Prosinec 2016

Líbačka na diskotéce

5. prosince 2016 v 21:21
fdss

Drátem do oka

4. prosince 2016 v 21:21
Upečeme si bábovku, protože přišla zima, snáší se vločky.
A pak te kuchařce vylížeme pekáč! Snad trefíme na rajdu!

Sníh, který z mrazivé oblohy padal na město, proměnil se v horký déšť, dřív než se dotkl země.
Když knihu zlehka přejížděl prsty, zpíval z ní hlas, měkký starodávný hlas, a vyprávěl pověst o době, kdy se moře vinulo jako rudá pára kolem břehů a dávno zemřelí mužové táhli do bitev ozbrojeni jen svou odvahou!
.
..
...

Koukej se, pusinko, dát do pucu - vyblejskat botky, sváteční kabát, za klobouk péro, bude z tebe hajná. Ty prcám nejradši, voní po jelenech atd.

Naplácat ji bábovičku. Po zadku!

Myslel jsem, že jsem umřel. Nebyla to však žádná noční můra. Byl to dobrý sen.

Byl dobrý, protože to jsem nebyl já, kdo se topil, a tím poznáním se mi ulevilo. Topil jsem ve snu svou přítelkyni!

Dobrá, dobrá, utopím ji, myslel jsem si a poslouchal burácení moře, které nás v tom snu obklopovalo. Nechte mě, ať ji utopím. Nebyl to však zvuk otevřených hlubin, byl to drtivý rachot vody, která je zahlcena kamením. Pak se mi postavil, protože mě začla ošahávat a pak bum, už jezdila na koníčku. Rozkrok dal o sobě vědět a byl jsem nakonec rád, že nebyla ve skutečnosti utopená. Po čísle jsem se odvalil a usnul, zanechávaje ji v podivném rozpoložení.

Ozval se zvuk, jako by se lámalo množství větviček. Pod patou boty se rozstříkla krev. Kopl jsem ji tak přesně, jak jen jsem si pamatoval z Příručky mladých svišťů. Už neměla chuť se prát!

Přejel ji

3. prosince 2016 v 21:21
Ghg

Sopel a sperma

2. prosince 2016 v 21:21
Zloděj přepad Blanku,
vyšukal ji jamku,
ukrad jí též klíč,
zmizel rychle pryč.

Tak vypadají rýmovačky na nositele jmen, které světí svátky!
Zítra na Svatoslava se dočkáte:

Farář okřik štětku,
(ta pustila hnědku),
známou pichnu Sváti,
co chce sperma vsáti.

Návrat zbloudilého hráška

1. prosince 2016 v 21:21
Zpod vlnek, které ho hnaly na pobřeží Tasmánie, se vyloupl ještě jeden nepřítel, se kterým musel hrášek zápolit. Žralok řádu pilonosých předvedl své ukázkové zoubky příliš okatě, takže ho stačil červenobílý hrášek přelstít a strčit mu do tlamy kotvu, kterou ukradl z výzkumné lodi, než se pokusil utéct a byl přistižen. Zbavil se tak ho dost snadno, protože si zuby přelámal a odplaval i bez řitní ploutve k svojí nevlastní rodince. Teď už jen zařídit, aby vítr proudil tím správným směrem, právě aby dorazil k břehu na jihozápadě, v místech, v nichž jsou četné trestanecké kolonie a rozhodně ať netečuje severním průnikem eukalyptové lesy, kde by se ztratil v kapse koaly, kde nebyl by dále - ztracen, leč svodoben - k nalezení. Štěstí mu přálo měrou vrchovatou a sice po tří a půlměsíční bitvě s rozbouřeným živlem ho nakonec zrádné větry zavály až ke krásným tasmanským plažím a národnímu parku. Zde se mohl obdivovat ukořištěným endemickým živočichům, se kterými se navzdory pravděpodobnosti spřátelil, když krátce pracoval jako hlídač parkoviště v zooparku. S tetřevem hlušcem uzavřel dokonce oboustranně výhodný poměr a ochočené zebry mu ve chvílích osamění narychlo udělaly mladého hráška.
"Proč jste mě přivedly do jiného stavu, zebry moje?"
(Sborově)"Jsi nejvíc sexy hrášek široko daleko, prostě kunďák, někdo ti musel utnout tipec."
"Kdo se bude starat o moje dítě?"
"Dej ho do péče někomu, kdo už zažil trampoty a problémy s adolescentními hrášky."
"To snad jen moje nevlastní babča tykev. Mohla by psát historii protivenství se mnou a bratrem."
"Zaplať ji letenku, přichystej na nejhorší, my už ji uděláme slavnostní průvod až k vyplozenému tvému potomku. Užije si kopec srandy a ty se nebudeš muset strachovat o svou vlákninu, bude v dobrých dělohách."
"Vysmíváte se, pochází skrze vás pohoršení, styďte se. Jste horší od plemene hadů, od žen!"
Obrátil se k ním zády a chystal se vzít do zaječích, když ucítil, jak ho jedno, druhé, třetí a celá řada dalších kopyt zadupává do země, to už bylo všude stříkanců zelených vitámínů, v zemi, či lépe, v podloží země bohaté na humus, se chystal pohřeb neznámého malého hráška.