouli jednu, v jejímž středu se černala beze studu řiť tak silně vyšpulená, jako by si říkala o polibek.
Pajdal jsem k našemu loži, kde byla přivázána, pokrytá mazlavou vrtvou lejn, a jako každý večer jsem po ní chtěl ukojit. Vlasy měla permanentně stojící, s nádechem želatiny, jako by jí po nich ušní maz stékal dvacet čtyři hodin denně... Na zdech kolem postele čněl lehounký svit z měsíce venku. Roubík jí zabraňoval valně promluvit. Mumlal jsem jak čert na loutkovém divadle...bl- bll- b- bl, sám jsem si připadal, jak jsem tak mžoural proti zrcadlu kozíma očima, zvláštně povznesen a naplněn důstojenstvím.

Mocný čaroděj

7. listopadu 2016 v 16:24
Mocný čaroděj se probudil ze zimního spánku! Ty o tom víš a s tebou čmeláček.
Pro věci, které umí vykouzlit, se chodí do lesa jak na hříbky. Nebo jako do pohádek a do mlýnů vzpomínek a moučnic dětství, k vosímu hnízdu nebo ke starým pařezům, kolem nichž si milenci dávají do těla při šírání nebo i o polednách, záleží, jakou mají chuť, jaké libido.
Je to jak posbíráné ještě za rosy. Tolik křehkých věcí v medvědích prackách se snadno poztrácí!
A kdyby vám to ve snu upadlo na kámen, jako kosa, probudíte se s cinknutím v uších.
A na vás leží stokilový bachor, který vás tlačí do dolních partií.

Vše, o čem se nám v dětství zdávalo
a také to, co nikoho by ani ve snu nenapadlo.
A také krása, kterou jsme aspoň koutkem oka zahlédli, ale i ta, okolo které chodili jsme slepí. Mocný čaroděj se napil z tupláku a zas upadl do hibernace. Sotva dožijeme bezpozítří včerejšího dne, už svítí první pásy hvězd. Schválně, která z vás kouká do noční oblohy a počítá vzdálenosti mezi vlasaticemi? Z neustálého odkládání věcí na neurčito, odkládáme po hrstech i lásku. A láska, láska nakonec bude použita proti nám.

Tento svět nečekaně opustil Zoltán Kocsis. Kéž mu Bůh přinese milosrdné spočinutí v lůně andílků!

Oč důležitější je duše než kapsa, děcka. Můžete si nosit sny po kapsách, mít v nich díru a vytratit je. Nebo nosit v kapse jen kondomy a mít užitečnou duši, takže na sebe nalepíte spoustu děvek! To jsem jen tak vypozoroval od souseda. Ne že bych se zajímal o dívky, žiju jak buddhistický mnich v samsáře.

V posilovně jsem potkal nějakou Miss Aerobic. Měla vypoulené bezduché oči a namakané bříško, vyrýsovaný zadeček, skoro mi připomněla Sabinu Plevákovou, jenže samozřejmě nebyla zdaleka tak hezká jako naše Sabinka, posilovnice. Počkal jsem si, až docvičí, nenápadně proklouzl do dámských šaten a pozoroval ukryt, jak se svléká. Sundala si podprdu atd. a vklouzla do spršky. Dál už nebudu zacházet do podrobností, ale musel jsem se ukojit, tak se mnou ten pohled na nahé, vycvičené tělíčko zamával! Jak po ní stékaly kapičky vody, představoval jsem si velice živě, že roní déšť slz, když to do ní do všech dírek nakládá nějaký obrovský černoch s piercingem v péru, oblečený v policejní uniformě!

Využil jsem moci mocného čaroděje a dohonil fialového, ošklivého chuja. Vystříkal jsem se na jednu zelenou či zelenkavou, chcete-li, stěnu, takže když se vrátila, a to už jsem tam nebyl, musela vidět memento mé přítomnosti nalepené na zdi. Spermie se vcucly do omítky a možná tam založily nový, plnohodnotný život, kdo ví.

Pak jsem byl opitý na sračky a bloumal ulicemi, tekla mi krev z nosu a viděl jsem jako obvykle po flašce režné trojitě. Poštěstilo se mi srazit dvě značky a nabourat čelem do tří stromu, které spustily další krev plus, což je mrzuté, vytvořily mi nechutnou uprostřed čela bouli. Tančil jsem menuet mezi auty, které z bytosti nesnáším, protože jezdí všude, dokonce i v uličkách, kam ani čokli nechodí chcát. V té tmě s rozmazaným viděním navíc nestíhám uskakovat. Nějaký profesůrek aplikované chemie v brejličkách mi začal nadávat krysím hláskem, abych se odvalil do nemocnice a neležel umíraje na chodníku s kolcem moči na kalhotách! Když mě sanitky berou do svých útrob a převážejí na pohotovost, nemyslím téměř na nic. Jen jaké to asi bude, když mi pošlou k úhradě tisícovku dolarů, že jsem zburcoval z klidu tolik městských strážníků a nejmíň dva ospalé doktory.

Stuprumová

4. listopadu 2016 v 21:21
Bůh je zase živ! Odhodil jsem berle, rozbil sádry. A jsem tu znovu v plné zbroji, napěchován až po poslední rozbušku zvráceností. Tolik uplynulo vody a kde jsem? V kanále!

Volím si jako homérský Achilleus vědomě život krátký, ale slavný. V řeckém mýtu byl hrdina stále častěji stavěn do situace volby, kdy na něj různí bohové kladou nároky, které si navzájem odporovaly, no, na mě bohové jebou čím dál víc a jsem jim pro smích, protože jsme se ještě "nepředávkoval kafem". Krycí označení pro volnočasovou aktivitu, kterou provádí se škraboškou, protože jen tak může ven mezi lidi!

Trenér oslavovaného autisty

3. listopadu 2016 v 21:21
gsddg

Pouzdro na psací potřeby

2. listopadu 2016 v 21:21
sdds

Mysterion jádra

1. listopadu 2016 v 21:21
Z těchto infern, kde svítí jiné, pohadkové, paradoxní slunce, noří se Cíťa.