Březen 2017

Dusík

31. března 2017 v 21:21
hfdhdf

Sklizeň bouře

30. března 2017 v 21:21
Můžeš-li, čiň jak duben,
každý den hleď jinou míti,
přijde na to jen, zdaž bude
tolik jich též tebe chtíti.

:)

Nadějná doga

29. března 2017 v 21:21
Když Eddie dovyprávěl, upadl do mlčení a tak šli beze slova asi půl hodiny nebo déle. Eddie po něm pořád kradmo pokukoval. Roland věděl, že si Eddie neuvědomuje, že se tak dívá; pořád byl příliš ponořený do sebe. Roland také věděl, na co Eddie čeká: na odpověď. Nějakou odpověď. Jakoukoli odpověď. Dvakrát Eddie otevřel ústa, ale znovu je zavřel. Nakonec položil otázku, o které pistolník věděl, že ji položí. "Tak co? Co si myslíš?" "Myslím, že jsi tady." Eddie se zastavil, pěsti v bok. "To je všechno? Nic víc?" "To je všechno, co vím," odpověděl pistolník. Chybějící prsty na ruce a noze bolely a svědily. Toužil po trošce astinu z Eddieho světa. "Ty nemáš vůbec žádnej názor na to, co to všechno sakra znamená?" Pistolník mohl zvednout ukrácenou pravou ruku a říct: Mysli na to, co znamená tohle, ty idiote, ale to ho vůbec nenapadlo, stejně jako ho nenapadlo se ptát, proč je to zrovna Eddie, ze všech lidí ve všech vesmírech, které existují. "To je ka," odpověděl a trpělivě se díval na Eddieho. "Co je ka?" Eddie mluvil sžíravým tónem. "V životě jsem o tom neslyšel. Jenom když to řekneš dvakrát, zní to jako kakání." "O tom nevím," řekl pistolník. "Zde to znamená povinnost nebo osud nebo obecně místo, kam musíš jít." Eddiemu se podařilo vypadat polekaně, znechuceně a pobaveně zároveň. "Tak to řekni dvakrát, Rolande, protože takový kecy mi znějí jako sračky." Pistolník pokrčil rameny. "Nevedu filozofické hovory. Nestuduji dějiny. Já jenom vím, že co minulo, je minulost, a co čeká vpředu, tak čeká. To druhé je ka, a postará se samo o sebe."

Vepřík

28. března 2017 v 21:21
Svádění je silnější než moc, je mocnější, protože je zvratným a smrtelným procesem, zatímco moc touží po neměnnosti jako hodnotě obdobně kumulativní a nesmrtelné. Sdílí všechny iluze reality a produkce a vychyluje se do oblasti imaginárních představ a pověr o sobě samé (za pomocí pověr, které ji rozebírají, aby ji popřely). Svádění nepochází z řádu reality. Nedá se o něm hovořit v pojmech síly a silových vztahů. Ovšemže právě proto svádění obaluje každý skutečně mocenský proces, jako celý skutečný řád produkce, této reverzibility a nepřetržitého nařeďování a uvolňování akumulace - bez nichž by nemohla být ani moc, ani produkce.

Ohromení

27. března 2017 v 21:21
»Obezděná města, arsenály a zbrojnice, skvělé koňské dostihy, sloni, hmoždíře, děla a všecky takové věci,« praví Lord Bacon, **) »jsou jen ovce ve lví kůži vůči lidu, který sám v sobě je silný a bojovný.« Angličané doby Alžbětiny byli pověstní osobní silou a odvahou. O jejich statečnosti nebylo pochyby.»Odvážný jak Angličan!« znělo francouzské pořekadlo. Holanďané pokládali je za lenochy a kři- klouny. »Jsou ctiteli hluku uši trhajícího, jako střílení z děl, víření bubnů a dunění zvonů.« »Lidé nádherných, pěkně urostlých postav* - zcela dle chuti Němce, Paula Hentz*) Královna Alžběta panovala od r. 1558-1608. **) Státník a filosof * 1561, *j* 1626.10nera*) - » ohniví, neohrožení, nepoddajní, divocí v boji, vždy pohotoví k útoku, nehrozící se smrti, ne pomstylační, ale lehkomyslní, odměření, rychle jednající, chvástaví, podvodní a zlodějští, nedůvěřiví, hlavně k cizincům!«
Popis věku, v němž básník žil, přispívá tedy značnou měrou i k ocenění jeho sama. Znáti jeho okolí značí tolik, jako přiblížiti se těsně k vlastní jeho osobě, pozorovati vše jeho očima a dotýkati se tohoto neznámého života, vyšlehujícího z jeho děl, jako vnitřní žilky, svítící na povrchu kararského mramoru.

Bazilišek

26. března 2017 v 21:21
Když jsem byl na výletě s krásnou spolužačkou Milenou, zastavili jsme se pod hradem, abychom v tamní restauraci utišili žížeň a hlad, než vyrazíme dal. Překvapilo mě, že si tak libovali v jídle, neboť co jsem viděl v menu, bylo dost netradiční. A sice vaječné koláče s medem a hroznovými zrnky.
Hned jsme si je objednali a snědli jako malé děti, které dostanou chuť rozbít něco velkého.
Dokonce tam měli pražené mandle a jakési štiky. Přesněji štičí tlačenku. No, to je fuk. Zapil jsem to ještě soudkem einbeckského piva a Milena ochutnala hustého piva brunšvického. Za což jsem jí byl neskonale vděčen, protože jí stačily dva loky a byla opitá jak fetka po pařbě. Takže jsem ji zatáhl na toaletu, stáhl jí kalhotky a rychle a bez keců se do ní s funěním udělal. Jak jsem říkal, nevěděla moc, co se děje, tak byla dezorientovaná. O to byl ten sex krásnější, přátelé! Opojená alkoholem je krása často náchylná k tomu, aby se stala obětí. Tady se jí stala. Ale to je jedno. Dělal jsem pak, jakože nic, že jsem jí pomáhal se na záchodě vyzvracet. Milena té historce později uvěřila, nebo se aspoň tvářila, že jí věří. Jak vidíte, byla to dost chabá historka, ale přece se semínko ujalo.

Na Mileně bylo úžasné, že měla tak bujné kozy a tvářila se vždycky tak nějak poťouchle. Jako že chtěla píchat na seně ve stodole nebo co. Znáte ten typ, který flirtuje, i když třeba nakupuje u řezníka uzenku. Ne vždycky mluvíte ústy. Někdy na tom, co říkají ústa, vůbec nezáleží. Musíte umět naznačovat, mluvit nosem a očními stíny, nebo třeba zkrabatěním rtu, jak víte, to je v umění flirtu přednost, kterou si osvojují pouze nejzkušenější mrdky. Mistrovskou flirtovací tvář má třeba herečka Jade Tailor.

Nečekal jsem, že ji ještě někdy potom spatřím. Když jsem se narychlo a dost neurčitě rozloučili, odjela svým rychlíkem do Plzně a já jel na druhou, na východ. Leč cesty boží jsou nevyzpytatelné a Milenu jsem měl potkat ještě jednou. Asi jí docvaklo, co se stalo, nebo jsem jí zbouchl a ona musela na potrat, ze školy jsem tehdy rychle vypadl a ona ji taky nedokončila, ale když jsem ji pak potkal ještě jednou, hleděla na mě vyzývavě a nesklápěla oči, přestože byla ruda jako krocaní zadek.

Kodex selhání

24. března 2017 v 21:21
fdssfd

Bušidó

23. března 2017 v 21:21
fsafsa

Ani pot a ani nic jiného

22. března 2017 v 21:21
fsa

Patologie nevěr

21. března 2017 v 18:32
fdsfds