Rozvedl jsem pavouka

26. prosince 2016 v 21:21
První část pro dívky, druhá pro kluky.

Neboť pavouci zaujímají v říši zvířat unikátní prostor. Snovací žlázy schované v prdelce nepatří ani tak do sféry sci-fi jako do libovolného rožku, k jakékoliv břízce nebo ke kamínkům, kde si tito nesmírně ohební a šikovní tvorové loví na horší časy kořisti. Bradavky mají pokryté vývody na tyhlencty žlázy, z nichž pak vyrůstá jak přes cedník neuvěřitelná směs bílkovin, zvaných síť, během hodiny udělají pavučinu desetinásobně či dvacetinásobně větší, než jsou oni sami. I ti, co loví skokem, používají síť jak pojistku, asi jako třeba horolezci, kteří nemají nohy, raději používají ruce, než by spoléhali jen na sílu své páteře.
Stává se, že jim pomáhá větřík, bríza v houští. Křižáci obzlášť, s jejich kolovými sítěmi gigantickým rozměrů, se mohou radovat, když jejich fastastické schopnosti snovat přihrává do karet vynikající hmat, kterým se dorozumívají při námluvách a při dupačkách přímo na závěsných lanech, uprostřed nedozírných lánů řepky. Signální vlákno, když si chcou zadupat, vydá na síť otřesy, ke kterým se přibliží samička. Je větší a hladovější než samci, a ti ji proto musí přesvědčit, že nejsou oběť, ale nápadníci. Bubnují tak na kraji sítě signály, kterým rozumí jen Nadržená samice. Bohužel častokrát se v případě zvlášť gurmánských samic stane, že je samou láskou, krátce po tom, co od nich dostane nálož do tváře, sežere. Mi se zdá, že původní monogamie, se kterou lidstvo přišlo do styku, byla porušena z hospodářských důvodů. Můžeme říci ekonomických. Takže např. se setkáváme s tím, že v raných zemědělských a pastýřských společnostech byly ženy i děti pro muže hospodářskou výhodou. Ženy pro něho pracovaly a dětí po pátém nebo šestém roce se začaly uplatňovati na polích nebo při chovu dobytka nebo si tam dosaďte cokoliv se kdysi provozovalo. Proto se podle mého názoru začalo víc vyhledávat styky s ženskými a nejmocnější můžové jich chtěli mít co nejvíc. Podobně v průběhu evoluce i pavoučí samice ucítily, vzhledem k jejich prostorovému uspořádání, potřebu samce až do konce využít. Jak se nejlíp zbavíš konkurence, přítěže i daru v jednom? Prostě je absorbuješ, strávíš a vyloučíš. Tím, že nebude dárce vajíček existovat, bude alespoň o jedno hladové hrdlo míň.
Připomněl jsem si dávného známého, na sobotu a neděli najatého pingla, který roznášel nápoje v imitaci piké, v nějakých hadrech z příze a kdykoliv jsme přišli do toho "podniku", majitel seděl u okna a zdálo se, že vyhlížel hosty. Ať bylo dvacet pod nulou a chlad vykrajoval ze sněhu plátky ledu, nebo se usměvavé prvosenky v květináči natáčeli k pípě, vždycky seděl u okna a buď že přemýšlel o kšeftu, nebo prostě soustředil zbylou energii k meditaci o nešťastných rozhodnutích, které učinil. Sám číšník nechtěl o svém šéfovi mluvit a se slzou v oku upozorňoval, že se tak zasmušilý teprve stal, jinak že se chová ke svým pracovníkům slušně a že často po zavíračce přijde do kuchyně a umeje dvě tři sklenky nebo nakrájí na kolečka cibuli. Prý čeká, že uvidí, jak mu běží naproti bývalá manželka, která ho opustila před šesti lety.



V těle ženy je touha zapsána na lakmusový papírek, očekává, je to jeji privilegium a z historie víme, že feministické hnutí je její ženskost, to hnutí, se kterým uzavřela podivné a kruté spojenectví, se podivně vyjímá v její náruživé tváři. Je dnes jako psychoanalytička bez psycha. Zůstává absolutní panovnicí na území zdánlivosti. Jen ona maří všechny pokusy o vstup do hry svádění, obratem ruky maří smysly a drtivou maskulinní moc obrací v chvějíci, křehké, zranitelné vytí o spásu. Kdo popíru tuto kouzelnickou moc ženy, vůbec nepochopil prostou podstatu hry a strategii zdání, na níž je svádění založeno.
Aktivita klitorisu je zajisté jednou z voleb ženské rozkoše. Zdá se, že ženy volí samce intuitivně na základě preferencí, jež uzrávaly v průběhu bytování a taky podle určitých vaginálních zkušeností. Stimulace naděr zrovna těma rukama, doteky na vulvě, reflexní odraz tlaku v zadní části okolo vagíny zrovna těmi prsty, to vše hraje při rozhodování bezděčnou, ale zcela jednoznačnou roli, kterou žena nedokáže pouhou vůli potlačit. Proto právě ta transfigurace mužské hněvivosti, agresivity, vzepjetí testosteronu, který ač v lásce nepodléhá výkyvům, při svádění se napíná a větví, jako by byl ztělesnění mužovy touhy a přirozeným projevem jeho funkčního těla. Podstata tělesnosti uložená v pohlaví vystupuje s konečnou platností do popředí a stojíc proti svému osudnému soku, snaží se mu vypovědět vojnu, zvítězit a přitom jej nezašlapat do země. Stává se jen zřídka, že se mládenec v osmnácti hluboce a upřímně zamiluje a obvykle jeho vášeň nevydrží ani rok, přesto prý existují případy, že se takový polyvalentní chudák stane obětí bujení a láska ho za pár let či desetiletí stráví, takže si raději dřív či později je nucen sáhnout na život a ukončit ho např. motorovou pilou. Svádění se ovšem jako znaku, který převrací ostatní znaky, nemůže nic vyrovnat. V psychologii se učíme, že všecka konvence je reverziblní. Ve svádění ovšem neexistuje ani psychologie, ani anatomie. I žena je v něm zdání a propadá se do hlubin mužství. Namísto aby se bránily urážlivým projevům, udělaly by tak ženy lépe, kdyby se nechaly svést, neboť v tom spočívá tajemství jejich zvláštní moci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cíťa Cíťa | Web | 27. prosince 2016 v 20:19 | Reagovat

jestli bud krájet cibuli, tak ji přes slzy neuvidí :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama