Červen 2017





Král cheeseburgerů

Pátek v 21:21
Věnováno všem budoucím vědkyním, šprtkám a zasloužilým pečovatelkám

Edita potahovala z cigára v lokále u Lamarka, jinak taky přezdíváném Kouřicí výfuk, seděla na baru a poroučela si něco, co pijou tydle slečny s diplomem z práv v jedné kapse a klíčkem od meďáka v druhé. Usmívala se na barmana v přátelské náladě, mohlo jí být něco kolem pěta až osmadvaceti a pokud mohu soudit, působila na muže přitažlivě až nedostupně, protože kolem ní se nenápadně, už asi dvě hodiny, co tam seděla, shlukovaly skupinky štamgastů a komíhaly po jejím těle očima na stopkách. Nejenže tělo měla vytesáno z materiálu, který působí sošně a odzbrojí i vyzbrojeného mužského, nejenže se její vizáží každý z těch vycucaných mozečků obdivoval, on se jí každý z nich bál, bezmála vyděšěně na Ditu koukali tidlencti přištipkáři, baliči ovoce a metači ulic, a nejzasněněji ji sledoval od hajzlíků Silvestr. Seděl jsem tam taky a pil svoje brandy s brusinkovou vodkou a v životě se mi nechtělo tak spát. Tenhle skutečný příběh popisuji jen proto, že stojí za zapamatování. Slunce už pomalu zacházelo z horizontu a přes skleněnou výlohu nanášelo jemnou mázdru červánků na zarostlé tváře cápků, co sice přišli kvůli chlastu, ale odešli by už jedině proto, aby s touto bezkonkurenční kočičkou strávili noc. Neboť tak vypadala. Jako koťátko, ze kterého vyroste božská kočka. Očička ji s každým douškem ožívala a jako by jen čekala, kdy si bude moci začít hrát s klubkem... Silvestra se chopila temnota, vnímal okolí čím dál míň, a tím upřeněji hleděl na stále živější a živější Editu. Kdysi jsem četl, že ženské, které si lakují nehty, jsou v posteli hravé. A to mi pak potvrdil můj známý, který taktéž razil teorii, že když se napije, že pochází z opic, a pokud náhodou ne, tak byl stvořen bezelstnou rasou z jiné dimenze k jejich obveselení. Nicméně Editiny ruce byla posety náramky a prstýnky, mohla mít tak čtyři, na každé ruce po dvou. Nehty pak měla zmalované jak stará děvka na tancovačce o posvícení. Velice barevné vzory tetování, jako třeba motýli, křídla, kotvy a možná šípy proklatá srdce zdobilí její bělostné paže až do výše k ramenům. Jedním slovem, kdybyste na vlastní oči neviděli, že normálně dýchá, pije a hulí jak fabrika, mysleli byste si, že někdo s obrovskou mocí, osamělá entita ve vesmíru, velký Hodinář, pro nějž je lidstvo pouhý projekt, jejž přežije, z dopuštění válčil na plátně a zpatlal v těžké depresi uprostřed temné hmoty tento nadupaný výtvor.
Napětí rostlo a dokonce se někdo pokusil o nesmělou konverzaci. Vysmála se mu, řekla mu pobaveně, že jeho frantíka si v sobě neucítila ani kdyby ho měl politého čili omáčkou. Když po hodině nikdo neuspěl, vypadalo to, že se brzy všichni houfně seberou a opustí podnik, poníženě a nasraně, za což by si v hůře socializované společnosti vysloužila gangbang na chodníku, ale protože jsou gentlemani, zapíšou si ji pouze navěky jako čubku, co neroztahuje na potkání. Jen Silvestr tam dál v okouzlení stál. A jakmile učinil ten první krok, nejstarší a nejotřelejší příběh od časů Adama a Evy dostal nový rozměr a donutil mě se na okamžik probrat, i když se mi chtělo spát jako nikdy v životě!

Jestli některá z vás viděla, co dělají kamzíci, když jsou v říji, totiž že za růžky mají pižmem páchnoucí žlázy, tzv. fíky, které otírají v stále divočejším tempu o kosodřeviny, dokud si je nevybrousí skoro do ztracena, umí si představit, jak zareagovala Edita na Silvestra, když vystoupil ze stínu a postavil se před ní. Nehty zaryla do baru, div že ji nezfialověla celá sexem posedlá dlaň, tak prudce zkousla čelistí, že si překousla špičku jazyka a do oblasti bříška a prsů jí začala jako pára stoupat neznámá tinktura. Plus další fyziologické změny, pro jichž popis není na tomto skromném blogu prostor. Divný šedý rosol mezi ušima ji začal tikat směrem do prasečinek bez průtahů a důrazně zatrhl možnosti romantickému harašení, jejich oči si řekli mrdat, a tak po půl hodince už leželi na její rozvrzané posteli oba, jak byli stvořeni a ona vzpomínala, jak lahodné to je, když je její vagína nahá bez kalhotek a jak se tam dobývá prst, mačká, dokud se prst nepřimáčkne k té škvíře, jako každá holka a ženská, kterou snad bůh spojil někde tam uprostřed, nacházela skulinku poslepu, nechtěla se jako já, co jsem všecko viděl přes klíčovou dírku, vykoupat a jít spát, chtěla jen šukat bez oddechu, dokud nevybije své hromy a blesky a dokud z ní - řádné ženy, roditelky a obroditelky - někdo aspoň načas neudělá bezmocné zvířatko v kleci, které může čůrat do svého koutku a nic víc - a skutečně nedokázala ve vzrušení zastavit proud moči, tak se jí chtělo na záchod a možná nechtělo, možná byla jen tak mokrá, že jí to splývalo jako potřeba. Vydávala prsní hlas, jak chrochtala a nevrtěla ani výhružně hlavou, jako na ty šašky z baru, se Silvestrem se cítila dobře, asi jako když zničehonic vyhrajete ve Sportce padesát mega a nebo sníte před šampaňským zmrzlinu.
Protáhla si se Silvem údy a zvonivý smích zaplnil tu vydýchanou místnost, ve které se mísil pach spermatu, vagíny a žluklého mléka. Kdo by je tam viděl šukat jako já, odpustil by jim všecky hříchy, tak se jim to dařilo. Silv ji nakonec řekl, že bez inteligence se dá dobře vyjít v normálním zaměstnání a v životě, ale v ložnici je to znát.
Vymlátil z ní žito ne z chtivosti, ale z chvályhodné touhy po poznání opačného pohlaví - a vida, byl spokojen a ona, se zbrunátněnou tváří, tik tak jak kukačkové hodinky tlachala, že ho bude dalším dávat za vzor.

Beruška se dívá na Ivušku

Čtvrtek v 21:21
Skalnatá krajina od Monticelliho neztratila nic z pochmurné lhostejnosti valérů a zavilé sytosti terénu. Teď bych místo své postele volil divokou retortu uprostřed kaňonu. Mít alembik tingující vzácné rudy. Zaryla by se lopatka do země. Pozvedl by se prach mumií a témbr kovovejší a důraznější by našel ozvěnu, skoro bych se cítil jak v salónu mezi kovboji. A nebo na veselé lodi bláznů, která by plula na Kypr, až na to, že na nervózních strunách by hráli ne opilci, ale kostlivci a na plechovky by zas hráli opilci. Rozdíl mezi hořkým a trudnomyslným pivem a pěnivým vínem je minimální. Dnes jsem vypil celou baňku úžasného alkoholického vína rosé - říkají mu white zinfandel.

Nemyslete si, že si můžete myslet všecko. Že stíhatelné jsou jen projevy.
Co je u vlastně myšlenka? Myšlenka je projev duševní činnosti. Projev, povídám, a na projevy máme zákoník...

Bruneta přímo řvala o projetí

Středa v 21:21
Kukolky (larvy hmyzu) ničí jemné kořínky révy, zvláště napadaji-li ve větši míře vinice, tímto spůsobem spůsobeno zvláště v posledních letech velmi mnoho škod v jižním Tyrolsku. Nejlepší prostředek proti hmyzu tomu odporučuje se odklizeni napadených trsu, sbírání a ničení broučka a kukolky jeho. Poněvadž brouček nemůže mnoho lítat, snadno možno jej sbirati aneb vnaditi jej na vojtěšku blíže, aneb v samých vinicích vysázenou, na kterou rád se slízá a potom snadno umrtven býti může; mnozí ale domnívají se, že právě tím, že mu poskytneme zamilovanou rostlinu, hmyz tento ještě více se rozmnoží a na révy by i přejiti mohl. V Klosterneuburku bylo více zkoušek na zničení kukolky předsevzato, nejlépe osvědčil se ten, kde dehtu z plynáren se užívalo a čpavku v hojné míře co hnojivá upotřebilo, prostředky těmito kukolky rychle byly zničeny, proto je dobře mezi řady rév dát vápna čerstvě páleného a síranem ammonnatým jej zalívati, čímž se plyny hmyz a kukolky ničící v hojné míře vyvinují a půdu prosákaji

Návod k pěstováni vína na vinici, v zahradě, u domů, na besídkách atd.

Prvoplánový úchylák

20. června 2017 v 21:21
Přichází ten, kdo je smutný jako vesmír a krásný jako sebevražda!

Člověk na tomto světě je drcen. Čím, kým? Okolím, lidmi, lidstvem, tou "stupidní, idiotskou rasou"! Kdo ji stvořil? Tvůrce, Bůh. Původce všeho zla. Odkud se bere jeho autorita? Nevíme. Je nepochopitelná a nekontrolovatelná. Provokuje proto ke sporu. Ke vzpouře. "Zvedl jsem vyděšený zrak výš, ještě výš, až jsem spatřil trůn z lidských výkalů a ze zlata; na něm se naparoval s pitomou pýchou, s tělem zahaleným do rubáše, ušitého ze špinavých nemocničních prostěradel, ten, jenž si sám říká Stvořitel! Držel v ruce shnilý trup mrtvého člověka a podával si ho postupně od očí k nosu a od nosu k ústům; když ho měl u úst, dalo se uhodnout, co s ním dělá..." Vize Boha požírajícího lidi!

Axinin domov pro panenky

19. června 2017 v 21:21
Viděl jsem lidi s ohyzdnými hlavami a strašlivýma očima, zapadlýma v temných očnicích, překonávat tvrdost skály, nepoddajnost ocelolitiny, krutost žraloka, drzost mládí, zběsilost šíleného vraha, zrady pokrytce, nejznamenitější herce a povahovou sílu kněží i největší přetvářku nejchladnějších bytostí světů i nebe; viděl jsem umdlívat moralisty, marně dobývající jejich srdce a svolávající na ně nelítostný hněv shůry.

Dal průchod smilstvu

18. června 2017 v 21:21
Je dobré nechat si růst nehty čtrnáct dní. Ach, jaká slast, surově vytáhnout z postele mladíčka, jehož horní ret je ještě holý, a s široce rozevřenýma očima se stavět, že mu lichotně klademe ruku na čelo, abychom odhrnuli jeho krásné vlasy! Pak náhle, když to nejméně očekává, zatnout dlouhé nehty do jeho měkké hrudi, ale tak, aby nezemřel; neboť kdyby zemřel, ušel by nám později pohled na jeho útrapy.