Únor 2017

Když únor mrazem jiskří, snažíš se uniknout minulé i příští

7. února 2017 v 21:21
Den začal rozlitým mlékem a mělo být ještě hůř. Moc jsi nedávala pozor, kárala se Julietta, když se jí mléko v porcelánovém džbánu rozlilo po podlaze v kuchyni a džbán se roztřísťil na kaleidoskop kousků. Nešiko, příště bys mohla napáchat nedozírné škody. Pan Grenzgänger se ale neobtěžoval dnes večer přijít ze svých komnat do přízemí. Pán byl totiž unavený, to Mary věděla, vždyť děťátko celou noc plakalo a naříkalo, prosilo, aby je kolébali. Také si jistě dělal velké starosti.

Nakonec se pan Grenzgänger vynořil z manželské ložnice v noční košili, aby se zeptal, co se dá dělat. "Dejte mi ho," řekl tehdy Mary na začátku její služby, zrovna když chůva se zakaleným pohledem odspěchala do svého malého pokojíku v zadním traktu domu. Ve dvě hodiny ráno mu nepřipadalo divné, že se promenoval po bytě jen v noční košili. Podala mu ho jako zásilku na poště. Klučina, neboť měl ještě baculaté nožky a nechodil než vrávoravě a radši sedal lidem po klínech než na židlích, a sotva bys ho nazvala klukem, se nechal indiferentně předat jako balík a pořád měl oči zarudlé od pláče a líce naduté dosud nevykřičeným vzduchem.

(Tady mě veškerá vážnost opustila, chtěl jsem napsat blogový či wattpadový román o zásadové, talentované a cílevědomé kuchařce, která tráví nevědomky lidi tím, že je bezpříznakovou přenašečkou tyfu, ale nikdy se s tím zjištěním nesrovná a kdekoliv je později pod jinými jmény zaměstnána, tam znovu vypukne koloběh hynutí. Místo toho jsem připadl (jak se mi zdálo na cracku) na nosnější téma, totiž že kuchařka začne zabíjet zcela vědomě tím, že svede pána domu a našeptá mu, aby prodávali malé roztomilé děti, začnou s jeho synem - obchod s běloučkým masem - do Alžíru, kde je zkušený chirurg rozřeže na části a orgány bude prodávat po internetu. Stále se nemohu rozhodnout, která z obou verzí by byla větší bestseller! Poradí mi čtenářI?!)

Pán poznamenal šeptem: "Je hodně teplý." Ale ruku na srdce, které dítě v kompulzivním pominutí smyslů, zvaném nervóza, nevykazuje nadprůměrnou tělesnou teplotu. Otec v tomto případě stále ještě neznal svého synka, a proto došlo k celé skličující historii, pro kterou tento vyměřený prostor je příliš velkorysý a který by zachytil jen mistrovský nomád nálad. Proměná zbytků objektů ve stopy končí v tomto znaku křiku! Ještě připojím poznámku, že považuji za pravý circulus vitiosus věrně popsat, co se stalo s tím děckem, než bylo prodáno na orgány. Našpulenými rty se dotkl hochova čela, zkrabatil tvář a podal jej zpátky Juliettě. Pak si sedl ke stolu jako šerif. To ona mu vyprávěla o těch nesčíslných legráckách, které si dnešní ráno pro něj připravilo, aby mu trochu dodala na mysli, děcko však stále usedavě a jako naschvál zajíkavě plakalo dál. Přestože jej kolebála, co jí náruč stačila, mladý klacek ji nepřestával ožužlávat límeček a slintat do uší.


Když skřivánek v únoru zpívá, dramatický sex potom bývá

5. února 2017 v 21:21
Zvláštní. Vždycky, když se řekne, kdo nepracuje, ať nejí, pousměju se. Vždyt se často stává, že se nají i ten, kdo nic nedělá a mnohdy i pecivál dostane víc než pracující. Ve vnějším světě náleží majiteli veškerý podíl a majetek. Jeden zotročí pod rouškou lhostejnosti, druhý ve jménu víry v mamon, a přesto onen zázračný prsten a ještě zázračnější duch v něm poslouchá jen toho, kdo jej právě nosí - tisíckrát tisíc chvalozpěvů na Nuredína či Aladína nic nezmění na tom, že k svému přišli jak slepí k houslím a že poklad světa patří tomu, kdo ho již má, ať už k němu přišel jakkoliv...

Pěvec Orfeus byl oklamán bohy vidinou, namísto své milenky, protože byl změkčilý a a nestatečný. Zahaleč ve světě duchovním je naproti tomu jako panna izraelská, prostě rodí vítr, byť by měl semeno ze zlata a jen ten, kdo dovede dělat, přivede na svět vlastního otce. Námahy je třeba, aby přinesla plody a je jen na tobě, jestli se chceš sytit chlebem nebo kaviárem. Nebo leftovers z včerejší psí konzervy. Jako jsem to již viděl na smetišti a málem jsem musel odvracet zrak. Lidé se námaze vyhýbají a bojí se býti obtíženi. Nechtějí pracovat, nechtějí obětovat. Ale jen když dáš to největší, co máš, můžeš doufat, že se ti alespoň zčásti na věčnosti vrátí. To nejlepší je samozřejmě neurčitý výraz. Pro vás je třeba nejlepší mít super práci a penízky na kontě, držet bezlepkovou dietu a chodit na tancovačky s nadupaným ulízancem - což mi připomíná ten vtip: Víte, proč mají ministranti tak dozadu ulízané vlasy? To proto, jak jim ten kněz vždycky po nich přejíždí a praví: "A nikomu to neříkej!" Pro někoho je to hraní šipek v zaflusané taverně. Těžko se jich vzdát a těžko se vzdát i ty usmolené výčepní, co jim už třicet let točí totéž zvětralé pivo značky Old Style.
Neříkám, že neexistuje i lidé, kteří mají hodnoty, které se svým významem nepotácejí mezi splaškami z chemičky a výtokem šestnáctileté vychrtlé emařky s tlustými obroučkami, která poprvé vyhulila brko, ale míří výš, aspoň k pamětní břízce, kudy prošel Wrangelův prapor Švédů za třicetileté války.
Obyčejně procestujete kvuli cizím řekám a horám půl zeměkoule, kvůli souhvězdím jedete prstem po mapě do Norska, kvůli pitvorným rybám a směšným lidským rasám chodíte do Lídlu. Ale kdybyste věděly, že za nejbližším rohem je bar, kde pije rytíř, sotva byste se k němu vydaly, třeba i pěšky, neboť by vás sotva takový div jako rytíř zajímal.

Nezmocním se určitě této dívky, ale jsem rozhodnut zničit se při pokusu o to! A protože zítra to bude kulatě už dost dní, co ji znám, připisuji ji básničku!
Je velmi zdvořilá a citlivá a tyto řádky vám Osudovou možná přiblíží! Teď už přikročme k samotnému dílu!

Udělám pro ni všechno!

Mihotavý na poli stín
sbírá pampelišky a blín,
vidím ji pouze v teleskopu
ale dělal jsem si průzkům a již vím,
kterým zvířetem je v horoskopu.

Je to tak, je to rak,
je tak krásná jako tisíc sluncí,
milejší mi než štír,
rychlejší ve sběru než vodní vír,
její košíček váží čtyřicet tři uncí.
je to tak, právě tak.

Opasek božského zadečku
šeptají mi samy hvězdy
že měl bych svírat
vidím zdálky, panečku,
to by byly dojezdy,
semeno z něj stírat.

Ztepile stojí
na nohou pevných
tak jako její přesvědčení
maličko se však bojí,
stojí totiž na botkách levných,
aby neupadla do výmolu,
ale dost bylo řečnění.

Oči má jako duhu,
ty ji též jdou k duhu,
jsou zlaté či snad hnědé,
vlasy ty jsou snědé či
možná rudé,
tak to je, tak to bude.

Ta ňadra, jež berou dech
a svěží zdravá líčka
určitě si je mastmi hýčká,
ňadra jsou způsobně dojná,
závidět by jí mohla kojná.

K nohoum bych jí mrštil svět,
kdybych byl prezidentem,
kardinálem a absolventem vysokých věd,
takto že jsem jenom sebou samým,
věnuji ji srdce tímto psaním

Myslím na ni ve dne v noci,
chápejte, že to není dobrý pocit,
že je předmětem snění
však skutečnost nezmění.

Věřím, že je královnou
a já pouhým šaškem
za plentou,
pomyšlení na ni dojímá mou duši
jež nikdy nešetřila obdivem k věcem krásným,
jež ví, co se sluší!
přesto doufám, že kmet Čas
její odpor zláme,
než že zklame.


Jak vidíte, snažil jsem se, poslední odstavec je experiment pro diletanty, aby básnička nepůsobila přemotivovaně a nebyla jednostranně zaměřená. Snažil jsem se vyzdvihovat její charakterové přednosti. Což nevím, jestli se úplně povedlo, leč dílo je zapsáno a bude zde vězet pro příští generace veleduchů i obyčejných blogerů! Pokud nebude vymazáno.

V únoru sníh a tuhý led - v létě chutná kunda jak med

4. února 2017 v 21:21
Poslední dobou zjišťuji, že s těmi třemi křížky, které předznačují brzký odchod, trojka je i mé životní číslo, jak víte, se mi stále víc a víc chce zapisovat tok svých prokletých myšlenek. Vážně, jak přichází doba, kdy se stanu mršinou, dostávám stále častěji flusa na psaníčka a i když je to ve vzácných chvílích střízlivosti, přece během těch několika minut dovedu popsat několik stran, třeba jakosti arci nevalné. Tajuplná síla mimo tento prostor a čas mi propůjčuje něco ze své Prozřetelnosti, abych mezi nepravidelnými tepy aorty stihl naklepat na klávesnici mého starobylého Underwoodu, nebo načmárat do bločku, nebo vyrýt na papyrus něco, co se, ó běda, již nikdy nebude opakovat! Jsem zde, abych vás přesvědčil o tom, že jste jen jednou na světě. Zdá se to být kruté, ale je to skutečně tak. Neboť strašné není, že vaše přání (nová známost, potápění u korálových útesů, auto značky Bugatti) nebylo splněno, strašná je vášeň, s níž na něm visíte. Váš život není zkažen, poněvadž vaše přání nebylo splněno, naprosto ne. Je-li váš život zkažen, jste samy zkažené. Je to proto, že jste se nechtěly svého přání vzdát. Jako by jeho splnění nebo nesplnění rozhodlo všecko. Vpravdě strašně je ovšem něco zcela jiného, kdybyste například na svém smrtelném loži přiznaly, co jste temně tušily po celý život, ale nikdy nechtěly chápat, že je nutno trpět pro pravdu, chcete-li být věčně blažené.

Co si budeme namlouvat, dívky jsou svým založením poněkud prasátka. Viděl jsem to již několikrát, však nikdy tomu zcela neuvěřil, neboť já se za všech okolností chovám jako pravý gentleman a žádná barmanka na mě nedá dopustit. Jsem zdvořilý, milý a všem ochoten pomoci. Ať už se jedná o otvírání dveří nebo třeba pomoci při stěhování. Nedovedu pochopit, že nějaká holka odejde s jiným kloučkem z diskotéky, protože její rovněž přítomný nabíječ ji nevěnoval dost hlazení, doteků, šátrání pod sukýnku. Jeví se mi to, jako kdyby neměla dost disciplíny, rozvahy a soustředěné pozornosti, aby zůstala a sledovala, jak vyzývá k tanci její spolužačku a opile ji kouká do výstřihu. Ale dost už o jakýchsi diskotékách. Nejsme v osmdesátých letech, nejsme na parketu Dády Patrasové. Nyní, pokud jsem dobře poslouchal, frčí pařby na intrech a v bytových jednotkách.

Víte, jaké to je... bojovat s nenasytným nepřítelem, s kmetem, jenž nikdy nespí? Se samotným Časem? Prd víte, vás zajímá jen to, kdy vám před barákem zazvoní prachatý přítel a odveze vás do bowlingárny. Nebo na přednášku o managementu podniku. Celé to časové rozpětí, kdy vstanete a nalíčíte se, se smrkává na chvíli, kdy už vyletíte ze dveří a padnete mu na vypolstrovanou sedačku bouráku! Potřebuješ ctitele, aby ti připomínal, že tě odmění nádherněji než kdo jiný - a ty mu za to dáš blaženost ve svém lůně.

Leží-li kočka v únoru na nahá slunci, jistě v březnu poleze někomu do postele

3. února 2017 v 21:21
Čím je kdo pro sebe, co ho doprovází do samoty, co mu nikdo nemůže vzít, to je pro něj důležitější než vše, co může mít!
Dobrý charakter může být spokojený i ve stísněných poměrech, kdežto zlý, závistivý a nepokojný není šťastný ani v bohatství!
Buďte zdravé duše ve zdravém těle. Ne jako já.
Jsem tak nešťasten. Nemám radostnou mysl. Chochocho.
Nejsem veselý, nemám důvod. Ten, kdo je veselý, má důvod vždycky - nenahraditelný důvod.
Je-li veselý, pak je jedno, je-li starý nebo mladý, bohatý nebo hrbatý. Je šťasten!


Kdo se hodně směje, je štasten. Kdo hodně pláče, je nešťasten. Tak jsem to četl v jedné staré knize, kterou jsem četl kdysi dávno!

Důležité je se vyhnout všem výstřelkům a výstřednostem, denně pohyb na čerstvém vzduchu, koupel ve studené vodě.
Bez denního pohybu nemůžeme zůstat zdraví!
Všechny životní procesy vyžadují pohyb celku.
Proto praví Aristoteles právem: život záleží v pohybu a v něm je jeho podstata.
Ne v pohybu sklenic na baru, ba ne!

Jenže v určitém bodě nás může postihnout život! Tu nás opustí žerty, láska, radost z cestování, potěcha z koní, dokonce i přátelé a příbuzné nám vezme smrt. Tu pak tím víc záleží na tom, co má kdo v sobě, neboť to zůstane nejdéle!

Majetek je tak bezvýznamný jako čitatel zlomku bez jmenovatele.
Mám stokrát víc peněz než vy, holky, ale jsem taky stokrát nešťastnější! Na to jsem přišel, když jsem počítal svoje zlaťáky. Má samolibost byla polichocena. Kupodivu každá urážka mé ctižádosti mi způsobuje silnou bolest! Již nemůžu býti spasen pro věčnost.

Únorová voda - pro pole škoda

2. února 2017 v 21:21
Ale jak bylo řečeno, krása je těžká!

Jak začít, moje kytičky.. Asi od píky. Povšimla-li sis někdy, jak to chodí v tomto světě, pak se ti přihodilo, co se již přihodilo mnohým dámám před tebou, že ses s nelibostí odvrátila od všeho, s nářkem řeklas sama sobě: to že je spravedlivé řízení boží? Kde je spravedlnost? Sahání na cizí majetek, krádež, podvod, plagiátortví, soulož se pohledným sousedem, vše, co se týká peněz, této modly světa, je trestáno, přísně trestáno v tomto světě i to, co nelze ani nazvat zločinem, že chudý člověk jen svou tváří prosí mimojdoucí, je přísně trestáno. Tak přísné je vše v tomto spravedlivém světě. Ale nejhroznější zločiny, že člověk posvátné věci jako třeba pravdu lehce pojímá, že třeba i jeho život je den ode dne lží, do toho nezasahuje rušivě žádná trestající spravedlnost. Naopak on se smí roztahovat bez překážky, oplétat větší či menší kruh, třeba celou společnost, která podivujíc se a zbožňujíc, odměňuje ho všemi pozemskými statky. Kde je boží spravedlnost? Na to nutno odpovědět, to právě je spravedlnost, že ve své hrozné přísnosti dovoluje, aby se tak dělo. Je tu, pouhé oko, ale skrývá se. Nechec být spatřena před časem, aby se nemohla zjevit taková, jaká je, ale je vidět, když se zjeví, třeba jako když se zjevíš před nenasytným tvým nabíječem úplně nahá, je hnedle vidět, žes u něj v srdci bylas přítomna i v nejmenší věci. Hned si vzpomene... Kdybys ty třebas jako nemesis rychle trestala, nemohly by vlastně vzniknout ani smrtelné zločiny. Nad tím, kdo ze slabosti, omámem svou touhou, stržen prudkou vášní, ale přece ze slabosti přišel na zcestí, na cestu hříchu, nad tím se boží spravedlnost častokrát smiluje, kdežto vlastního smrtelného zločince pamatuje... Toho klamně zaslepuje řízení, takže si myslí, že se mu boha podařilo oslepit a myslí si, že žije dobře. Nemesis musí dovolit, aby byly dokonány. Ale smrtelné zločiny, pozor na to, potřebují celý život, aby byly dokonány.
Žádný zločin ale nemůže být potrestán, dokud není dokonán. Dokud si nezapícháš s každým obejdou ze vsi, dokud neožebračíš každého doktůrka na pohotovosti, dokud nezničíš život mladému nadějnému inženýrovi a dokud neporodíš svoje dvě děcka a neuschneš jak švestka v teplákách z tuzexu! Myslíš, že máš příčiny naříkat na boží spravedlnost?! Pche, sotva. Jste jen jednou na světě, já se ještě dejme tomu dvakrát zrodím v koloběhu rození, ale vy... Jste tu jen jednou, tak už se začnete chovat dospěle. Přál bych si, abyste spatřili Casablancu, než zemřete, nebo nahromadili jmění nebo co nejdřív se vdali za prince, cokoliv vám dá štěstíčko. Nebo se aspoň staňte něčím významným. Řídčeji se stává, že jsou holky, co mají jen jedno přání, z celého srdce si přejí jedině to a nic jiného! "To," praví, "to si přeji. Ach, kéž se splní moje přání, neboť, ach.. jsem jen jednou na světě."

V únoru - sex až do úmoru

1. února 2017 v 21:21
Tak staří Indové připravovali ze šťavnatých stonků nedosti známé byliny, snad klejichy (Asclepiadea acida) a jejího příjemně nakyslého mléka nápoj, zvaný "sóm" nebo "sóma" jedině za tím účelem, aby ho požívali při bohoslužbách.

Karaibové Malých Antill konávali při slavnostních příčinách slavné pitky zvláštního nápoje, rovněž kmeny brasilské. Staří Germáni vařili a pili hlavně na počest Wuotanovu "svaté" pivo a jejich Edda opěvuje osvěžující nápoj "kwasir".

Dokonce i v severním Německu a v Bavořích pěstovalo se víno, arci jakosti nevalné.

Největší oblibě se těšilo tenkráte víno kořeněné neboli kořeňák, totiž víno s medem, rozmanitými bylinami, jahodami, cukrem, muškátovými oříšky, zázvorem, řebíčkem atd.

Egypťané pili k jídlu nilskou vodu, při čemž, aby ji učistili a zjemnili, dávali ji v hliněných nádobách na vzduch a do ní tlučené mandle, víno palmové, ječné (pivo) a révové.

Připíjení znali již Římané. Při pitkách připíjelo se na zdraví přítomného, kterému bylo podaný pohár vypíti, i na zdraví nepřítomných. Na zdraví milenců pilo se tolik pohárů, kolik písmen čítalo jejich jméno.

Bez vyhlídky na trvání jsou snahy t. zv. apoštolů střídmosti, fanaticky postupujících, nikoli bez jistého svatoušství a kteří původně dobrý úmysl kazí pobožnůstkářskou tvářností

Rukama se podávalo, rukama se jedlo, teprve později nalézáme hliněné mísy, hrnky a rozmanité džbány a konvice, od nichž však ještě daleko je ke sklenicím. První nádoby k pití byly rohy, dlouho užíváno dřevěných pohárů, později následovaly kovové.

Za doby kamenné sloužily řezané křemeny (pazourky) za nože, ale to jen k dělení syrového nebo pečeného masa,

Edite, bibite, - post mortem nulla voluptas, jezte, pijte, po smrti žádné rozkoše nebude.