Stoletá lípa

30. ledna 2017 v 21:21
Světlem se blyští oči tvé a srdce tluče s radostí, rána i večery poklidné, nikdo ti cestu nekříží. Usmívej se, neb příští roky zastíní těžký mrak trápení, pak smutek a žal, lítost a ústrky zůstanou s tebou do konce dní.
Mohl bych předstírat, že zaznamenání příběhu pouliční prodavačky čokolád je důležité pro budoucí generace. Snad i pro spravedlnost. Jenže to by byl klam. Kouř zahalující ponurou krajinu. Teď je podstatné především to, že mám tuhle žalostnou historii před očima. Šel jsem jako vždy ožralý z baru, když tu se proti mně na ulici vynořila mátožná postavička, usmívající se ve tři ráno a zastavila mě, neboť už mě zná a i když v tuhle ranní hodinu trošku připomínám oživlou mrtvolu, nebála se mě požádat o příspěvek. 5 babek. Dal jsem ji dvacku.

V šest hodin večer téhož dne seděla jako vždy v kafárně a pojídala zákusek. Prodavačka z květinářství naproti odlamovala trny ze stonku růží. Dovnitř vkročil nějaký nadopovaný Albánec. Přistoupil k ní a vyzval ji, aby mu dala peněženku. Slušelo by se dodat, že byl mrazivý a oblačný večer. Za ojíněnou výlohou se proháněly vločky. Když popravdě odpověděla, že má jen dva dolary, dal ji pěstí do zubů a odešel. Zaznamenávám tu historii proto, že ji mám věrně před očima. Dveře se zavřely s cinknutím zvonečku. Trošku jí to zabolelo, ale dojedla zákusek a trošku nejistě se zvedla za svými pochůzkami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | Web | 31. ledna 2017 v 10:13 | Reagovat

To že dojedla zákusek svědčí o tom, že zuby jí zůstaly...

2 Akim Akim | E-mail | Web | 31. ledna 2017 v 10:34 | Reagovat

Jako bych ho viděl přímo před sebou, ten hrdě nebázlivý tok dějin. :-)

3 Eliss Eliss | Web | 31. ledna 2017 v 15:22 | Reagovat

Jíst zákusek bez zubů, zajímavá zkušenost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama