Krvavé varhany

15. května 2017 v 21:21
Jak vlny osením po tobě hrají,
mé vzpomínky a touhy, rodný kraji!
Když za večera v dusných města zdích
kol čela starostí se věsí příze,
jak často náhle písmeny v mé knize
se měnívají v roje kvítku tvých!
Jak často, v podušku když sirou klesá
pod nízký strop má hlava zemdlená,
mně zdává se, že větev zelená,
zas nade mnou se sklání tvého lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 15. května 2017 v 23:01 | Reagovat

=D vidím ako sa snažíš =D
Darebák!

2 Axina Axina | Web | 16. května 2017 v 7:38 | Reagovat

Svatopluk Čech: Ve stínu lípy. U Máchova Máje je pro mne nejlehčí/nejpřijatelnější začátek, u téhle sbírky naopak konec. A z něj ještě začátek, který jsi zde uvedl :-)

3 Eliss Eliss | Web | 16. května 2017 v 13:22 | Reagovat

Ale to je pěkné :-)

4 Akim Akim | E-mail | Web | 16. května 2017 v 18:56 | Reagovat

Hmm, kvalitní poezie. :-)

5 Keeble Keeble | E-mail | Web | 18. května 2017 v 22:16 | Reagovat

Všude dobře, doma nejlíp?
Pořekadla jsou tak paradoxní jen tím, že existují.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama