Červen 2017

Buclatý zadek, měsíční úsměv

16. června 2017 v 21:21
Potkal jsem jen dva chlapy v životě, jeden byl s knírama, druhý bez.
Druhý neměl ani vlasy, ráčkoval a byl chorý mentálně, protože v dětství upadl z houpačky rovnou na hlavičku. Nemusel podávat důkaz své demence, protože ta se velebně projevovala při každé jeho větě.
První přefikl svoji sestru starou šesti let a když to nabonzovala rodičům, přefikl ji análně.
Dělali divné věci, věci nestandardní.
Ale byli to chlapi, to jim nikdo neodpáře!

Tak se to odehrálo před mnoha lety. Potkal jsem ji v cukrářství. Vyšli jsme ven a ona zdůrazňovala, že je Chuchle a ne z Radotína. Studovala telekomunikační vědu a snoubenec ji nenechal, nýbrž odjel od ní. Obepínala ji kostičkovaná sukýnka a budila smyslný dojem, jak otvírala ústa - jako ryba, kterou někde nechá se udusit na souši!
Když mě požádala, abych s ní snědl večeři, už mi na ní nepřipadalo nic divného. Byla to prostě další ztracená duše, kterými jsme byli všichni. Silněji než prožít život v přepychu toužila po těch nicotných pozornostech a teplé postýlce. Když se ráno probudila, její účes byl ten tam. Nepřipadala mi jako člověk, ale jako stroj, který natáhneš a on dělá strnule činnost, na níž je naprogramován. Pak šeptala: nakloň se mi, zalib se mi.
Přecejen, v konečné instanci patřila mezi ženy, mohla si nasadit úsměv, i když byla unavená a nikdo by jí neodmítl podržet tašku s učebnicemi.
Šli z ní ostré výpary griotky. S přímočařejší nadějí, že mám další flašky, se mi už svěřit nemohla. Ovšemže jsem byl zásoben. A cítil jsem stále chvění z její strany, nějaký tlak, který mi způsoboval třes. Dávka vzrušení proudící s každým hltem do těla se pozvolna ustalovalo na přijatelné hladince.

Poté vrazil do dveří jejího pokoje její, jak tvrdila, bývalý kluk. Chrčel jak krkající krk, skřípal zuby, prosil o ticho, aby si moh srovnat v hlavě, co se mu odehrává před očima. Poslepu, náhodně, namátkou se odebral zas ven, bral za kliku, která zaskřípala a odešel do slunečního jitra.

Jestlipak kojíš tak dobře jako dupeš?

15. června 2017 v 21:21
Hostinský točil pivo a rozléval pánaky, zrovna když se otevřely dveře lokálu a dovnitř si prorazil cestu ztumpachovělý chuligán, již po směně v taverně.
"Naval, pivo, nebo se rozluč s životem!" zněla ostrá, až rozhorčená hláška příchozího.
Hostinský se jen otočil do kuchyně.
"Xeno, pojď sem." Přiběhlo asi osmnáctileté děvče s havraními kudrlinkami a se strakatou zástěrkou s kapsičkami, ještě vroubilo punčošku, lehounkými kročky se k němu přitočilo a z korálových úst se jí vyvinulo:
"Jestli pán hodlá působit trampoty, mohu jej vyprovodit ze dveří!"
Host se hlučně rozesmál. "Jestli chceš polykat hnůj, pokračuj, čubko!"
"Náhodou jsem praktikantka Hyení packy, bojového umění původem z Malenic."
"Ty malý krtku, chceš snad, abych tě roztrhl vejpůl jak pulce?" smál se již nepokrytě zkárovaný přivandrovalec.
Milostně se začervenalo i tu jej bleskově udeřilo ručkou do nosu, nohou do rozkroku, host spadl z židličky a rozbil si oko o hrot stolu.

Vytržená z krásného snu hrdliččím hlasem se ptala, jestli mezi námi tamto proběhlo, zatímco si navlíkala legíny, pořád ji smrděla z huby finlandia, kterou pila poprvé od stužkováku...

Máš melír na vejčité lebce?
Nebo proč se tváříš tak pofiderně?

V tu ránu jsem jí měl natáhnout, ale znáš to - jak chceš bít tak lísavé stvoření? Tvářila se jako pes, co koulí maniakálně očima, protože sežral houbu napuštěnou olejem a teď ji nemůže dostat z krku...

Neměl jsem potěšení ještě to děvče vidět, jak ji pámbů stvořil - říká se, že spanile vyšívá a v posteli se ráda nechá zaskakovat.
Co to znamená? No jestli mě sluch nešálí, tak Vojta říkal, že má ráda netypické praktiky. Jako třeba že některým zvlášť ji vzrušujícím amantům ukousla penis a pak ho jako praktická lékařka soukala do vaukové dláhy.
Vojtovi též ukousla?
Ne, tomu jen udělala obřízku.

Zakázán až na půdu

14. června 2017 v 21:21
Obrazné formy snu údajně nesou implicitní významy nevědomí. Dodával Freud. Prý v polostínu snového života jim dodávají jakousi kvazi-přítomnost. Alespoň tak soudí o snech Foucalt. Přítomnost smyslu ve snu není úplný smysl, říká. Sen se smyslu zpronevěřuje i jej vyplňuje. Pokud jakýsi smysl podává, pak ve zředěné podobě. Ostatně kolikrát se mi zdálo o úplných pičovinách a pamatoval jsem si sen jen proto, že jsem nevypil dost brandy před ulehnutím. Protože vážně nějaká šukačka s mňoukající prašivou kočkou, která má zabudovanou kameru v hnijícím oku, která navíc kouše, nestojí za zapamatování. Co je vtipnější, když s ní pak začneš chodit po městě, ona chodí po dvou místo po čtyrech a jako ženská žvatlá, navštěvujete kamarády a vůbec si vedete jak páreček, který se dal dohromady, jako se ty párky už dávají dohromady nazdařbůh od stvoření homo sexualis. Vyplňuje mě hrůza, když si pomyslím, že mé nevědomí má tak plytký záběr a že něco označuje jen proto, aby to vystoupilo ze stínu. Ve snu se do smyslu vloží tolik protismyslu, kolik je potřeba k pokrytí celé plochy snění. Čím exploativnější mysl ve smyslu rozvíjené obrazivosti, tím divnější sny, dalo by se říct, že sen je vyplněním přání. A je to právě sen, ne vyplněné, uskutečněné přání. A teď mi řekněte, která z vás neusne jako špalek hozený do vody, po osmi hodinách otravného čumění na monitor nebo jiné otravné činnosti? Má vůbec moderní holka čas se vnořit do snění? Má sotva tak dost času na to si nalakovat nehty.
A teď mi řekněte, jak je možné, že někdo se vážně zabýval studiem snů. Něčeho tak marginálního, co nemá pro lidský běžný život žádnou cenu ani význam. Jeslti je to něco se sexem, nebo je to substance pudů nebo je to jen oheň fantazie. Koho to zajímá? Psychoanalýza. O které se popsalo tolik zbytečného papíru. Náš už bude navěky strašit. A pořád si toho narcistického dědulu budou brát na pomoc, aby dal odpověď na otázku, proč si vymyslel tolik pojmů a proč je tak soustavně analyzoval jako nějakou nutnost pro lidskou rasu.

Symbol, propánajána. Nerozpracuješ ho ani nevymezíš. Mění se, jak plyne příliv a odliv. Má jen nesrozumitelnou hodnotu bez obsahu. Už Bohuslav Brouk věděl, že symbol je cosi špinavého. Ani zaumno se mu nevyrovná. Podobně jako komice v jazyce, velice vtipné, tak humoru metafyzického typu, nelze se mu vyhnout. Je až absurdní, kam všude se se symbolem dostanete, k jakým až alternativám jsme dovedeni. Maska, převlek, stín - jako rekvizity v divadlu loutek.

Univerzitní sex

13. června 2017 v 21:21
Pozorujme z jiné strany. Letmý pohled na americké benevolentní právo, kdy odsouzenci na smrt většinu svého čekání na popravu stráví v pěkně vyhřáté cele s našlapanými internety, můžou v mezitím nasekat hory dluhů, můžou souložit s uklízečkami a dokonce můžou dát podojit něco sprostoty ředitelovi káznice. Nebylo by aspoň na konci civilizace moudřejší, úspornější i praktičtější být tvrdší než takový Manu a rovnou vrahy zabíjet? Zub za zub, ledviny za ledviny. Můžete namítnout, že se nic nezmění - ale tomu nevěřím. Každý si to dvakrát rozmyslí. Většina vrahů jsou obyčejní sociopati vesměs toužící po životě. Jen hrstce z nich je život lhostejný. A věřím, že jediný nárazu atom může změnit struktury. Tak jako jeden člověk může pohnout milióny, zde nejsme nikterak daleko od na první pohled směšného a omílaného hesla greenpeacáků o tom, že svým přispěním můžeš zachránit planetku.

Naše kriminální právo naproti tomu na nic nezapomíná, vždy jde o krok dál v kázni. V dílně, ve škole, v armádě zuří absence, nepozornosti, nedbalost, všecky ty impertinence, které tolik těší bažanty, kárá se třeba i způsob nošení těla a používá se celá řada trestů, od mírných až po těžší druhy ponižování, přičemž trestatelné jsou i ty nejmenší odchylky v chování. Kdo zná někoho, kdo prošel armádou, kdo byl třeba v "akci", ví, jak jsou tyhle oběti labilní.
Disciplína, tak se učí prý disciplíny... že to podrývá nedovyvinuté mozečky, to se vymyká chápání. Začíná to u malých dětí. Žák spáchá přestupek pokaždé, když nedosahuje požadované úrovně.
Takže nezapomeňte, až budete trestat vaši přítelkyni bičem, že to není nic jiného než cvičení, aby byla cílevědomější a vy jí tak mohli udělovat odměny častěji než tresty.
Pokud je plodná, bude z vás mít radost a děťátko, které se později narodí, vám za to v dospělosti poděkuje.
Je dokázáno, že matky, které byly během těhotenství vystavovány fyzickým trestům, porodily ve většině případů zajímavé exempláře. Jednooké uzlíčky neštěstí s lalokem v nose, kterým se ani příliš nechtělo na svět. Není se co divit, kdyby totiž tušily, co je čeká, raději by v bříšku spáchaly harakiri. Všecky ty vyhlášené syndromy týraných a utiskovaných, všecky ty postporodní pláče, to jen jen zlomek z hrůz, jež se zapisují do genetického kódu, který je s námi již trvale spojen těsněji než kterákoliv událost, jež nás po porodu potká. Bohužel musíte akceptovat svou existenci, zformovanou dělohou, matkou hříchu.

Talíř s buchtou mezi pysky

12. června 2017 v 21:21
Za časů Shakespeara královna Alžběta přivírala oči před námořním lupičstvím. Nikdy nebyla v rozpacích zkoušet Štěstěnu, tu malou děvku, a účastnit se podílem při různých kupeckých výpravách. Například v Indii, v pařeništi tamního pochybného zboží a obchodu. Proto si tak často spojujeme protestantskou Alžbětu s přehlížením námořního lupičství. Protestantismus s pirátstvím. Nicméně tresčí a jeseteří duch doby dal vzniknout nepravděpodobnému zjevu Shakespearovu. Čím více zla nadělili Angličané Španělům, tím spíše oni doufali dosíci pro sebe nebe. Ale když začali Angličané olupovat lodě španělské, brali poklady a posádku vysazovali někde na pustém pobřeží, zvyky starých Vikingů konečně nabrali správnou hustotu. Sir Francis Drake, co objel svět s pěti loďmi, Martin Frobisher s jeho odysejemi do Číny na dvouštěžnové lodičce, Humphrey Gilbert na Atlantiku. Milostná dostaveníčka Alžbětina, námořnické rodiny a obchod s otroky. Tak se zrodil bard z Avonu.

Jen se podívejme, jak vypadá zločinec.
Zprvu ničemník, záhy nemocný a nenormální, poté vědecké objektivace a následné "léčení". Proces, který se opakuje už od Mengeleho a který nabral jistou rigoróznost po vynálezu EEG.

Ještě dlouho si počkáme na homo criminalis s platnou kodifikací, s definováním trestných činů.
Důležité je definovat jej jako toho, kdo stojí mimo zákon, resp. tak jej vidí veřejnost.
O postavě zločince jako ducha jsem začal uvažovat teprve asi před dvěma týdny, když borec vykradl barák naproti sklepu, který obývám.
Den na to ho dopadli, je to riskantní, ale účinné zařazení, totiž vykrádat domky nemohoucích. Ale co dělal dvacet čtyři hodin, kde se skrýval, jestli vůbec. Možná prostě jen odjel károu na další křižovatku, zaplatil za hambáč a šel si dát šlofíka do motelu. Ukázalo se, že kradl celé dva měsíce v bezprostřední blízkosti mého "obydlí".

Pojem zločinu a trestu v ideálním případě má být pevně svázán, ale je tomu skutečně tak?

Slabomyslný despota ovládá své poddané pomocí kovových řetězů, že? Ale reálný politik je mnohem těsněji svazuje pomocí řetězů jejich vlastních idejí.

Zoufalství a čas nahlodávají pouta z železa i oceli, avšak proti ustálenému spojení politických programů nic nezmohou. Mohou je akorát posílit - na chabých vláknech mozku je postavena neustálá hrůzovláda, které se nikdo ani neobtěžuje vzpírat.

Kdyby po mně coby mluvčímu házeli rajčata, sotva bych se cítil dotčen, naopak bych vítal možnost se dosyta aspoň jednou denně najíst - ježto rajčatový protlak je známá pochoutka, ocenil bych vkus hostitelů - copak to nezní dobře? Slavnost lukulských hostin pořádaná uvědomělými občany na jakémsi mítingu v rámci projektu Pomozte dětem v centru Brna. Volí se starostové, předsedové, soudci, do urny vysmátí voliči vhazují papírky. Uvědomte si, že to vy jste zvolili tyto učené hlavy, učené v psychologii ekonomického nátlaku, přesvědčování a nevinné přetvářky. Tito vámi zvolení delikventi koryt po několika letech v Nejhornější Komoře, zasluhující po odchodu do jiného kabátu velkolepé klaky, nejenže se nemusí cítit špatně, když po nich vrháte bramborové šlupky, oni se mohou cítit jako vítězové. Mají totiž to, co vy nikdy nebudete mít a co platí jako zlatý grál - moc nad lidmi.

Její barokní kozy

11. června 2017 v 21:21
Rozený malíř nikdy nemaluje podle "přírody" (vždyť ta je přinejlepším náhoda) nebo "předlohy" - přenechává svému pudu, své camerae obscurae prosetí a vyjádření podstaty, "případu", toho, co zřené vyjevuje jako hádanku. Přepíná, znetvořuje, zanechává mezery, aby je zaplnil lazurami. Co z toho abstrahování postupně vzejde, asi souvisí s "prožitým". Když si někoho postavíte před notýsek a začnete čmárat, je to, jako kdybyste si nasadili mikroskopické sklíčko a měli v úmyslu pitvat slona. Tato klamná optika, šilhání, něco vynuceného a neklidného okamžitě začně plnit listy a působit bolest očím.
Proto mě zaráží, že tolik děcek jde studovat na malbu a tolik důvěřuje svým učitelům, že jim předají nějaké estetické zření. Když oni sami se učili podle těch socialistických modelů minulých režimů, sedět v kumbalu a malovat poloakty nebo zatíší s hrníčky, s hruškami...

Tak se k ničemu nedojde. Abys mohl vůbec začít kreslit, co povídám, tahat linky, je nezbytná jedna fyziologická podmínka. Opojení. Ano, neříkám to proto, že piju jak duhová víla (Zagorčina oblíbená) a že si myslím, že bych mohl na papír tužkou udělat dvě kolečka a podvozek autíčka a považovat to za zvlášť bravurní výkon. Zkrátka opojení musí nejprve zvýšit vznětlivost celého stroje - té krabičky na obrazy. Všechny druhy opojení, ať seberůzněji podmíněné, mají k tomu sílu. Nejstaršího opojení pohlavního roznícení, nejpůvodnější a patrně nejsilnější formy, se v dnešní době překrálíkovaného sexu a umělých koz a dildů s přísavkou a xxl vibrátorů trochu obtížně dosahuje.
Nechci říkat, že ženy už nejsou krásné tak jako kdysi, za časů hrnčířek Egypta, řeknu jen tolik, že krása upadá a mnoho jí už ženám nezbylo. Ale co, velké žádosti, silné dojmy, opojení slavností, zápasem, vítězstvím, krajními pohnutími (děs jmenovitě je silná afrodiziakální emoce, jeho správně načasované použití může ženskou přitáhnout, tak jako Velký atraktor přitahuje všecky shluky galaxií v okolí na prázdno) pořád existují.

Opojení krutostí, ničením (podívejte se jen na typické vandaly, jak se tváří zarputile, ale za ústy zkřivenými tvrdostí je úsměv nahromaděné radosti, večer si volají a posílají esemesky, jak to zas nandali tramvaji, rozkopat značku, výlohu nebo auto, rozbíjet obyčejné krígly, plivat opilému do tváře a bušit ho do žeber. Při opojení je podstatné pocítit nahromaděnou sílu, vůli, nadbytek. Z tohoto pocitu se rodí dojem, že věci nutíme, předáváme jim své naladění, že si je bereme, že je znásilňujeme. Barvy najednou získají jiný vzhled. Dneska máte všecko namíchané podle indexu, počítačem, obyčejný lak na auto je digitální otisk, není v tom žádné úsilí, žádné idealizování výsledku, žádné odjímání nebo odčítání za cenu neúspěchu. Tak, ale jedině tak vzniká malířské gesto.
Kdysi si malíři zařizovali od štětců přes tuše, olejové barvy a tempery cokoliv sami, sami mixovali a sami měli kontrolu nad tím, co chtějí docílit. Dneska přijdeš a v bíle natřené sterilní místnosti před sebou máš nějaký odporný ateliérový stojan, kolem kterého se nakupí pár děcek a hodinu nebo dvě, dokud nezazvoní, malují kout místnosti, kde leží nebo zchátralé stojí nějaký bezvýznamný artefakt, předmět denní potřeby, souchotinářská oběť všednosti, případně tam spolužák sedí v trenkách a přiblble se červená, ani se nemůže poškrábat na koulích.

Není to tak, že bych chtěl snižovat zásluhy uměleckýh škol - jakousi funkci mají a mohou připravovat, ne-li pomáhat vytvářet bezprostřední prostředí kolem nás tím, že študáky podrobují drilu. Jenže


Tati, odkdy se držíš slibů?

9. června 2017 v 21:21
Vtom Štolba došel, prostředně velký, přívětivé hladké tváře, s licousky, milého pohledu. Spustil hatmatilkou mlynáře. Ne zrovna plynnou češtinou, protože byl přičmoudlý, jeho kořeny bych hledal v Rumunsku. Konkrétně někde kolem župy Olt. Tam, kde se narodil Ceaușescu, blahé paměti.
My, co jsme se narodili na územi Laniakei, naopak víme, že kdokoliv proti nám vytáhne bez zavdání příčiny do argumentační války, musí být rázným stěrem setřen.

Brzy bude tvá, vřískavá

8. června 2017 v 21:21

"Po chvilce jsem měl pěknej orgasmus a měl jsem co dělat, abych nevykřikl na celou třídu. Taky máte podobný zážitek?" Ne? Protože jsem se do školy vždycky chodil učit a ne tam honit? Omyl! "Tak jako ve škole snad honil každej..." Obecný kvantifikátor lze vyvrátit tím, že existuje alespoň jedno x, které daný parametr nesplňuje. Zřejmě jsem to osamělé x. Nicméně už žádnou konverzaci nezačnu jinak než "taky jsi honil ve škole při vyučování?". Každopádně slovo "Utahovák" je fakt unikát.
Dotaz jménem Kanadská noc: "Poraďte něco extra, chci aby jednomu klukovi spadnul hřebínek" odpověď: "Udělej mu mooooooc dobře. Myslím sexuálně!" Yes. Tak to dopadne, když si někdo plete pojmy. Chápu, že kanadská noc a porno zní dost podobně, ale... no vlastně ne. Situaci zachránilo "Stáhni gatě a vyser se mu na lavici".
Po delším pobytu na této stránce člověk ovšem dosáhne jistého otupení. Nekonečné dotazy typu "Mám spolužáka, kterej je určitě na holky, ale mně se líbí. Jak se mu mám dostat do kalhot?" už vlastně nejsou nic zajímavého. Tedy, aby to bylo odpovídající "mamspoluzaka a moc se mi liby, poradite co mam delat? chci bych ho vykouryt ale kdyz mu sahnu mezi nohy tak mi nadava ze jsem burezant. prosim poradte mi jsem zoufali!" I já jsem pak zoufalý. Zoufalý z toho, že dávat alespoň trochu pozor během hodin češtiny zřejmě už nikomu nic neříká. Že to přejde, až dostudují? Ale kdepak! "Mám v práci sexy kolegu, kterého bych rád vykouřil. Chodí ale s kundou." Ok. Tak snad ne s kundou z Lán.
Po jisté době vám už dotazy typu "na jaký obor mám jít, kde je hodně gayů?" nepřijdou vlastně vůbec divné. Přeci jediné, na čem v životě záleží, je být obklopen spoustou sličných gayů, kteří jsou ochotní vám nastavit, podržet, nebo alespoň podle všeho udělat dobře rukou během hodin dějepisu. Protože koho zajímá Marie Terezie, když může strkat ruku spolužákům do kalhot?

Půjčeno z grove-of-dreams.blog.cz

Ruce do klína a jeď, borče

7. června 2017 v 21:21
Opravdu si myslíš, že dokážeš v davu rozeznat dobré a ty nedobré lidi? Úsměv od přetvářky, pravdu a lež, kost od tučné babizny? S tím k šípku běž.
Nevěř ani všemu, co kdy oči tvé vidí. Až když se svého srdce dotážeš,
co hledá a po čem se vlastně pídí, co lidem dáš, to výjimečně zpátky dostaneš. Srdce pak bohatou úrodu sklidí, vyplní ho vděk.
Hlavně se nauč zas mít rád sám sebe, naděje roztaví led, který zebe.
Vítr rozfouká steré černé mraky, rozkvete svět před tvými zraky.
A tvoje srdce rozkvete pak taky.