Únor 2017

Dělník na vinici Páně

28. února 2017 v 21:21
gdsgds

Patron sládků a pijáků

27. února 2017 v 21:21
Tady u těch skalisek jsem se koupával. Nemyslete si, že někoho potkáme. V dubnu tu není človíčka. Ale i kdybychom někoho potkali, nevadilo by to.

Otevřel vrátka, kterými oba vstoupili. Pak rychle přešel k okenicím, které dokořán rozevřel a do pokoje vnikl závan čerstvého únorového vzduchu. Krejza řekl: "Jestli chceš, můžeme si to rozdat přímo tady" a ukázal na podlahu. Dívka se nepatrně začervenala. Chvíli bylo ticho, pak se osmělila: "Teď se tu teprve dá dýchat." Stanula u okna a sála do sebe čistý vzduch, zatímco Krejza si začal sundávat košili, knoflíček po knoflíčku. Nebylo třeba se ptát, co se tu bude odehrávat, oběma aktérům bylo jasné, že zde budou točit bezmála pornografický film. Vždycky, když se sešli, aby si zavrzali, protáhlo se nevinné číslo, jak je známe z běžných románků, na hodiny nepřetržitých orgií, kdy se mísilo sperma s potem a šlemem. Co se týká zařízení bytu, bylo v něm tak akorát pár polic, kde stávaly lahve komtušovky a pakle s cigaretami. U jedné stěny stál jakýsi rozviklaný přístroj - snad starobylý kolovrat. U druhé stěny se krčil stůl, který vypadal, že mu každou chvíli ujedou nohy. Prostě ideální prostředí pro vesnickou soulož mezi urostlým chasníkem Krejzou a cudnou selkou Jeronýmou.

V Habeši chytá motýlka

26. února 2017 v 21:21
gdsgsd



Téhož dne před osmi sty lety

23. února 2017 v 21:21
gdsgs


Chvěje se přezdvěstí zvířecího mrdu

21. února 2017 v 21:21
Na počátku byla záchodová štětka. Vykonal potřebu. Utřel se do čista a sucha, jak mu to vštěpovala maminka. A ta štětka stála pořád stejně nesměle v koutku a prosila ho pozornost. Umyvadlo používal jen dvakrát ročně, dnes si dlaně opláchl poněkud slavnostně. Nakonec opustil smrdlavou toaletu, aniž by štětce věnoval pozornost. Připomínal plešatějícího ragbistu, deroucího se do útočné linie, měl pletence svalů na pažích obalených tukem, pivní mozol ho tlačil k zemi a ruce měl jak lopaty. Našlapoval hlučně a tvářil se drsně. Jeho byt byl vcelku prostorný, bydlel nedaleko New Havenu, pracoval jako pojišťovák, konkrétně zařizoval úrazová pojištění. Ještě před osmi lety to byl nenápadný mladík, který trávil noci po večírcích a vracel se k ránu v mírně podroušeném stavu. Obvykle s nějakou tou kočičkou. Už tři roky však byl v chomoutu. Sotva vešel do ložnice, ovanul ho příjemný vánek z pootevřeného okna. Podíval se na tu zrzku, co ležela v peřinách. Na Audry, božskou Audry, kterou si vzal pro peníze, jako každý spravně vypočítavý měšťák. Nebyl ostatně tak hloupý, aby ve vzrušených tazích Audriny tváře, patřící k jakési nadpozemské rase nadlidí, aspoň co se týkalo její figury, nevyčetl nechuť a taky maličko strach z něj, to když ji bil páskem přes zadeček. Byla nastavená na výkon, jak už ženy kolem pětatřicítky bývají, aby nevypadly z rozjetého rychlíku kariéry - úspěchu - smrti. A přestože jí pohrdal, vždycky si vyšetřil pár chvil, aby jí udělil lekce, jak výchovnému bití říkal. Lepší bylo výprasky udělovat, než je dostávat. To se naučil, když měl tu smůlu, že byl nejstarší ze tří dětí, když jeho tatínek Adolf Carson zemřel, vlastně by bylo lepší říct, že spáchal sebevraždu tak, že si nalil do sklenice ginu louh a pak tu třeskavou směs, sedě na prkýnku od záchoda, na ex vypil. Jeho matka přebírala zodpovědnost popravčího a švíhala ho metodicky řemenem, kdykoliv nezastal povinnosti při péči o mladší sourozence, když třeba nebyl Juliánek vykoupaný, neměl spapaný banán nebo se pokadil do punčoch a on ho nestačil převléct. Teď už jako dospělý měl chuť svou drahou polovičku pořádně vyšlehat, protože ji z halenky vykukovalo ňadro. Měla nejlepší kozy, jaké kdy viděl a kdyby mu náhodou zaklepala při lekci bačkorama, její kozy by si vyřízl a přišpendlil na ledničku, aby mu aspoň něco z jejího sladkého těla dělalo chutě.

Dav mě jak nateklou jalovici

20. února 2017 v 21:21
Lvi možná nepemýšlejí, alespoň ne tím způsobem jako lidé… ale vidí. A když antilopy odbíhají od napajedla, vyrušené pachem blížící se smrti, sledují lvi tu, jež bude ze stáda poslední, možná proto že má poraněnou nohu, možná je jen přirozeně pomalejší… nebo má méně vyvinutý smysl pro nebezpečí. A je také možné, že některé antilopy - a některé ženy - chtějí být lapeny.

King