Květen 2017

Hladítko

31. května 2017 v 21:21
kajak poháněný dvojpádlem se opřel do brčálu, příraz, odraz, manifestoval dynamickými pohyby, kam se dá zajít, octnete-li se v úzkých, jinak v pravém slova smyslu protkával vlny lisem snahy se někam dostat,
jezdec se řítil opřeskrk za cílem, ať byl jakýkoliv, chladně a bez chyb,
jenže když uvízl těsně před finišem, vyvalil oči, měl sice kabát, ale víceméně utkaný z hadrů, tak vzal onu tkaninu a vytřel si jím pot z čela.

už se smrákalo, dorazil až k toulavému žebravému mnichu, který žil v osamění v močálu a sbíral prázdné patrony, nad nimiž meditoval
vesměs o životě,
pak taky trochu o babách,
znatelně vnášel trochu záhad do skutečnosti,
protože měřil asi jen čtyři stopy,
baby ho vůbec nechtěly,
a nemopohla mu ani svěcená voda, ve které se pravidelně koupal.

náš jezdec zel celý promáčený a soustředěný
výraz se upíral jako reflektory automobilu na holohlavého mnicha, zatímco lysý
vyzval hosta, aby s ním usedl ke stolu,
řídké návštěvy hostil makrelami připomínajícími vodní rostliny, spíše bahenní rostliny, navíc
celá čpící
místnost páchla jako ředidlo,
jak kanystr s lakem, jenž stupruma o tolik připravil.

neřest, řekl si, neřest, ten člověk je opak rovnováhy, nepřítel ctnosti, řekl si v duchu mnich
a chystal se jezdce vyrazit,
když tenhle tah, jakoby odvetný, vypadl z pekelného jezdce,
jako všudypřítomná protuberance
se vychrlil neschopen ničit,
a neměl na práci nic než nic,
vlastně jen pozměnit tok mnichovy myšlenky

"seš radikál a bouřlivák," uchechtl se divě, vzal ze stropu mačetu a proklál
bezvlasého stoupence nirvány
na třech místech

"těší mě," odkráčel krvavými ťapkami z bambusové chajdy a nasednuv na kajak, odjel dát někomu upřímnou soustrast

Pavučinka v uchu

30. května 2017 v 21:21
Stačilo by velkoplošně na oběžné dráze pustit Schubertovu serenádu - se smrtí by se každá citlivá duše okamžitě smířila!

Jak spadl Marťan Franz Peter Schubert na Zemi. Pád byl hluboký a trval šest kontrakcí dělohy. V tuhé zimě 31. ledna 1797 ve Vídni položili právě vytaženého skladatele z útrob matky na chladnou deku ležící vedle věčně napruzeného turkménského alabaje, který střežil pasteveckou povahu domku, kde mimo jiné sloužily tři nestydaté služky. Franz se naučil chodit (sice prkenně jako bažant, ale přece), plivat na zem, kouřit viržinky a poté začal přes pole docházet do školky, kde místo, aby si hrál se spoluškoláky, hrál na primitivní bicí a na trombón. V obou nástrojích se zdokonalil natolik, že nechodil ze školky domů, ale zůstával ve školce spát i přes noc, skládal první sonáty a dokonce kompozici pro více hlasů, a budil tak neustálými korepeticemi letumilovné ptáky, co mají dlouhá srpovitá křídla.
Narodil se sice pro umění, ale žil pro salónní klavírní mejdany táhnoucí se z pátků do pondělí a ze střed na pátky. Jeho blízký přítel, užasně afektovaný tenor Michael Vogl, se pokoušel získat publikum pro Schubertovy písně. Nejhezčí melodie, což není úplně známá věc, napsal u mlýna. Očividně měl neustále hudbu při sobě a čerpal z nevyčerpatelné studně, kdykoliv se mu jen zamanulo. Dokud teda nechytl od poběhlice na večírku kapavku. Nechtělo se mu k doktorovi, protože měl zrovna rozpracovanou Osmou symfonii. Jeho první životopisec von Hellborn prohlašoval, že Schubertův život a dílo bylo v naprostém kontrastu, génius tvořící v první třetině 19. století nadpozemskou hudbu, jíž jeho současníci nedovedli docenit, prožíval úplně všední, třebaže vysoce traumatický život. Paralela se nabízí s jiným umělcem z germanofonní oblasti, s Caspar Davidem Friedrichem. Fríedrích ale chcípl napůl šílený, v bídě, kdežto Schubert dožil v relativní hojnosti a do poslední chvíle s čistou hlavou. Jeho přezdívka Schwammerl sedí!

Hadry ze sekáče

29. května 2017 v 21:21
Z vlastní vůle se podrob svůdné stačence Sudičce a nech ji, aby spřádala tvou nit s jakýmikoliv věcmi se jí zlíbí. Buď jako skalní útes, o něj se láme vlna za vlnou. Ale útes nepovoluje a bouře vod kolkolem usíná. To není neštěstí, že se to přihodilo, žes navigoval příliš blízko majáku, ba naopak, je štěstí, že to snášíš statečně! Vždycky se ubírej cestou nejkratší, neboť z dlouhých cest bolí lýtka i hýždě. Krátká cesta vede do přírody, do lůna, do mladé studentky. Uvědom si, že jestliže se po ránu probouzíš mrzutý a rozlámaný, příliš mnoho ses bavil. Procitáš k novému všelidskému dílu, tedy buď vždy svěží a uber se k práci, ke které jsi vesmírem udělen, jako k veselé činnosti. Dej se cestou zábavných události, než poklesneš, aby sis odpočinul, protože zábava unavuje stejně jako dělání, které smutky zahání. Protože zábava unavuje víc než práce, odpočívej víc, než bys snad měl v úmyslu pracovat. Pozoruj, pro kolikero ctností ses už mohl osvědčit a zjistíš, že nepotřebuje pochlebníky, kteří by tě jen omezovali v tvé cestě za pokrokem. Nemáš výmluvu na nedostatek vloh, které jsi pečlivě nerozvíjel, tedy si ušetř slov. Proč vlastně dál svévolně setrváváš ve své špatnosti? Řekni své přítelkyni, že sis našel jinou, určitě ti odpustí, je-li jen její srdíčko dostatečně široké pro bahno ponížení. A kdybys snad reptal na svůj osud, že ti dala košem a ta druhá se doveděla o první, sveď vinu na své tělo a na strukturu mužské psyché. Ledaže by tvá vina byla opravdu zřetelná, to pak si hledej další náruč. Pokud by se rýpeš v prokázaném ti dobrodiní, a zmítáš se tolikerým neklidem, že bys snad měl co oplácet, neboj se nic. Nejsi nikomu nic dlužen, připomínej si tuto mantru ráno i večer a nakonec si v ní budeš libovat. Podobej se révě, která jednou vydala hrozny a jak je vydáš, nic víc od sebe nepožaduj, jako valach, který doběhl do cíle, jako zubatý pes, který vystopoval zvěř nebo jako včelka, která pilně vyrobila med. Je znakem společenského tvora diskutovat s něžným pohlavím. Dej si pozor, abys nepadl do sítí jako plachá rybka - rybky končívají v konzervách, dokonce i ty zlaté. Nevinná dívka má tolik ostrých zbraní, přehlíživý pohled, tajemné čelo, štítivost obočí, sladkost rtů, dále pak reliéf ňader, špičatost střevíčků, tázavost oušek a řadu jiných podstatných jako mech vlasů a malinu v houští.

Ledabyle nesmělý

28. května 2017 v 21:21
Plameny stoupají k nebi. To je symbol Společenství lidí. Tak šlechetný člověk podle rodu rozlišuje věci.
Uprostřed volné krajiny se ustaví Společenství lidí. Je dobré překročit velkou řeku. Je dobré, když je šlechetný člověk vytrvalý.
To, že jste se rozhodli žít i pracovat s více lidmi, je více než chvályhodné. Důležité teď hlavně bude, abyste našli společné zájmy i schopného a cílevědomého vůdce.



Výrok

Spojenci jsou na hranicích.
Znamení obětování.
Je příznivé překonat velký proud.
Dobré znamení pro vznešeného člověka.


Výroky čar
Devítka na prvním pozici

Spojenci jsou u brány.
Nebudou obtíže.


Šestka na druhé pozici

Hledání spojenců v rodině.
Obtíže.


Devítka na třetí pozici

Spojenci jsou ukryti v trávě.
Jsou vyzbrojeni.
Odcházejí do hor.
Po tři roky nezaútočí.


Devítka na čtvrté pozici

Městská zeď se rozpadla,
ale není to vítězství.
Teď je vhodná chvíle k útoku.


Devítka na páté pozici

Vojska se konečně střetla.
Spojenci nejdřív pláčou, pak se smějí.


Devítka na vrcholu

Spojenci se sešli při obřadu.
Žádná nevraživost, ani zášť.

Souzvuk a rámus

27. května 2017 v 21:21
Jiřík to uznal a vypil ještě u pultu s donem Janem Pršavou z Hlubočep tři rumy, načež se objali, bratrsky políbili a Pršava zmizel do neznáma, jak se byl z neznáma vynořil. Šel poté kus cesty domů s vesnickým idiotem Bláhou. Když se rozcházeli u křížku, no vlastně on se rozcházel, protože Bláha chtěl pořád jít s ním, přespával obvykle v hospodě nebo po chalupách, a zde se naskytla šance podívat se do domu Jiříka, zavolal na ně kazatel hromovým hlasem: Provázej vás Hospodin na vaší pouti zdejším slzavým údolím. Poděkoval mu uctivě (jak se říká, jiný kraj, jiný mrav) a s překvapením viděl, jak se cosi stříbrného, téměř plachého zalesklo v tupém Bláhově oku. Bláha snad ucedil slzu lítosti nad svým zmarněným plahočením.

Později téhož večera, měsíček svítil bělavým jasem na hroudy a zákruty blátivé cesty, upadl podroušený Pršava obličejem do kaluže a již se nezvedl. Dostal masivní nfarkt.

Čekala ho u dveří do domu ještě poslední nečekaná návštěva. Přijela tchýně Klaudie, babka nevysoké, šlachovité postavy, namalovaná a vždy nafintěná, s ostrým židovským nosem a skřehotavým hlasem, záda se jí klenula jak propast a stojíc na vysokých podpatcích, její už tak tenké nohy se stávaly téměř strunkovitými a když si podkasala sukně a zvedla tu hnátu en lyre, okamžitě jste poznali, že prožila svůj život jako burleskní pantomimu, přes den pletla hlavu harlekýnům a utíkala do noci za pieroty. Spatřila světlo světa v předsíni baletní místnosti v Doněcku, kde její matkou byla vlásenkářka, otáčela se už od tří let jako malá opička po vzoru tanečnic, aby v sedmi začala vystupovat a v osmácti se stala primabalerínou Scaly. Její korespondence čítá stovky milostných dopisů a básní, jež na ni psali poetové čtyř či šesti národů.

Jiříkova manželka trávila noc s Paolem, synem truhláře, který pln zájmu o podivné tvary a křivky Helenčina těla zkoumá její podstatu důkladně a shledává, že mnohé z toho je podobné Julce, kterou ohledával před několika dny. To ovšem Jiřík neví, zdaleka netuší, že je klamaný manžel, a jelikož má před nosem sdostatek indicií, nedokáže si z nich tak hbitě vytvořit obraz, který by mu nestínil přesvědčivým ztvárněním střípky pravdy. Myslí si, že jim všecko klape a mají se rádi. Jenže my víme, že se rádi nemají, štíhlé její tělo s potřebou ladných, něžných gest se nedokáže přizpůsobit otylému holohlavému neonacistovi, jemuž táhne na pětačtyřicet, který klopí osm až deset piv denně a chčije litry moči do květináče, když se mu nechce chodit až na záchod.

Pozdravili se chladně, protože Rita byla odjakživá chladná jak mrtvola, jen její zmalované oči vyzařovaly jakýsi teplý van. Naproti tomu Jiřík byl zkušený povaleč, který znal cenu milého úsměvu, potíž spočívala v tom, že každý, kdo se na něj hezky podíval, obdržel nazpět jen znechucené odfrknutí. Měl už jako každou středu, čtvrtek, pátek a sobotu, kdy měl kratší směny, trochu popito, tudíž ji vyhnal od prahu dveří s tím, aby se mu víckrát nepletla do života. Kdyby při nich stálo dvanáct poctivých koňů s hřběty jako vagóny, rozběhli by se všichni na signál pomaleji, než ji on vyexpedoval. Skrčená postava se vzdaluje z dohledu, skoro bys z ní četl potlačovaný vztek.
V buclaté tváři se mu rozlil unavený úsměv. Tak teď už jen svlíknout se, zajít se vymočit, vyčistit si zuby ořechovkou a párkrát přirazit do Heleny, pomyslel si. Den jsem zvládl skvěle, s přehledem, důstojně, a proto nyní sklidím, co jsem zasel. Otočí klíčem, jako už tolikrát předtím, jenže ouha, zámek je vyměněn. Nechápe, co se děje. Jeho vlastní byt, jeho vlastní klíč a nyní nepasují. Což se mu dovnitř vloupali profesionálové? Kteří po loupeži odstranili důkaz zločinu? Je už pozdě, jen ten měsíc stále nepochopitelně svítí žlutě a on stojí na verandě a přemýšlí, proč nefunguje klíč.

Wu-wej, aktivní nečinění

26. května 2017 v 21:21
gsagsa

Moc bezmocných

25. května 2017 v 21:21
Napadnul mě, jsemť já čtenář bible, smutný příběh o Jonášovi, jak byl vyhozen z loďky k utišení bouře. Tak si představte, že teď by byl měl být vyhozen z vlaku, z budovy, z kola, z postele kdokoliv, kdo by byl větší hříšník, než ostatní v dané lokalitě, k usmíření nebes...
Celá zeměkoule by se hemžila mrtvolami hříšných, příliš hříšných, nadto samozvaných uzurpátorů! Kolik úžasných panoramat by vzniklo. Tu by jeden trčel s vyhřezlými vnitřnostmi na plotu, tam by ležel výzablý pod koly električky. Nebo již s modrou hlavou v lavině navlečen do párádní ski uniformy.

Trvalý přelud lidského bytí

24. května 2017 v 4:56
Jsou živí tak dusivě tiší v ní
trčící osy a pahýly,
jež o nových tělech sní
jsou živi jen stíny...


Co je to ? Zombie v mlze.

Pekelný jezdec

21. května 2017 v 21:21
Proletariát jako třída, společenský útvar a vyznavač určitého světového názoru je činitel dramatický. Má předpoklady svých budoucích dramat svinuty ve své vůli. Jeho vůle k novému světu a uspořádání je činitel dramatický, antický heroa, povýšený o svou radostnou víru ve vítězství.

Šilenec s houslemi

20. května 2017 v 21:21
Charlie Chaplin, apoštol minulého světa se smutnýma, cize upoutanýma očima, s vlasy nakadeřenými naivní mužskou touhou, se strašně vážným dandysmem své hole, již pečlivě čistí kartáčkem na zuby - je duševním hrdinou i výsměchem jeho. Vábí Seuarata i naše kubisty! Dokonce do jisté míry ovlivnil Keržencovovo ruské divadlo.