Duben 2017

Prso ve smetaně

30. dubna 2017 v 21:21
Dobrý den,
nevím jak dál. Zradil jsem Boha a bojím se, že jsem odpadl a není pro mě cesta zpět. Snažím všeho litovat, ale bojím se, že nejsem schopen dokonalé lítosti. Při modlitbě mám pocit, že je Bůh ode mě vzdálený. Už nejsem schopen prožívat Boží lásku. Nevím co dál.

Je moc dobře, že hledáte pomoc a nenecháváte si své pocity a obavy pro sebe.
Chci Vás ubezpečit o tom, že Bůh je Bohem lásky a odpuštění, není to ani tyran ani mstitel. A jediné, co od nás žádá, je pravdivost a důvěra. Stačí, abychom náš hřích přiznali, vyznali a nechtěli s ním mít už nic společného. Stačí mu naše lítost, že jsme udělali něco zlého a přijetí nabízeného Božího odpuštění - záchrany. Důležitý je Váš úmysl, ne Vaše pocity. Ani lítost a její dokonalost se nedá posuzovat podle toho, co pociťujete.

V každém loubí ženy

29. dubna 2017 v 21:21
Uzkostné noční obtíže, které popisujete, připomínají nejvíce ze všeho poruchu, která se nazývá noční můra. V dětství a během dospívání bývají dost časté, trápí něco kolem 15 % mladých lidí (podobně jako náměsíčnictví) a neznamenají v podstatě nic jiného, než že máte bohatý citový život. Možná, že hodně čtete a také asi máte dost pochopení pro trápení svých blízkých. Protože se nezmiňujete o tom, že by vás úzkosti pronásledovaly také přes den, nepředpokládal bych, že jde o úzkostnou poruchu a věřím, že časem vaše příznaky odezní samy od sebe.
Kdybych vám směl poradit asi tak, jak bych poradil své vnučce, řekl bych asi tohle: Holčičko moje malá, hlavně se neboj a nestraš se. Až se ti ukážou ty postavy, řekni si, že jsou to tví dobří duchové a ty ses lekla, protože jsi nakoukla do krajiny, kterou neznáš. Můžeš jim dát legrační jména, ta první postava zleva ať se jmenuje Pinďa a ta druhá třeba Bobík. Ta třetí může být Karel čtvrtý a divit se, proč je čtvrtý, když je třetí. Až je takhle budeš znát blíž, přestanou tě děsit.

I kámen se zapotí

28. dubna 2017 v 21:21
O některých nejdůležitějších věcech bytí se povážlivě mlčí a ničeho se nepíše. Víme např., jakého je zapotřebí úsilí, aby dívka svedla o deset let staršího muže, který má v garáži našlapanou mašinku? Nejenže se musí na několik perných dnů stát sufražetkou, aby mu ukázala, že je schopna působit samostatně a na vlastní pěst, musí také opustit svého případného kluka, dát vale nakupovaní, naplánovat si svoje dny tak, aby ji nepostihly zrovna ve chvíli, kdy budou s obětí na romantické večeři, a v neposlední řadě, milé dámy, musí změnit účes a způsob komunikace, aby lahodily sváděnému a vzbouzely v něm libé, pokročilejší city.

Pokud navíc jeví opravdickou horlivost v postupu, nejenže si možná vyslouží osočení běhna, kurva, štětka, ale také nezřídka utrpí trvalé pohrdání ze strany sváděného. Někdy ovšem, ve vzácných momentech, kdy muž ještě neokusil typus ženy, který se mu snaží zalíbit, dojde k uvolnění a on, ničehož nedaje na sobě znát, zahrne ženu přívalem lichotek, směřujících k tomu, aby se mu co nejrychleji oddala tělesně.

Z čehož ovšem nevysvítá ani paprsek naděje, že by oba mohli spolu vydržet déle než několik týdnů. Jenže to my právě nechceme, aby jen trkali. Jde o to, aby se dvě duše spojily v obapolném svazku, který přečká holocaust i globální oteplování. Rádi bychom pár zakonzervovali v široce svobodném poutu, aby ústa manželky mohla vykřiknout: "Ach, jsme tak štastni, Antone" a ústa muže suše, leč s úsměvem dodat: "Miláčku, nic lepšího nás nepomohlo stihnout!"

I socha se zamiluje

27. dubna 2017 v 21:21
Stejně si myslím, že až nás budou bombardovat raketami země-vzduch, že tahlencta válka o ropu a luxusní sídla má jednu nespornou přednost, že je to veliké štěstí, že kromě nás poctivců a slušných lidí budou odstřelovat tak lumpy a darebáky, somráky, zloděje, špióny a vrahy.

Beztoho je už moc lidí na světě, moc jsme se rozplemenili, jednou za třicet až sto let, podle toho, co míníte slovem čistka, přichází čistka, která je řeží krvavou. Všecky ty francouzské revoluce a světové války, co je to, když ne mezníky, kterými nám Stvořitel označil etapy v běhu dějin, kdy se ručičky na kukačkových hodinách zběsile pohybovaly ve snaze přechytračit čas, co nám byl dán...

Jeden se mačká na druhého, vidím to v hospodě dnes a denně. Není místa k sezení pomalu. Každý každému dýcha na krk. A znáte se vůbec s tím člověkem, který vedle vás pije pivo? Co o něm víte? Že je vzorný občam jako vy? To asi sotva.
Jak se to říkává... co se děje, obtiskne příběh v našem těle, a to, ať už potaženo korou nebo kůží, obrůstá běh vyměřeného času, dokud nespočine v rakvi nebo rozprášeno někde v Kaňonu smrti.


Olůvko se kymácí

25. dubna 2017 v 21:21
gds

Pád Arkunu

24. dubna 2017 v 21:21
"Vo tom stěhování duší jsem už taky slyšel," ozval se Švejk. "Já jsem si také jednou umínil před léty, že se, jak se s vodpuštěním říká, sám budu vzdělávat, abych nezůstal pozadu, a chodil jsem do čítárny Průmyslové jednoty v Praze, ale poněvadž jsem byl roztrhanej a svítily mně díry na zadnici, tak jsem se nemoh vzdělávat, poněvadž mne tam nepustili a vyvedli ven, poněvadž myslili, že jsem šel krást zimníky. Tak jsem si vzal sváteční šaty a šel jsem jednou do musejní knihovny a vypůjčil jsem si takovou jednu knížku o tom stěhování duší se svým kamarádem, a tam jsem se dočetl, že jeden indickej císař se proměnil po smrti v prase, a když to prase zapíchli, že se proměnil v opici, z opice stal se jezevcem a z jezevce ministrem. Potom na vojně jsem se přesvědčil, že něco pravdy na tom musí bejt, poněvadž kdekdo vojáky, když měl nějakou hvězdičku, pojmenoval buď mořskými prasaty, nebo vůbec nějakým zvířecím jménem, a podle toho by se dalo soudit, že před tisíci léty tyhle sprostí vojáci byli nějakýma slavnejma vojevůdci.

Darmobůh

23. dubna 2017 v 21:21
Pět mužů a jedna žena se v týdnu od 6. do 10. června 1921 denně scházelo v zázemí pobočky Kulturního střediska Tworków, v příhraničních Chałupkách. Z místa se ozývalo tesání dláty a zvuk motorových pil. Okolím vonělo čerstvé lipové dřevo, ze kterého vznikaly originální sochy. Řezbáři se nechali inspirovat místními povídkami a podle legend tvarovali do dřeva svou představu různých strašidel a postav. Tak vznikla Polednice, Čertova stěna nebo Romeo a Julie.
Posléze si sochy vyměnili a za vzájemného hecování odešli do nedaleké krčmy, kde bujaře slavili až do ranních hodin. Rozbili několik oken a vysadili dveře, kteréžto si odnesli zpět na místo tesání. Z dveří vytvořili monument, řezbářské veledílo, které bylo ukradeno Švédy o patnáct let později během tzv. Velké války o suroviny. Práce se dřevem je mojí vášní, říká Jirka z Bohumína, který byl taky přítomen.

Hřebec diskotéky

22. dubna 2017 v 21:21
V tobě taky koluje krev Sudeťáků, jsi jako tvoje babička, když se s jedním spustila, není nic horšího, než když ženská zanáší, vyhnal bych vás lískovým prutem! Vsadím se, žes ještě nebyla pořádně zbičována.