Červenec 2017

Kouzelné sluchátko

Včera v 21:21
Jste jako železné panny. Ne snad proto, že byste byly zrezavělé z nedostatku přítelovy něhy, nýbrž proto, že jako prastarý mučící nástroj se vracíte zde a působíte bolest těm, kdož sledují váš pohyb.

A vy, kluci ušatí, vlasatí a fousatí, určitě si sem nepřicházíte nahonit ego. Radši bych tu zpracovával šampónky než vás, zlostné introverty! Vaše psychoteraupetku mi doporučila, abych vás odstrašil. Kdo se má pořád dívat na ty v koutečku odstrčené málomluvné slušnáky, kteří vznikly z nepoučitelné gamety, příliš nevinné pro tenhle svět.

Vetchý stařec

Pondělí v 21:21
Žil byl jednou jeden vetchý stařec, jmenoval se Cagašík. Alfon (opravdu ne Alfons) Cagašík, ale nikdo mu neřek jinak než Cágo. Kdysi prý byl mladý a pěkný, měl hezkou ženu a šest dětí. Pracoval celý život na železnici, později se stal mašínfýrou, to jako za zásluhy, protože nikdo mladý nemůže jezdit z vlaky a ti, co odcházejí do důchodu, obvykle na dráhy nadávají, pokud nepřeskočí v hierarchii postupu aspoň pět placů. Cága jsem poprvé potkal v taverně U králů, myslím, že v srpnu 2007. Ještě mi to tehdy myslelo, ačkoliv jsem měl sklon si to, co jsem zapomněl nebo si nepamatoval úplně přesně, trochu vyfabulovat. Když mi říkal o svých dětech, které zahynuly při požáru nebo narazily z automobilem do mostního pilíře, běhal mi nefalšovaně mráz po zádech. A vůbec jsem nechápal, proč by se jeho děti zabíjely a manželka, prý jadrná vetešnice, v manželském životě zbláznila a skončila v Opavě. Až mnohem později, po stovkách či tisících piv vypitých ve společnosti tohoto nenápadného ničitele světa, jsem pochopil krutou a nesmyslnou pravdu. Cágo byl totiž nejen vetchý stařec, který vypadal starší než doba kamenná, on byl i hrozný manipulátor s lidmi. Veškerá jeho životní náplň se točila okolo snahy ostatní přivést do hrobu, nebo je aspoň ovládnout natolik, aby dělali peklo druhým.

Koupím si kadidlo a myrhu

Pátek v 21:21
Tvarem těla, chůzí a způsobem života se tapír vzdáleně podobá vepři, nejbližšími příbuznými jsou však nosorožci, koně a zebry. Na zadních nohou má 3 prsty, na předních pak 4 prsty. Na třetím nejvyvinutějším je nejlépe patrné kopýtko. Výborně plave, ve vodě hledá i úkryt před predátory. Je to plaché zvíře, žije samotářsky. Dospělý samec si teritorium hlídá a hranice značkuje močí, kterou vystřikuje směrem dozadu.

Hoří mu půda pod nohama

Čtvrtek v 21:21
Rozhodl jsem se uvelebit v čajových konvicích jako ústřice ve své skořápce. Odteďka si dělám yogiho a neliju do něj víc rumu než vody. Nebudu muset čelit obviněním, že jsem darmošlap a kořalka! Před nedávnem jsem potkal na ulici nějaký páreček, vysokého, krásného mladíka a jeho nejspíš prsatici. Vedle nich jsem se cítil jakou pouhý brouček! Já, ošklivec, žabař a neschopa. Obdařili mě vražedným úsměvem, jistě se mi pak za rohem nebo za pár rohy smáli, jaký jsem pasáček vepřů!

Kéž bych jako samoánský holub dokázal se přizpůsobit evoluci. Tento ptáček, jenž dříve při zemi hnízdil, ale když kočkami již skoro byl vyhuben, naučil se hnízdo na stromech stavět a zde též přespávat. Žijeme v době, kdy na jednu babu připadají tři nebo čtyři chlapi. Ne proto, že by jich bylo čtyřikrát tolik, ale zkrátka proto, že ženské se naučily vybíravosti a nespokojí se s málem. Proto existuje velice akcentovaný boj o kundu. Nikdo to neřekne nahlas, ovšem věc se má tak, že ženy nás v průběhu jedenadvacátého věku přechytračily! Stačí jim umělé oplodnění a dildo xxl s přísavkou.

Zemřít na otravu

19. července 2017 v 21:21
Sklenice pěnivého moku chmelového a veselá společnost byla mi nade všecko. Ale teď, když mi zjistili nádor na mozku, musím přehodnotit své priority! Už nebudu chodit pít, štípat holky do stehen ani se sjíždět koksem! Jsem navíc zdrcen smutným koncem mé kolegyňky, která se na hajzlech přešvihla a nedožila se rána.
Tak se nedá žít! Odhoďme škrabošku lehkomyslnosti!
Již nikdy víc si nepochutnám na šumivém vínku uherském. Již se vzdávám radovánek světských a poroučím se do rukou Hospodina. Ať On rozhodne, mám-li zůstat při životě plného prohýřených dní, nebo se raději oddat modlitbě a čistotě mravní.
Doufejme, že ze mě zbyde víc než kosti. Že zůstanu nasycen krví!

Přimhouřit oči

18. července 2017 v 21:21
Mému fiakristovi bylo horko na kozlíku : nerozpakoval se dlouho a roztáhl nad sebou bílý slunečník. Jednou rukou chránil svoji plet, druhou rukou řídil svoji kobylku, což vypadalo asi tak dojemně, jako když princ of Wales při velké vojenské revui seděl na koni se slunečníkem v ruce. Dal jsem se líně voziti po všech těch rozkošných promenádách.

Miluj mě lento

16. července 2017 v 21:21
Takž tedy zbývají jen ještě Fries, Schulze a Lichtenfels. Mohli bychom se při nich spokojiti prostým konstatováním, že v psychologii Lichtenfels i Fries jsou závislí na Schulzově uvedené knize a že to také (citáty) přiznávají. Ale mimo toto faktum máme pro svůj účel k připo menutí ještě jiné věci. Fries, jak podotčeno již, ve své filosofii vycházel sice z Kantovy nauky, ale snažil se ji spojiti s učením Jacobiho, hlásaje, že smyslno jest předmětem našeho vědění, nadsmyslno pak předmětem naší rozumové víry (Vernunftglaube), konečně projevování se nadsmyslna ve smyslnu že jest předmětem tuchy (Ahndung). Uvidíme, že právě tuto jeho podstatnou stránku filosofie, nauku o nadsmyslném a postihování nad smyslna ve smyslnu pomocí tušení či předtuchy, Hyna přijal do svého »Dušesloví« a tím opět přijal živel Jacobiovský z filosofie Friesovy.

Chytřejší než husopaska

15. července 2017 v 21:21
"Každý hoch holce své ňáký dá prstýnek,
nějaký řetízek, pěkný v něm kamínek!"

""Prstýnky, kamínky, samé jen mámení,
slunce je ve světě nejdražší kamení.

Můj ty smutku

14. července 2017 v 21:21
Východ je, co se svateb týče, obráceným světem. Žena je ničím, pouhou věcí. Ani vidět nesmí leckdes svého ženicha před svatbou a na jednom místě nalezl sem i obyčej ten, že se nevěstě zalepí lesní smolou oči a teprvé po svatbě jí je smí ženich zase otevřít - u nás bývá to obráceně, jemnosť paní! Ženich mívá zalepené oči a nevěsta mu je teprve po svatbě otevírá.

Bujnější než mustang

13. července 2017 v 21:21
Udělala mi panenka,
pod okny jsem jí zpíval.
Spustila na mne z okénka
studené vody příval.
Starostmi aspoň nezhynu
o ženu, o potomky
a nezaložím rodinu
ani ne nevědomky.
Podle cest mnoho stromů je
vábí sladkých plodem.
Taky se pěkně milujeme
jenom tak mimochodem..