Talíř s buchtou mezi pysky

12. června 2017 v 21:21
Za časů Shakespeara královna Alžběta přivírala oči před námořním lupičstvím. Nikdy nebyla v rozpacích zkoušet Štěstěnu, tu malou děvku, a účastnit se podílem při různých kupeckých výpravách. Například v Indii, v pařeništi tamního pochybného zboží a obchodu. Proto si tak často spojujeme protestantskou Alžbětu s přehlížením námořního lupičství. Protestantismus s pirátstvím. Nicméně tresčí a jeseteří duch doby dal vzniknout nepravděpodobnému zjevu Shakespearovu. Čím více zla nadělili Angličané Španělům, tím spíše oni doufali dosíci pro sebe nebe. Ale když začali Angličané olupovat lodě španělské, brali poklady a posádku vysazovali někde na pustém pobřeží, zvyky starých Vikingů konečně nabrali správnou hustotu. Sir Francis Drake, co objel svět s pěti loďmi, Martin Frobisher s jeho odysejemi do Číny na dvouštěžnové lodičce, Humphrey Gilbert na Atlantiku. Milostná dostaveníčka Alžbětina, námořnické rodiny a obchod s otroky. Tak se zrodil bard z Avonu.

Jen se podívejme, jak vypadá zločinec.
Zprvu ničemník, záhy nemocný a nenormální, poté vědecké objektivace a následné "léčení". Proces, který se opakuje už od Mengeleho a který nabral jistou rigoróznost po vynálezu EEG.

Ještě dlouho si počkáme na homo criminalis s platnou kodifikací, s definováním trestných činů.
Důležité je definovat jej jako toho, kdo stojí mimo zákon, resp. tak jej vidí veřejnost.
O postavě zločince jako ducha jsem začal uvažovat teprve asi před dvěma týdny, když borec vykradl barák naproti sklepu, který obývám.
Den na to ho dopadli, je to riskantní, ale účinné zařazení, totiž vykrádat domky nemohoucích. Ale co dělal dvacet čtyři hodin, kde se skrýval, jestli vůbec. Možná prostě jen odjel károu na další křižovatku, zaplatil za hambáč a šel si dát šlofíka do motelu. Ukázalo se, že kradl celé dva měsíce v bezprostřední blízkosti mého "obydlí".

Pojem zločinu a trestu v ideálním případě má být pevně svázán, ale je tomu skutečně tak?

Slabomyslný despota ovládá své poddané pomocí kovových řetězů, že? Ale reálný politik je mnohem těsněji svazuje pomocí řetězů jejich vlastních idejí.

Zoufalství a čas nahlodávají pouta z železa i oceli, avšak proti ustálenému spojení politických programů nic nezmohou. Mohou je akorát posílit - na chabých vláknech mozku je postavena neustálá hrůzovláda, které se nikdo ani neobtěžuje vzpírat.

Kdyby po mně coby mluvčímu házeli rajčata, sotva bych se cítil dotčen, naopak bych vítal možnost se dosyta aspoň jednou denně najíst - ježto rajčatový protlak je známá pochoutka, ocenil bych vkus hostitelů - copak to nezní dobře? Slavnost lukulských hostin pořádaná uvědomělými občany na jakémsi mítingu v rámci projektu Pomozte dětem v centru Brna. Volí se starostové, předsedové, soudci, do urny vysmátí voliči vhazují papírky. Uvědomte si, že to vy jste zvolili tyto učené hlavy, učené v psychologii ekonomického nátlaku, přesvědčování a nevinné přetvářky. Tito vámi zvolení delikventi koryt po několika letech v Nejhornější Komoře, zasluhující po odchodu do jiného kabátu velkolepé klaky, nejenže se nemusí cítit špatně, když po nich vrháte bramborové šlupky, oni se mohou cítit jako vítězové. Mají totiž to, co vy nikdy nebudete mít a co platí jako zlatý grál - moc nad lidmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaunaz J. Isa Kaunaz J. Isa | Web | 13. června 2017 v 8:46 | Reagovat

Chtělo se mi říct, že děláš mnoho povyku pro starý kalendář, ale zmínil jsi rajčatový protlak a to je skoro kečup. Takže nic neříkám.

2 Eliss Eliss | Web | 13. června 2017 v 11:04 | Reagovat

Politik je ten největší zločinec, a každý to víme, a přitom děláme že nic nevíme...

3 Akim Akim | E-mail | Web | 13. června 2017 v 19:05 | Reagovat

Rajčata mám rád, ale k pivu se moc nehodí. :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. června 2017 v 7:45 | Reagovat

Ach ano, vrhejte po mně vejce. Možná některé z nich bude zlaté.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama