Buclatý zadek, měsíční úsměv

16. června 2017 v 21:21
Potkal jsem jen dva chlapy v životě, jeden byl s knírama, druhý bez.
Druhý neměl ani vlasy, ráčkoval a byl chorý mentálně, protože v dětství upadl z houpačky rovnou na hlavičku. Nemusel podávat důkaz své demence, protože ta se velebně projevovala při každé jeho větě.
První přefikl svoji sestru starou šesti let a když to nabonzovala rodičům, přefikl ji análně.
Dělali divné věci, věci nestandardní.
Ale byli to chlapi, to jim nikdo neodpáře!

Tak se to odehrálo před mnoha lety. Potkal jsem ji v cukrářství. Vyšli jsme ven a ona zdůrazňovala, že je Chuchle a ne z Radotína. Studovala telekomunikační vědu a snoubenec ji nenechal, nýbrž odjel od ní. Obepínala ji kostičkovaná sukýnka a budila smyslný dojem, jak otvírala ústa - jako ryba, kterou někde nechá se udusit na souši!
Když mě požádala, abych s ní snědl večeři, už mi na ní nepřipadalo nic divného. Byla to prostě další ztracená duše, kterými jsme byli všichni. Silněji než prožít život v přepychu toužila po těch nicotných pozornostech a teplé postýlce. Když se ráno probudila, její účes byl ten tam. Nepřipadala mi jako člověk, ale jako stroj, který natáhneš a on dělá strnule činnost, na níž je naprogramován. Pak šeptala: nakloň se mi, zalib se mi.
Přecejen, v konečné instanci patřila mezi ženy, mohla si nasadit úsměv, i když byla unavená a nikdo by jí neodmítl podržet tašku s učebnicemi.
Šli z ní ostré výpary griotky. S přímočařejší nadějí, že mám další flašky, se mi už svěřit nemohla. Ovšemže jsem byl zásoben. A cítil jsem stále chvění z její strany, nějaký tlak, který mi způsoboval třes. Dávka vzrušení proudící s každým hltem do těla se pozvolna ustalovalo na přijatelné hladince.

Poté vrazil do dveří jejího pokoje její, jak tvrdila, bývalý kluk. Chrčel jak krkající krk, skřípal zuby, prosil o ticho, aby si moh srovnat v hlavě, co se mu odehrává před očima. Poslepu, náhodně, namátkou se odebral zas ven, bral za kliku, která zaskřípala a odešel do slunečního jitra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Axina Axina | Web | 17. června 2017 v 8:45 | Reagovat

A řekl jí "Lásko, mě ubývá sil..." :-)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 17. června 2017 v 12:46 | Reagovat

Žádná bitka? Jsem uklamán. :-)

3 an an | Web | 18. června 2017 v 16:24 | Reagovat

Píšeš hezky :D i když tomu ději vlastně nerozumím :)

4 mor-tem mor-tem | Web | 19. června 2017 v 21:11 | Reagovat

A vrátil se někdy?

5 Cíťa Cíťa | Web | 19. června 2017 v 22:38 | Reagovat

Asi neunesl pohled na tebe:)

6 Sili Sili | Web | Neděle v 13:40 | Reagovat

A ten bývalý, měl ten kníra?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama