Ortel

10. srpna 2017 v 22:42
Měl jsem slabší chvilku a shlédl jsem několik videí o Damoreově aféře, nejvtipnější jsou ty od Faithy Gold. Společnost Google a její snaha dát prostor i několika nově zavedeným genderům vybízí k otázce, zda by nebylo lepší se odpojit od internetu a zanevřít na virtuální existenci. Nějak se pro to nedokážu nadchnout. Že jsou určovány mantinely bezpečné sítě lidmi, kteří mají hluboký problém s nalezením a udržením své vlastní identity, asi nikoho nepřekvapí, otázka však zní, jak se domnívám, proč všecky ty monopoly, co dobrého kdy přineslo stavění věží ze slonoviny?
Taky jsem koukal na starší filmy, troška té nostalgie, neuškodí se vrátit do doby, kdy většinu mého času zaujímala představa, snad šlo o lucidní snění, že si pouštím videokazety na vzdálené planetě a živí mě jen mana, ta samá, co padala v Dubu u Olomouce v roce 1847.

"A když přestalo padání rosy, aj ukázalo se po povrchu pouště drobného cosi a okrouhlého drobného jako jiní na zemi."

Pokus o výrobu superpotraviny ostatně zcela ovládl mozky některých "vynalézců" v Čechách.
Nicméně že intence Googlu jsou pro cílové zákazníky nějakou výhrou, to se mi zdá asi stejně uvěřitelné, jako když Denzel Washington hraje zdeptaného alkoholika. Nevíš, zda se smát či plakat (hnusem), zda noční můry či delíria uvedená ve výpravě v jeho roli prostě jen neubírají na nějakém tom hereckém ztvárnění a nejsou jen absurdní. Protože je zvláštní, že třeba Mickey Rourke to trefí bez problému.
Ale teď již dost keců!

Počítač už nabíhá. Bez internetu mne však nespojí s civilizací. Díky bohu za všechny hry, které jsem si na něj před odjezdem nainstaloval. Tak třeba Karty google. Polský pasiáns. Nebo třeba legendární střílečku Tyrian.
Chvíli cosi cvaká a piští, prý se aktualizují Wokna. Náhle se bez varování otevře zelené dialogové okýnko chatu.

Ahoj, jsem doma, lásko.
Kde jsi byl tak dlouho, kocourku?
Chyběla jsi mi.
Ty mi taky.
Dnes jsem viděl na obloze mrak, který se ti podobal.
Ták? Mrak? Baculatý??
Ne, štíhlý jako proutek.

Po zbytek večera jsem se bavil rozhovorem se svou imaginární láskou. Měl jsem pocit, že něco vedlo mou ruku, když jsem tak klepal za sebe i za ni na klávesnici.
Miluji tě.
Já tebe taky.

//PSYCHO//, takový mám nick na seznamce, vzpomněl jsem si, když jsem dával počítač usínat.

Večer jsme si pak popřáli dobrou noc a před spaním mi zbývala už jen večerní procházka. Říkala jsem si, jak bohatá je, a přec chudobou slyne, pač jestli umře na toho raka dělohy, co jí ho našli, poklad krásy s ní zhyne. Hvězdy zde krásně září. Z bytu v Praze byly vidět jen míhající se stopy letadel. Tady měla každá hvězda jinou barvu, jiný tvar a vůbec jejich shluky dělaly dojem, že jsou zde pro všechny, kteří jen zatouží po nich vztáhnout ruce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 11:15 | Reagovat

Též mám imaginární lásku, vlastně jich mám několik. :-)

2 Magicmax Magicmax | Web | 11. srpna 2017 v 18:34 | Reagovat

To je dobrý! :) Já mám rád Domov pro smyšlené kamarády ale to asi moc nesouvisí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama