Září 2017

Diktatura bez diktátu

30. září 2017 v 21:21
Bylo to v onom prokletém roce, kterému se pak říkalo "sluneční hody", protože slunce v tom roce rozšířilo poušť. Žhnulo na písek mezi hromadami kostí, na suchá křoviska, průsvitnou kůži mrtvých ještěrek, na trávu pro velbloudy, změněnou v žíně. To slunce, pod kterým vyrůstají stvoly květin, pohltilo, co samo stvořilo, a trůnilo nad těmi rozesetými mrtvolami jako dítě mezi hračkami, jež rozbilo.

Je libo ruské vejce s vlašákem?

29. září 2017 v 21:21
"Představ si svatební hostinu, když hosté i milenci odejdou. Za svítání vyvstane nepořádek, který tu zanechali. Rozbité džbány, převržené stoly, vyhaslý oheň, na všem je ustrnulý otisk zmatku. Ale z těch známek," řekl, "se o lásce nic nedozvíš.

Noc plná vzrušení

28. září 2017 v 21:21
To, co má význam, nelze v popelu vidět. Už se nad těmi mrtvolami nezdržuj, Není tady nic jiného, než povozy navěky uvízlé v blátě, protože neměly vůdce." "Ale kdo mě tedy poučí?" vykřikl jsem. A otec odpověděl: "Podstatu karavany odhalíš, když se karavana octne v nesnázi."

Seznámení na bowlingu

27. září 2017 v 21:21
Zatímco jsme jeli, přes mladou ženu se překlonil den a slunce pilo její teplou krev, sliny i pot z podpaží. I vláhu světla z očí. Když jsme s otcem dojeli na okraj vyhrazené pláně, snášelo se už krátké milosrdenství noci a žena čněla u paty skály bílá a nahá, křehčí než stéblo, které se živilo vláhou a teď je odříznuto od hutných vodních zásob, hluboce mlčících pod zemí. Lomila rukama jako popínavý stvol, který už praská v ohni, a usedavě volala k Bohu o smilování.

Úlety opic

26. září 2017 v 21:21
A tak jsem pochopil, že ani utrpení, ani smrt v lůně božím, dokonce ani žal nad mrtvými nejsou z vrcholku nejvyšší věže citadely k politování. Neboť když uctíváme něčí památku, pak ten, kdo odešel, je přítomnější a mocnější než živý. A pochopil jsem lidskou úzkost a zželelo se mi lidí.

Ovidius

25. září 2017 v 21:21
Za devatero horami a dvanácti sídilišti odpočívá moudrá koza, která mi dnes našeptávala, co sem hodit. Pokračujeme v pomoci kamarádce.
Pátá rada zní: Nepouštěj si do postele kluky, které jsi potkala na diskotéce. Přenášejí pohlavní choroby nebo aspoň chlamydie a vůbec dělají neplechu. Náhrada za samečka, kterého bys okamžitě sbalila a chtěla s ním provádět styková cvičení, je prostá. Pořiď si nafukovacího panáka. Tak jako jsem to udělal já, pořídil jsem si kdysi, když jsem měl dva týdny depresi, nafukovací pannu a s ní jsem si užíval. Dal jsem jí jméno, kupoval šaty, kdykoliv přišla nějaká exka na návštěvu, schovával jsem ji do skříně. Byla zkrátka jen má. Ale co čert nechtěl, nakonec taky odešla za jiným nebo co. Přišel jsem tak ze šichty večer utahahný jak pes a ona nebyla tam, kde vždycky (na posteli) a když jsem prohledal celý byt, za živého boha jsem ji nemohl najít, prostě odešla, tak jako všechny jednou odcházejí...
Šestý bod programu: Nos přezůvky. Kamkoliv chodíš po bytě, nezapomeň mít nasazené kvalitní přezůvky, neboť formují klenbu a zabraňují, aby se kůžička na plosce ošoupala. Kdybys chodila jen v ponožkách nebo úplně bosá, mohla bys chytit nepříjemné svědění a tkáň na nožkách by ti postupně odumírala. Což nepříznivě působí na mozek. Když jsem byl na uzavřeném oddělení v Opavě, doktoři nás nutili nosit tuto obuv právě z těchto a ne jiných příčin. Mohli jsme si prý uhnat divné myšlenky, a to by už tak dost popleteným bláznům na kvalitě života nepřidalo.
Za sedmé: Nebav se s cizími kluky na ulici. Můžeš sice narazit na slušňáky, kteří budou chtít okouzlit tvé jemné já lichotkami a povzbudivými řečičkami, ovšem takoví jsou pro partnerský život zcela nepoužitelní. Proto si rozhodně nepouštěj gentlemany k tělu a dej přednost spletenému buranovi ve tři ráno na lavičce, který nachází své naplnění v krabičce marlborek a flašce režné. Takoví ti mohou převrátit život naruby, což je právě to, co v těžkých chvílích potřebuješ.
Osmá dohoda: Potřebnosti. Jiným slovem necesér. Měj při sobě vždy, když jdeš mezi lidi, tzv. kabelku první pomoci. Ať už jsou to lentilky, žvýkačky, šňupací tabák nebo obyčejné kondomy, napěchuj do své příruční tašky cokoliv, co ti pomůže přežít ve zdraví styk s okolím. Na světě je dost nepřejícných lidí, jejichž náplní je pokoušet se vykolejit tě z psychické pohody. Někteří dosáhli ve svém snažení značného úspěchu. Nikdy nepodceňuj nenápadné zpustlíky, kteří klátivě chodí kolem nádraží nebo sedí na schodech u škol. Mohou tě doslova zničit, do slova i do písmene. Vysát z tebe energii jako energičtí upíři a nikoliv ji vsát do sebe (což by bylo praktické), ale pro veškerenstvo ji ztratit, jsou tak mocní, že až narušují fyzikální zákony. Pakliže na tebe jeden z nich zaútočí, žalostným hlasem člověka, který je zvyklý schytávat jen štulce a rány, se ti vlichotí do přízně, neprodleně otevři kabelku a zhluboka se nadechni, šňupni si nebo začni žvýkat, mozek se přikrví a a okysličí a ty budeš mít dost času utéct nebo se aspoň s úsměvem sebevědomé ženy s ním rozloučit.

Hostina plešatého dědka

24. září 2017 v 21:21
Rozhodl jsem se zorganizovat přednášky pro milounkou lovitku, mou stálou čtenářku a zachránit alespoň její duši, když už ta má je zatracena!
Ti, kteří to myslí dobře, si často počínají jako ti, kteří to myslí špatně. S vědomím své omylnosti jsem dospěl k rozhodnutí, že zachráním lovitku od bolestného živoření!
Vrátím jí ztracenou náladu, jiskru a najdu jí dokonce chlapce snů.
Pokud bude plnit mé rady a pokyny beze slova, pak určitě dosáhneme úspěchu. Tedy jde se na věc.
Za prvé: Myj si každé ráno a každý večer zuby. Nejenže ti bude relativně vonět z úst, ale taky se vyvaruješ návštěvy zubaře, která je často bolestná. Čím míň bolesti si působíš, tím větší máš naději, že se ti bude znovu chtít cokoliv dělat.
Nemysli si, že když ochčiješ zuby, že se někam dál posuneš, vím, že to zní stupidně, ale zuby jsou základ dobré psychické pohody, v tomhle punktě mi tedy věř.
Je to sice otravná činnost, to je fakt, jenže nese ovoce.
Za druhé: Nemysli na nic než na to nejnutnější. Existují stovky videí na youtube, které radí, jak vypnout nával myšlenek. Buď kreativní a najdi si takové video, které nejlépe vyjadřuje povahu tvých myšlenkových exkurzů.
Za třetí: Když se slova užívá správně, je jako X-paprsky, pronikne všude a vším. Člověk čte, a slovo jím pronikne. Na druhou stranu, je možné povědět něco o ničem? Ne zvlášť. Proto když píšeš, vyvaruj se psát jako stuprum, ten má ze všeho jen legraci a slova ho neléčí, - jako by mohla léčit lovitku!
Za čtvrté: Z hlediska fyzikálně chemického jsou si všichni lidé rovni.Nepodceňuj tedy sílu iluze, že když může tvůj soused, ten škareda, můžeš snadno i ty. Třeba i létat!

Mozek na cibulce

23. září 2017 v 21:21
fasfsa

Co dodat?

22. září 2017 v 21:21
Petrklíče a krajina mají jednu značnou chybu - jsou zadarmo. Pokud se na něčem nebohatne, tak na tom země či společenství chudne. Kde se co neexploatuje, tam to leží ladem a nevzniká humus, nýbrž nevyužitá pracovní síla - a mizí finance.
Vemte si příklad z vodních kapek. Voda dokáže, přestože je tekutá a měkká a slabá, vyhloubit důlek i do nejtvrdší žuly. Má koule, protože miliardy lidí ji denně používají, třeba k ranní hygieně, a ona tu pořád je a vesele si teče dál, po celá staletí a myriády věků se na nás usmívá ze záchodů i sprchových koutů.

Odhalím vám nepochopitelnou pravdu, která vyleká i odvážné a zastraší udatné. Jste samy jako Ur v zemi chaldejské, prázdný prostor vyplňujete hovadinami a dny zasíráte čuměním do obrazovek digitálních iluzí.
Tak jako před vámi předkové bez komprese, s krví jen mírně oslizlou ještě společnými pletenci genů s vyhynulými ptakoještěry, tvořili jakési pašije, pak jakási rekvia a nakonec odpudivé symfonie, vy klikáte na lajky na twitterů a honosíte se selfíčky se Zemanem nebo Karolínkou Plíškovou.l

Od-pu-di-vé. Při vášnivých citech neexistuje žádná stabilita a šílenství je koneckonců nakažlivé.

Caravaggio

21. září 2017 v 21:21
Jakou lekci vám udělím dnes, dámičky?
Ptejte se. Jakou lekci bychom mohly dostat, víme-li, že jsme byly poslušné?

Podíváme se blíže na rodinný život. Tedy exodus rodinného života.

Obličej měla smutný a rozkošný a všechno v něm bylo zářivé, zářivé oči a zářivá vášnivá ústa, ale v hlase jí zaznívalo vzrušení, na něž muži, kteří o ni stáli, těžko zapomínali: melodická křivka, plná naléhavosti, šeptem pronesené "poslyš". Ideální dívka do postele. Není divu, že jsi ztratil hlavu a ona si tě obtočila kolem malíčku. Pak běžné zásnuby, triviální svatba, později přišlo dítě a pak ještě jedno a teď máš šedesát a nad jejím hrobem si pokládáš otázku, k čemu byl takový rodinný život dobrý.

Říká se, že lepší, hubenější dívky mívají sklony k chudokrevnosti. Už jako embrya, která se vyrábějí v roce 2120 ve specializovaných fabrikách, dostávají ohromné dávky výtažků z prasečích žaludků a jater koní. Aby měly bohatší krev, že.
Jenže to nestačí. I v inkubátorech musejí dostat něco extra. Tak se tam protřásaj, aby si zvykly na pohyb. V životě ho nebudou potřebovat, jsouce odsouzeny pouze k laskání mužů vlastních i cizích. Tyto dokonalé kurtizány už si zvykly být považovány za pouhé roboty.
Čeká nás testování pohlaví. V roce 240 po Freudovi se místo péče o potomstvo bude žena starat pouze o vaječníky. Ty ovšem už nebudou situovány v jejím těle, nýbrž budou vystavovány na odiv na veřejném prostoru. Každý si je bude moci zalít dekantační tekutinou, nebo je probodat vidlemi atd., atd.
Pravda je taková, že plodnost působí jen a jen potíže. Hormony svádějí muže k výstřednostem, feromony způsobují jejich rozpad.
Jenže vy prostě, dámičky, chcete mít dobrý výběr a ještě něco do zásoby. Dokonalý běl zoubků. Bělostné paže, růžové vulvy atd.
Připomeňme si koně, zralý v šesti letech, slon v deseti, člověk není ani ve třinácti pohlavně zralý a teprve ve dvaceti je plně vyvinut. CHCETE KAŽDÁ BÝT JAKO KŮŇ A MÍT SVÉHO HŘEBCE UŽ V PRVNÍ TŘÍDĚ, JENŽE TO TAK SNAD NEJDE, CO?! Vůbec to nejde snadno, pak se přežíráte nebo naopak nejíte nic, tělíčko vám chřadne a holdujete skleničkám vína nebo tvrdého cinzana...

A tak se stále hledá kompromis mezi dospělostí ve dvaceti a dospělostí v šesti. Jenže kdybyste rodily už v šesti, představte si, jaké nedovyvinuté mozky by z vás lezly. Žádní stuprumové, jen obyčejní dělňasové na pásu.